1. hubička, 2. soudek, 3. horní díl, 4. spodní díl, 5. ozvučník
Klarinet je jednoplátkovýdřevěný dechovýhudební nástroj. Název pochází z italskéhoclarinetto – malá trubka, neboť jeho zvuk ve vyšších polohách připomíná zvuktrubky (clarina). Z klarinetu se vyvinuly další nástroje, napříkladsaxofon. Klarinet má široké využití v sólové i komorní hudbě, je standardní součástí komorních i symfonickýchorchestrů a hraje důležitou roli v mnoha hudebních žánrech:klasická hudba,jazz,dechovka,folk a další. VSachsově–Hornbostelově systematice je uveden pod číslem 422.211.2.[1][2]
Jednoplátkové nástroje se používaly již v antice, samotný klarinet se však vyvinul z barokního nástrojechalumeau. Tento nástroj však v mnohém připomínalzobcovou flétnu – měl pouze jednu nebo dvě klapky a neměl ještě klapku na přefuky.
Kolem roku1700 k chalumeau přidal německý nástrojařJohann Christoph Denner dodatečnou klapku na přefuky, čímž se z jeho nástroje stal přímý předchůdce klarinetu (stále měl ale pouze dvě klapky) – viz obrázek vpravo. Pro hraní nižších tónů se ale moc nehodil, a proto ještě zcela chalumeau nevytlačil. 4. a 5. klapku pravděpodobně zavedl vynikající český klarinetistaJosef Beer a proto v Mozartově době měly klarinety již pět klapek a osm dírek.
Problémem pro všechny klarinety byly podlepky u klapek, které těsnily nedokonale, což mělo za následek zhoršení tónových vlastností. Tento nedostatek nástrojaři často řešili omezováním počtu klapek, což mělo za následek menší pohodlí při hraní. Ruský klarinetistaIvan Müller vynalezl v roce1812 nové kožené podlepky, které byly jako první plně vzduchotěsné a s jejich pomocí sestavil klarinet se šesti dírkami a třinácti klapkami. Tento klarinet se vyznačoval mnohem čistším laděním než dosud, výška tónu se mohla upravovat nátiskem rtů.
Na základě propočtůTheobalda Böhma sestavil francouzský nástrojařHyancithe Klosé v roce1839 první klarinet s tzv.Boehmovou mechanikou (sám Böhm ještě před ním takto zkonstruoval příčnou flétnu). V roce1867 dosáhl tento typ nástroje své plnoklapkové podoby, která má 20 klapek a 7 brýlí. Tyto klarinety se staly celosvětovým standardem a používají se dodnes.
Klarinety se nejčastěji vyrábějí zgrenadillového,ebenového nebozimostrázového dřeva, řidčeji i z umělých hmot. Klapky jsou nejčastěji stříbrné barvy a vyrábějí se z niklové mosazi,mosazi,stříbra nebozlata. Celková délka klarinetu 69 cm (u A klarinetu 71 cm) a vnitřní průměr je asi 13 mm. Nástroj se z důvodů snadnější přepravy dá rozložit do pěti dílů:
hubička – vyrábí se z tvrzenéhokaučuku, moderní typy z umělých hmot jakoebonit neboakrylát. Existují i dřevěné, skleněné nebo kovové varianty. Na hubičku je pomocí strojku (ligatury) připevněn sedmicentimetrový plátek, který se rozechvívá proudem vzduchu z úst a takto se rozezvučí i celý nástroj. Dodnes je jediným používaným materiálem pro plátky dřevo z trstě rákosovité (Arundo donax), umělé materiály vykazují o mnoho horší zvukové vlastnosti.
soudek – jemným povytažením soudku lze dosáhnout snížení tónu klarinetu (zejména ve střední poloze), což je vhodné pro ladění vůči jiným nástrojům
horní díl – ovládán hlavně levou rukou
spodní díl – ovládán hlavně pravou rukou
ozvučník (korpus) – zlepšuje zvuk hlubokých tónů
plátky – jsou nedílnou součástí klarinetu, při jejich výběru se musí dbát na dispozice muzikanta – to hraje roli při výběru tvrdosti plátku (druhy Vandoren,Amati, RICO …)
Klarinet se chová podobně jako jazýčkovávarhanní píšťala: jeden konec je pevný (hubička) a druhý může volně vibrovat. Přestože je klarinet přibližně stejně dlouhý jakopříčná flétna, zní přibližně ooktávu níže (příčná flétna má oba konce volné).
Díky válcovitému tvaru se sudé vyšší harmonické frekvence v hluboké poloze neozývají (při vyšších tónech už ano). Při přefuku do druhého rejstříku tedy klarinet „vynechává“ oktávu (druhou vyšší harmonickou frekvenci) a zní v duodecimě (oktáva+kvinta). To má za následek širší tónový rozsah v porovnání s nástroji, které přefukují do oktávy (např. již zmíněná příčná flétna). Jednotlivé rejstříky mají i své názvy:
šalmajový rejstřík – od e do e¹, má temnou barvou tónu (název je odvozen od středověkého nástrojechalumeau, nikolišalmaje)
slabý šalmajový rejstřík – od f¹ do b¹, má matnou barvu tónu
jasný rejstřík – od h¹ do c³, má sytou barvou tónu
vysoký rejstřík – od cis³, tóny jsou stále ostřejší.
