České slovoKazach, které znamená příslušník kazašského národa, pochází z ruštiny:казах.[17] Domácí název jeқазақ,qazaq. Může pocházet z turkického slovesaqaz-, „putovat“, což odrážíkočovnou kulturu Kazachů.[18] Stejného původu je i výrazkozák.[18]
V turko-perských pramenech se termínÖzbek-Qazaq poprvé objevil v polovině 16. století v díleTarikh-i-Rashidi Mirzy Muhammada Hajdara Dughlata,čagatajského knížete zKašmíru, který lokalizuje Kazachy do východní části Dešt-i Qipchaq.[19] Podle Vasilije Bartolda začali Kazaši tento název používat pravděpodobně v průběhu 15. století.[20]
Ačkoli Kazachové tradičně označovali pouzeetnické Kazachy, včetně těch, kteří žijí v Číně, Rusku,Turecku, Uzbekistánu a dalších sousedních zemích, stále častěji se tento termín používá pro označení jakéhokoli obyvatele Kazachstánu, včetně obyvatel jiných etnik.[21] V kazaštině se země latinkou nazýváQazaqstan.[22]
První osídlení je potvrzené už zdoby kamenné. Oblast měla výborné podmínky pro rozvojpastevectví. Historikové se domnívají, že prvnídomestikace koně proběhla právě na kazašské stepi.[23] První významná kultura na kazachstánském území bylaandronovská kultura. Její příslušníci byli zdatní kovotepci, andronovcům se připisuje rovněž vynálezloukoťového kola.[24] Obyvatelstvo byloindoíránské a do Střední Asie migrovalo z Evropy.[25]
Na území Kazachstánu měli pravlast iSkytové, kteří vzešli z andronovské kultury, zejména dvě jejich podskupiny:Sakové aMassagetové. Koruna a oděv sakského bojovníka nalezené roku 1969 v pohřební mohyleIssyk kurgan (tzv. Zlatý muž), se staly velkým symbolem Kazachstánu.[26] Koruna je vyobrazena i na prezidentské standartě. Královna MassagetůTomyris podleHérodota v roce 530 př. n. l. „porazila a zabila“Kýra II., zakladateleAchaimenovské říše, a pokusila se o dobytí jeho země. V současném Kazachstánu je Tomyris předmětem značného zájmu jako potenciální zdroj národní identity, byl o ní natočen i výpravný film.[27] V roce 329 př. n. l. svedl na jihu dnešního Kazachstánu bitvu se SkytyAlexandr Veliký, v bitvě u Jaxartes (tedy u řeky dnes nazývanéSyrdarja).[28]
V pozdním starověku (4.–6. století) vzniklo na území Kazachstánu několik významných center obchodu (Taraz,Turkestán,Otrar,Sauran). Byla zapojena do obchodní sítě tzv.Hedvábné stezky, která ale navazovala na ještě starší tzv. stepní stezku.[30][31] V 11. století vstoupili na územíturkičtíKumáni, kteří s dalším turkickýmnomádským kmenemKypčaky posléze vytvořili Kumánsko-Kypčackou konfederaci. Ve 13. století vpadl do KazachstánuČingischán se svými hordami. Kumáni byli poraženi a oblast se stala součástíMongolské říše. Za mongolské nadvlády vznikly první přísně strukturované správní obvody (ulus). Poté vládu převzalaZlatá horda.
V 17. století však klanová rivalita vedla k rozděleníchanátu na tři žuzy (Velký, Střední a Malý).[34] Tím byl stát oslaben, stejně jako poklesem významu tradičních pozemních obchodních cest mezi východem a západem. První, kdo oslabení státu využil, bylChivský chanát, který anektoval poloostrovMangyšlak (Mangystau). Posléze Kazašský chanát trpěl i nájezdyČtyř Ojratů, což byla federace čtyř mongolských kmenů, z nichž nejagresivnější byliDžungarové, kteří obsadili centrální a východní oblasti země.[35] Pod vedenímAbul Chair-chána dosáhli Kazaši velkého vítězství nad Džungary v bitvě u řeky Bulanty v roce 1726 a v bitvě u Anrakaje roku 1729.[36] Džungarové byli definitivně poraženi kazašským chánemAblajem a Ablaj tak získal status národního hrdiny (batyra).[37]
Carské Rusko začalo obsazovatstřední Asii v průběhu 19. století, v rámci tzv.Velké hry, tedykoloniálního soupeření sBritským impériem.[41] Postupné ovládání území současného Kazachstánu Rusy lze vymezit léty 1813–1907. Formálně se stal součástíRuska v roce 1846. Rusové zavedli na úřadech i ve školáchruštinu. Jejich narušení tradičního nomádského způsobu života místních obyvatel navíc vedlo k několika hladomorům. To začalo vyvolávat od 60. let 19. století značný odpor obyvatelstva.[42] Ke konci 19. století můžeme hovořit o vzniku kazašského národního obrození, s hlavním cílem zachránitkazaštinu.[43]
Ještě větší pnutí však vzniklo, když v 90. letech 19. století začaly do země proudit davy osadníků z evropské části ruské říše. Přicházeli hlavně ruští a ukrajinští rolníci, kteří se usazovali převážně na severu země.[44] Během 19. století se do Kazachstánu přistěhovalo asi 400 000 Rusů. Velkým spouštěčem další migrační vlny bylo dokončení železnice meziOrenburgem aTaškentem v roce 1906. To vedlo k přílivu dalšího milionu kolonistů, nejen Slovanů, ale i Němců a příslušníků dalších národností. Počet kolonizátorů krátce poté převýšil počet původních obyvatel. Ruská vláda migraci podporovala, vládním administrátorem tohoto procesu bylVasilij Balabanov.
V roce 1916 to nakonec vyvolalo ozbrojený odpor Kazachů, kteří začali napadat vesnice kolonistů, carské vojáky akozáky (tzv. Basmačské povstání čihnutí basmačů).[45] Povstalci založili i vlastní stát nazývanýAlašská autonomie, do jehož čela se postavilAlichan Bukejchanov. Hlavním městem byloSemej, tehdy známé jako Alaš-kala. Povstání pak bylo vpleteno doruské občanské války a basmači se postavili na stranubílých protibolševikům. Nakonec bylo poraženo a Kazachstán se tak stal součástí nově vznikajícísovětské říše. Basmači operovali v afghánských horách do 30. let 20. století.
Během1. světové války byly na území dnešního Kazachstánu zajatecké tábory (Šymkent, Kazalinsk aTurkestán), ve kterých byli umístěni i zajatí Češi a Slováci.[46]
Po pádu carské vlády vznikl nakrátko na území Kazachstánu státní útvar zvanýAlašská autonomie kontrolovaný bělogvardějci, s hlavním městemSemejem.[47] Území Kazachstánu se však už v roce 1919 dostalo pod kontrolu bolševiků. Poté přes 300 000 Kazachů odešlo přes hory do sousedníČíny. 26. srpna 1920 byla zřízenaKyrgyzská autonomní sovětská socialistická republika (Rusové tehdy Kazachům říkali jaksi obecně „Kyrgyzové“), s hlavním městemOrenburgem, kde žili především etničtí Rusové. Byla součástíRuské SFSR. V červnu 1925 byla republika přejmenována naKazašskou a její správní centrum bylo přemístěno do městaKyzylorda. V dubnu 1927 se pak hlavním městem stala Alma-Ata (dnešníAlmaty).
