Kniha hodinek či krátcehodinky (latinskyliber horarum, anglickybook of hours, německyStundenbuch, francouzskylivre d’heures) je kniha obsahující jednu nebo více tematických pobožností napodobujících formudenní modlitby církve. Je to nejrozšířenější středověký rukopis, podle odhadu se jich v různých knihovnách zachovalo na sto tisíc.[zdroj?]
Od 13. století přibývalo věřících, kteří žili jakolaici, nicméně chtěli napodobitkleriky ařeholníky a během dne se modlit jednotlivé „hodinky“božského oficia. Pro jejich potřeby vznikaly zjednodušené pobožnosti, napodobující strukturu oficia za výrazného zjednodušení: tyto „hodinky“ se obvykle nemění v závislosti na dni v týdnu a církevním kalendáři, soustředí se na některé téma blízké dobové zbožnosti a bývají více či méně zkrácené. (Téměř stejnou délku jako denní porce „velkého“ oficia zachovávámalé mariánské oficium. Ostatní „hodinky“ bývají výrazně kratší.)
Pro zámožné a významné věřící se tyto modlitby pro soukromoupobožnost od 14. století psaly do bohatě zdobených knih. Jak se šířilo umění číst i obliba soukromých pobožností, zhotovovaly písařské dílny stovky „knih hodinek“, zejména veFrancii a veFlandrech, nejprve latinsky, potom i v národních jazycích. Tento trend vyvrcholil v 15. století. Další rozšíření knih hodinek umožnil vynález knihtisku.
Typické hodinky obsahovalykalendář a zkrácený program klášterních modliteb: čtení evangelií a výběržalmů,pobožnost kPanně Marii, ke svatému Kříži, ke Všem svatým, pobožnost za zemřelé a často i modlitby a pobožnosti k místním světcům, patronům atd.
Protože hodinky byly určeny kmeditaci a soukromé modlitbě, byly často zdobeny obrázky, které meditaci podporovaly. Hodinky tak představují i vrchol knižního malířství ailuminátorství pozdnígotiky v 15. století, patrně nejslavnější jsouPřebohaté hodinky vévody z Berry (kolem 1400).
Moderní obdobu hodinek vytvořil americkýtrapistickýmnich a spisovatelThomas Merton,A Book of Hours.
Obrázky, zvuky či videa k tématukniha hodinek na Wikimedia Commons
Slovníkové heslohodinky ve Wikislovníku