Kolumbie jerepublika aunitární stát. Je čtvrtou největšílatinskoamerickou ekonomikou. Na kolumbijské území zasahujeAmazonský deštný prales, takže země má vysokoubiodiverzitu, druhou největší na světě.[2] Je také jednou z nejvíce etnicky a jazykově rozmanitých zemí světa, s bohatým kulturním dědictvím, v němž lze rozeznat vlivy indiánské, evropské i africké. Kolumbie je členem sdružení rozvojových státůCIVETS čiPacifické aliance.
Kolumbie byla osídlena kolem roku 12 000 př. n. l., původní obyvatelé (Indiáni) vytvořili řadu kultur jakoMuisca,Quimbaya aTairona.Španělé vstoupili do Kolumbie v roce 1499 a do poloviny 16. století si podmanili akolonizovali většinu území. ZaložiliMístokrálovství Nová Granada a Santafe de Bogotá (dnešní Bogotá), z něhož učinili hlavní město. Nezávislost na Španělsku byla získána v roce 1819. Vznikl stát zvanýVelká Kolumbie, který však zanikl velmi brzy, již v roce 1830, kvůli národnostním neshodám. Odtrhl se od nějEkvádor aVenezuela a v roce 1831 vznikl nový státRepublika Nová Granada. V roce 1858 ho nahradilaGranadská konfederace a roku 1863Spojené státy kolumbijské. Roku 1886 vznikla současná Kolumbijská republika, ovšem v roce 1903 se od ní odtrhlaPanama. Ve 2. polovině 20. století v zemi probíhala válka mezi vládou a levicovýmigerilami (zem.FARC) a takédrogovýmikartely. Tyto boje byly ukončeny v roce 2012, respektive 2017, a očekává se, že to umožní nový ekonomický rozvoj.
Lovecko-sběračské skupiny jsou v okolí dnešní Bogoty doloženy z období 12 000 let př. n. l. (archeologická naleziště El Abra a Tequendama). V nalezišti San Jacinto byla nalezenakeramika, jde o nejstarší keramiku v celé Americe, pochází z období 5 000–4 000 př. n. l.[3] Krátce poté se předpokládá přechod kzemědělské kultuře. Od 1. tisíciletí začínají odborníci rozlišovat jednotlivé indiánské kultury. Nejvýznamnější z nich bylyMuisca aTairona, které tvořiliČibčové. Dále to byly kulturyQuimbaya,Tierradentro aSan Agustín. Těžily a zpracovávaly kovy. Na vrcholu mocenské pyramidy těchto společností stáli náčelníci zvaníkasikové. Nejrozvinutější mocenský systém vyvinuli Čibčové, kteří sídlili v oblastiBoyacá aCundinamarca, a kteří dokonce vytvořili nadkmenovou konfederaci (tzv. Konfederace Muizca), jež bývá obvykle označována za nejpokročilejší v domorodé Americe, hned po říšiInků. O velikosti indiánské populace v Kolumbii v době příchodu Španělů se vedou spory, odhady se pohybují mezi 1,6 až 7 miliony. Čibčové vyráběli předměty ze zlata, které se později staly velkým lákadlem pro kolonisty. V San Agustínu po sobě indiáni zanechali pozoruhodnou nekropoli.
První Španělé se na tomto území usadili roku1514. Po založení městSanta Marta (1525) aCartagena (1533) bylo pobřeží pevně ve španělských rukou a započala kolonizace vnitrozemí.ConquistadorGonzalo Jiménez de Quesada, který byl puzen vidinou bájnéhoEldoráda, při tažení k jihu kolonizoval rozlehlou oblast podél řekyMagdalena, porazil mocnýindiánský kmen Čibčů a roku1538 založil město Bogotu (Santa Fé de Bogotá), nazval celou oblastEl nuevo reino de Granada (Nové granadské království – podlemaurskéhogranadského království v jižním Španělsku, dobytého roku1492).[4]
V Bogotě byla v letech1548–1549 zřízenaaudiencie (soudní a poradní dvůr) a od roku1564 úřad guvernéra, podléhajícíhomístokráli vLimě. Protože cestování mezi oběma městy bylo zdlouhavé, došlo roku1717 k vyčlenění novéhomístokrálovství Nová Granada z dosavadníhomístokrálovství Peru.Místokrálovství představovala nejvyšší územní jednotku španělské správy v Americe. Původně byla jen dvě –Nové Španělsko se sídlem vMexiku (Severní aStřední Amerika akaribské ostrovy) a Peru (Jižní Amerika a Panama) se sídlem v Limě. Nyní se Nová Granada stala třetím a později (1776) přibylo ještě čtvrté místokrálovství La Plata se sídlem vBuenos Aires (Argentina, Uruguay, Paraguay a Bolívie).
