Koloratura (z německéhoKoloratur, resp. italskéhocoloratura, to z latinskéhocolor,barva,barvit,zdobit[1]) jemelodická výzdoba předevšímzpěvního hlasu. Je charakteristická rychlými běhy, skoky,trylky čisekvencemi. Nejčastěji se objevuje váriích. Často je chápána jako projevmanýrismu a samoúčelnosti, v dílech mistrů je s účinkem používána jako prostředek ke zvýraznění vypjatých míst či charakteru postav. Označení se používá také pro zvláštní pěveckou techniku určenou k interpretaci takových árií.[2]
Koloratura vznikla z jubilací, zdobení slabikyAleluja v gregoriánském chorálu.[3] Dříve se pro ni používal názevcanto figurato,[1] termín koloratura se objevuje v teoretických či slovníkových pojednáních o hudbě už v 17. a raném18. století, ale nikoli v nejvýznamnějších tehdejších pracích o operním zpěvu.[4]
Prosadila se v barokní hudbě, v nově vzniklé opeře i v oratoriích a jiných hudebních typech. V té době ne vždy v rychlém tempu (např. u J. S. Bacha čiHändela), jak bylo obvyklé v později[3]. Byla nejčastějiimprovizována, virtuózní koloratury byly doménoukastrátů.
Koloraturu podrobil kritice užChristoph Willibald Gluck, přesto ji používal ve svých operách i jeho velký obdivovatelWolfgang Amadeus Mozart (známá je např. árie Královny noci v Kouzelné flétně). Nejčastěji byla ale využívána v italské opeře. V 19. století ji odmítalRichard Wagner a takéBedřich Smetana (přitom ale tzv.Skřivánčí árie Barčete v Hubičce je koloraturní árií[5]), v italské opeře ale zůstává oblíbeným prostředkem ke zvýraznění vypjatých míst,Giuseppe Verdi ji používá i k psychologické charakteristice postav. U horších autorů se ale objevuje často jen schematicky u typickýchsopránových či komickýchbasových rolí.
Koloratura se notuje až od začátku 19. století. Příkladem je koloraturní role Rosiny v Lazebníku sevillskémGioacchina Rossiniho. Ve20. století přežívá spíše výjimečně, mj. u Richarda Strausse (árie Zerlinetty vAriadně na Naxu), u novoklasiků (Igor Stravinskij,Martinů) čiexpresionistů (Berg).[2]
Neustávající obliba italského operního repertoáru i menší, ale významné místo, které mají koloratury v jiných dílech, vyžaduje dodnes speciální přípravu operních pěvců.
| „ | Otcem koloratury je rytmus a matkou přesnost | “ |
| — Franziska Martienssenová[3] | ||
Nácvik probíhá nejčastěji nejprve spojováním dvou not na jednu slabiku (doporučuje to jižJohann Friedrich Agricola ve svém překladuOpinioniPiera Francesca Tosiho z roku1723).[3] Obvykle požadované rychlé tempo koloratur se nejčastěji nacvičuje postupným zrychlováním, ale jinou metodou je náhlé střídání temp - pomalého a velmi rychlého s přehlížením chyb v intonaci), doporučován je nácvik s metronomem.[3]
Pro soprán, který vyniká lehkostí, hbitostí a velkým rozsahem (zvláště do výšek) se často používá termínkoloraturní soprán. Pěvkyně s touto schopností se stávají často specialistkami na příslušné role (např.Giuditta Pasta,Adelina Pattiová,Tereza Stolzová,Lily Pons,Amelita Galli-Curci,Edita Gruberová, v současnostiCecilia Bartoliová, čiJulia Ležněvová). Větší akcent na průraznost hlasu a při přiměřeném zachování lehkosti je typický prodramatický koloraturní soprán (Maria Callasová,Joan Sutherlandová a další).
Termínkoloraturní soprán není užíván obecně, někteří autoři upřednostňují např. italské označenísoprano leggero, tj.lehký soprán.[6]
| Operní termíny podle původu | |
|---|---|
| Anglie | |
| Francie | Air •Ansámbl (ensemble) •Claque/klaka •Coup de glotte •Dernière •Divertissement •Entr'acte •Grand opera •Idée fixe •Korepetitor •Melodrama •Ouvertura •(Avant-)première •Rôle travesti •Suflér • Sujet/Syžet |
| Itálie | A cappella •Árie •Aria da capo •Aria di sorbetto •Arioso •Banda •Belcanto •Brindisi •Burletta •Cabaletta •Cadenza •Cantabile •Cavatina (Kavatina) •Dramma per musica •Kastrát •Koloratura •Comprimario •Convenienze •Diva •Dramma giocoso •Falzet •Falsettone •Fioritura •Intermezzo •Legato •Libreto •Maestro •Maestro di cappella •Melodramma •Messa di voce •Musico •Opera buffa •Opera lirica •Opera seria/semiseria •Passaggio •Portamento •Primadona •Recitativ (secco/accompagnato) •Ritornello •Solita forma •Spinto •Squillo •Stagione •Tenor buffo •Tessitura •Verismus •Vibrato |
| Německo | Fach •Gesamtkunstwerk •Kammersänger •Příznačný motiv (Leitmotiv) •Literaturoper •Regietheater •Singspiel •Sitzprobe •Sprechgesang • Vorbühne/Forbína |
| Česko | |
| Ostatní | |