Političtí vězni z gulagu Kengir
Jako všude jinde v Sovětském svazu bylo mnoho politických oponentů,kulaků a jiných režimu nepohodlných lidí popraveno či skončilo v pracovních táborechgulag. Některé z nich se nacházely i na území Kazachstánu. V tom největším v Kengiru vypuklo roku 1954 známéKengirské povstání popsanéAlexandrem Solženicynem v knizeSouostroví Gulag.[48][49] Docházelo k násilnékolektivizaci, která na kazašské kočovníky, nezvyklé být upoutáni k půdě, dopadla obzvláště tíživě.[50] Výsledkem byl mj. obříhladomor v letech 1931–1933, jenž měl své obdoby i v jiných částech SSSR. V Kazachstánu zemřelo hlady 1,5 milionu lidí, z toho 1,3 milionu etnických Kazachů. Zemřelo tak v krátké době 38 % kazašského etnika.[51][52] Šlo o největší populační ztrátu jedné národnosti v celých dějinách Sovětského svazu.[53] Někteří historici používají dokonce pojmugenocida a srovnávají událost sukrajinským hladomorem, nebo vyhlazovánímindiánského obyvatelstva v severní Americe.[54] Navíc byly do Kazachstánu deportovány na rozkaz sovětského vůdceJosifa Stalina celé národy (Krymští Tataři,Povolžští Němci,Řekové). Etnické složení Kazachstánu je proto dnes velice pestré.
Běhemdruhé světové války vzniklo na území pět divizí, které byly poslány bojovat navýchodní frontu.[55] Pro válečné potřeby byl také vybudován první významnější kazašský průmysl, byť země zůstala převážně zemědělskou.
Po válce, v roce 1947, vznikl v oblasti uSemejezkušební jaderný polygon. Právě zde byla v roce 1949 vyzkoušena první sovětskájaderná zbraň. V této oblasti byly do roku 1989 provedeny stovky jaderných testů.[56] V roce 1955 vznikla v Kazachstánu známá kosmická základnaBajkonur, ze které vystartovala první umělá družice světaSputnik 1, první kosmonautJurij Gagarin i kosmická staniceMir.[57] V 50. a 60. letech byly z popudu sovětského vůdceNikity Chruščova obrovské plochy neobdělávaných pastvin (celiny) přeměněny na ornou půdu. Tento projekt měl z Kazachstánu udělat obilnici SSSR. Dopad tohoto projektu na místníekologickou rovnováhu byl katastrofální.[58] Na konci 50. let se také zdálo, žerusifikační politika zvítězila: v roce 1959 se Kazaši stali menšinou, tvořili již jen 30 % populace, zatímco etničtí Rusové 43 %.[59][60]
Na konci 80. let se objevily první známky odporu proti sovětské nadvládě. Významným se stalo protijaderné hnutí zvanéNevada Semipalatinsk, které mělo, vzhledem k jaderným zkouškám prováděným sovětskou vládou na území Kazachstánu, i jistý nacionální sentiment.[61]
V prosinci 1986 se v Almaty uskutečnily masové demonstrace mladých Kazachů, které byly později nazványŽeltoksan (Prosinec).[62] Šlo o protest proti nahrazení prvního tajemníka Komunistické strany Kazašské SSRDinmuchameda Konajeva Genadijem Kolbinem. Protože Konajev byl Kazach a Kolbin Rus, který navíc v Kazachstánu nikdy nežil, měl protest rovněž jistý nacionální aspekt (jinak ovšem byl Konajev komunistabrežněvovské linie aMichail Gorbačov ho odstranil v roce 1986 kvůli obviněním zkorupce). Vládní jednotky nepokoje potlačily, několik lidí bylo zabito a mnoho demonstrantů uvězněno.[63]
Dne 25. října 1990 Kazachstán vyhlásilsuverenitu, ovšem stále v rámci Sovětského svazu. Plnou nezávislost vyhlásil 16. prosince 1991. Ze všech patnácti svazových republik vyhlásil Kazachstán svou nezávislost jako poslední.[64] Sovětský svaz se rozpadl deset dní poté. Téhož roku se stal Kazachstán členemSpolečenství nezávislých států. Prezidentské volby v roce 1991 vyhrál bývalý vůdce místní komunistické stranyNursultan Nazarbajev. Hlavním městem se stala v roce 1997Astana, která vystřídala Almaty. Hlavním důvodem založení nového hlavního města bylo položení Almaty v blízkosti hranic sKyrgyzstánem,Tádžikistánem aUzbekistánem, kde v té době probíhala občanská válka. V roce 2019 byla Astana přejmenovaná na Nur-Sultan,[65] v září 2022 byl městu vrácen název Astana.[66]
V roce2004 vyhrála prezidentova strana a ostatní křesla parlamentu obsadili členové stran, kteří s prezidentem sympatizovaly. Opozice získala jen jedno křeslo a mezinárodní pozorovatelé zOBSE prohlásili volby za nesvobodné. V roce2005 byl Nazarbajev opět zvolen prezidentem a v roce2007 parlament schválil prezidentovi velké pravomoci. Téhož roku se konaly volby do parlamentu a koalice podporující prezidenta získala 88 % křesel, zatímco opozice pouze 7 %. Opoziční kandidáti označili volby za zkorumpované a nesvobodné. V lednu 2012 se v Kazachstánu uskutečnily předčasné volby do Parlamentu (8 měsíců před řádným termínem). Voleb se zúčastnilo 72 % voličské základny. Hranici 7 % nutnou pro vstup do Parlamentu překonaly pouze tři strany: prezidentova Kazaši pro vlast (80,7 %), Demokratická strana (7,46 %) a Strana národních komunistů (7,2 %).
V březnu 2019 Nazarbajev po 29 letech absolutní vlády odstoupil z pozice prezidenta. Byl v té době nejdéle vládnoucím postsovětským vůdcem.[67] Ponechal si vedení vlivné bezpečnostní rady a obdržel formální titul Vůdce národa. V prezidentském úřadu ho nahradilKassym-Žomart Tokajev. Ten byl záhy v úřadu formálně potvrzen i v nesvobodných volbách.[68]
Protesty roku 2022
Začátkem roku 2022 vypukly v zemiprotesty proti zdražování plynu a energií, které však přerostly v protest proti režimu a prezidentu Tokajevovi. Demonstrace skončily střety mezi protestujícími a policií, která proti nim tvrdě zasahovala. Represe si vyžádaly stovky mrtvých, 10 000 lidí bylo zatčeno.[69][70] Rusko poslalo na pomocautoritářskému režimu vojáky, v rámci organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti.[71][72][73][74] Kolem 11. ledna protesty skončily.[75] Tokajev během krize převzal vedení bezpečnostní rady.