Od konce 18. století se v Kolumbii odehrávala častá protišpanělská povstání. Vyvrcholením bylabitva u Boyacá (1819), ve kteréSimón Bolívar dokázal porazit španělské oddíly.[5] V roce 1821 byl jmenován prezidentem nově vznikléVelké Kolumbie (dnešní Kolumbie, Venezuela, Panama, od 1822 Ekvádor). Ta se roku 1830 opět rozpadla na Novou Granadu (Kolumbie, Panama), Venezuelu a Ekvádor. V roce 1903 byla na popudUSA odtrženaPanama (kvůli stavběprůplavu).[6]
Od konce19. století probíhají v zemi četné boje mezi konzervativci a liberály nebo levicovými radikály. Ty vyústily v guerillovou aobčanskou válku. V 60. letech 20. století vznikají levicově orientované gardy:Revoluční ozbrojené síly Kolumbie (FARC) a o něco umírněnějšíNárodní osvobozenecká armáda (ELN). Proti nim stojí vedle kolumbijské armády pravicová paramilitární organizaceSpojená sebeobrana Kolumbie (AUC), která vznikla až v roce 1997. Mezi jejich praktiky patří mimo jiné únosy civilistů nebo dokonce jejich zabíjení. Vláda se od té doby otevřeně hlásí k boji proti rebelům (a její úsilí poslední dobou začíná mít první výsledky) a též k boji sdrogami (drogové kartely zCali aMedellínský kartel nechvalně známéhoPablo Escobara vzkvétaly od 70. let do první poloviny 90. let 20. století, kdy byly rozprášeny[7]). Občanská válka v Kolumbii si do roku 2012 vyžádala na 220 tisíc obětí a více než 5 milionů Kolumbijců muselo opustit své domovy.[8]
Kolumbijská hymna je píseňHimno Nacional de la República de Colombia (českyStátní hymna Kolumbijské republiky) známá též jako „¡Oh gloria inmarcesible!”. Hudbu složilOreste Síndici a text napsal bývalý kolumbijský prezidentRafael Núñez.
Díky rozdílnostem v nadmořských výškách má Kolumbie pozoruhodnou rozmanitost v teplotách. Během ročních období zde však panují pouze malé teplotní rozdíly. Obyvatelné oblasti leží většinou v teplých (pod 900 m n. m.), středních (900 až 1980 m n. m.) a studených (1980 a 2950 m n. m.) klimatických zónách. Srážky jsou největší ve vysokých oblastech Pacifiku a v některých částech jižní Kolumbie.
Jižní část Kolumbie je tvořenasavanou a deštným pralesem. Protékají tudy řekyAmazonka aOrinoko. Severní část nazývanáLlanos je region savan (zvláště právě u Orinockého povodí). Jižní část je nazývánaAmazonie a je pokrytaAmazonským deštným pralesem a patří převážně do amazonského povodí. Na severu a na západě And jsou pobřežní planiny, Karibská na severu a Pacifická na západě. Největším poloostrovem jeGuajira na severovýchodě státu.
Kolumbie je demokratickouprezidentskou republikou a unitárním státem s decentralizovaným řízením. Současný politický systém vznikl na základě procesu modernizace zahájené přijetímÚstavy v roce1991. V roce1998 byl podle pravidel nové Ústavy zvolenprezident,viceprezident, Kongres a regionální zastupitelstva. Nová konstituce charakterizuje zemi jakosociálníprávní stát,unitární a decentralizovanou republiku s částečnou autonomií regionálních úřadů, založenou naparticipativní apluralistickédemokracii. Pro vnitropolitickou situaci v zemi byla charakteristická zejména vytrvalá snaha o konsolidaci reforem v politické a ekonomické oblasti. S nástupem prezidenta Uribeho v roce2002 došlo ke zlepšení mezinárodního postavení Kolumbie, převládala snaha o širší projekci hospodářských výsledků do sociální oblasti, problematika boje proti narkomafii a s ním spojenýmterorismem. Politika Uribeho administrativy se projevuje nekompromisním vojenským přístupem k řešení vnitropolitické situace, otevřeným ozbrojeným bojem proti gerileFARC aELN, tlakem na dodržování lidských práv a bojem proti obchodu s drogami.
