Klíčení semene je přechod od latentního životaembrya v semeni v aktivní život.[1]
Klíčení nastává po přerušení latence semene související s odvodněním protoplazmy. Klíčení začíná příjmem vody do semene (tzv. botnání – nikoli bobtnání). Poté se zesiluje dýchání a stupňuje enzymatická aktivita v semeni. Vnějším projevem počátku klíčení semene je růst kořínku (radikuly) prasklým osemením (testou).[1]
Po spojení samičí a samčípohlavní buňkyvyšších rostlin se v plodu rostliny tvoří semeno. Každé plně rozvinuté semeno obsahujezárodek a u většiny rostlinných druhů i zásoby výživných látek uložených v osemení. Rostliny mohou tvořit i semena, která postrádají zárodek a jsousterilní.[2] Sterilní osivo nikdy neklíčí. Některá semena klíčí ihned, později jejich klíčivost silně klesá (koniklec velkokvětý). Většina semen však prochází před klíčenímobdobím klidu. Během této doby semeno překonává nepříznivé podmínky. Za příznivých podmínek začne klíčit a vyvíjí se v rostlinu.
Klíčivost klesá s postupem času a může být ještě omezena dlouhou dobou skladování nebo nevhodným způsobem skladování. Ke zjištění klíčivosti se provádějí orientační zkoušky klíčivosti.
Klíčivost semen závisí na vnitřních a vnějších podmínkách. Mezi nejdůležitější vnější faktory patříteplota,voda,kyslík, někdy isvětlo nebo tma.[3] Semena různých rostlin vyžadují k úspěšnému klíčení různé podmínky.
Voda – K tomu, aby semeno vyklíčilo, potřebuje vodu. Absorpce vody semenem (botnání) vede k bobtnání semene. Během klíčení jsou k růstu děložní rostliny využívány zásobní látky uložené vosemení.
Kyslík – je nezbytný pro metabolismus klíčících semen.[4] Kyslík je využit přiaerobním dýchání, které je hlavním zdrojem energie, dokud semenáčku nenarostou listy.[3]
Teplota – ovlivňuje buněčný metabolismus a růst. Semena z různých druhů rostlin mohou klíčit v širokém rozsahu teplot. Mnoho semen klíčí při teplotách mírně nad pokojovou teplotou (16 až 24 °C), zatímco jiná klíčí jen málo nad 0 °C. Některá semena vyžadují působení nízkých teplot (jarovizaci) po překonáníobdobí klidu. Jiná klíčí pouze po překonání vysokých teplot běhemlesního požáru.
Světlo – není podmínkou klíčení, ačkoli některá semena klíčí rychleji na světle než ve tmě. Pro klíčení semen má význam zachycení světla citlivýmfotoreceptorem fytochromem. (Klíčení většiny semen světlo nevlivňuje, ale některá semena včetně semen lesních rostlin nevyklíčí, pokud nebude dostatek světla k růstu mladé rostliny.[3])
Odstranění nebo narušení osemení –skarifikace napodobuje přírodní procesy, které oslabují, poškozují nebo odstraňujíosemení před klíčením. V přírodě vyžadují některá semena zvláštní podmínky ke klíčení, některá musí například projíttrávicím traktem živočicha, aby bylo osemení oslabeno a nebránilo klíčení.[3]
Podle toho, zda se při klíčení dostává semeno nad povrch půdy, nebo klíči pod povrchem, rozeznáváme dva základní druhy:
epigeické klíčení (nadzemní klíčení): ze semene nejdříve roste směrem dolů kořínek s vlášením, který proniká do půdy a počíná čerpat vláhu i živiny. Poté z horní části kořínku rostehypokotyl, který se narovnává a vyzvedává semeno nad půdu. Tam se ze semene vyvinouděložní lístky, které se účastnífotosyntézy, a mezi dělohami začne růst zárodečnýstonkovýpupenplumula. Toto klíčení probíhá zpravidla u drobnějších semen, jako jsou například semenafazole,slunečnice,cibule,buku;
hypogeické klíčení (podzemní klíčení): ze semene roste směrem dolů kořínek a směrem vzhůru rosteepikotyl, na jehož vrcholu nad půdou vyrostou pravé listy. Semeno s dělohami zůstává v půdě. Takto klíčí nejčastěji větší semena, například semenakukuřice,hrachu,dubu nebopalem.
↑abcdRAVEN, Peter H., Ray F. Evert, Susan E. Eichhorn.Biology of Plants, 7th Edition. New York: W. H. Freeman and Company Publishers, 2005.ISBN0-7167-1007-2. S. 504–508.
↑SIEGEL, S. M. a ROSEN, L. A. Effects of Reduced Oxygen Tension on Germination and Seedling Growth.Physiologia Plantarum [online]. 1962, vol. 15, no. 3, s, 437–444. doi:10.1111/j.1399-3054.1962.tb08047.x Účinky snížené hladiny kyslíku na klíčení a růst sazenic
BABULA, Petr.Anatomie a morfologie rostlin. 1. vyd. Brno: Veterinární a farmaceutická univerzita, 2016. 172 s.ISBN 978-80-7305-775-6.
KLIMEŠOVÁ, Jitka.Těla rostlin: jak nám tvar rostlin pomáhá v poznání jejich životní strategie. 1. vyd. Praha: Academia, 2022. 230 s.ISBN 978-80-200-3270-6.
[SOUKUP, Aleš a VOTRUBOVÁ, Olga.] [Systematická botanika]. Morfologie cévnatých rostlin – Kořen. [Praha: Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta, Katedra fyziologie rostlin, 2005]. Dostupné také z:http://kfrserver.natur.cuni.cz/anatomiez/pdf/koren.pdf
VINTER, Vladimír a MACHÁČKOVÁ, Petra.Přehled morfologie cévnatých rostlin: studijní opora e-learningových vzdělávacích modulů projektu Botaska. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2013. 198 s. Studijní opora.ISBN 978-80-244-3322-6.
.jpg)