Situaci v Kazachstánu ovlivnilaruská invaze na Ukrajinu. PrezidentKassym-Žomart Tokajev na ekonomickém fóru vPetrohradu v přímém přenosu sdělil Putinovi, že neuzná nezávislost tzv.Luhanské aDoněcké lidové republiky na východě Ukrajiny. Kazachstán zakázal užívání symbolu „Z“ a na Ukrajinu poslal humanitární pomoc. Připravuje vývoz ropy a plynu do Evropy přes Kaspické moře, Ázerbájdžán, Gruzii a Turecko, aby obešel území Ruska a jedná o spolupráci s klíčovými zeměmiSeveroatlantické aliance – Spojenými státy a Tureckem. Čína využila ochlazení vztahu s Ruskem a posílila vzájemný obchod i tranzit přes Kazachstán.[76] Navzdory tomu Kazachstán zachoval úzké politické a obchodní vazby k Rusku,[77] a pomohl Rusku obcházet západníprotiruské sankce.[78] Po invazi na Ukrajinu se do Kazachstánu přestěhovalo přibližně 150 tisíc Rusů,[79] kteří nesouhlasí s politikou ruské vlády nebo se snažili vyhnout mobilizaci,[80] ale kazašská vláda zpřísnila podmínky pro jejich pobyt, aby zabránila další imigraci.[79] Kazašské úřady pomáhají ruské vládě stíhat ruské dezertéry aodpůrce války na Ukrajině, kteří uprchli do Kazachstánu.[81]
Kazašská vlajka je tvořena světle modrým listem o poměru stran 1:2, v jehož středu je slunce s 32 paprsky, pod nímž je letící orel. U žerdi je svislý pruh s národním ornamentem. Kresba slunce, paprsků, orla i ornamentu je žlutá.
Kazašský státní znak tvoří zlatý obrazšanyraku, vrchní kruhové části kupolejurty, na modrém pozadí. Ze šanyraku vycházejí na všechny strany v podobě slunečních paprskůuyky – oporykupole jurty. Po pravé a levé straně jsou vyobrazeni bájní okřídlení koně –tulparové. Ve spodní části je kazašský název pro Kazachstán („QAZAQSTAN“ vlatince, do roku 2018 „ҚA3AҚCTAH“ vcyrilici), ve vrchní částipěticípá hvězda, vše ve zlaté barvě.
Kazašská hymna je píseňМенің Қазақстаным (latinkou Menıñ Qazaqstanym,českyMůj Kazachstán). Hudbu složil Šämshi Kaldajakov, text napsal v roce 1956 Žumeken Nažimedenov a změny v textu udělal v roce 2005 kazašský prezidentNursultan Nazarbajev, proto se uvádí jako (spolu)autor textu.
Kazachstán je největší vnitrozemskou zemí světa. Třebaže většinu území Kazachstánu zaujímají nízko položené plošiny a pahorkatiny, reliéf je i tak velmi rozmanitý; vcelku lze říct, že povrch Kazachstánu se zvedá směrem k východu. Na západě se v Kaspické proláklině (28 m pod hladinou světového oceánu) prostírá největší vnitrozemské jezero světa –Kaspické moře. Poblíž kaspického pobřeží leží v Karagijské proláklině nejnižší bod Kazachstánu (-132 m n. m.). Severní břehy Kaspického moře při dolním toku řekyUral obklopujeKaspická nížina, ohraničená na jihu plošinamiMangystau aUstjurt, na východěMugodžarskými vrchy. Dále k východu se prostírá rozlehlá nížinaTuranská s bezodtokýmAralským jezerem, do kterého ústí řekaSyrdarja. Zde, při uzbeckých hranicích, se nachází poušťKyzylkum(Rudé písky). NevýraznouTurgajskou plošinu na severozápadě země odděluje sníženina zvanáTurgajská brána od rozlehléKazašské plošiny, zaujímající střední část Kazachstánu. Z Kazašské plošiny vystupuje několik hornatin –Ulytau na západě,Kokčetau na severu aKarakaly s nejvyšším bodemAksoran (1 565 m n. m.) na jihovýchodě. Severně od Kazašské plošiny se až za hranice Kazachstánu táhnou úrodné nížinyIšimské aKulundské stepi, náležející k Západosibiřské rovině. Tyto oblasti směrem k severu odvodňují řekyIšim aIrtyš. Od Kazašské plošiny směrem k jihu se táhne pustinaBetpak-dala(Hladová step). Východně odtud, mezi Kazašskou plošinou a pohraničními horami leží bezodtokáBalchašsko-alakolská pánev.
Její západní část zaujímá velké protáhlé jezeroBalchaš, celosvětový unikát, neboť je z poloviny plnésladké a z druhé polovinyslané vody; na východě se nacházejí dvě menší jezeraSasykkol aAlakol. Tato oblast závlahového zemědělství na jihovýchodě Kazachstánu je tradičně zvánaSedmiříčí(Džesysu). Východní a jihovýchodní hranice země představují skutečné velehory. Na samém severovýchodě dělí Kazachstán odSibiře zalesněnýAltaj (nejvyšší horaBelucha 4 506 m n. m.). Jižně od Altaje vytváří řekaIrtyš v kotlině jezeroZajsan, zvětšené ještěBuchtarminskou přehradní nádrží. Dále k jihu se zvedá pás pohoříTarbagataj s nejvyšší horouTastau (2 992 m n. m.). I následující horstva se táhnou přibližně stejným směrem jako Tarbagataj, tedy od západu k východu. Nejprve je toDžungarský Alatau s nejvyšší horouBesbakan (4 463 m n. m.), poté následuje široké údolí, jímž z Číny přitéká řekaIli, a na jihovýchodě ohraničuje Kazachstán pohoříŤan-šan(Nebeské hory). Nejvyšší hora Kazachstánu (a druhá nejvyšší hora Ťan-šanu)Chan Tengri(Vládce duchů) dosahuje výše 7 010 m n. m.
Říční síť země je velmi nepravidelná a hlavní toky se táhnou spíše okrajovými částmi země. Velkou část centrálního Kazachstánu zaujímají bezodtoké polopouště, v nichž se například ztrácejí řekySarysu aČu. Naproti tomulesostepní oblasti na severovýchodě jsou posety stovkami drobných jezer a protkány říčkami. Pro vodní toky, které stékají z velehor na jihovýchodě země je charakteristický maximální průtok v době letního tání horských ledovců, zatímco mnohé stepní řeky v této době vysychají. Velký význam má 500 km dlouhý kanál meziPavlodarem aKaragandou, spojující řekyIrtyš aNura.
Čaganské jezero
Čaganské jezero je jezero v Kazachstánu vytvořené jaderným výbuchem 15. ledna 1965. Voda jezera je stále radioaktivní. Místní obyvatelé v jezeře loví ryby, přestože úřady varovaly, že je to nebezpečné.
