Kolumbie jerepublika aunitární stát. Je čtvrtou největšílatinskoamerickou ekonomikou. Na kolumbijské území zasahujeAmazonský deštný prales, takže země má vysokoubiodiverzitu, druhou největší na světě.[2] Je také jednou z etnicky a jazykově nejrozmanitějších zemí světa, s bohatým kulturním dědictvím, v němž lze rozeznat vlivy indiánské, evropské i africké. Kolumbie je členem sdružení rozvojových státůCIVETS čiPacifické aliance.
Kolumbie byla osídlena kolem roku 12 000 př. n. l., původní obyvatelé (Indiáni) vytvořili řadu kultur jakoMuisca,Quimbaya aTairona.Španělé vstoupili do Kolumbie v roce 1499 a do poloviny 16. století si podmanili akolonizovali většinu území. ZaložiliMístokrálovství Nová Granada a Santafe de Bogotá (dnešní Bogotá), z něhož učinili hlavní město. Nezávislost na Španělsku byla získána v roce 1819. Vznikl stát zvanýVelká Kolumbie, který však zanikl velmi brzy, již v roce 1830, kvůli národnostním neshodám. Odtrhl se od nějEkvádor aVenezuela a v roce 1831 vznikl nový státRepublika Nová Granada. V roce 1858 ho nahradilaGranadská konfederace a roku 1863Spojené státy kolumbijské. Roku 1886 vznikla současná Kolumbijská republika, ovšem v roce 1903 se od ní odtrhlaPanama. Ve 2. polovině 20. století v zemi probíhala válka mezi vládou a levicovýmigerilami (zem.FARC) a takédrogovýmikartely. Tyto boje byly ukončeny v roce 2012, respektive 2017, a očekává se, že to umožní nový ekonomický rozvoj.
Lovecko-sběračské skupiny jsou v okolí dnešní Bogoty doloženy z období 12 000 let př. n. l. (archeologická naleziště El Abra a Tequendama).[3][4] V nalezišti San Jacinto byla nalezenakeramika, jde o nejstarší keramiku v celé Americe, pochází z období 5 000–4 000 př. n. l.[5] Krátce poté se předpokládá přechod kzemědělské kultuře.
Od 1. tisíciletí začínají odborníci rozlišovat jednotlivé indiánské kultury. Nejvýznamnější z nich bylyMuisca aTairona, které tvořiliČibčové.[6][7][8] KulturaQuimbaya je proslulá svými zlatými figurkami.[9][10][11] Významné byly i kulturyTierradentro aSan Agustín.[12][13] Těžily a zpracovávaly kovy. Na vrcholu mocenské pyramidy těchto společností stáli náčelníci zvaníkasikové. Nejrozvinutější mocenský systém vyvinuli Čibčové, kteří sídlili v oblastiBoyacá aCundinamarca, a kteří dokonce vytvořili nadkmenovou konfederaci (tzv. Konfederace Muizca), jež bývá obvykle označována za nejpokročilejší v domorodé Americe, hned po říšiInků.
O velikosti indiánské populace v Kolumbii v době příchodu Španělů se vedou spory, odhady se pohybují mezi 1,6 až 7 miliony. Čibčové vyráběli předměty ze zlata, které se později staly velkým lákadlem pro kolonisty. V San Agustínu po sobě indiáni zanechali pozoruhodnou nekropoli.
Británie vyhlásila Španělsku válku v roce 1739 a město Cartagena se stalo jejím hlavním cílem. Mohutné britské expediční síly byly vyslány k dobytí města, ale po dosažení počátečních úspěchů byly britské voje ochromeny ničivými epidemiemi a Britové byli nuceni se stáhnout. Bitva se stala jedním z rozhodujících vítězství Španělska a zajistila mu nadvládu v Karibiku až dosedmileté války.
Botanik a matematikJosé Celestino Mutis byl pověřen místokrálemAntoniem Caballero y Góngorou, aby provedl komplexní průzkum Nové Granady. Jeho výprava začala v roce 1783. Klasifikovala rostliny a volně žijící živočichy a založila první astronomickou observatoř v Bogotě.[24][25] Součástí expedice byly i postavy, které posléze sehrály značnou roli v boji za nezávislosti Nové Granady, jako byl astronomFrancisco José de Caldas, vědecFrancisco Antonio Zea nebo zoologJorge Tadeo Lozano.
Od konce 18. století se v Kolumbii odehrávala častá protišpanělská povstání. Kolumbie vydala svou Deklaraci nezávislosti 20. července 1810. Hnutí za nezávislost bylo iniciovánoAntoniem Nariñem.[26] Krátce po skončenínapoleonských válek seFerdinand VII., který byl nedávno znovu uveden na španělský trůn, nečekaně rozhodl vyslat vojenské síly, aby znovu obsadily většinu severní části Jižní Ameriky. Místokrálovství bylo obnoveno pod velenímJuana de Sámana. Začal nový osvobozovací boj, jehož vyvrcholením bylabitva u Boyacá (1819), ve kteréSimón Bolívar dokázal porazit španělské oddíly.[27] Během války za nezávislost zemřelo 250 až 400 tisíc lidí (12–20 % předválečné populace).