Řídící moc v zemi je rozdělena do tří sfér: výkonné, legislativní a justiční. Soudní moc představují Ústavní soud, Nejvyšší soud, Úřad generálního prokurátora a v záležitostech státní správy a administrace Rada státu. V čele kolumbijské vlády, složené z 13 ministrů, stojí prezident republiky. V čele každého z 32departementů (zde španělsky označovány jakodepartament) stojíguvernér. Kolumbie je zemí s politickou pluralitou. Kongres se skládá ze Senátu a Sněmovny reprezentantů, rozdělené do 8 stálých komisí. Sněmovna má 162 členů a Senát 102 členy.
El Cerrejón je největší uhelný důl v Latinské Americe.[9]
V roce 2012Mezinárodní měnový fond kolumbijskou ekonomiku označil za 28. největší na světě a třetí největší v Jižní Americe (z hlediskaHDP v paritě kupní síly). Podle Kolumbijského statistického úřadu (DANE) žije 26,9 % Kolumbijců pod hranicíchudoby (k 2017).[10] Ještě v roce 1990 žilo v chudobě 65 % obyvatel, takže jde o výrazný posun k lepšímu, nicméně 7,4 % Kolumbijců stále žije v chudobě extrémní a 3,4 % dětí pod 5 let trpí podvýživou.
Celkovýveřejný dluh představuje 47,4 %HDP země (k roku 2017).Zahraniční dluh k počátku roku 2018 činil 41 % HDP. Velkým zdrojem příjmů domácností jsou tzv.remitence, tedy příspěvky, které do Kolumbie posílají rodinní příslušníci pracující v zahraničí. V roce 2017 remitence dosáhly rekordních 5,7 miliardy amerických dolarů. Remitence posílá asi 4 miliony Kolumbijců žijících v zahraničí, přičemž zhruba polovina je veSpojených státech a druhá v Evropě (zejm. ve Španělsku).[11]
Export se podílí na tvorbě HDP 18 %. Nejvíce se vyváží ropa (47 % celkového exportu), uhlí (12,4 %), ropné deriváty (5,2 %), káva (4,5 %), zlato (2,9 %), květiny (2,5 %), banány (1,5 %) a feronikl, tedy slitinaželeza aniklu (1,2 %). Největší část vývozu směřuje (údaje v závorce jsou k roku 2017) doUSA (29,1 %),Panamy (7,2 %),Mexika (4,1 %),Číny (4,1 %),Španělska (4 %) aEkvádoru (3,8 %). Také dovoz je největší ze Spojených států (26,3 %), následuje Čína (19,2 %), Mexiko (7,5 %),Francie,Německo,Brazílie aJaponsko.[12]
Klíčovým sektorem je těžba. V zemi se těžíantimon,cín,ropa,zemní plyn,zinek,uhlí,olovo,stříbro,zlato,bismut. Nalezení ložiska 2 miliard barelů (320 000 000 m³) vysoce kvalitní ropy na polích Cusiana a Cupiagua, asi 200 kilometrů východně od Bogoty, umožnil Kolumbii, aby se od roku 1986 stala čistým vývozcem ropy. Kolumbie je 4. největším producentem ropy vLatinské Americe a 4. největším producentem uhlí na světě.
Kolumbie má čtyři hlavní průmyslová centra - Bogotu,Medellín,Cali aBarranquillu. Jde o města, která se nacházejí v odlišných zeměpisných oblastech. Kolumbijská průmyslová odvětví zahrnují výrobu textilu a oděvů, zejména spodního prádla, kožených výrobků, zpracovaných potravin a nápojů, papíru a výrobků z papíru, chemikálií a petrochemických produktů, cementu, výrobků ze železa a oceli a jiných kovů.
