Kompaktní objekt je termín užívaný v astronomii pro objekty s vysokouhustotou, napříkladbílé trpaslíky,neutronové hvězdy ačerné díry.
Většina kompaktních objektů je v závěrečném stádiuhvězdného vývoje a jsou také označovány jako hvězdné zbytky. Tento zbytek závisí hlavně na původní hmotnosti dané hvězdy. Tyto objekty mají velmi velkou hustotu, jsou tedy navzdory své malé velikosti velmi hmotné. Termín „kompaktní objekt“ se často užívá pro objekty, u kterých neznáme přesnou povahu a které zároveň mají malý poloměr. Všechny kompaktní objekty, kromě černé díry, mohou být též nazývány jako degenerované hvězdy.
Kompaktní objekty jsou obvykle koncovým bodem hvězdného vývoje. Atomyvodíku pod tlakemgravitační síly hvězdy projdoujadernou fúzí, čímž se snižuje hmotnost a velikost hvězdy. Objekt vyzařuje světelnou energii. Ztráta hmotnosti a energie způsobuje sníženígravitační potenciální energie. Objekt se zmenšuje, houstne a zvyšuje vnitřní gravitační sílu, která zpočátku způsobila jadernou fúzi. Tento cyklus pokračuje do doby, kdy tlak plynu v horkých místech již neunese váhu objektu. Objekt tak získá jevem, nazývaným hvězdný kolaps, mnohem větší hustotu. Kompaktní objekty sice neumí vnitřně vytvářet energii, avšak mohou vyzařovat světlo z přebytečného tepla ještě miliony let od hvězdného kolapsu.
Dvojice kompaktních objektů, které rotují kolem společného těžiště, generujígravitační vlny, jak předpověděl v roce 1916Albert Einstein na základě svéobecné teorii relativity. To ze systému odebírá energii, objekty na sebe „padají“ a rotace se zrychluje, až nakonec dojde k jejich sloučení (splynutí nebo srážce). Změna rotace byla poprvé pozorována v roce 1974 při objevu prvního binárního pulsaruPSR B1913+16, soustavy dvou neutronových hvězd, z nichž jedna jepulsar vysílající pravidelnéelektromagnetické signály. Gravitační vlny ofrekvenci kolem 200 Hz s charakteristickým dozvukem (ringdown) generované těsně před srážkou detekují od roku 2015interferometrické detektory gravitačních vln. Slučování kompaktních objektů, černých děr a v menší míře i neutronových hvězd z naší galaxie, tak stojí na počátkugravitační astronomie.
Černé díry nemají žádný povrch (mají jen hranici zvanouhorizont událostí), jejich splynutím vznikají větší černé díry. Přisloučení neutronových hvězd naopak dojde ke kontaktu jejich velmi pevných povrchů a srážka vede k prudkým procesům, které jsou spolu sesupernovami zdrojemnukleosyntézy prvků těžších než železo.