V roce 1821 byl Bolívar jmenován prezidentem nově vznikléVelké Kolumbie (dnešní Kolumbie, Venezuela, Panama, od 1822 Ekvádor). V roce 1821 byla vCúcutě přijata ústava, a Kolumbie tak měla první konstituční vládu v Jižní Americe. Roku 1830 se země rozpadla na Novou Granadu (Kolumbie, Panama), Venezuelu a Ekvádor. V roce 1903 byla na popudUSA odtrženaPanama (kvůli stavběprůplavu).[28] V letech 1848-1849 vzniklyLiberální aKonzervativní strana, dvě nejstarší stále funkční politické strany v Americe. V roce 1851 bylo zrušeno otroctví.[29]
NepokojeEl Bogotazo roku 1948
Od konce19. století probíhaly v zemi četné boje mezi konzervativci a liberály. Ty vyústily v sérii občanských válek. Nejkrvavější z nich, tzv.tisícidenní válka (1899–1902), připravila o život 100 až 180 tisíc Kolumbijců. Nacionalisté v této válce porazili liberály.[30]
První polovina 20. století byla ve znamení stabilizace, ale nová občanské válka mezi liberály a konzervativci vypukla v roce 1948. Rozbuškou se stal atentát na liberálního prezidentského kandidátaJorge Eliécera Gaitána. Následné nepokoje v Bogotě, známé jakoEl Bogotazo, se rozšířily po celé zemi. Období známé jakoLa Violencia ("Násilí") trvalo až do roku 1958. Zabito v něm bylo asi 180 tisíc Kolumbijců.[31][32]
Roku 1958 se konzervativní a liberální strana dohodly na vytvoření koalice zvané Národní fronta.[33][34] Podle dohody se v prezidentském úřadu střídali konzervativci a liberálové každé 4 roky po dobu 16 let. Obě strany měly paritu ve všech volených úřadech. Levicové gerily, které vznikly v 60. letech, byly jakýmsi odštěpkem občanské války mezi liberály a konzervativci – šlo o nejradikálnější elementy, které tato válka zplodila, a které se odmítly smířit s kompromisním řešením.[35]
K takovým patřily zejménaRevoluční ozbrojené síly Kolumbie (FARC) a o něco umírněnějšíNárodní osvobozenecká armáda (ELN). Proti nim stála vedle kolumbijské armády pravicová paramilitární organizaceSpojená sebeobrana Kolumbie (AUC), která vznikla až v roce 1997.[36] Mezi jejich praktiky patřily únosy civilistů nebo dokonce jejich zabíjení. Vláda byla ovšem krom boje proti rebelům též zatížena bojem se stále silnějšími drogovými kartely.Calijský aMedellínský kartel nechvalně známéhoPablo Escobara vzkvétaly od 70. let do první poloviny 90. let 20. století, kdy byly rozprášeny.[37]
Občanská válka v Kolumbii si do roku 2012 vyžádala na 220 tisíc obětí a více než 5 milionů Kolumbijců muselo opustit své domovy.[38] V roce 2015 vládaJuana Manuela Santose uzavřela s povstalci FARC mírovou smlouvu a prominula jim jejich zločiny.[39] Referendum o ratifikaci dohody však bylo neúspěšné.[40] Revidovanou mírovou dohodu poté kolumbijská vláda a FARC podepsaly v listopadu 2016.[41] Vláda ji tentokrát pro jistotu nechala schválit jen kongresem.[42] Za mírové snahy byla prezidentu Santosovi udělenaNobelova cena míru.[43]
V červnu 2018 zvítězil v prezidentských volbáchIván Duque.[44] V únoru 2019 venezuelský prezidentNicolás Maduro přerušil diplomatické styky s Kolumbií poté, co Duque pomohl venezuelským opozičním politikům doručit humanitární pomoc do jejich země.[45] Kolumbie vzápětí uznala venezuelského opozičního vůdceJuana Guaidóa za legitimního prezidenta země. V lednu 2020 Kolumbie odmítla Madurův návrh, aby obě země obnovily diplomatické vztahy.
V červnu 2022 byl prezidentem zvolen bývalý partyzán M-19Gustavo Petro. Stal se tak prvním levicovým prezidentem v historii Kolumbie.[46] Záhy obnovil diplomatické vztahy s Venezuelou.[47] V roce 2024 naopak přerušil diplomatické styky sIzraelem.[48]
Kolumbijská hymna je píseňHimno Nacional de la República de Colombia (českyStátní hymna Kolumbijské republiky) známá též jako „¡Oh gloria inmarcesible!”. Hudbu složilOreste Síndici a text napsal bývalý kolumbijský prezidentRafael Núñez.
Díky rozdílnostem v nadmořských výškách má Kolumbie pozoruhodnou rozmanitost v teplotách. Během ročních období zde však panují pouze malé teplotní rozdíly. Obyvatelné oblasti leží většinou v teplých (pod 900 m n. m.), středních (900 až 1980 m n. m.) a studených (1980 a 2950 m n. m.) klimatických zónách. Srážky jsou největší ve vysokých oblastech Pacifiku a v některých částech jižní Kolumbie.
Jižní část Kolumbie je tvořenasavanou a deštným pralesem. Protékají tudy řekyAmazonka aOrinoko. Severní část nazývanáLlanos je region savan (zvláště právě u Orinockého povodí). Jižní část je nazývánaAmazonie a je pokrytaAmazonským deštným pralesem a patří převážně do amazonského povodí. Na severu a na západě And jsou pobřežní planiny, Karibská na severu a Pacifická na západě. Největším poloostrovem jeGuajira na severovýchodě státu.
Endemická orchidejCattleya trianae je kolumbijskou národní květinou
Kolumbie disponuje jednou z nevětšíchbiologických rozmanitostí na světě, v ptačích druzích je z tohoto hlediska dokonce na místě prvním. Má nejvyšší podíl živočišných druhů na kilometr čtvereční a také největší podílendemitů (druhů, které se nikde jinde přirozeně nevyskytují). V Kolumbii žije asi 10 % všech druhů na Zemi a 18 % všech ptáků.[49] Je to přes 1900 druhů ptáků, což je více než v Evropě a Severní Americe dohromady. Kolumbie je na druhém místě v počtu druhůobojživelníků a třetí vplazech. V Kolumbii lze nalézt asi 2 000 druhů mořských ryb a druhý nejvyšší počet druhůsladkovodních ryb na světě. Je to také země s nejvíce druhymotýlích endemitů. Žije zde přibližně 7000 druhů brouků, 1900 druhů měkkýšů.
