| Kevin Anderson | |
|---|---|
_(36183654065).jpg) Kevin Anderson veWimbledonu 2017 | |
| Stát | Jižní Afrika Jižní Afrika |
| Datum narození | 18. května1986 (39 let) |
| Místo narození | Johannesburg,JAR |
| Bydliště | Gulf Stream,FL,Spojené státy Johannesburg, JAR |
| Výška | 203 cm |
| Hmotnost | 89 kg |
| Profesionál od | 2007 |
| Ukončení kariéry | květen 2022 |
| Držení rakety | pravou rukou,bekhend obouruč |
| Výdělek | 17 728 382USD |
| Tenisová raketa | Dunlop |
| Dvouhra | |
| Poměr zápasů | 356–255 |
| Tituly | 7 ATP, 3 challengery |
| Nejvyšší umístění | 5. místo (16. července 2018) |
| Dvouhra na Grand Slamu | |
| Australian Open | 4. kolo (2013,2014,2015) |
| French Open | 4. kolo (2013,2014,2017,2018) |
| Wimbledon | finále (2018) |
| US Open | finále (2017) |
| Velké turnaje ve dvouhře | |
| Turnaj mistrů | semifinále (2018) |
| Olympijské hry | 2. kolo (2008) |
| Čtyřhra | |
| Poměr zápasů | 59–72 |
| Tituly | 1 ATP, 5 challengerů |
| Nejvyšší umístění | 58. místo (17. listopadu 2014) |
| Čtyřhra na Grand Slamu | |
| Australian Open | 3. kolo (2013) |
| Wimbledon | čtvrtfinále (2008) |
| US Open | 2. kolo (2010) |
| Velké turnaje ve čtyřhře | |
| Olympijské hry | 1. kolo (2008) |
| Údaje v infoboxu aktualizovány dne20190410a10. dubna 2019 Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Kevin Anderson (* 18. května1986Johannesburg) je bývalýjihoafrický profesionálnítenista a finalista z US Open 2017 i Wimbledonu 2018, který se na okruzích pohyboval v letech 2007–2022.[1] Na okruhuATP Tour vyhrál sedm turnajů ve dvouhře a jeden ve čtyřhře. V rámciATP Challenger Tour získal tři tituly ve dvouhře a pět ve čtyřhře.[2]
Nažebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v červenci 2018 na 5. místě a ve čtyřhře pak v listopadu 2014 na 58. místě. Trénovali jej Diego Moyano, Jay Bosworth a Brad Stine.[3]
Na nejvyššígrandslamové úrovni se jako první Afričan v otevřené éře probojoval v roce 2017 do fináleUS Open, kde podlehl světové jedničceRafaelu Nadalovi. Finále odehrál z pozice nejníže postaveného hráče v historii open éryFlushing Meadows, když mu patřila 32. příčka žebříčku. VeWimbledonu 2018 rozhodl čtvrtfinále s osminásobným šampionemFedererem až v páté sadě poměrem gamů 13–11 a semifinále sIsnerem za 6.36 hodiny poměrem her 26–24. Jednalo se o čtvrtý nejdelší zápas v historii tenisu. V závěrečné duelu jej zdolal SrbNovak Djoković. NaTurnaji mistrů 2018 postoupil jako první Afričan od založení závěrečné události v roce 1970 do semifinále.[4]
Vjihoafrickém daviscupovém týmudebutoval v roce 2008 utkánímzóny Evropy a Afriky proti Finsku, v němž porazilJuho Paukku. V soutěži nastoupil k pěti mezistátním utkáním s bilancí 8–1 ve dvouhře a 1–0 ve čtyřhře.[5]
Jihoafrickou republiku reprezentoval naLetních olympijských hrách 2008 v Pekingu, kde vmužské dvouhře vypadl ve druhém kole s patnáctým nasazeným NěmcemNicolasem Kieferem. Domužské čtyřhry nastoupil s Jeffem Coetzeem. Soutěž opustili po prohře v úvodním kole od španělských turnajových pětekNicoláse Almagra aDavida Ferrera.
V říjnu 2020 převzal po Djokovićovi prezidentství Hráčské rady ATP z pozice viceprezidenta.[6]
Po finálové účasti naTennis Channel Open 2008 vLas Vegas, kde podlehlSamu Querreymu, se 10. března 2008 stal poprvé nejvýše postaveným Jihoafričanem v žebříčku ATP. Premiérovou trofej na okruhuATP World Tour vybojoval z únorovéhoSA Tennis Open 2011 v rodnémJohannesburgu, když v boji o titul přehrál IndaSomdeva Devvarmana. Druhý titul získal na únorovémDelray Beach International Tennis Championships 2012 po závěrečné výhře nad AustralanemMarinkem Matosevicem. V rozmezí dalších tří sezón následovala šňůra šesti finálových porážek, když postupně odešel poražen vSydney,Casablance,Atlantě,Delray Beach,Acapulcu,Memphisu a také v londýnskémQueen's Clubu nenašel recept na BritaAndyho Murrayho.