Energetickou potřebu kryje Kolumbie ze 69,9 %hydroelektrárnami. Z toho důvodu je označována za ekologicky odpovědnou ekonomiku. Od roku 2004 se Kolumbie stala čistým vývozcem energie. Má též 4 350 km plynovodů a 6 134 km ropovodů. Čtyři z pěti hlavních ropovodů jsou spojeny s karibským exportním terminálem vPuerto Coveñas. Ropovody musí být často chráněny před útoky, které jsou v Kolumbii častým cílem vydírání a bombardování různými partyzánskými skupinami.
Po konci hlavní fáze partyzánských válek (2016–2017) oživilo výraznězemědělství. Pěstuje sekukuřice,rýže,ječmen,brambory,maniok, sójové boby,banány,citrusy,kávovník acukrová třtina, jejíž rozsáhlé plantáže jsou zejména v departmentuValle del Cauca. Chová se skot, prasata, ovce,lamy alpaky, drůbež. V zemědělství v roce 2012 pracovalo 11 % obyvatel. Země je třetím největším vývozcem kávy, druhým největším vývozcem řezaných květin, pátým největším světovým producentem palmového oleje a sedmým největším cukrové třtiny.
Doprava je vzhledem kAndskému pohoří, které vede od jihu země na sever, aamazonské adariénské džungli, poměrně složitá. Tyto překážky rozvoje národních silničních sítí s mezinárodními návaznostmi se snaží řešit ministerstvo dopravy, které bylo v roce 1993 přejmenováno a přeorganizováno a snaží se plánovat a regulovat tento sektor. Hlavním způsobem dopravy zboží jsou silnice (69 %), po železnici je dopravováno 27 % zboží, 3 % po vnitrozemských vodních tocích a 1 % leteckou dopravou. Domorodé kolumbijské kmeny dříve k dopravě používaly a nadále používají vodní toky – řekyMagdalenu,Cauco,Atrato,Orinoko aAmazonku - pomocí vorů a kánoí. S příchodem Španělů se začaly k dopravě užívat koně, první povozy a budovat první cesty. Během 19. století se začaly stavět dnes zaostalé železnice a první důležité přístavy např. přístav Cartagena, Buenaventura nebo Tumaco, které dnes zahrnují 80 % překládky zahraničního nákladu.
Aby Kolumbie zvládla překonat zeměpisné bariéry, snaží se propagovat leteckou dopravu. V roce 1919 zde vznikla druhá letecká společnost na světě - Kolumbijská společnost pro leteckou navigaci (The Colombian Company of Air Navigation). Od 90. let 20. století operují na hlavních letištích hlavně soukromé firmy a za největší kolumbijské letiště, které je považováno za největší letiště pro nákladní dopravu v Latinské Americe (33. na světě), je považováno bogotskéEl Dorado International Airport. Na začátku roku 2000 okolo 72 % pasažérů létalo vnitrostátně a pouhých 28 % mezistátně. Celkem je v Kolumbii 984 letišť.
Podle sčítání z roku 2017 má Kolumbie 49 232 605 obyvatel. Průměrný roční přírůstek populace je 1,02 %.[11] Kolumbie je třetí nejlidnatější zemí v Latinské Americe (poBrazílii aMexiku). Ještě na počátku 20. století byl počet obyvatel jen 4 miliony, v polovině století 12 milionů.[13] Populace je nicméně soustředěna v západní části země, ve východní polovině žije jen asi 6 procent obyvatel. Kolumbie má nejvíceurbanizovanou společnost v Latinské Americe, v roce 2014 žilo ve městech již 76 % obyvatel (ještě v roce 1938 to bylo jen 31 %).[14] Jen v Bogotě žije 8 milionů lidí a je tak pátým nejlidnatějším městem amerického kontinentu. Partyzánské a drogové války nicméně vedou k tomu, že má Kolumbie nejvyšší početvnitřně vysídlených osob (vnitrostátních uprchlíků) na světě (4,9 milionu v roce 2012).[15] Navzdory tomu má třetí nejšťastnější obyvatelstvo na planetě.[16]
58 % obyvatel jsoumestici (míšencibělochů aIndiánů), 20 % běloši, 14 %mulati (míšencičernochů a bělochů), 1 % původní indiánské obyvatelstvo. Zbytek jsou míšenci jiného druhu.[11]
90 % obyvatel se hlásí křímskokatolické církvi.[11] V zemi, podobně jako jinde v karibské oblasti, je stále obvyklýexorcismus, 21 procent kolumbijských katolíků uvedlo, že bylo jeho svědkem.[17]
