| Knidos Κνίδος | |
|---|---|
 Oba přístavy Knidu | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 36°41′9″ s. š.,27°22′30″ v. d. |
| Stát | Turecko Turecko |
  Knidos | |
| Správa | |
| Status | zaniklé město |
| Vznik | 1100 př. n. l. |
| Oficiální web | www |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Knidos (řecky Κνίδος,latinsky Cnidus) bylo řecké antické přístavní město ve starověkéKárii a součástíDórského šestiměstí v jihozápadníMalé Asii, dnešnímTurecku.
Město Knidos se rozkládalo na jihozápadní špičce tureckého poloostrova Datça (někdy také nazývaného Reşadiye). který tvoří jižní stranu zálivu Gökova. Jeho pozůstatky se nachází asi 35 km od městaDatça vprovincii Mugla naproti řeckému ostrovuKós. Zda leželo na špici poloostrova už od svého založení nebo tam bylo přemístěno ze středu poloostrova od dnešní Datçy až v pozdně klasické době, je sporné.[1]
Zmínky o otrokyních z Knidu se nacházejí již na tabulkách ze začátku 12. století př. n. l. psanýchlineárním písmem B, které byly nalezeny v Pylu.[2] Archeologické vykopávky odhalily stopyminojské i mladšímykénské civilizace, dosud však není jasné, zda se na lokalitě nacházelo minojské nebo mykénské osídlení. Město bylo založenoDóry a stalo se členemsvazku dórských měst. Kolem roku 580 př. n. l. se účastnilo sicilské kolonizace a také se podílelo na vzniku řecké svatyně Hellenion v egyptském městěNaukratis. Kolem roku 550 př. n. l. město nechalo postavitklenotnici v Delfách. Roku 540 př. n. l. je dobylperský vojevůdceHarpagos. Pod perskou nadvládou zůstalo až do řeckého vítězství v bitvách u mysu Mykalé v roce 479 př. n. l. a u Eurymédóntu roku 465 př. n. l.[3] V roce 477 př. n. l. se stalo členemathénského námořního spolku, roku 412 př. n. l. připadloSpartě, poté následovala opět perská nadvláda. V roce 394 př. n. l. porazil athénský vojevůdce v perských službáchKonón v námořníbitvě u Knidu spartskou flotilu. Ve 3. století př. n. l. město patřiloPtolemaiovcům, roku 190 př. n. l. se dostalo pod vlivRhodu a od roku 167 př. n. l. bylo svobodné.
V římské říši patřil Knidos doprovincie Asie. V letech 263–467 bylo město opakovaně zasaženo silným zemětřesením. V pozdní antice zde vzniklobiskupství a dodnes stále existuje jako římskokatolickétitulární biskupství Cnidus. V polovině 7. století město zničila arabská flotila.
První znalosti o městské topografii přinesla v roce 1812 výprava britské společnostiSociety of Dilettanti a vykopávky, které v letech 1857–1858 vedlCharles Thomas Newton.[4] Byly identifikoványagora, divadlo,odeon,Dionýsův chrám, chrámMúz, chrámAfrodity a velké množství menších budov. Podařilo se velmi dobře vypracovat celkový plán města.SochařPraxiteles vytvořil pro Knidos svou nejslavnější sochuAfrodity. Byla sice zničena, ale existují pozdější kopie, z nichž nejvěrnější se nachází veVatikánských muzeích.[4] V chrámu objevil Newton také sochu sedící řecké bohyněDémétér z Knidu, která je nyní vystavena v Britském muzeu. Asi tři kilometry jihovýchodně od města nalezl trosky nádherné hrobky a kolosální sochu lva, vytesanou z jednoho blokupentelského mramoru 3 metry dlouhého a 1,8 metru vysokého, která měla připomínat velké námořní vítězství v bitvě u Knidu, ve které Konón porazil v roce 394 př. n. l. Sparťany.[4] Lev z Knidu je nyní vystaven v Britském muzeu veVelké dvoraně královny Alžběty II.
Město bylo vyhlášené svou lékařskou školou[5][6] (její zástupci byli známí a vyhledávaní již v klasické době[7]) a také chrámem bohyně Afrodity s její sochou od Praxitela. Nedaleko města se nacházelApollónův chrám v Triopiu.
Místo Knidos je také zmíněno v Bibli. VeSkutcích apoštolů píšeevangelistaLukáš o čtvrté misijní cestěPavla z Tarsu:„Mnoho dní jsme pluli pomalu a stěží jsme se dostali do míst naproti Knidu. Protože nám vítr bránil, pluli jsme kolem Salmóny[8] chráněni Krétou.“ — ČEP,Skutky apoštolů 27,7
Knidos razil velmi brzo vlastní mince, jehooboly a stříbrnédrachmy jsou doloženy nejpozději od druhé poloviny 6. století př. n. l. Obvykle mají na jedné straně lví hlavu a na druhé hlavu Afrodity. Tyto rané mince ještě nebyly popsány.[9]
V tomto článku byly použitypřeklady textů z článkůKnidos na německé Wikipedii aKnidos na anglické Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématuKnidos na Wikimedia Commons