Až na březnovémWinston-Salem Open 2015 přerušil sérii finálových porážek a po vítězství nad FrancouzemPierrem-Huguesem Herbertem dobyl třetí trofej. Přestože vypadl sGillesem Müllerem v úvodním kole tokijskéhoRakuten Japan Open Tennis Championships 2015, v následném vydání žebříčku ATP z 12. října 2015 byl poprvé klasifikován jako člen elitní světové desítky, kterou uzavíral 10. místem. Stal se tak prvním Jihoafričanem v nejlepší desítce tenistů po osmnácti letech.[7]
Čtvrtý titul z túry ATP přišel na premiérovém ročníkuNew York Open 2018, prvním turnaji v historii ATP hraném na černém povrchu. V boji o titul zdolal americkou turnajovou dvojkuSama Querreyho po třísetovém průběhu. Bodový zisk jej posunul na nové kariérní maximum, když mu 19. února 2018 patřila 9. příčka.[8]
Do prvníhograndslamového finále postoupil na newyorskémUS Open 2017 po výhře nad dvanáctým nasazeným ŠpanělemPablem Carreñem Bustou. Z pozice turnajové osmadvacítky v něm nestačil na světovou jedničkuRafaela Nadala po hladkém třísetovém průběhu.[9][10]
Podruhé odešel jako poražený grandslamový finalista zWimbledonu 2018, kde svedl pětisetové bitvy ve čtvrtfinále i semifinále. Mezi poslední osmičkou hráčů vyřadil světovou dvojku, osminásobného šampiona turnaje a obhájce tituluRogera Federera, přestože v žádném ze čtyř předchozích vzájemných utkání neuhrál ani jednu sadu a v průběhu utkání prohrával již 0–2 na sety.[11] Ve třetím setu pak odvrátil Švýcarovi mečbol a průběh otočil, s výsledným poměrem gamů 13–11 v pátém rozhodujícím dějství.[12] Vítězné semifinále proti AmeričanoviJohnu Isnerovi trvalo 6.36 hodin a pátá sada skončila vysokým poměrem 26–24. Po dueluIsner–Mahut z Wimbledonu 2010 tak představovalo druhý nejdelší wimbledonský zápas a třetí nejdelší v celé tenisové historii.[13] Přemožitele nalezl až ve finále, v němž podlehl dvacátému prvnímu hráči žebříčkuNovaku Djokovićovi ve třech setech.[14][15][16] Do wimbledonského finále se probojoval jako první reprezentantJihoafrické republiky, respektiveJihoafrické unie, od roku1921, kdy do boje o titul postoupilBrian Norton (jihoafrický finalista z roku1985Kevin Curren reprezentoval Spojené státy).[17] Vytvořil také wimbledonský rekord v počtu odehraných gamů ve dvouhře během jednoho ročníku, když jich odehrál 349 a překonalRoddickův výkon 331 her z roku 2009.[18] Bodový zisk jej poprvé posunul do elitní světové pětky, jíž uzavíral na 5. místě.[16]
V úvodním kole vídeňskéhoErste Bank Open 2018 odvrátil mečbol GruzínciNikolozi Basilašvilimu a utkání vyhrál. Následně si připsal páté turnajové vítězství a první z kategorie ATP 500, když ve finále zdolal japonskou turnajovou pětkuKeie Nišikoriho po dvousetovém průběhu. Bodový zisk mu zajistil debutový start naTurnaji mistrů jako prvnímu Jihoafričanovi po 23 letech, od účastiWayna Ferreiry.[19] Šestou trofej si odvezl z lednovéhoMaharashtra Open 2019, když ve finále porazil chorvatskou světovou stovkuIva Karloviće. Všechny sady rozhodly až zkrácené hry. Oba shodně zahráli 111 vítězných míčů. Ve statistice es dominoval chorvatský tenista v poměru 36–21. Karlović odvrátil všech osm brejkbolů a Jihoafričan nečelil žádnému. Anderson měřící 203 cm a Karlović s výškou 211 cm odehráli „nejvyšší“ finále v historii ATP, když v žádném předchozím boji o titul se neobjevila vyšší dvojice hráčů.[20]
Poslední turnaj odehrál jako šťastný poražený kvalifikant na březnovémMiami Open 2022, kde po volném losu podlehl ArgentinciJuanu Manuelu Cerúndolovi.