V Kolumbii roste též mezi 40 000 a 45 000 rostlinných druhů, což odpovídá 10 až 20 % všech druhů na planetě.[50] Je to pozoruhodné vzhledem k tomu, že Kolumbie je považována za zemi střední velikosti. Má nejvíce druhůorchidejí na světě. V Kolumbii existuje 32biomů a 314 typůekosystémů.[51]
Chráněná území a národní parky se rozkládají na ploše přibližně 14 268 224 hektarů (142 682,24 km2), což představuje 12,77 % kolumbijského území. Národních parků je 43. Největším z nich jeNárodní park Serranía de Chiribiquete. Po rozšíření v roce 2018 je největším tropickým národním parkem světa, který je s celkovou rozlohou přesahující 4,3 milionu hektarů větší nežNizozemsko.[52][53] Od roku 2018 je národní park rovněž součástí světového dědictvíUNESCO.[54]
Ve srovnání se sousedními zeměmi je míraodlesňování v Kolumbii stále relativně nízká. Kolumbie měla v roce 2018 průměrné skóreindexu integrity lesní krajiny 8,26/10, což ji zařadilo na 25. místo na světě ze 172 zemí.[55] Kolumbie je šestou zemí na světě podle velikosti obnovitelných zásob sladké vody.
Kolumbie je demokratickouprezidentskou republikou a unitárním státem s decentralizovaným řízením. Současný politický systém vznikl na základě procesu modernizace zahájené přijetímÚstavy v roce1991. V roce1998 byl podle pravidel nové Ústavy zvolenprezident,viceprezident, Kongres a regionální zastupitelstva. Nová konstituce charakterizuje zemi jakosociálníprávní stát,unitární a decentralizovanou republiku s částečnou autonomií regionálních úřadů, založenou naparticipativní apluralistickédemokracii. Pro vnitropolitickou situaci v zemi byla charakteristická zejména vytrvalá snaha o konsolidaci reforem v politické a ekonomické oblasti. S nástupem prezidenta Uribeho v roce2002 došlo ke zlepšení mezinárodního postavení Kolumbie, převládala snaha o širší projekci hospodářských výsledků do sociální oblasti, problematika boje proti narkomafii a s ním spojenýmterorismem. Politika Uribeho administrativy se projevuje nekompromisním vojenským přístupem k řešení vnitropolitické situace, otevřeným ozbrojeným bojem proti gerileFARC aELN, tlakem na dodržování lidských práv a bojem proti obchodu s drogami.
Řídící moc v zemi je rozdělena do tří sfér: výkonné, legislativní a justiční. Soudní moc představují Ústavní soud, Nejvyšší soud, Úřad generálního prokurátora a v záležitostech státní správy a administrace Rada státu. V čele kolumbijské vlády, složené z 13 ministrů, stojí prezident republiky. V čele každého z 32departementů (zde španělsky označovány jakodepartament) stojíguvernér. Kolumbie je zemí s politickou pluralitou. Kongres se skládá ze Senátu a Sněmovny reprezentantů, rozdělené do 8 stálých komisí. Sněmovna má 162 členů a Senát 102 členy.
Kolumbie byla dlouho klíčovým partneremNATO a Spojených států na jihoamerickém kontinentě. Vztahy mezi Kolumbií a USA, narušené odtržením Panamy, které se Spojené státy vynutily z obchodních důvodů, urovnala již smlouva Thomson–Urrutia z roku 1921. Spojené státy dle ní zaplatily Kolumbii "odškodné" 25 milionů dolarů, Kolumbie na oplátku uznala nezávislost Panamy.[56][57]
V druhé polovině 20. století se pro Američany Kolumbie stala nepostradatelným spojencem. Na rozdíl od jiných států v oblasti neměla krajně levicové politiky u vlády (přesněji vytlačila krajní levici z politického spektra do džungle a donutila k partyzánskému boji). Kolumbie se proto jako jediná latinskoamerická země zapojila doKorejské války na straně protikomunistického bloku. Kolumbijský batalion měl 5400 bojovníků. Zvláště důležitý byl odpor kolumbijských vojsk u Old Baldy.[58]
Toto tradiční spojenectví fungovalo ještě v roce 2022, kdy americký prezidentJoe Biden označil Kolumbii za hlavního spojence Ameriky mimo NATO.[59] Podpis mírových dohod s levicovými rebely však znamenal také jejich integraci do kolumbijského politického spektra a jeho posun doleva. Zvolení prvního levicového prezidenta v kolumbijských dějinách roku 2022, navíc prezidenta s partyzánskou minulostí, vedlo k debatám, zda strategické spojenectví USA a Kolumbie není ohroženo, a zda Kolumbii nemůže "ulovit" rusko-čínský blok, který má v Jižní Americe již řadu dalších spojenců, včetně klíčovéBrazílie čiVenezuely. Tyto obavy zesílily po nástupuDonalda Trumpa, který vyvolal s Kolumbií již několik diplomatických roztržek, zejména kvůli deportacím imigrantů kolumbijského původu zpět do Kolumbie.[60]
V roce 2012Mezinárodní měnový fond kolumbijskou ekonomiku označil za 28. největší na světě a třetí největší v Jižní Americe (z hlediskaHDP v paritě kupní síly). Podle Kolumbijského statistického úřadu (DANE) žije 26,9 % Kolumbijců pod hranicíchudoby (k 2017).[61] Ještě v roce 1990 žilo v chudobě 65 % obyvatel, takže jde o výrazný posun k lepšímu, nicméně 7,4 % Kolumbijců stále žije v chudobě extrémní a 3,4 % dětí pod 5 let trpí podvýživou.