Pro Kazachstán jsou typické velké rozdíly teplot:na jihu je rozdíl teplot mezi nejteplejším a nejstudenějším měsícem až 30 °C a na severu až 40°-41 °C, nejstudenější měsíc je leden, jeho průměrná teplota na severu je -19°, na jihu -8 °C, nejteplejším měsícem je červenec.
V Kazachstánu je deset přírodních rezervací a desetnárodních parků, které poskytují útočiště mnoha vzácným a ohroženým rostlinám a živočichům.
Běžnými rostlinami rostoucími na území Kazachstánu jsoukozince,křivatce,česneky,ostřice avlnice. Mezi ohrožené druhy rostlin patří původníjabloň Sieversova (Malus sieversii),réva vinná (Vitis vinifera), několik divokých druhů tulipánů (např.tulipán Greigův,tulipán Kaufmannův) a vzácnýčesnek karatavský. Kazachstán měl v roce 2019 průměrné skóre Indexu integrity lesní krajiny 8,23/10, což ho řadilo na 26. místo ze 172 zemí světa. To poukazuje na relativně původní a přirozenou skladbu lesů.[82]
Mezi běžné savce patřívlk obecný,liška obecná,korsak,los evropský,argali altajský (největší druh ovcí),rys ostrovid,manul airbis, z nichž několik je chráněno. Irbis byl do roku 2018 zobrazen i na zadní straně kazachstánské bankovky v hodnotě 10 000tenge. Kazachstánská Červená kniha chráněných druhů uvádí 125 obratlovců a 404 rostlin včetně hub, řas a lišejníků.
Zákonodárným orgánem je parlament, který je dvoukomorový. Dolní komora se nazýváMažilis. Má 107 poslanců, kteří jsou voleni na 5 let. Horní komora, Senát, má 48 členů, z toho patnáct jmenuje přímo prezident. Parlament na základě návrhu prezidenta schvaluje změny v Ústavě, státní rozpočet, musí potvrdit prezidentovu volby předsedy vlády a Národní banky. Parlament může rovněž vyhlásitreferendum a vyjádřit nedůvěru vládě. Zcela dominantní silou v parlamentu i ve společnosti je prezidentská stranaAmanat (dříve Nur Otan), v posledních volbách roku 2016 získala 82,15 % hlasů.[83] V čele každého regionu je äkim (hejtman) jmenovaný přímo prezidentem.
TýdeníkThe Economist ve svém indexu demokracie dlouhodobě zařazuje Kazachstán do kategorie „autoritářský režim“. V roce 2020 jej zařadil v kvalitě demokracie na 128. místo ze 167 zemí.[84] V indexu svobody tiskuReportérů bez hranic se v roce 2021 Kazachstán umístil na 155. místě ze 180 zemí (tedy zhruba na úrovni Ruska, Běloruska, Turecka a Uzbekistánu).[85] Ve své zprávě z roku 2015 organizaceHuman Rights Watch uvedla, že „Kazachstán výrazně omezuje svobodu shromažďování, projevu a náboženského vyznání.“[86] Běžné je podle této organizace rovněž mučení ve věznicích. Podle zprávy pro americkou vládu z roku 2014 není soudní moc v Kazachstánu nezávislá a podléhámoci výkonné.[87]
V červnu 2019 ohlásil prezident Tokajev řadu reforem, které vypadaly, že mají režim změkčit.[88] Byla zřízena Národní rada veřejné důvěry, na níž se mají občané obracet se svými stížnostmi. Tokajev též oznámil, že prosadí zákon, který umožní zástupcům opozičních stran zastávat funkce předsedů v některých parlamentních výborech. Také minimální hranice členství nutná k registraci politické strany se měla snížit ze 40 000 na 20 000 členů. Měla být vyčleněna zvláštní místa pro pokojná shromáždění a schválen zákon, který stanoví práva a povinnosti organizátorů a účastníků takových shromáždění. Nepokoje na začátku roku 2022 však reformní rétoriku smetly ze stolu. Reakce Tokajeva na protesty a vytváření teorií spiknutí o tom, že demonstrace byly organizovány ze zahraničí, dávaly tušit, že režim míří spíše k utužení.[89] Na druhou stranu před parlamentem Tokajev po nepokojích slíbil boj proti oligarchizaci, korupci a chudobě.[90]
Kazachstán se dělí nasedmnáct oblastí (kazašsky: облыстар,oblystar; rusky: области,oblasť) a čtyři města nezávisle na geografické oblasti. Oblasti se dále dělí na 177 okresů (kazašsky: аудандар,audandar; rusky: районы,rajony).[91] Oblasti se dále dělí na venkovské okresy na nejnižší úrovni správy, které zahrnují všechna venkovská sídla a vesnice bez přidružené obecní samosprávy.[92] V čele každé oblasti stojí äkim (regionální guvernér) jmenovaný prezidentem. Okresní äkimi jsou jmenováni regionálními akimy.
Kazachstán má největší a nejvýkonnější ekonomiku ve střední Asii.[94] Ekonomika Kazachstánu, podporovaná rostoucí produkcí a cenami ropy, rostla do roku 2013 v průměru o 8 % ročně, než v letech 2014 až 2015 zpomalila. Byla tak nejdynamičtější světovou ekonomikou začátku 21. století poČíně aKataru. V současnosti se výkonností kazachstánská ekonomika podobá té ruské – má přibližně stejnýHDP na hlavu, ale vyznačuje se rychlejším růstem poháněným těžbou nerostných surovin. Kazachstán byl první bývalou sovětskou republikou, která splatila veškerý svůj dluhMezinárodnímu měnovému fondu, a to sedm let před plánovaným termínem. Kazachstán má vlastní měnu –tenge, v roce 2014 devalvovala o 19 %, k dalšímu 22% znehodnocení došlo v roce 2015.[95] V březnu 2002 americké ministerstvo obchodu udělilo Kazachstánu statustržní ekonomiky podle obchodního práva USA, v roce 2015 Kazachstán vstoupil doSvětové obchodní organizace.[96] Státní dluh Kazachstánu je oproti evropským zemím minimální, v roce 2019 činil 19,2 % HDP.[97]The Wall Street Journal zařadil Kazachstán na 41. místo v celosvětovém žebříčku ekonomické svobody (2018).[98]
Kazachstán je průmyslově-zemědělskou zemí s obrovskými zdrojičerného uhlí,železných achromových rud,ropy a dalších nerostných surovin. Kazachstán disponuje zhruba 21 % světových zásoburanu[99] a v těžbě uranové rudy je světovou jedničkou (na druhé příčce jeKanada, která předtím vedla žebříček 17 let). Ložiska spravuje státní společnost Kazatomprom, ale samotné doly si mezi sebou z velké části rozparcelovaly především Rusko a Kanada.[100] Většinu území zabírají pouště a polopouště, jen malá část je zalesněna nebo je hospodářsky využívána. V Kazachstánu se mimo jiné nachází proslulýkosmodromBajkonur, který Kazachstán pronajímá Rusku za 115 mil.amerických dolarů ročně. Právě z Bajkonuru zahájil v roce 1961Jurij Gagarin první let člověka do vesmíru.