Roku 2011 se oženil se svou spolužačkou, golfistkou Kelsey O'Nealovou. Manželé se přestěhovali do floridskéhoDelray Beach. Ve Spojených státech se tak stal trvalým rezidentem.[21] V červnu 2016 zřídil webové stránky Realife Tennis pro výuku tenisu a tenisových kurzů.[22][23][24]
| Stav | rok | turnaj | povrch | soupeř ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|
| Finalista | 2017 | US Open | tvrdý |  Rafael Nadal | 3–6, 3–6, 4–6 |
| Finalista | 2018 | Wimbledon | tráva |  Novak Djoković | 2–6, 2–6, 6−7(3−7) |
| ||||||||
| Stav | č. | datum | turnaj | povrch | soupeř ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Finalista | 1. | 9. března 2008 | Las Vegas, Spojené státy | tvrdý |  Sam Querrey | 6–4, 3–6, 4–6 |
| Vítěz | 1. | 6. února 2011 | Johannesburg, Jihoafrická republika | tvrdý |  Somdev Devvarman | 4–6, 6–3, 6–2 |
| Vítěz | 2. | 4. března 2012 | Delray Beach, Spojené státy | tvrdý |  Marinko Matosevic | 6–4, 7–6(7–2) |
| Finalista | 2. | 12. ledna 2013 | Sydney, Austrálie | tvrdý | Bernard Tomic | 3–6, 7–6(7–2), 3–6 |
| Finalista | 3. | 14. dubna 2013 | Casablanca, Maroko | antuka | Tommy Robredo | 6–7(6–8), 6–4, 3–6 |
| Finalista | 4. | 29. července 2013 | Atlanta, Spojené státy | tvrdý | John Isner | 7–6(7–3), 6–7(2–7), 6–7(2–7) |
| Finalista | 5. | 23. února 2014 | Delray Beach, Spojené státy(2) | tvrdý |  Marin Čilić | 6–7(6–8), 7–6(9–7), 4–6 |
| Finalista | 6. | 2. března 2014 | Acapulco, Mexiko | tvrdý |  Grigor Dimitrov | 6–7(1–7), 6–3, 6–7(5–7) |
| Finalista | 7. | 15. února 2015 | Memphis, Spojené státy | tvrdý (h) |  Kei Nišikori | 4–6, 4–6 |
| Finalista | 8. | 21. června 2015 | Londýn, Spojené království | tráva |  Andy Murray | 3–6, 4–6 |
| Vítěz | 3. | 29. srpna 2015 | Winston-Salem, Spojené státy | tvrdý |  Pierre-Hugues Herbert | 6–4, 7–5 |
| Finalista | 9. | 6. srpna 2017 | Washington, D.C., Spojené státy | tvrdý |  Alexander Zverev | 4–6, 4–6 |
| Finalista | 10. | 10. září 2017 | US Open, New York, Spojené státy | tvrdý | Rafael Nadal | 3–6, 3–6, 4–6 |
| Finalista | 11. | 6. ledna 2018 | Puné, Indie | tvrdý | Gilles Simon | 6–7(4–7), 2–6 |
| Vítěz | 4. | 18. února 2018 | New York, Spojené státy | tvrdý (h) | Sam Querrey | 4–6, 6–3, 7–6(7–1) |
| Finalista | 12. | 5. března 2018 | Acapulco, Mexiko | tvrdý |  Juan Martín del Potro | 4–6, 4–6 |
| Finalista | 13. | 15. července 2018 | Wimbledon, Londýn, Spojené království | tráva | Novak Djoković | 2–6, 2–6, 6−7(3−7) |
| Vítěz | 5. | 28. října 2018 | Vídeň, Rakousko | tvrdý (h) | Kei Nišikori | 6–3, 7–6(7–3) |
| Vítěz | 6. | 6. ledna 2019 | Puné, Indie | tvrdý | Ivo Karlović | 7–6(7–4), 6–7(2–7), 7–6(7–5) |
| Vítěz | 7. | 18. července 2021 | Newport, Spojené státy | tráva | Jenson Brooksby | 7–6(10–8), 6–4 |
| Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Finalista | 1. | 19. února 2012 | San Jose, Spojené státy | tvrdý (h) | Frank Moser |  Mark Knowles Xavier Malisse | 4–6, 6–1, [5–10] |
| Finalista | 2. | 5. srpna 2012 | Washington, D.C., Spojené státy | tvrdý | Sam Querrey |  Treat Conrad HueyDominic Inglot | 6–7(5–7), 7–6(9–7), [5–10] |
| Vítěz | 1. | 2. března 2014 | Acapulco, Mexiko | tvrdý | Matthew Ebden | Feliciano López Max Mirnyj | 6–3, 6–3 |
| Finalista | 3. | 26. října 2014 | Valencie, Španělsko | tvrdý (h) | Jérémy Chardy |  Jean-Julien Rojer Horia Tecău | 4–6, 2–6 |
