Knoflík je plochý předmět kruhového tvaru, který slouží ke spojení dvou částí oděvu, jeho kapsy, nebo tašky či pouzdra. Činí tak pomocí provléknutí svého těla (korpusu), přišitého k podkladu pomocí dvou nebo čtyřknoflíkových dírek dírkou zvoleného média.
Perleťové knoflíky s rytými motivy, s ocelovou bižuterií nebo barevným sklem, Cooper-Hewitt Museum, před rokem 1916
Knoflík je převážně deskovité nebo kónické tělísko kruhového obrysu, které se většinou využívá vtextilním průmyslu nebo vgalanterii jako součástoděvu pro rozepínání a zapínání buď oděvu, nebo osobního či ložního prádla, ale také různých pouzder v textilnígalanetrii. Může to být jen funkční, nebo (častěji) i dekorační ažmódní doplněk.
Knoflík bývá zhotoven z různých materiálů, od přírodních po ručně soustružené, hlazené (dřevo,kost,rohovina,lastury,kly,kokosovou skořápku,minerály broušené a vrtané, (sklo nebo keramika. Nejčastější jsou to průmyslově zhotovené knoflíky, lisované zeskla nebo zplastů, dříve zbakelitu,galalitu čiPVC). Po roce 1990 se k výrobě knoflíků nejčastěji začal používat tvrzený plast, dobře imitující jiné materiály.
První zmínky o knoflíkách pocházejí z let 2800–2600 př. n. l. z Dálného Východu, z oblastí řekyIndus adoby bronzové v Číně (2000–1500 př. n. l.). Další jsou doloženy zestarověkého Řecka aŘíma VEvropě se knoflíky užívají v odívání asi od 13. až 14. století.
Knoflíky se vyrábějí lisováním v lisech nebo kleštích, třískovým obráběním, litím do forem či vstřikováním. Důležité je, aby knoflík měl po obvodu hladký povrch a nedřel šitý materiál, stejně tak hladké okraje dírek nebo ouško gombíku, aby neodíralo nit.
Surovinou k výrobě perleťových knoflíků jeperleť z lastur nebo z ulit mlžů tropických moří i z říčních škeblí. Přírodní perleť tvoří uhličitan vápenatý, vzhled perleti je bělavý, stříbřitý, vrstevnatý, nepravidelný a může být i barevně kontrastní od stříbřitě bílé po tmavě hnědou, či nepravidelný (vlnkovitý, žíhaný). Knoflík mívá nerovný povrch, miskovitě prohnutý. Z perleti se vyráběly knoflíky, méně již ozdobné předměty (spony, rukojeti, kazety), odznaky,kalamáře aj. Při výrobě knoflíků se perleť nejdříve vrtala, potom brousila, točila – knoflíkům se dával tvar čifazóna. Pak se dírkovaly, opalovaly, leštily a konečně našívaly na karty, tzn. na stříbrný nebo modře lakovaný papír. Našívaly se potuctech (dvanácti kusech) neboveletuctech (144 kusech). Našité knoflíky byly díky bělostnosti a perleťovému lesku velmi pěkné.
Práceperleťářů bývala namáhavá, většinou se vykonávala z dovezeného materiálu různých kvalit, nasoustruzích poháněných šlapáním. Pouze málo dílen si později zařídilo pohon strojů motory naftovými nebo i elektrickými. Dírkování se provádělo na strojích podobnýchšicím strojům po dvou nebo čtyřech dírkách. Tuto práci a našívání knoflíků na karton obstarávaly ženy.
Výroba perleťových knoflíků i jiných perleťových předmětů se v českých zemích rozšířila kolem poloviny 19. století. Vyhlášení perleťáři byli vŽirovnici, kde řemeslo roku 1863 založil Josef Žampach s manželkou. Knoflíkáři se zde nazývaličamrdáři.[1] také vIvanovicích na Hané[2]. V městečkuPředíně pracovali také barvíři, kteří knoflíky barvením (tónováním) přizpůsobili kůži a látkám, na něž se našívaly. Bylo tam několik perleťářských dílen, výrobu zavedl ke konci 19. století ve Vídni vyučenýperleťář Jan Šilhavý. Vznikl tu dokonce Svaz perleťářů. Z Předína se dostali perleťáři i do sousedníchŠtěměch, kde vznikla první perleťářská dílna v roce 1898. VPředíně byla perleťářská výroba ukončena po roce 1992.[3]
Velikost knoflíků se udává sudými čísly. Od nejmenších „osmiček“ (8 linií) postupně do 60 (linie viz výše). Obyčejné košilové knoflíky jsou „osmnáctky“ (18 linií) a mají v průměru asi 11,43 mm. Tvar knoflíků čili tvar fazon se značí jmény – parizky, ostré, misky, talířky, vulsty, khesle, přičemž záleží na vyhloubení středu i podoby okraje. Podle jakosti se knoflíky třídí na sedm druhů.
Nitěné knoflíky se používají na ložní povlaky a na prádlo, dříve také na pracovní oděvy a dámské zástěry. Vyrábějí se navíjenímpříze na hladkézinkové kroužky. Podle provázání příze se dělí na loukoťové a věnečkové.
Patentní zapínací knoflíky jsou vyráběny jako snímatelné nebo nesnímatelné. Mají různé povrchové úpravy. Používají se na sportovní oděvy, džínové oblečení atp.
Nýtovací knoflíky se skládají ze čtyř dílů: dva pro vrchní díl a dva pro spodní díl textilie. Použitím nýtovacích knoflíků dosáhneme nerozebíratelného spojení. Nýtovací knoflíky jsou různé pro jemné a pro silné textilie.
Stiskací knoflíky mají dva protikusy, které se musí na textilii přišívat. Klasickéstiskací knoflíky KIN jsou vyrobeny zmosazi neboniklu, popř. zplastu.
Dřevěné knoflíky - soustružené a vrtané, někdy barevně mořené nebo/i lakované
Olivky jsou podlouhlé knoflíky na zimní kabáty nebo bundy, dříve se zhotovovaly z rohoviny nebo parohoviny, 2-3 cm dlouhý konec parůžku je zabroušen a provrtán jedním otvorem, navléká se na kožené poutko nebo provázek. V současnosti se užívá umělá rohovina nebo soustružené dřevo.
Sběratelé knoflíků se v České republice sdružují v Klubu sběratelů kuriozit, účastní se jejich burz a bleších trhů, ale tvoří jen malou skupinu.[4] Významné sbírky knoflíků bývají v uměleckoprůmyslových nebo regionálních muzeích, například:
.jpg)