Kazachstán je na druhé příčce v těžbě virtuální měnybitcoin, z důvodu nízkých cen energií.[101] V Enegix Bitcoin Mining Data Centru[102] celkem 50 000 mining rigů[103] spotřebuje 180 MW elektrické energie.
V Kazachstánu (podobně jako třeba vČíně) existuje deset speciálních ekonomických zón, kde mají investoři zvláštní podmínky (výjimky z daňových povinností, odpuštění cel apod.). První zóna, Žajreb Atasujská, vznikla v roce 1991. Zdaleka nejvíce přímých zahraničních investic má na kontěNizozemsko (42,7 %).
Kazachstán mácelní unii s Ruskem aBěloruskem a je též členEurasijského ekonomického svazu. Přesto například v roce 2017 byla nejvýznamnějším obchodním partnerem KazachstánuEvropská unie, s podílem 38,7 % na zahraničním obchodu. Následují Rusko (20,6 %),Čína (13,5 %),Uzbekistán (2,6 %),Turecko (2,4 %),Spojené státy (2,1 %) aUkrajina (2,1 %). Ze zemí EU je nejvíce obchodní výměny sItálií a Nizozemskem. Stále důležitějším hospodářským a obchodním partnerem Kazachstánu je Čína. V rámci její iniciativyNová hedvábná stezka má Kazachstán významné postavení tranzitního uzlu.[106]
Suroviny (hlavně ropa a plyn) se na exportu Kazachstánu podílí zcela zásadním způsobem (68,6 % exportu v roce 2017).[107]
Související informace naleznete také v článku Tenge.
Tenge (kazašskyтеңге; oficiální název: Kazachstánské tenge,kazašskyҚазақстан теңгесі) je peněžní jednotka Kazachstánu, 1 tenge se dále dělí na 100 tiynů (kazašsky:тиын),kód měny je KZT. Tenge bylo zavedeno 15. listopadu1993. Od roku2002 je v platnostizákon, který v Kazachstánu zakazuje přijímat při platbách jinou měnu než tenge. V oběhu jsou mince o hodnotách: 1, 2, 5, 10, 20, 50, 100 a 200 〒 a bankovky 200, 500, 1 000, 2 000, 5 000, 10 000 a 20 000 〒.
K 1. lednu 2025 má Kazachstán 20 286 084 obyvatel.[1] Hustota osídlení je 7,44 obyvatel na km², což je jedna z nejnižších hustot na světě a druhá nejnižší v Asii mezi suvereními státy poMongolsku.
K roku 2021 tvořili 69 % obyvatelKazaši, 18,4 %Rusové, 3,3 %Uzbekové, 1,48 %Ujgurové, 1,36 %Ukrajinci, 1,06 %Tataři a 0,92 %Němci. Ostatní jsou přistěhovalci z bývalých zemíSSSR. Etnické složení se ve 20. i 21. století prudce proměňovalo. Sovětský vůdceJosif Stalin nechal do Kazachstánu násilně přemísťovat příslušníky mnoha národností, zejména Němce,Poláky, Ujgury aKurdy, dočasně sem byli deportováni takéČečenci aIngušové. V roce 1989 ještě tvořili Kazaši jen 39,7 % obyvatel Kazachstánu, Rusů bylo 37,8 %, Němců 5,8 % a Ukrajinců 5,4 %.[108] Mnoho Rusů, Ukrajinců a Němců opustilo Kazachstán po rozpadu Sovětského svazu, jejich procentuální poměr v populaci dále snižuje nižší porodnost oproti Kazachům, ale stále tvoří vysoké procento obyvatel ve velkých městech a na severu Kazachstánu u ruských hranic.
Zajímavostí je, že v zemi byla i malá česká komunita, která však s pomocí české vlády přesídlila doČeské republiky.Vláda ČR přijala 1. listopadu 2006 nařízení o „Postupu při dokončování přesídlení osob s prokázaným českým původem (krajanů) z Kazachstánu". Celkem bylo přesídleno 157 krajanů, poslední tranzit se uskutečnil v říjnu 2007.[109]
57 % obyvatel žije ve městech.
Kazachstánská společnost je specifická v tom, že velkou roli v ní stále hraje tradiční klanová struktura, tedy rozdělení na kmenové svazy, tzv. Starší, Střední a Mladší žuzy. Uly žuz (Starší, nebo Největší) má kořeny v jižním Kazachstánu, Orta žuz (Střední) ve středním a východním a Kiši žuz (Mladší nebo Malý) se identifikuje se západní a severní částí Kazachstánu. Každý žuz se dělí na rody a plemena. Orta žuz má 12 rodů a plemen. Členové Uly žuzu se cítí být přímými potomky Čingischána.
Celkem 69 % obyvatel Kazachstánu vyznávásunnitskýislám, 28 % jepravoslavných křesťanů a 2 % obyvatel jsouevangelíci. Vzhledem k tomuto složení populace vláda vsází na mezináboženský dialog a Nursultan Nazarbajev každé tři roky hostí v Astaně velké setkání všech světových náboženství.[110] V zemi je 3 129 svatostánků, z toho 2 229mešit, 258 pravoslavných chrámů, 93 katolických kostelů, 6synagog a přes 500 protestantských kostelů a modliteben. IslámskýSvátek oběti i pravoslavnéVánoce jsou v Kazachstánu státním svátkem.[111]
V Kazachstánu probíhá kontrola náboženského života, zejména menšinových společenství. Od roku 2021[112] se připravují legislativní změny. Zákon by měl navíc znovu potvrdit a zdůraznit „historickou úlohu“hanífovského islámu. Podobné právní změny byly schváleny kazachstánským parlamentem už v roce 2018, ale byly staženy po protestech amerického ministerstva zahraničí. Situaci sleduje lidskoprávní organizaceForum 18.[113]
Úředním jazykem jekazaština. Státní instituce a samosprávné orgány však užívají iruštinu, která je s kazaštinou rovnoprávná. V písmu se užívá vlivem ruštinycyrilice a sporadicky ilatinka, v současné době zejména pod vlivemturečtiny. Dne 12. dubna 2017 tehdejší prezident Nazarbajev nařídil úřadům přejít postupně zazbuky na latinku. Od roku 2025 by se měla používat již jen latinka.[114]
chráněná území v pohořízápadního Ťan-šanu, jež procházejí od Kyrgyzstánu přes Uzbekistán až po Kazachstán.
