Klasicismus je umělecký směr, který se inspiruje především antickými vzory a zdůrazňuje střízlivý rozum, uměřenost a jasný, pravidelný řád. Vznikal ve 2. polovině 17. století ve Francii za panování Ludvíka XIV. a odtud se v průběhu 18. století rozšířil do celéEvropy. První fáze klasicismu se někdy také nazývábarokní klasicismus, protože se zde barokní prvky mísí s prvky klasicistními. Historicky se toto období řadí ještě do kulturybaroka. Následujícírokoko se od klasicismu do značné míry odvrací. Nový nástup klasicismu (takélouis-seize či slohLudvíka XVI.) přinesl osvícenskýabsolutismus (josefinismus), kdy se klasicismus stal slohemosvícenských panovnických dvorů, aVelká francouzská revoluce, v níž se rozšířil také k bohatým měšťanům. Pro další vlnu klasicismu, již přineslNapoleon Bonaparte anapoleonské války, se užívá označeníempír (zfranc.empire, císařství).
Ve druhé polovině 19. století se klasicistní architektura stala slohem běžné městské výstavby a ve 20. století se několikrát vrátila jako výraz pevnosti a síly i jako sloh diktátorských a totalitních režimů. Pro toto období od poloviny 19. století se v českých zemích obvykle používá názevneoklasicismus, který ovšem v anglické a francouzské literatuře často znamená totéž co klasicismus.
Původ slova
Název klasicismus vznikl ve Francii v 17. století a odvozuje se odlat.classicus, patřící k nejvyššířímské třídě (lat.classis),[1] tedy doslova „prvotřídní“. Odtud pochází i označení klasický,klasika pro uznávané vzory a vrcholy v různých oblastech lidské činnosti. V současném použití v dějinách umění znamená klasicismus příklon ke starověkým řeckým a římským formám jako k uznávaným vzorům.
Charakteristika
Klasicismus představuje reakci na citově působivébaroko s velkými tématy lidské naděje a touhy, ale také utrpení a smrti, i na hravé a ozdobnérokoko, a zdůrazňuje proti nim střízlivý rozum, racionalitu, uměřenost a strohý až přísný, ale srozumitelný řád. Byl tedy přirozeným protějškem centralizované až absolutistické vlády s jejími nároky na dodržování veřejného řádu, jemuž se lidé i jejich city musí podřídit. Podobně jakorenesance hledal klasicismus inspiraci zejména v římskémstarověku, odkud spisovatelé, malíři a sochaři čerpali i svá témata, kdežto architekti přebírali mnoho prvkůklasické architektury. Na rozdíl od renesance se však klasicismus příliš nevěnuje touhám a nadějím jednotlivce a spíš zdůrazňuje, že jedinec se musí podrobit veřejnému řáduspolečnosti. Klasicismus svazuje uměleckou tvorbu poměrně přísnými pravidly – tak jako řecká architektura – protože je přesvědčen, že právě v této strohé uměřenosti je trvalá, nadčasová krása.
Filozofie
Filozofickým protějškem klasicismu jsou jednak teorie absolutistické vlády, protože jen silná vláda může lidem zajistit mír a bezpečí (Thomas Hobbes), jednakracionalismus s jeho důrazem na „jasnost a zřetelnost“ (René Descartes) a zejménaosvícenství. Největším myslitelem období klasicismu bylImmanuel Kant. Mír, bezpečí a prosperita vyžadují pevný veřejný řád a silného panovníka, který jej dokáže prosadit. Proto se diktátorské režimy 20. století opakovaně vracely k různým vyprázdněným formám klasicismu, například v architektuře italského fašismu, nacismu i v socialistickém realismu 50. let 20. století.
Nejnápadněji se klasicismus projevoval v architektuře, kde navázal narenesanční architekturuAndrea Palladia. Velký vliv měly „Dějiny starověkého umění“ odJ. J. Winckelmanna z roku 1764, který starověké umění roztřídil a teoreticky popsal. Stavby klasicismu jsou pravidelné, mají přímé a čisté linie, často mohutná sloupořadí a trojúhelníkové štíty a poměrně střídmou výzdobu, takže působí strohou vznešeností a mohutností. Staví se především paláce (např.Versailles,Louvre) a veřejné budovy (Stavovské divadlo v Praze), celé čtvrti a plánovitá města (Terezín,Petrohrad), ale v celém Rakousku i množství josefínských kostelů (např.kostel sv. Kříže v Praze Na příkopě), kasárny a první továrny i činžovní domy. Od druhé poloviny 19. století se ve schematickémneoklasicistním slohu staví celé obytné čtvrti velkých měst (velká částPaříže,Vídně, Budapešti, v PrazeSmíchov,Vinohrady,Karlín,Žižkov, centrumBrna a většiny českých měst), množství škol, radnic, soudních a jiných veřejných budov (Národní divadlo v Praze).
V první fázi si umělci často volí témata z klasického starověku (N. Poussin,Cl. Lorrain), od Francouzské revoluce i vážná a hrdinská témata ze současnosti (J.-L. David,D. Ingres). V Čechách v tomto období tvořil např.Antonín Machek..
V období klasicismu se rozvíjí zejména epická poezie a dramatická tvorba. Roku 1680 bylo založeno divadloComédie-Française, kde se klasické drama dodnes pěstuje. Dramata musela dodržovattrojjednotu (času, děje a místa) a psala se obvykle v „alexandrinských“ verších. Byl zde požadavek stylové vybroušenosti, srozumitelnosti a jasnosti. Klasicistní literatura vyzdvihuje nutnost společenského řádu, pevné morálky a schvaluje i absolutní moc vládce. Na rozdíl od baroka je zastáncem střídmosti, kázně a rozumu.
Typické pro klasicismus jsou literární salony, kde se literární díla předčítala i kritizovala a kde se o literatuře diskutovalo. Právě tyto salony se významně podílely na utváření uměleckého vkusu a ovlivňovaly veřejné názory. Vedle nich vznikaly také literární akademie, jejichž úkolem bylo dbát na jazyk uměleckých děl a také preciznost jejich formy.
Literární tvorba se dělila na dva proudy:
vysoká –eposy,ódy,hymny,tragédie, zpracovávaly vznešená témata, líčily urozené hrdiny. Náměty většinou z antiky
nízká –komedie,bajka,satira, zobrazovaly život měšťanstva i venkovanů, často pojaty komicky.[2]
Klasicismus v hudbě se obvykle spojuje s trojicí skladatelů, kteří působili ve Vídni: Joseph Haydn, Wolfgang Amadeus Mozart a Ludwig van Beethoven. Dílo těchto skladatelů ustavilo vzor „klasické“ hudby, vyvážené a melodické, a její klasické formy (sonáta, koncert, symfonie). Skladby mají obvykle tři až čtyři věty s pravidelným střídáním tempa, orchestr má stálé složení se smyčcovými a často i dechovými nástroji a v komorní hudbě převládá trio a kvarteto.
Hudební formy klasicismu
opera – vznikla již v 16. století a rozvinula se v baroku
.jpg)
_-_mus%25C3%25A9e_Carnavalet.jpg)
