Kedluben nebokedlubna (Brassica oleracea var.gongylodes), někdy nesprávně nazývána jen brukev, je vyšlechtěnouvarietoudruhubrukev zelná a řadí se mezi nejžádanějšíkošťálové zeleniny, její původní forma se ve volné přírodě nevyskytuje.
Jako většina těchto rostlin pochází z oblastí okoloStředozemního moře, za druhé místo původu je udávána oblastTibetu v Číně. V současnosti je kedluben nejvíce rozšířen ve střední a západníEvropě, kam přišel s expanzíŘímské říše. Ve vzhledově odlišné podobě se pěstuje i na severu indického subkontinentu a v Japonsku.
Kedluben jedvouletá rostlina, vysoká okolo 20 až 50 cm, která v prvém roce vytváří typickou nadzemní stonkovouhlízu (bulvu) 10 až 15 cm velkou. Ta vzniká zkrácením a sekundárním ztluštěním nevětvenéhostonku, bočním růstemmeristémového pletiva u vegetačního vrcholu. Z hlízy vyrůstající dlouzeřapíkatélisty s podlouhlými, elipsovitými až okrouhlýmičepelemi, které jsou po obvodě zkadeřené a vroubkované, bývají téměř dvakrát delší než řapík. Hlíza bývá kulovitá, elipsoidní nebo svrchu zploštělá, na povrchu může mít barvu šedozelenou až žlutozelenou nebo fialovou, shodně bývají zbarveny i listy. Uvnitř hlízy je šťavnatá dužina bílé barvy.Kořenový systém je nehluboce rozvětvený.
Druhým rokem vyrůstá stonek (košťál) nesoucí na vrcholu mnohokvětéhroznovitékvětenství se čtyřčetnýmioboupohlavnými žlutýmikvěty. Podlouhle kopinatékališní lístky jsou přitisknuté ke žlutýmkorunním, které jsou na vrcholu plytce vykrojené a vespod mají dlouhý nehtík.Plodem je šikmo odstávající válcovitá dvoupouzdrášešule s výraznými žilkami a zobáčkem, obsahuje černá kulovitásemena.
Kedluben má občasnou tendenci k přechodu z dvouleté najednoletou rostlinu, např. při delším poklesu teplot k 0 °C ve stádiu tří pravých lístků. Tehdy nedojde k vytvoření hlízy a rostlina vybíhá do květu.
Kedluben je jedna z nejrozšířenějšíchkošťálových zelenin, průměrná roční spotřeba v České republice činí asi 2,5 kg na osobu. Konzumují se nejčastěji lehce stravitelné hlízy (syrové, vařené, smažené) nebo listy (obvykle vařené), které mají násobně vícevitamínu C avápníku než hlízy.
Ideálnípůda pro jeho pěstování je hlinitá až hlinitopísčitá s dostatkemhumusu aminerálních látek. Díky rychlému vývoji a slabým kořenům je rostlině nutno zajistit přiměřený dostatek vláhy; při suchu často bulvy dřevnatí a při nadměrném vlhku praskají.
Kedlubny se obvykle pěstují z předpěstované sadby. Jsouodrůdy vhodné k rychlení ve skleníku a dále rané, polorané a pozdní určené pro pěstování nazáhoně. Odrůdy k rychlení majívegetační dobu 60 až 80 dnů, u raných je 70 až 90 dnů a pozdních až 150 dnů.
Hlavní dělení je naodrůdy bílé (větší) a modré (ranější a odolnější proti praskání). Specifickou českou bílou pozdní odrůdou je ‚Gigant‘ s bulvami 3 až 4 kg těžkými, které nepraskají, nedřevnatí a dobře se skladují. Nejdůležitější vlastnosti, na které jsou kedlubnyšlechtěny, je rychlost růstu, nízká tendence hlíz k dřevnatění i praskání a slabý sklon k vybíhání do květu, zanedbatelná není ani odolnost proti půdním chorobám, např.nádorovitosti košťálovin. Mezi hlavní živočišnéškůdce patříhousenkyběláska zelného.
GOLIAŠOVÁ, Kornélia; ŠÍPOŠOVÁ, Helena.Flóra Slovenska V/4: Brassica olerácea [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 2002 [cit. 2014-08-02]. S. 702–705.Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-08-08.ISBN80-224-0710-0. (slovensky)
NELHÜBEL, Jan.Současný sortiment košťálových zelenin. Lednice, 2006 [cit. 02.08.2014]. Bakalářská práce. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně. Vedoucí práce Robert Pokluda.Dostupné online.
.jpg)
.jpg)