Unikátním architektonickým celkem je nové hlavní městoAstana, které nechal vůdce Nursultan Nazarbajev postavit na konci 90. let 20. století, z menšího městečka Akmola (dříve Celinograd, Astana). Město bylo oficiálně otevřeno a hlavním městem prohlášeno v roce 1997. Architektonický plán hypermoderního města vytvořili známý japonský architektKišó Kurokawa a britský architektNorman Foster, přičemž jejich spojení mělo symbolizovat spojení východu a západu, jímž kazachstánská kultura de facto je. K architektonickým unikátům patříPalác nezávislosti, Koncertní hala (díloManfredi Nicolettiho), Umělecká univerzita, prezidentský palácAk Orda či Smaragdové věže. VěžBajtěrek (jež je dokonce zobrazena na zadní straně všech kazachstánských bankovek[116]),Palác míru a harmonie ve tvaru pyramidy a zábavní centrumChan Šatyr ve tvarujurty, jehož výstavba se vyšplhala ke 400 milionům dolarů, navrhl osobně Norman Foster.[117] Výstavba podle Kurokawových urbanistických plánů má probíhat do roku 2030.[118] Zajímavostí je, že na výstavbě Astany se podílela i česká firmaVUCHZ Brno, která zde postavila moderní závod na výrobu biodieselu.[119]
Na počátku kazašské literatury jsoubardi, některé tradice hledá již v 15. století, ale jejich básně nebyly nikdy zapisovány, jen předávány další generací bardů.[120] Za zakladatele kazašské literatury, jejího prvního klasika, tak bývá označován až autor 19. stoletíAbaj Kunanbajuly, jehož nejznámějším dílem jeČtyřicet rozjímání o životě a lidech. Kazašskou kulturu silně ovlivnil i tím, že byl propagátorem sblížení s ruskou a evropskou kulturou na základě liberálního islámu.
Významným obrozencem byl iYbyraj Altynsarin, který zavedl do kazaštinycyrilici, jež je užívána dodnes (byť je postupně opouštěna). Prominentním kazašským autorem v sovětské éře bylMuchtar Auezov, jehož nejslavnějšími díly jsou divadelnítragédieAbaj a rományAbaj aAbajova cesta, a jenž se dočkal mnoha veřejných poct. NaopakSaken Sejfullin byl v éřestalinismu mučen a popraven jako kazašský nacionalista. Stejný osud potkal i básníka a reformátora kazašské abecedyAchmeta Bajtursynulyho. Objevem 60. let byl básníkMukagali Makatajev.
Přinejmenším od 17. století se kazašští pěvci doprovázející se na dombru dělili do dvou hlavních kategorií: tzv. žyrausové obvykle nevytvářeli vlastní originální dílo a jen reprodukovali staré písně, kdežto tzv. akynové improvizovali nebo vytvářeli vlastní písně v duchu tradice.[120] Nejslavnějším akynem a také hráčem na dombru bylKurmangazy Sagyrbajuly v 19. století. Folklór později proslavil i zpěvákaŽambyla Žabajeva, hrajícího ještě v první polovině 20. století, který tak uvedl akynskou tradici do sovětské kultury.[122]
Od roku 2013 fungujeAstanská opera. Akustika nově postaveného divadla je považována za jednu z nejlepších na světě.[zdroj?] Hlavní sál pojme 1250 diváků a orchestřiště až 120 hudebníků, což z budovy činí třetí největší operní dům na světě. Opera má svůj vlastní orchestr i operní a baletní soubor.
Představitelka hlavní role ve filmuAjkaSamal Esljamová získala v roce 2018 na festivalu v Cannes cenu pro nejlepší herečku.[128] V sovětském filmu se proslavila herečkaNatalja Arinbasarovová. Na scénografii a kostýmech historických filmů pracoval architektAlmas Ordabajev, jinak též autor vlastních projektů.
V modelingu se prosadilaRuslana Koršunovová, jež vzbudila zájem médií i svou záhadnou smrtí po pádu z balkonu.[129]
Jednou z největších vědeckých osobností Kazachstánu bylŠokan Valichanov, zakladatel moderní kazašskéhistoriografie aetnografie. Založením vědecké databázeSci-Hub na sebe nedávno upozornilaAlexandra Elbakjanová.[130] Na území Kazachstánu se v 9. století, patrně, narodil významný filozof, logik, kosmolog a teoretik hudbyAl-Fárábí, který je dnes vyobrazen na kazachstánské bankovce v hodnotě 200tenge. Jedno z uvažovaných rodišť Al-Fárábího jeOtrar, oáza a zaniklé město vJihokazašské oblasti Kazachstánu, kdysi významné obchodní středisko ležící naHedvábné stezce.
V Kazachstánu Sověti postavili první kosmodrom na světě -Bajkonur, je proto trochu překvapující, že se Kazaši příliš nepodíleli na sovětském kosmickém výzkumu. Teprve roku 1985, při oslavách 30. výročí vzniku Bajkonuru, vznikla myšlenka letu Kazacha do vesmíru, která rychle získala podporu politického vedení. Prvním kazašským kosmonautem se těsně před rozpadem Sovětského svazu stalToktar Aubakirov. Díky moduluSojuz TM-13 navštívil orbitálnístanici Mir a pobyl v kosmu sedm dní. Toto prvenství mu posléze zajistilo i politickou kariéru. Druhým kazašským kosmonautem a zároveň prvním reprezentantem nezávislého Kazachstánu ve vesmíru se stal v roce 1994Talgat Musabajev.[131] Ten strávil na stanici Mir již téměř rok. Třetím kosmonautem a prvním zástupcem nezávislé kazachstánské kosmické agentury KazCosmos se stal v roce 2016Ajdyn Aimbetov.
KazCosmos byl založen v roce 2007. Již rok předtím Kazachstán vypustil na oběžnou dráhu svou první vlastní družici nazvanou KazSat-1.[132]
K nejvýznamnějším vědeckým a vzdělávacím institucím patříAl-Fárábího kazašská národní univerzita v Almaty. Podle žebříčkuQS World University Rankings 2023 jde o 150. nejkvalitnější univerzitu na světě (pro srovnání: žádná zeměVisegrádu v první dvoustovce žebříčku univerzitu nemá,Vídeňská univerzita je 151.).[133] Al-Fárábího univerzita je 44. nejlepší v Asii a vůbec nejlepší ve Střední Asii. Před nejlepší visegrádskou univerzitou se umístila ještě jedna kazachstánská:Euroasijská národní univerzita L. N. Gumiljova v Astaně (277. nejlepší na světě, 96. v Asii, 2. ve Střední Asii).[134]
Tradiční kazašská kuchyně vychází znomádských kulinářských postupů. Většina technik vaření je zaměřena na dlouhodobé uchovávání potravin. Využívá se tak solení a sušení masa. Dále to jsou různé mléčné výrobky, velmi oblíbené je kyselémléko, opět kvůli své trvanlivosti. Část ovcí akoz se chová právě kvůli mléčným výrobkům, hlavně k výrobě sýrů. Nepostradatelným kusem nádobí každé rodiny je kazan, velký litinový hrnec, který se používá k vařenípilafů, polévek a dokonce i chleba. Kazan se otočí a na zadní straně lze upéct plochýchléb. Většina kazašské kuchyně je založena natort tulik mal (төрт түлiк мал), využívání čtyř druhů masa. Je to masokoňské,hovězí,skopové avelbloudí. Klasickým jídlem, kde byly tradičně užívány všechny čtyři druhy, jekuurdak.[135] Hovězí a skopové maso je konzumováno běžně a koňské a velbloudí maso již jen při slavnostních příležitostech. Národním jídlem jebešparmak, vařené kousky koňského nebo skopového masa.[136] Z koňského masa je i pokrm zvanýkazi.
