| Kilingi-Nõmme | |
|---|---|
 | |
 znak  vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 58°8′59″ s. š.,24°57′41″ v. d. |
| Stát | Estonsko Estonsko |
| Kraj | Pärnumaa |
| Obec | Saarde |
  Kilingi-Nõmme | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 4,30 km²[1] |
| Počet obyvatel | 1 623 (2024)[2] |
| Hustota zalidnění | 377,4 obyv./km² |
| Správa | |
| Status | město ve správě obce |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Kilingi-Nõmme jeestonské město bez vlastní samosprávy, náležející doobce Saarde krajePärnumaa, jejímž je správním centrem. Město se nachází na západním okrajiSakalské vysočiny, přibližně 40km jihovýchodně odPernova, na křižovatce silnic Valga – Uulu (Valga – Pärnu, č. 6) a Tartu – Viljandi – Kilingi-Nõmme (č. 92), asi 11 km od estonských hranic sLotyšskem. Žije zdepřibližně 1 600[2] obyvatel.
První písemná zmínka ořádovém statku, poblíž něhož posléze vyrostlo dnešní město, pochází z roku1560. Sídlo je zmiňováno jakoOvelgunne, později též jakoKurkund. Statek roku1665 přešel do majetku rodu Schillingů, jimž patřil až do roku1753. Jejich jméno se lidovou výslovností změnilo naKilingi a stalo se i označením zdejšího sídla.
Jádrem budoucího města se stala krčma založená poblíž statku u křižovatky na pozemcích usedlostiNõmme. Postupné rozrůstání sídla se velmi urychlilo v19. století, kdy v rámcirusifikační a nábožensky unifikační politikyRuského impéria bylo nejprve roku1845 vybráno za střediskopravoslavnéfarnosti, roku1848 zde pak byla otevřena pravoslavná farní škola, a v70. letech byla rozdělována půda novýmkonvertitům k pravoslaví.
Luterská farní škola, založená již1828, ale1830 pro nedostatek žáků opět zavřená, začala stabilně pracovat v roce1884.1871 se v Killingi-Nõmme otevřel první obchod,1893 první knihkupectví,1916 pak pošta. Roku1913 měla vesnice 800 obyvatel, žijících v 87 domech.[3]
Po vyhlášení Estonské republiky roku1918 růst Kilingi-Nõmme pokračoval. Vesnice byla vnásledujícím roce povýšena naměstys, a v rámci správní reformy roku1938 na město.
Roku1940 začalasovětskáokupace Estonska, a stejně jako v celé zemi byla i v Kilingi-Nõmme nastolena bolševická moc, s ní přišla první vlna perzekucí a deportací estonského obyvatelstva.3. července1941, povzbuzeni zprávami o blížící se frontě, osvobodili městoLesní bratři. K městu byl vyslánpernavskýVyhlazovací prapor, aby je znovu dobyl, ale4. července byl na předpolí města vLiivamäe odražen Lesními bratry a pomocníky z řad okolního obyvatelstva.5. července se Vyhlazovací prapor vrátil s podporou deseti sovětských tanků; ještě téhož dne bolševické jednotky město dobyly, pobily obyvatele, kteří je nestačili včas opustit, a podstatnou část města vypálily.[4] Během následujícího dne bolševici město opět opustili před blížící se německou armádou, která vstoupila do města7. července. Pro Estonsko i Kilingi-Nõmme nastala tříletánacistická okupace, která však nepřinesla výraznější události.
Obnovení sovětské okupace v roce1944 bylo začátkem jednak nových perzekucí, které vyvrcholilybřeznovými deportacemi roku1949, jednak administrativních změn. Již roku1945 byly dosavadní obce částečně nahrazeny vesnickými sověty, a1950 pak bylo obecní a krajské uspořádání zcela zrušeno a nahrazeno okresním, v němž se Kilingi-Nõmme stalo okresním městem. Ke konci roku1959 byl však tento okres opět zrušen a spojen nejprve s okresemAbja,1962 pak s okresemPärnu.
V roce 1896 byla postavena úzkorozchodná železnice Pärnu – Mõisaküla – Rūjiena – Valga, stanice v Kilingi-Nõmme byla otevřena v roce 1917, předtím byla nejbližší stanice Woltveti 1,7 km na jihovýchod ve čtvrti Tihemetsa. V roce 1975 byla úzkorozchodná železnice uzavřena a v roce 1981 byla v rámci železnice Tallinn – Pärnu – Riga otevřena nová ruská rozchod 1520 mm (4 ft 11 27⁄32 in). Nakonec to bylo také uzavřeno v roce 2000 a demontováno v roce 2008.
Růst města rovnoměrně pokračoval, Kilingi-Nõmme si po celou dobu zachovávalo svůj status lokálního centra. Když správní reforma roku1990 obnovilapernavský kraj, Kilingi-Nõmme se stalo samostatným statutárním městem. Roku1998 bylo město zvoleno estonským zástupcem v projektuKulturní vesnice Evropy. V roce2005 došlo ke sloučení tří dosud samosprávných celků —obce Saarde,obce Tali a statutárního města Kilingi-Nõmme — v nově ustanovenou větší obec Saarde, jejímž administrativním centrem se logicky stalo Kilingi-Nõmme. V roce 2017 byla do obce Saarde začlněna i obec Surju.
Hospodářství Kilingi-Nõmme je založeno především na obchodu a službách, jichž využívá obec Saarde i další okolí. Příjmy přináší též turistika, která doznala rozvoje zejména od posledních let20. století.
Ve městě je poliklinika, působí zde mateřská školka, základní škola s gymnáziem a hudební škola. Hojně využívána je budova kulturního klubu (Kilingi-Nõmme klubi) se dvěma sály o 350 a 150 místech k sezení, sportovní středisko (Kilingi-Nõmme spordihoone), městská knihovna (Kilingi-Nõmme raamatukogu) a středisko pro děti a mládež (Kilingi-Nõmme Päevakeskus). Náboženský život je zastoupen předevšímbaptistickým sborem a letničním sborem, které sídlí přímo ve městě, a luterským sborem, který má kostel na jižním okraji města, v katastru vesniceSaarde.
Téměř všechny historické pamětihodnosti města byly v minulosti zničeny. Status kulturních památek mají požární zbrojnice z roku 1921 a pravoslavný hřbitov založený roku 1845. Ve městě se nachází též pomník obětem1. světové války aEstonské osvobozenecké války, původně vztyčený1933, v roce1945 kompletně zničený na rozkaz sovětských úřadů a roku2008 znovupostavený ze zdrojů získaných veřejnou sbírkou.
Kilingi-Nõmme je rovněž východištěm k přírodním památkám v okolí, jako jsouNigulská slať,Rongský močál neboAllikukivské jeskyně.
Obrázky, zvuky či videa k tématuKilingi-Nõmme na Wikimedia Commons