Celkovýveřejný dluh představuje 47,4 %HDP země (k roku 2017).Zahraniční dluh k počátku roku 2018 činil 41 % HDP. Velkým zdrojem příjmů domácností jsou tzv.remitence, tedy příspěvky, které do Kolumbie posílají rodinní příslušníci pracující v zahraničí. V roce 2017 remitence dosáhly rekordních 5,7 miliardy amerických dolarů. Remitence posílá asi 4 miliony Kolumbijců žijících v zahraničí, přičemž zhruba polovina je veSpojených státech a druhá v Evropě (zejm. ve Španělsku).[62]
Export se podílí na tvorbě HDP 18 %. Nejvíce se vyváží ropa (47 % celkového exportu), uhlí (12,4 %), ropné deriváty (5,2 %), káva (4,5 %), zlato (2,9 %), květiny (2,5 %), banány (1,5 %) a feronikl, tedy slitinaželeza aniklu (1,2 %). Největší část vývozu směřuje (údaje v závorce jsou k roku 2017) doUSA (29,1 %),Panamy (7,2 %),Mexika (4,1 %),Číny (4,1 %),Španělska (4 %) aEkvádoru (3,8 %). Také dovoz je největší ze Spojených států (26,3 %), následuje Čína (19,2 %), Mexiko (7,5 %),Francie,Německo,Brazílie aJaponsko.[63]
El Cerrejón je největší uhelný důl v Latinské Americe.[64]
Klíčovým sektorem je těžba. V zemi se těžíantimon,cín,ropa,zemní plyn,zinek,uhlí,olovo,stříbro,zlato,bismut. Nalezení ložiska 2 miliard barelů (320 000 000 m³) vysoce kvalitní ropy na polích Cusiana a Cupiagua, asi 200 kilometrů východně od Bogoty, umožnil Kolumbii, aby se od roku 1986 stala čistým vývozcem ropy. Kolumbie je 4. největším producentem ropy vLatinské Americe a 4. největším producentem uhlí na světě.
Kolumbie má čtyři hlavní průmyslová centra – Bogotu,Medellín,Cali aBarranquillu. Jde o města, která se nacházejí v odlišných zeměpisných oblastech. Kolumbijská průmyslová odvětví zahrnují výrobu textilu a oděvů, zejména spodního prádla, kožených výrobků, zpracovaných potravin a nápojů, papíru a výrobků z papíru, chemikálií a petrochemických produktů, cementu, výrobků ze železa a oceli a jiných kovů.
Energetickou potřebu kryje Kolumbie ze 69,9 %hydroelektrárnami. Z toho důvodu je označována za ekologicky odpovědnou ekonomiku. Od roku 2004 se Kolumbie stala čistým vývozcem energie. Má též 4 350 km plynovodů a 6 134 km ropovodů. Čtyři z pěti hlavních ropovodů jsou spojeny s karibským exportním terminálem vPuerto Coveñas. Ropovody musí být často chráněny před útoky, které jsou v Kolumbii častým cílem vydírání a bombardování různými partyzánskými skupinami.
Po konci hlavní fáze partyzánských válek (2016–2017) oživilo výraznězemědělství. Pěstuje sekukuřice,rýže,ječmen,brambory,maniok, sójové boby,banány,citrusy,kávovník acukrová třtina, jejíž rozsáhlé plantáže jsou zejména v departmentuValle del Cauca. Chová se skot, prasata, ovce,lamy alpaky, drůbež. V zemědělství v roce 2012 pracovalo 11 % obyvatel. Země je třetím největším vývozcem kávy, druhým největším vývozcem řezaných květin, pátým největším světovým producentem palmového oleje a sedmým největším cukrové třtiny.
Doprava je vzhledem kAndskému pohoří, které vede od jihu země na sever, aamazonské adariénské džungli, poměrně složitá. Tyto překážky rozvoje národních silničních sítí s mezinárodními návaznostmi se snaží řešit ministerstvo dopravy, které bylo v roce 1993 přejmenováno a přeorganizováno a snaží se plánovat a regulovat tento sektor. Hlavním způsobem dopravy zboží jsou silnice (69 %), po železnici je dopravováno 27 % zboží, 3 % po vnitrozemských vodních tocích a 1 % leteckou dopravou. Domorodé kolumbijské kmeny dříve k dopravě používaly a nadále používají vodní toky – řekyMagdalenu,Cauco,Atrato,Orinoko aAmazonku – pomocí vorů a kánoí. S příchodem Španělů se začaly k dopravě užívat koně, první povozy a budovat první cesty. Během 19. století se začaly stavět dnes zaostalé železnice a první důležité přístavy např. přístav Cartagena, Buenaventura nebo Tumaco, které dnes zahrnují 80 % překládky zahraničního nákladu.
Aby Kolumbie zvládla překonat zeměpisné bariéry, snaží se propagovat leteckou dopravu. V roce 1919 zde vznikla druhá letecká společnost na světě – Kolumbijská společnost pro leteckou navigaci (The Colombian Company of Air Navigation). Od 90. let 20. století operují na hlavních letištích hlavně soukromé firmy a za největší kolumbijské letiště, které je považováno za největší letiště pro nákladní dopravu v Latinské Americe (33. na světě), je považováno bogotskéEl Dorado International Airport. Na začátku roku 2000 okolo 72 % pasažérů létalo vnitrostátně a pouhých 28 % mezistátně. Celkem je v Kolumbii 984 letišť.