Kazaši jsou velmi pohostinní a při stolování dodržují mnohotradic. Tradičně jedí u nízkého stolu zvanéhodastarchán. Maso se podává na širokých talířích, nápoj kumys v širokých miskách zdobených stříbrem. Každá rodina má své vlastní dřevěné lžíce, které jsou ukládány do speciálních dřevěných kufříků. Hostovi je vždy přiděleno čestné místo a hostitel sám krájí maso a dává nejlepší kousky hostům nebo dětem. Tradice diktuje rovněž nalít čaj hostovi tak, aby ho v šálku zvanémpiala nebylo příliš mnoho. Hostitel pak čaj dolévá, aby byl stále horký, a projevuje tak svoji úctu k hostovi.
Stále větší popularitě se těšílední hokej. Kazachstán vyslal několik klubů doKontinentální hokejové ligy, nejlepší z jeho klubů jeBarys Nur-Sultan (Barys Astana). V severoamerickéNHL se prosadilJevgenij Nabokov.[143] Velmi úspěšní jsou Kazaši vbandy hokeji, kde získali šest bronzových medailí na mistrovství světa. V posledním desetiletí se ve světě prosadili také kazašštítenisté, dva turnaje v Astaně byly zařazeny do seriáluATP aWTA.Zarina Dijasová aJulia Putincevová pronikly do první padesátky žebříčku světových tenistek, v první stovce je iMichail Kukuškin. Roku 2018 přijala kazachstánské občanství ruská tenistkaJelena Rybakinová, která pak přinesla Kazachstánu řadu historických úspěchů, především pak vítězství veWimbledonu roku2022.[144] HorolezecAnatolij Bukrejev dokázal osmnáctkrát vylézt na vrchol převyšující 8000 metrů.[145]Kazachstánská fotbalová reprezentace má k dispozici moderní stadionAstana Arena, který byl dokončen v roce 2009.[146] Má kapacitu 30 000 diváků, zatahovací střechu a je to největší sportovní stánek v zemi. Krom národního týmu na něm hrajeFC Astana, nejúspěšnější kazachstánský klub založený rovněž roku 2009, který se v sezóně 2015–16 probojoval do základní skupinyLigy mistrů. Zajímavostí je, že ho vedli i dva čeští trenéřiMiroslav Beránek (2012–2013) aMichal Bílek (2020). Beránek i Bílek trénovali rovněž kazachstánskou reprezentaci.[147][148][149]
↑Po rozdělení Sovětského svazu se postavení české menšiny v této oblasti zhoršilo, proto v letech 1994-2001 využilo 200 rodin českého původu společného programu Ministerstva vnitra České republiky a společnosti Člověk v tísni, který jim umožnil návrat do Česka.
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuKazakhstan na anglické Wikipedii.
↑abThe population of the Republic of Kazakhstan (as of January 1, 2025) [online]. kazinform.kz, 2025-02-03 [cit. 2025-02-04].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 4 February 2025. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Б-18-08-Г (англ) Т4 [online].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Population of the Republic of Kazakhstan by individual ethnic groups and age groups (at the beginning of 2025) [online].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑VIKTOROVA, Polina.Как изменилось количество верующих в Казахстане [online]. 2022-11-30 [cit. 2023-06-19].Dostupné online. (rusky)
↑Frontline democracy and the battle for Ukraine [online]. TheEconomist Intelligence Unit, 2023 [cit. 2023-10-21]. S. 50.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 10 February 2022.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Official website of the President of the Republic of Kazakhstan [online]. [cit. 2024-04-18].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 25 February 2024.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑World Economic Outlook Database, April 2024 Edition. (Kazakhstan) [online].International Monetary Fund, 16 April 2024 [cit. 2024-04-17].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17 April 2024.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑PORTER, Malcolm; LYE, Keith.Asia. [s.l.]: Cherrytree Books, 2008.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 January 2022.ISBN978-1-84234-461-3. S. 14.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Kazakhstan's population reaches 20 million. President Tokayev congratulates his fellow citizens [online]. kursiv.kz, 2023-11-16 [cit. 2023-11-17].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17 November 2023. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑GALIEV, Anuar.Traditional Institutions in Modern Kazakhstan [online]. Src-h.slav.hokudai.ac.jp, 1998 [cit. 2011-12-04].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 4 September 2019.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Kazakhstan/Qazaqstan Constitution [online]. [cit. 2016-12-27].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 December 2016.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Democracy Index 2010: Democracy in retreat [online]. Economist Intelligence Unit, 6 December 2010 [cit. 2017-01-26].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 13 December 2017.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Democracy Index 2022 [online]. [cit. 2023-04-14].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 10 February 2022.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ZARAKHOVICH, Yuri. Kazakhstan Comes on Strong.Time. 27 September 2006.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 December 2015.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑USGS Silver Production Statistics [online]. [cit. 2024-12-23].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne December 20, 2024.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Kazakh, n. meanings, etymology and more | Oxford English Dictionary.www.oed.com [online]. [cit. 2025-04-24].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-07-27. (anglicky)
↑abThe Online Etymology Dictionary. Cossack (n.). [s.l.]: [s.n.]Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 October 2015.Je zde použita šablona{{Cite encyclopedia}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Kenzheakhmet Nurlan.The Qazaq Khanate as Documented in Ming Dynasty Sources. [s.l.]: [s.n.], 2013. S. 133.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑BARTHOLD, V. V.Four Studies on the History of Central Asia. Překlad V. & T. Minorsky. Leiden:Brill Publishers, 1962. S. 129.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Kazakhstan to Qazaqstan: Why would a country switch its alphabet?.BBC News. 31 October 2017.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑PETR, Jaroslav. První jezdci vsedli na koně v Kazachstánu.www.osel.cz [online]. 13. 3. 2009 [cit. 2021-05-23].Dostupné online.
↑GRIGORIEV, Stanislav. Andronovo Problem: Studies of Cultural Genesis in the Eurasian Bronze Age.Open Archaeology. 2021-01-01, roč. 7, čís. 1, s. 3–36.Dostupné online [cit. 2022-04-14].ISSN2300-6560.doi:10.1515/opar-2020-0123. (anglicky)
↑KUZ’MINA, E. E.; MALLORY, J. P. Chapter One. History of research on the Andronovo culture.The Origin of the Indo-Iranians. 2007-01-01, s. 1–8.Dostupné online [cit. 2022-04-14]. (anglicky)
↑DANIYAROV, Halik; MORGAN, Martin. Kazakh 'Golden Man' to be reburied.BBC News. 2019-01-04.Dostupné online [cit. 2023-04-27]. (anglicky)
↑AHWAR, Javeed. The Legend of Tomiris (film) Rewrites History and Makes It More Kazakh.www.academia.edu.Dostupné online [cit. 2022-04-14].