V průběhu historického vývoje klarinetu se prosadily dva hmatové systémy:Boehmův (nebolifrancouzský) aOehlerův (německý) systém, který je rozšířen zvláště v Německu a Rakousku a je odvozený od hmatového systému barokních zobcových fléten. Systémy mají jinou soustavu klapek a dírek, Boehmův systém (v českých zemích nejpoužívanější) má také širší hubičku a plátek, což umožňuje relativně vyšší flexibilitu hry. Zní o něco ostřeji než např. německý systém, což se ale dá odstranit vhodným nátiskem rtů.
B klarinet je nejrozšířenější a používá se ve všech stylech, od klasické hudby po jazz. Zní vždy o tón níže než v notovém zápise, například nota C v notovém zápise zní jako nota B (od toho je také odvozen název tohoto typu klarinetu).
A klarinet má oproti B klarinetu o něco málo jemnější zvuk, rozdíl je však těžko postřehnutelný. Využívá se hlavně ve skladbách, kde je v předznamenání více křížků a hra na B klarinet by byla technicky obtížnější (například zápis skladby znějící v A dur pro A klarinet nemá žádný křížek, pro B klarinet křížků pět). A klarinet zní o malou tercii níže než v notovém zápise, například nota C v notovém zápise zní jako tón A.
Es klarinet se používá ve větších orchestrech a dechovkách a může dosáhnout vyšších tónů než tradiční B klarinet. Zní o malou tercii výše než v notovém zápise.
Basklarinet in B se používá v symfonických orchestrech, klarinetových souborech a také v jazzu. Zní o oktávu níže než B klarinet.
Basetový klarinet in A je podobný basetovému rohu a od tradičního A klarinetu se liší přidanými nejnižšími tóny Dis, D, Cis a C. Mozart zkomponoval svůj klarinetový koncert KV 622 právě pro tento nástroj, dnes se však nejnižší pasáže transponují o oktávu výše, aby se koncert dal zahrát na obvyklý A klarinet. V současnosti se tento nástroj ještě vyrábí a tak je možné zjistit, jak toto dílo Mozart skutečně zamýšlel, vizWikimedia Commons:1. věta –2. věta –3. věta
V některých dechových souborech se občas používá ialtový klarinet in Es akontraaltový klarinet in Es. Existují i další typy basových klarinetů, ale bylo zkonstruováno jen velmi málo exemplářů:kontrabasový klarinet in B,subkontraaltový in Es asubkontrabasový klarinet in B.
S rozvojem hudby využívající mikrointervaly vyvstal požadavek na zkonstruování typu klarinetu, který by je dokázal zahrát. NástrojařFritz Schüller (1883-1977) zkonstruovalčtvrttónový klarinet, který je složený ze dvou trubic, přičemž jedna je laděná o čtvrttón níže než druhá. Mají společnou hubičku a zařízení na přepínání mezi oběma trubicemi.
V turecké dechové hudbě se používají klarinety vyráběné z kovu, podobají se sopránovému saxofonu, ale používající Boehmovu mechaniku.
Klarinety jsou využívané ve většině dechových komorních souborů: nejrozšířenějším jedechový kvintet –příčná flétna,hoboj,klarinet,fagot alesní roh; dáleklarinetový kvartet – tři B klarinety a jeden basklarinet (například Clarinet factory,.Four Sticks …),dechový kvartet –příčná flétna,hoboj, klarinet,fagot, a mnoho dalších
Vbarokních orchestrech se chalumeau neprosadil a klarinety se staly trvalou součástí orchestrů až od dobklasicismu. V romantickémsymfonickém orchestru jsou většinou obsazeny 2 klarinety, v modernějším repertoáru se k nim často přidává Es klarinet či basklarinet. Důležitou úlohu hrají klarinety i v dnešních dechových orchestrech, hojně využívaných např. varmádě.
Mezi nejlepší současné světové klarinetisty patří Michel Arrignon, Martin Fröst, Sharon Kam,Sabine Meyer, Paul Meyer, Paolo Beltramini, Nicolas Baldeyrou, Julian Bliss, Eddie Daniels a další. Klarinetovými legendami v jazzové hudbě se stali AmeričanéBenny Goodman aArtie Shaw.
↑KURFÜRST, Pavel.Hudební nástroje. Praha: Togga, 2002. S. 108.
↑MUSIL, Aleš. Klarinety od jejich vzniku do uplatnění Böhmova systému dochované ve sbírce Jaromíra Růžičky v souvislosti s interpretací koncertu Leopolda Koželuha.. S. 5.Magisterská diplomová práce [online]. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav hudební vědy, Hudební věda, 2001 [cit. 2022-05-21]. S. 5.Dostupné online.