| Legenda |
|---|
| Challengery (3 D; 5 Č) |
| č. | datum | turnaj | povrch | poražený fináalista | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|
| 1. | 16. září 2007 | New Orleans, Spojené státy | tvrdý | Sam Warburg | 6–4, 6–0 |
| 2. | 16. listopadu 2008 | Champaign, Spojené státy | tvrdý (h) | Kevin Kim | 6–3, 6–4 |
| 3. | 10. května 2009 | Sanremo, Itálie | antuka |  Blaž Kavčič | 2–6, 6–2, 7–5 |
| č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | poražení fináalisté | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 1. | 16. září 2007 | New Orleans, Spojené státy | tvrdý | Ryler DeHeart | Rajeev RamBobby Reynolds | 6–2, 6–3 |
| 2. | 22. listopadu 2008 | Knoxville, Spojené státy | tvrdý (h) |  G.D. Jones | Rajeev RamBobby Reynolds | 3–6, 6–0, [10–7] |
| 3. | 26. července 2009 | Lexington, Spojené státy | tvrdý | Ryler DeHeart |  Amir HadadHarel Levy | 6–4, 4–6, [10–6] |
| 4. | 9. srpna 2009 | Vancouver, Kanada | tvrdý | Rik de Voest |  Ramon DelgadoKaes Van't Hof | 6–4, 6–4 |
| 5. | 31. ledna 2010 | Honolulu, Spojené státy | tvrdý | Ryler DeHeart |  Kyu-Tae Im Martin Slanar | 3–6, 7–6(7–2), [15–13] |
| Turnaj | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 | 2013 | 2014 | 2015 | 2016 | 2017 | 2018 | 2019 | 2020 | 2021 | 2022 | SR | V–P | % výher |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Australian Open | A | 1. kolo | 1. kolo | 1. kolo | 1. kolo | 3. kolo | 4. kolo | 4. kolo | 4. kolo | 1. kolo | A | 1. kolo | 2. kolo | 2. kolo | 1. kolo | 1. kolo | 0 / 13 | 13–13 | 50 % |
| French Open | A | Q2 | Q3 | 1. kolo | 2. kolo | 3. kolo | 4. kolo | 4. kolo | 3. kolo | 1. kolo | 4. kolo | 4. kolo | A | 3. kolo | 1. kolo | — | 0 / 11 | 19–11 | 63 % |
| Wimbledon | A | 1. kolo | Q1 | 1. kolo | 2. kolo | 1. kolo | 3. kolo | 4. kolo | 4. kolo | 1. kolo | 4. kolo | F | 3. kolo | NH | 2. kolo | — | 0 / 12 | 20–12 | 63 % |
| US Open | A | Q1 | Q1 | 3. kolo | 3. kolo | 1. kolo | 2. kolo | 3. kolo | ČF | 3. kolo | F | 4. kolo | A | 1. kolo | 2. kolo | — | 0 / 11 | 23–11 | 68 % |
| výhry–prohry | 0–0 | 0–2 | 0–1 | 2–4 | 4–4 | 4–4 | 9–4 | 11–4 | 12–4 | 2–4 | 12–3 | 12–4 | 3–2 | 3–3 | 2–4 | 0–1 | 0 / 47 | 76–47 | 62 % |
| Legenda | |||
|---|---|---|---|
| SR | poměr vyhraných turnajů ku všem odehraným | W–L V–P | výhry–prohry |
| NH | daný rok se turnaj nekonal | A | turnaje se hráč nezúčastnil |
| Q1 / 1Q | prohra v kole kvalifikace | 1k / 1R | prohra v daném kole turnaje |
| ČF / QF | prohra ve čtvrtfinále | SF | prohra v semifinále |
| F | prohra ve finále | Vítěz | vítězství v turnaji |
| Rok | 2004 | 2005 | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 | 2013 | 2014 | 2015 | 2016 | 2017 | 2018 | 2019 | 2020 | 2021 |
| Pořadí | 1175. | ▲ 548. | ▲ 513. | ▲ 228. | ▲ 106. | ▼ 161. | ▲ 61. | ▲ 32. | ▼ 37. | ▲ 20. | ▲ 16. | ▲ 12. | ▼ 67. | ▲ 14. | ▲6. | ▼ 91. | ▲ 81. | ▲ 79. |
| Rok | 2004 | 2005 | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 | 2013 | 2014 | 2015 | 2016 | 2017 | 2018 | 2019 | 2020 | 2021 |
| Pořadí | 947. | ▼ 1005. | ▲ 527. | ▲ 441. | ▲ 156. | ▼ 171. | ▼ 259. | ▲ 110. | ▲ 91. | ▼ 347. | ▲58. | ▼ 98. | — | 286. | ▼ 321. | — | — | — |
{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
Obrázky, zvuky či videa k tématuKevin Anderson na Wikimedia Commons