99,2 % Kolumbijců hovoříšpanělsky. Přežívá však také přes 90 dalších jazyků, často původních obyvatel, např. zčibčské jazykové rodiny. Indiánskými jazyky mluví asi 850 000 Kolumbijců. Mnohé z těchto jazyků jsou však ohrožené tím, že ztratí veškeré rodilé mluvčí.[18]
Druhou nejvýznamnějšípředkolumbovskou historickou památkou v Kolumbii jeZtracené město (Ciudad Perdida). Nachází se vedle městečkaSanta Marta. Město bylo zřejmě založeno okolo roku 800, tedy asi o 650 let dříve než pověstnéMachu Picchu. Jedná se o prastarý komplex 169 kamenných teras se schody a stavbami na vrcholcích hor, k nimž patří i síť dlážděných cest. Toto místo leží hluboko v džungli, v úpatí hory strmě stoupající nad řekouBuritaca, v oblasti národního parkuSierra Nevada de Santa Marta. ZdejšíIndiáni je nazývajíTeyuna. Indiánský kmen Taironů, který v oblasti žije, a to velmi tradičním způsobem života, a o městě věděl, ale snažil se jeho existenci utajit před okolním světem. Ztracené město bylo objeveno teprve v roce 1972, když skupina místních lupičů pokladů narazila na kamenné schody stoupající vzhůru po úpatí hory a vydala se po nich. Tak objevili pradávné město, jež nazvali „Zelené peklo“. Když se na místním černém trhu začaly objevovat zlaté sošky a keramické nádoby, jež odtud pocházely, úřady město v roce 1975 objevily. Předpokládá se, že kulturního vrcholu zde bylo dosaženo zhruba před 1500 lety a že mnoho památek možná stále ukrývá okolní prales.[25]
V Kolumbii je mnoho různých muzeí: historie, archeologie, etnografie, zbraně, umění, antropologie, zlata. Muzeum zlata je jediné takto orientované muzeum na světě, s 24 000 starověkýmiinckými zlatými šperky a smaragdy. Významné je též Muzeum koloniálního umění či Muzeum boje za nezávislost.
Kolumbijská kuchyně je směsí vlivů kuchyně původních Indiánů,španělské kuchyně,africké kuchyně,karibské kuchyně a v některých oblastech iarabské kuchyně. Kvůli vysoké kulturní diverzitě Kolumbie se kuchyně v každém regionu liší. Velmi typickou v celé Kolumbii je nicméně placka z kukuřičné mouky používaná jakopříloha, která se nazýváarepa. Prastarý původ mají patrnětamales, balíčky z kukuřičných nebo banánových listů plněnýchkukuřičnou hmotou, do které se přidávají další ingredience, jako je vepřové, kuřecí nebo hovězí maso,chilli papričky,salsa verde, měkký sýr, zelenina nebo olivy. Existuje rovněž sladká verze nádivky z kukuřice,rozinek,skořice avanilky. Indiáni připravovalitamales už v8. tisíciletí př. n. l.[29] Ovšem vaztécké kuchyni bývalytamales plněny masem žab neboaxolotlů.[30] Oblíbená je takéempanada, která přišla ze Španělska. Jako i jinde v Latinské Americe jsou oblíbená jídla z fazolí, jako je napříkladbandeja paisa, což je směs fazolí, rýže, masa, klobás a zeleniny. Typické je také užitíplantainu, zvaného též zeleninový banán, přidává se například do polévkysancocho. Do jiné polévky,ajiaco, se zase přidávápěťour, do další zvanémote de queso pakbatáty. Z nápojů je oblíbené kukuřičné pivo, alkoholický nápoj zcukrové třtiny zvanýaguardiente, silně slazená kávatinto a samozřejmě indiánské dědictví –horká čokoláda.[31]
Olympijských her se Kolumbie zúčastňuje od roku 1932 a od té doby (k roku 2018) brala pět zlatých medailí. Zajímavé je, že čtyři z nich přivezly ženy. Tu prvnívzpěračkaMaría Isabel Urrutiaová (2000), Hned dvě má na svém kontě cyklistkaMariana Pajónová, která vyhrála závodBMX vLondýně 2012 a podařilo se jí obhájit vRiu 2016.[36] V Riu triumfovala itrojskokankaCaterine Ibargüenová a zajistila tak Kolumbii nejlepší atletický výsledek v historii.[37] Ibargüenová je též dvojnásobnoumistryní světa. V roce 2016 získal zlato i vzpěračÓscar Figueroa a Rio se tak stalo nejúspěšnější kolumbijskou olympiádou v historii.[38]
↑ Ex-rebel takes oath as Colombia’s first left-wing president.www.aljazeera.com [online]. [cit. 2022-08-08].Dostupné online.