Podle sčítání z roku 2017 má Kolumbie 49 232 605 obyvatel. Průměrný roční přírůstek populace je 1,02 %.[62] Kolumbie je třetí nejlidnatější zemí v Latinské Americe (poBrazílii aMexiku). Ještě na počátku 20. století byl počet obyvatel jen 4 miliony, v polovině století 12 milionů.[65] Populace je nicméně soustředěna v západní části země, ve východní polovině žije jen asi 6 procent obyvatel. Kolumbie má nejvíceurbanizovanou společnost v Latinské Americe, v roce 2014 žilo ve městech již 76 % obyvatel (ještě v roce 1938 to bylo jen 31 %).[66] Jen v Bogotě žije 8 milionů lidí a je tak pátým nejlidnatějším městem amerického kontinentu. Partyzánské a drogové války nicméně vedou k tomu, že má Kolumbie nejvyšší početvnitřně vysídlených osob (vnitrostátních uprchlíků) na světě (4,9 milionu v roce 2012).[67] Navzdory tomu má třetí nejšťastnější obyvatelstvo na planetě.[68]
58 % obyvatel jsoumestici (míšencibělochů aIndiánů), 20 % běloši, 14 %mulati (míšencičernochů a bělochů), 1 % původní indiánské obyvatelstvo. Zbytek jsou míšenci jiného druhu.[62]
90 % obyvatel se hlásí křímskokatolické církvi.[62] V zemi, podobně jako jinde v karibské oblasti, je stále obvyklýexorcismus, 21 procent kolumbijských katolíků uvedlo, že bylo jeho svědkem.[69]
99,2 % Kolumbijců hovoříšpanělsky. Přežívá však také přes 90 dalších jazyků, často původních obyvatel, např. zčibčské jazykové rodiny. Indiánskými jazyky mluví asi 850 000 Kolumbijců. Mnohé z těchto jazyků jsou však ohrožené tím, že ztratí veškeré rodilé mluvčí.[70]
Druhou nejvýznamnějšípředkolumbovskou historickou památkou v Kolumbii jeZtracené město (Ciudad Perdida). Nachází se vedle městečkaSanta Marta. Město bylo zřejmě založeno okolo roku 800, tedy asi o 650 let dříve než pověstnéMachu Picchu. Jedná se o prastarý komplex 169 kamenných teras se schody a stavbami na vrcholcích hor, k nimž patří i síť dlážděných cest. Toto místo leží hluboko v džungli, v úpatí hory strmě stoupající nad řekouBuritaca, v oblasti národního parkuSierra Nevada de Santa Marta. ZdejšíIndiáni je nazývajíTeyuna. Indiánský kmen Taironů, který v oblasti žije, a to velmi tradičním způsobem života, a o městě věděl, ale snažil se jeho existenci utajit před okolním světem. Ztracené město bylo objeveno teprve v roce 1972, když skupina místních lupičů pokladů narazila na kamenné schody stoupající vzhůru po úpatí hory a vydala se po nich. Tak objevili pradávné město, jež nazvali „Zelené peklo“. Když se na místním černém trhu začaly objevovat zlaté sošky a keramické nádoby, jež odtud pocházely, úřady město v roce 1975 objevily. Předpokládá se, že kulturního vrcholu zde bylo dosaženo zhruba před 1500 lety a že mnoho památek možná stále ukrývá okolní prales.[85]
V Kolumbii je mnoho různých muzeí: historie, archeologie, etnografie, zbraně, umění, antropologie, zlata. Muzeum zlata je jediné takto orientované muzeum na světě, s 24 000 starověkýmiinckými zlatými šperky a smaragdy. Významné je též Muzeum koloniálního umění či Muzeum boje za nezávislost.
Kolumbijská kuchyně je směsí vlivů kuchyně původních Indiánů,španělské kuchyně,africké kuchyně,karibské kuchyně a v některých oblastech iarabské kuchyně. Kvůli vysoké kulturní diverzitě Kolumbie se kuchyně v každém regionu liší. Velmi typickou v celé Kolumbii je nicméně placka zkukuřičné mouky používaná jakopříloha, která se nazýváarepa. Prastarý původ mají patrnětamales, balíčky z kukuřičných nebo banánových listů plněnýchkukuřičnou hmotou, do které se přidávají další ingredience, jako je vepřové, kuřecí nebo hovězí maso,chilli papričky,salsa verde, měkký sýr, zelenina nebo olivy. Existuje rovněž sladká verze nádivky z kukuřice,rozinek,skořice avanilky. Indiáni připravovalitamales už v8. tisíciletí př. n. l.[89] Ovšem vaztécké kuchyni bývalytamales plněny masem žab neboaxolotlů.[90] Oblíbená je takéempanada, která přišla ze Španělska. Jako i jinde v Latinské Americe jsou oblíbená jídla z fazolí, jako je napříkladbandeja paisa, což je směs fazolí, rýže, masa, klobás a zeleniny. Typické je také užitíplantainu, zvaného též zeleninový banán, přidává se například do polévkysancocho. Do jiné polévky,ajiaco, se zase přidávápěťour, do další zvanémote de queso pakbatáty. Z nápojů je oblíbené kukuřičné pivo, alkoholický nápoj zcukrové třtiny zvanýaguardiente, silně slazená kávatinto a samozřejmě indiánské dědictví –horká čokoláda.[91]
Olympijských her se Kolumbie zúčastňuje od roku 1932 a od té doby (k roku 2018) brala pět zlatých medailí. Zajímavé je, že čtyři z nich přivezly ženy. Tu prvnívzpěračkaMaría Isabel Urrutiaová (2000), Hned dvě má na svém kontě cyklistkaMariana Pajónová, která vyhrála závodBMX vLondýně 2012 a podařilo se jí obhájit vRiu 2016.[96] V Riu triumfovala itrojskokankaCaterine Ibargüenová a zajistila tak Kolumbii nejlepší atletický výsledek v historii.[97] Ibargüenová je též dvojnásobnoumistryní světa. V roce 2016 získal zlato i vzpěračÓscar Figueroa a Rio se tak stalo nejúspěšnější kolumbijskou olympiádou v historii.[98]
↑ Ex-rebel takes oath as Colombia’s first left-wing president.www.aljazeera.com [online]. [cit. 2022-08-08].Dostupné online.
