Klement VII., vlastním jménemGiulio di Giuliano de Medici (26. května1478Florencie –25. září1534Řím), bylpapežem v letech1523–1534;kardinálem pak v letech1513–1523.
Byl strýcemKateřiny Medicejské, kterou po smrti jejích rodičů vychovával. Podařilo se mu ji jako čtrnáctiletou provdat (1533) za stejně staréhoJindřicha II., pozdějšího francouzského krále. Díky tomuto sňatku zanechali Medicejští významnou stopu ve francouzských dějinách, neboť Kateřina se stala matkou tří posledních králů z linieValois a na čas také regentkouFrancie.
Narodil se ve Florencii jeden měsíc poté, co byl jeho otecGiuliano de Medici zabit při spiknutí Pazziů. Ačkoliv jeho rodiče neuzavřeli formální manželství, pouze byli zasnoubeniper sponsalia de presenti, skulina v právu umožnila, aby Giulio byl považován za legitimního. Byl synovcemLorenza Medicejského, jenž ho v mládí vzdělával.
Giulio byl ustanoven rytířem z Rhodu a velkopřevorem z Capuy a po zvolení bratrance Giovanniho de Medici do úřadu papeže jakoLva X. se brzo stal vŘímě mocnou postavou. Po vstupu svého bratrance do papežství se stal Giulio jeho hlavním ministrem a důvěrníkem, především při prohlubování zájmů rodiny Medici veFlorencii a arcibiskupem v tomto městě.23. září1513 se stalkardinálem a29. září byl vysvěcen. Měl pověst hlavního ředitele papežské politiky během celého pontifikátu Lva X.
V době dlouhéhokonkláve po smrti Lva X. v roce1521 byl považován kardinál Medici za zvláště pravděpodobného kandidáta. Ačkoliv nebyl schopen získat papežství pro sebe nebo svého spojence Alessandra Farnese (oba upřednostňovaní kandidáti císařeKarla V.), měl hlavní slovo při neočekávaném zvoleníHadriána VI., na kterého měl rovněž obrovský vliv při jeho krátkém pontifikátu. Po smrti Hadriána VI.14. září1523 Medici konečně uspěl v další papežské volbě (19. listopadu 1523) a přijal jméno Klement VII.
Na papežský trůn si přinesl vysokou reputaci pro své politické schopnosti a ve skutečnosti měl všechny vlastnosti mazanéhodiplomata. Na druhou stranu byl považován za světáckého a nerozhodného k tehdejším přelomovým událostem, včetně pokračující protestantské reformace.
Papežský úřad převzal v době krize. V severní Evropě se šířila protestantská reformaceMartina Luthera. Církev se blížila k bankrotu díky obrovským výdajům předchozích papežů (napříkladAlexandra VI.,Julia II, ale také Klementova bratranceLva X.) na výstavbu papežského sídla. A velké cizí armády, vedené mocnými soupeři – císařem Svaté říše římské Karlem V. aFrantiškem I. z Francie – napadaly Itálii. Každý z těchto vládců požadoval po papeži Klementovi, aby se přidal na jeho stranu. Navíc do východní Evropy násilně pronikala osmanská vojska vedenáSulejmanem Nádherným.
Při svém nástupu poslal Klement VII. arcibiskupa z Kapuy, kardinála Mikuláše ze Schönbergu, ke králům Francie, Španělska a Anglie, aby mezi nimi zprostředkoval mír. Jeho pokus ale nevyšel.
Jeho váhavá politika mezi Španělskem a Francií, kdy dal nakonec přednost francouzské straně, vedla kSacco di Roma v roce 1527. Řím byl napaden a vyloupen vojsky císaře Karla V. a papež se dostal do zajetí. Posléze se Klement VII. musel Karlu V. vyplatit ze zajetí a zároveň se musel smířit s okupací části Itálie pod Karlem V.
Zároveň v jeho domovské Florencii v roce 1527 došlo k ovládnutí města republikánskými vzbouřenci a vyhnání Medicejských. V roce 1530 se papežovi podařilo účelovým spojenectvím s Karlem V. dobýt Florencii zpět a navrátit pod kontrolu Medicejských.
V té době musel řešit i rozvod anglického králeJindřicha VIII. sKateřinou Aragonskou, tetou Karla V. Papež si v této situaci nemohl dovolit souhlasit s rozvodem, neboť by prohloubil své rozpory se Španělskem. To však vedlo k následné odluce Anglie od katolické církve a k založeníAnglikánské církve.
Ke konci svého života dal Klement VII najevo, že se opětovně přiklání k francouzské alianci. Jeho plány spojit rod Medicejských s francouzskou královskou rodinou vedly k zasnoubení jeho neteřeKateřiny Medicejské aJindřicha II., syna krále Františka I.
V dobách mírových se jako papež projevoval jako velký příznivec umění (nechal nově vyzdobitSixtinskou kapli) a jako příznivec vzdělání. Významné bylo jeho osobní přijetíKoperníkovy teorieheliocentrismu, na rozdíl od většiny tehdejších (a následujících) katolických a protestantských představitelů (napříkladMartina Luthera aJana Kalvína).
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuPope Clement VII na anglické Wikipedii.
.svg)