↑ Megadiversidad.www.prodiversitas.bioetica.org [online]. 2013-10-29 [cit. 2018-12-01].Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
↑PRATT, Jo Ann F. Determining the Function of One of the New World's Earliest Pottery Assemblages: The Case of San Jacinto, Colombia.Latin American Antiquity. 1999/03, roč. 10, čís. 1, s. 71–85.Dostupné online [cit. 2021-02-11].ISSN1045-6635.doi:10.2307/972212. (anglicky)
↑MARTÍNEK, Jiří. Gonzalo Jiménez de Quesada - hledač El Dorada.HedvabnaStezka.cz [online]. 2011-12-12 [cit. 2021-02-11].Dostupné online.
↑ Boyacá znamenalo zlom v dějinách Latinské Ameriky. Bolívar tam porazil španělské kolonizátory.ČT24 [online]. Česká televize, 7. 8. 2019 [cit. 2021-02-11].Dostupné online.
↑TRZASKALIK, Lukáš. Panama; pozor na kanál.Hospodářské noviny (iHNed.cz) [online]. 2014-01-24 [cit. 2021-02-11].Dostupné online.
↑NOVÁK, Jan. Pablo Escobar: Málo známá a překvapující fakta o králi kokainu.Dotyk [online]. [cit. 2021-02-11].Dostupné online.
↑Informe ¡Basta Ya! Colombia: memorias de guerra y dignidad: Estadísticas del conflicto armado en Colombia [online]. [cit. 2016-01-09].Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-04-26.
↑El Cerrejón [online]. barrancas-laguajira.gov.co [cit. 2014-03-09].Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-13. (Spanish)
↑Pobreza Monetaria y Multidimensional en Colombia - Año 2017 [online]. Bogotá: Departamento Administrativo Nacional de Estadística – DANE.Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-15.
↑abcd Kolumbie: Základní charakteristika teritoria.www.businessinfo.cz [online]. [cit. 2018-12-01].Dostupné online.
↑ Kolumbie: Zahraniční obchod a investice.www.businessinfo.cz [online]. [cit. 2018-12-01].Dostupné online.
↑ Zemřel kolumbijský spisovatel Gabriel García Márquez, bylo mu 87 let.iDNES.cz [online]. 2014-04-17 [cit. 2021-02-11].Dostupné online.
↑ Kolumbijčan Alvaro Mutis dostane Cervantesovu cenu za literatúru.svet.sme.sk.Dostupné online [cit. 2018-12-01]. (slovensky)
↑ Fernando Botero.www.artmuseum.cz [online]. [cit. 2018-12-01].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-05-03.
↑VODIČKOVÁ, Kristina. Sofia Vergara - Sexy Kolumbijka z Takové moderní rodinky zavzpomínala na mládí: Její poprsí hrálo vždy hlavní roli a nejen v bikinách.www.super.cz [online]. [cit. 2021-02-11].Dostupné online.
↑ KColombia.whc.unesco.org [online]. UNESCO [cit. 2022-10-16].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-10-16. (anglicky)
↑ Kdo stvořil záhadné sochy v kolumbijském údolí?.epochaplus.cz [online]. [cit. 2018-12-01].Dostupné online.
↑ Svatyně Las Lajas.Šokující Planeta.Dostupné online [cit. 2018-12-01]. (anglicky)
↑ Catedral Basílica Metropolitana: Medellín's Most Important Church.Medellin Living. 2015-04-13.Dostupné online [cit. 2018-12-01]. (anglicky)
↑ CONOCE LA IGLESIA DE LA INMACULADA CONCEPCIÓN.www.colombia.travel [online]. [cit. 2018-12-01].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-12-02.
.svg)
.svg)
.jpg)
.svg)