↑ Megadiversidad.www.prodiversitas.bioetica.org [online]. 2013-10-29 [cit. 2018-12-01].Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
↑MUTTILLO, Brunella; LEMBO, Giuseppe; RUFO, Ettore. Revisiting the oldest known lithic assemblages of Colombia: A review of data from El Abra and Tibitó (Cundiboyacense Plateau, Eastern Cordillera, Colombia).Journal of Archaeological Science: Reports. 2017-06-01, roč. 13, s. 455–465.Dostupné online [cit. 2025-08-29].ISSN2352-409X.doi:10.1016/j.jasrep.2017.04.018.
↑TRIANA VEGA, Angélica Viviana; PÉREZ CRESPO, Víctor Adrián. Environmental variation in the early and middle Holocene in Tequendama and Aguazuque archaeological sites, Colombia.Boletín de la Sociedad Geológica Mexicana. 2022, roč. 74, čís. 3, s. 1–22.Dostupné online [cit. 2025-08-29].ISSN1405-3322.
↑PRATT, Jo Ann F. Determining the Function of One of the New World's Earliest Pottery Assemblages: The Case of San Jacinto, Colombia.Latin American Antiquity. 1999/03, roč. 10, čís. 1, s. 71–85.Dostupné online [cit. 2021-02-11].ISSN1045-6635.doi:10.2307/972212. (anglicky)
↑MASON, J. Alden; HORTON, Donald. Archaeology of Santa Marta Colombia. The Tairona Culture. Part II, Section 2. Objects of Pottery, with an Appendix on Ceramic Technology.Publications of the Field Museum of Natural History. Anthropological Series. 1939, roč. 20, čís. 3, s. 275–424.Dostupné online [cit. 2025-08-29].ISSN0894-8380.
↑MILLIKEN, William M. Colombian Gold.The Bulletin of the Cleveland Museum of Art. 1940, roč. 27, čís. 1, s. 3–4.Dostupné online [cit. 2025-08-29].ISSN0009-8841.
↑WHELAN, Ed. A Fascinating Look into the Lives and Deaths of the Tierradentro People of Colombia.Ancient Origins [online]. 2019-08-08 [cit. 2025-08-29].Dostupné online. (anglicky)
↑GÓMEZ-GARCÍA, Juan Sebastián. Discover the Lost Culture of San Agustín in Colombia.TheCollector [online]. 2024-04-28 [cit. 2025-08-29].Dostupné online. (anglicky)
↑MARTÍNEK, Jiří. Alonso de Hojeda - krutý conquistador.HedvabnaStezka.cz [online]. 2011-12-07 [cit. 2025-08-31].Dostupné online.
↑HARRIS, Lewis D. Rodrigo de Bastidas and the Discovery of Panama.Geographical Review. 1984, roč. 74, čís. 2, s. 170–182.Dostupné online [cit. 2025-08-31].ISSN0016-7428.doi:10.2307/214098.
↑ Objevitele Tichého oceánu de Balbou popravili před 400 lety. Kvůli sporům s úředníky.iROZHLAS [online]. 2019-01-11 [cit. 2025-08-31].Dostupné online.
↑ELÍAS-CARO, Jorge Enrique; HOZ, Joaquín Viloria de la.Historia de Santa Marta y el Magdalena Grande: del período Nahuange al siglo XXI. Tomo 2. [s.l.]: Editorial Unimagdalena 457 s.Dostupné online.ISBN978-958-746-131-2. (španělsky) Google-Books-ID: 7xlIyQEACAAJ.
↑URIBE, Jaime Jaramillo. Perfil histórico de Bogotá.Historia Crítica. 1989-01-01, čís. 1.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-05-02.ISSN1900-6152. (španělsky)
↑MARTÍNEK, Jiří. Gonzalo Jiménez de Quesada - hledač El Dorada.HedvabnaStezka.cz [online]. 2011-12-12 [cit. 2021-02-11].Dostupné online.
↑ALTAMIRANO, Silvia Padilla; ARELLANO, María Luisa López; RODRÍGUEZ, Adolfo Luis González.La encomienda en Popayán: (tres estudios. [s.l.]: Editorial CSIC - CSIC Press 432 s.Dostupné online.ISBN978-84-00-03612-6. (španělsky) Google-Books-ID: 785fTqvsPSEC.
↑AVELLANEDA, Jose Ignacio. The Men of Nikolaus Federmann: Conquerors of the New Kingdom of Granada.The Americas. 1987, roč. 43, čís. 4, s. 385–394.Dostupné online [cit. 2025-08-31].ISSN0003-1615.doi:10.2307/1007184.
↑MARTÍNEK, Jiří. Nikolaus Federmann - nejznámější německý dobyvatel Jižní Ameriky.HedvabnaStezka.cz [online]. 2011-11-11 [cit. 2025-08-31].Dostupné online.
↑ José Celestino Mutis in New Granada: A life at the service of an Expedition (1760-1808) - Real Jardín Botanico de Madrid.Web.archive.org [online]. [cit. 2025-08-31].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-04-13.
↑MOLINA-BETANCUR, Sebastián.José Celestino Mutis and Newtonianism in New Granada, 1762–1808. [s.l.]: Springer International Publishing 212 s.Dostupné online.ISBN978-3-031-28770-1. (anglicky) Google-Books-ID: aPwz0AEACAAJ.
↑FAJARDO, Camila Paola Sánchez. Antonio Nariño: recorrido por su historia poco conocida como científico y médico.El Tiempo [online]. 2024-03-15 [cit. 2025-08-31].Dostupné online. (spanish)
↑ Boyacá znamenalo zlom v dějinách Latinské Ameriky. Bolívar tam porazil španělské kolonizátory.ČT24 [online]. Česká televize, 7. 8. 2019 [cit. 2021-02-11].Dostupné online.
↑TRZASKALIK, Lukáš. Panama; pozor na kanál.Hospodářské noviny (iHNed.cz) [online]. 2014-01-24 [cit. 2021-02-11].Dostupné online.
↑RESTREPO, Eduardo. Argumentos abolicionistas en Colombia.História Unisinos. 2006, roč. 10, čís. 3, s. 293–306.Dostupné online [cit. 2025-08-31].ISSN2236-1782. (portugalsky)
↑ War of a Thousand Days.EBSCO Research [online]. [cit. 2025-08-31].Dostupné online. (anglicky)
↑SÁNCHEZ, Gonzalo; BAKEWELL, Peter. La Violencia in Colombia: New Research, New Questions.The Hispanic American Historical Review. 1985, roč. 65, čís. 4, s. 789–807.Dostupné online [cit. 2025-08-31].ISSN0018-2168.doi:10.2307/2514896.
↑HARTLYN, Jonathan.The Politics of Coalition Rule in Colombia. [s.l.]: Cambridge University Press 352 s.Dostupné online.ISBN978-0-521-10219-3. (anglicky) Google-Books-ID: pJlqPwAACAAJ.
↑DODD, Oliver. Uncovering the sources of revolutionary violence: the case of Colombia’s National Front (1958-1964).Small Wars & Insurgencies. 2024-07-03, roč. 35, čís. 5, s. 865–895.Dostupné online [cit. 2025-08-31].ISSN0959-2318.doi:10.1080/09592318.2024.2336635.
↑JOHNSON, Kenneth F. Political Radicalism in Colombia: Electoral Dynamics of 1962 and 1964.Journal of Inter-American Studies. 1965, roč. 7, čís. 1, s. 15–26.Dostupné online [cit. 2025-08-31].ISSN0885-3118.doi:10.2307/164820.
↑BĚLKA, Michal. Katolický kněz si v Kolumbii založil ozbrojenou milici, která vraždila.iDNES.cz [online]. 2014-02-01 [cit. 2025-08-29].Dostupné online.
↑NOVÁK, Jan. Pablo Escobar: Málo známá a překvapující fakta o králi kokainu.Dotyk [online]. [cit. 2021-02-11].Dostupné online.
↑Informe ¡Basta Ya! Colombia: memorias de guerra y dignidad: Estadísticas del conflicto armado en Colombia [online]. [cit. 2016-01-09].Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-04-26.
↑BAROCHOVÁ, Anna. Válka v Kolumbii po půl století končí, vláda guerille promine zločiny.iDNES.cz [online]. 2015-10-03 [cit. 2025-08-29].Dostupné online.
↑ ‚Kolumbie se vrátí do války.‘ Mírovou dohodu s FARC voliči v referendu těsně odmítli.iROZHLAS [online]. 2016-10-03 [cit. 2025-08-30].Dostupné online.
↑ Kolumbijská vláda a povstalci z FARC podepsali novou mírovou dohodu.ČT24 [online]. Česká televize, 2016-11-24 [cit. 2025-08-30].Dostupné online.
↑ Kolumbijci schválili dohodu s FARC, po víc než půl století skončí občanská válka.Novinky.cz [online]. 2016-12-01 [cit. 2025-08-30].Dostupné online.
↑MÁNERT, Oldřich. Nobelovu cenu míru získal kolumbijský prezident. Ukončil válku s FARC.iDNES.cz [online]. 2016-10-07 [cit. 2025-08-30].Dostupné online.
↑SEDLAŘÍK, Šimon. Kolumbijským prezidentem bude Duque. Slibuji, že zemi sjednotím, prohlásil.Deník.cz. 2018-06-18.Dostupné online [cit. 2025-08-30].
↑ Venezuela prerušila diplomatické vzťahy s Kolumbiou.Netky.sk. 2019-02-25.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2025-05-22. (slovensky)
↑ Kolumbijské prezidentské volby vyhrál poprvé levicový kandidát. Gustavo Petro porazil Hernándeze.iROZHLAS [online]. 2022-06-20 [cit. 2025-08-30].Dostupné online.
↑ Venezuela a Kolumbie obnovily diplomatické vztahy, přerušené před třemi lety.Aktuálně.cz [online]. 2022-08-29 [cit. 2025-08-30].Dostupné online.
↑ Kolumbie přeruší diplomatické styky s Izraelem, řekl kolumbijský prezident.Deník N [online]. 2024-05-01 [cit. 2025-09-01].Dostupné online.
↑ Cifras.Instituto de Investigación de Recursos Biológicos Alexander von Humboldt Colombia.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-03-09. (španělsky)
↑ La flora de Colombia.Parques Nacionales Naturales de Colombia [online]. [cit. 2025-09-01].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-01-25.
↑ Sistema de Información sobre Biodiversidad en Colombia.SibColombia [online]. [cit. 2025-09-01].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-05-23. (španělsky)
↑ V Kolumbii vznikl největší tropický národní park světa, je větší než Nizozemsko.iROZHLAS [online].Český rozhlas [cit. 2018-07-04].Dostupné online.
↑ Colombia’s Serranía de Chiribiquete is now the world’s largest tropical rainforest national park.World Wildlife Fund.Dostupné online [cit. 2018-07-04]. (anglicky)
↑ Chiribiquete National Park – “The Maloca of the Jaguar”.UNESCO [online]. [cit. 2025-09-01].Dostupné online.
↑GRANTHAM, H. S.; DUNCAN, A.; EVANS, T. D. Anthropogenic modification of forests means only 40% of remaining forests have high ecosystem integrity.Nature Communications. 2020-12-08, roč. 11, čís. 1, s. 5978.Dostupné online [cit. 2025-09-01].ISSN2041-1723.doi:10.1038/s41467-020-19493-3. (anglicky)
↑LAEL, Richard L. Struggle for Ratification: Wilson, Lodge, and the Thomson-Urrutia Treaty.Diplomatic History, Volume 2, Issue 1 (1978) [online]. [cit. 2025-09-01].Dostupné online.
↑DURAN, Xavier; BUCHELI, Marcelo. Holding Up the Empire: Colombia, American Oil Interests, and the 1921 Urrutia-Thomson Treaty.The Journal of Economic History. 2017-03, roč. 77, čís. 1, s. 251–284.Dostupné online [cit. 2025-09-01].ISSN0022-0507.doi:10.1017/S0022050717000055. (anglicky)
↑COLEMAN, Bradley Lynn. The Colombian Army in Korea, 1950-1954.The Journal of Military History. 2005, roč. 69, čís. 4, s. 1137–1177.Dostupné online [cit. 2025-09-01].ISSN1543-7795.
↑SAMUELS, Brett. Biden designates Colombia as major non-NATO ally.The Hill [online]. 2022-03-10 [cit. 2025-09-01].Dostupné online.
↑ALEXANDER, Inigo. Petro vs Trump: The diplomatic standoff that could shape Colombia’s future.Al Jazeera [online]. [cit. 2025-09-01].Dostupné online. (anglicky)
↑Pobreza Monetaria y Multidimensional en Colombia - Año 2017 [online]. Bogotá: Departamento Administrativo Nacional de Estadística – DANE.Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-15.
↑abcd Kolumbie: Základní charakteristika teritoria.www.businessinfo.cz [online]. [cit. 2018-12-01].Dostupné online.
↑ Kolumbie: Zahraniční obchod a investice.www.businessinfo.cz [online]. [cit. 2018-12-01].Dostupné online.
↑El Cerrejón [online]. barrancas-laguajira.gov.co [cit. 2014-03-09].Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-13. (Spanish)
↑Información Capital 2019 [online]. Departamento Administrativo Nacional de Estadística (DANE) [cit. 2025-09-11].Dostupné online.
↑ Zemřel kolumbijský spisovatel Gabriel García Márquez, bylo mu 87 let.iDNES.cz [online]. 2014-04-17 [cit. 2021-02-11].Dostupné online.
↑ Kolumbijčan Alvaro Mutis dostane Cervantesovu cenu za literatúru.svet.sme.sk.Dostupné online [cit. 2018-12-01]. (slovensky)
↑TORREGROZA, Enver. La filosofía política de Nicolás Gómez Dávila.philpapers.org [online]. 2022 [cit. 2025-08-31].Dostupné online. (anglicky)
↑THEISEN, Gerald. The Case of Camilo Torres Restrepo.Journal of Church and State. 1974, roč. 16, čís. 2, s. 301–315.Dostupné online [cit. 2025-08-31].ISSN0021-969X.
↑ Fernando Botero.www.artmuseum.cz [online]. [cit. 2018-12-01].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-05-03.
↑MIER, Tomás. Karol G Shouts Out Boyfriend Feid as She Makes History at 2024 Latin Grammys.Rolling Stone [online]. 2024-11-14 [cit. 2025-08-31].Dostupné online.
↑ Kali Uchis wins first Grammy for Best Dance Recording with Kaytranada collaboration “10%”.Glasse Factory [online]. 2021-03-17 [cit. 2025-08-31].Dostupné online.
↑RAYGOZA, Isabela. J Balvin Returns to Latin Grammys for Heart-Rending ‘Rojo’ Performance.Rolling Stone [online]. 2020-11-19 [cit. 2025-08-31].Dostupné online.
↑ Maluma Wins the 2018 Latin Grammy for Contemporary Pop Vocal Album for F.A.M.E..Que Onda Magazine [online]. 2018-11-17 [cit. 2025-08-31].Dostupné online.
↑VODIČKOVÁ, Kristina. Sofia Vergara - Sexy Kolumbijka z Takové moderní rodinky zavzpomínala na mládí: Její poprsí hrálo vždy hlavní roli a nejen v bikinách.www.super.cz [online]. [cit. 2021-02-11].Dostupné online.
↑ Danna García.Telenovely.net [online]. [cit. 2025-08-31].Dostupné online.
↑ KColombia.whc.unesco.org [online]. UNESCO [cit. 2022-10-16].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-10-16. (anglicky)
↑ Kdo stvořil záhadné sochy v kolumbijském údolí?.epochaplus.cz [online]. [cit. 2018-12-01].Dostupné online.
↑ Svatyně Las Lajas.Šokující Planeta.Dostupné online [cit. 2018-12-01]. (anglicky)
↑ Catedral Basílica Metropolitana: Medellín's Most Important Church.Medellin Living. 2015-04-13.Dostupné online [cit. 2018-12-01]. (anglicky)
↑ CONOCE LA IGLESIA DE LA INMACULADA CONCEPCIÓN.www.colombia.travel [online]. [cit. 2018-12-01].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-12-02.
.svg)
.jpg)
.svg)
.jpg)
.jpeg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.svg)