↑ Kazakhstan’s section of the Great Silk Road in light of new archaeological discoveries.Leiden University [online]. [cit. 2021-05-23].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-05-23. (anglicky)
↑NODA, Jin.Introduction: The Kazakh Khanates’ Place within the Central Eurasian World. [s.l.]: BrillDostupné online.ISBN978-90-04-31447-4. (anglicky) DOI: 10.1163/9789004314474_002.
↑ARTYKBAEV, Zhambyl; KALENOVA, Tengesh; ABDRAKHMANOVA, Gauhar. Sources and History of the Kazakh Statehood: To a Question of Institutes of Management in the Kazakh Khanate.The Anthropologist. 2016-10-01, roč. 26, čís. 1–2, s. 18–24.Dostupné online [cit. 2021-05-23].ISSN0972-0073.doi:10.1080/09720073.2016.11892124.
↑SCHATZ, Edward. The Politics of Multiple Identities: Lineage and Ethnicity in Kazakhstan.Europe-Asia Studies. 2000, roč. 52, čís. 3, s. 489–506.Dostupné online [cit. 2021-05-23].ISSN0966-8136.
↑BODGER, Alan. Abulkhair, Khan of the Kazakh Little Horde, and His Oath of Allegiance to Russia of October 1731.The Slavonic and East European Review. 1980, roč. 58, čís. 1, s. 40–57.Dostupné online [cit. 2022-04-15].ISSN0037-6795.
↑ Ablai Khan is a symbol of freedom of the Kazakh nation.El.kz [online]. 2021-05-23 [cit. 2022-04-14].Dostupné online. (anglicky)
↑LEVI, Scott C.The Rise and Fall of Khoqand, 1709–1876: Central Asia in the Global Age. [s.l.]: University of Pittsburgh Press 288 s.Dostupné online.ISBN978-0-8229-8321-7. (anglicky)
↑"Russian Colonization and the Genesis of Kazak National Consciousness". S. Sabol (2003). Springer. p.27ISBN0230599427
↑Darrel P. Kaiser.Origin & Ancestors Families Karle & Kaiser Of the German-Russian Volga Colonies. [s.l.]: Darrel P. Kaiser, 2006.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 26 May 2013.ISBN978-1-4116-9894-9.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑SMITH, Cynthia. The Great Game and Afghanistan.Library of Congress [online]. [cit. 2021-05-23].Dostupné online.
↑SABOL, Steven.Conquest and Martial Resistance. [s.l.]: University Press of Colorado (Comparing American and Russian Internal Colonization).Dostupné online.ISBN978-1-60732-549-9. S. 99–138. DOI: 10.2307/j.ctt1mtz7g6.7.
↑UYAMA, Tomohiko. Repression of Kazakh Intellectuals as a Sign of Weakness of Russian Imperial Rule: The paradoxical impact of Governor A.N. Troinitskii on the Kazakh national movement.Cahiers du Monde russe. 2015, roč. 56, čís. 4, s. 681–703.Dostupné online [cit. 2021-05-23].ISSN1252-6576.
↑LEASURE, J. William; LEWIS, Robert A. Internal Migration in Russia in the Late Nineteenth Century.Slavic Review. 1968, roč. 27, čís. 3, s. 375–394.Dostupné online [cit. 2021-05-23].ISSN0037-6779.doi:10.2307/2493340.
↑GAZDÍK, Jan. Bílé místo historie.Aktuálně.cz [online]. 2020-02-21 [cit. 2024-07-19].Dostupné online.
↑ The Alash Movement and the Bolsheviks: From Attempts at Compromise to Confrontation.Anthropology & Archeology of Eurasia. 1997-12-01, roč. 36, čís. 3, s. 24–49.Dostupné online [cit. 2021-05-23].ISSN1061-1959.doi:10.2753/AAE1061-1959360324.
↑BARNES, Steven A. "In a Manner Befitting Soviet Citizens": An Uprising in the Post-Stalin Gulag.Slavic Review. 2005, roč. 64, čís. 4, s. 823–850.Dostupné online [cit. 2023-04-27].ISSN0037-6779.doi:10.2307/3649916.
↑ Biggest Soviet prison camp uprising that spelled the end of gulag system.lrt.lt [online]. 2019-05-16 [cit. 2023-04-27].Dostupné online. (anglicky)
↑OLCOTT, Martha Brill. The Collectivization Drive in Kazakhstan.The Russian Review. 1981, roč. 40, čís. 2, s. 122–142.Dostupné online [cit. 2021-05-27].ISSN0036-0341.doi:10.2307/129204.
↑ The Forgotten Famine.RadioFreeEurope/RadioLiberty [online]. [cit. 2018-11-23].Dostupné online. (anglicky)
↑PIANCIOLA, NICCOLÒ. The Collectivization Famine in Kazakhstan, 1931–1933.Harvard Ukrainian Studies. 2001, roč. 25, čís. 3/4, s. 237–251.Dostupné online [cit. 2018-11-23].
↑ENGERMAN, David.Modernization from the Other Shore. [s.l.]: [s.n.], June 2009.Dostupné online.ISBN9780674036529.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑SABOL, Steven."The Touch of Civilization": Comparing American and Russian Internal Colonization.. [s.l.]: University Press of Colorado, 2017.ISBN9781607325505.
↑CARMACK, ROBERTO J.Kazakhstan in World War II: Mobilization and Ethnicity in the Soviet Empire. [s.l.]: University Press of KansasDostupné online.ISBN978-0-7006-2825-4. DOI: 10.2307/j.ctvqsf3jn.
↑KEENAN, Jillian. Kazakhstan's Painful Nuclear Past Looms Large Over Its Energy Future.The Atlantic. 2013-05-13.Dostupné online [cit. 2018-11-23]. (anglicky)
↑FLYNN, Moya.Migrant Resettlement in the Russian Federation: Reconstructing 'homes' and 'homelands'. [s.l.]: Anthem Press 254 s.Dostupné online.ISBN9781843311171. (anglicky) Google-Books-ID: YLeAxHLmgR8C.
↑SAPARBEKOVA, Ainur; KOCOURKOVÁ, Jiřina; KUČERA, Tomáš. Sweeping ethno-demographic changes in Kazakhstan during the 20th century: A dramatic story of mass migration waves. Part I: From the turn of the 19th century to the end of the Soviet era.AUC Geographica. 2014-05-19, roč. 49, čís. 1, s. 71–82.Dostupné online [cit. 2021-05-23].ISSN2336-1980. (anglicky)
↑ BBC News | Asia-Pacific | Kazakh anti-nuclear movement celebrates tenth annoversary.news.bbc.co.uk [online]. [cit. 2018-11-23].Dostupné online.
↑ Kazakhstan: A Look Back at the Zheltoksan Protest a Quarter-Century Ago | Eurasianet.eurasianet.org [online]. [cit. 2021-02-07].Dostupné online. (anglicky)
↑HOSENSEIDLOVÁ, Petra. Střední Asie 25 let od konce SSSR: konec stability?.ČT24 [online]. Česká televize, 25. 12. 2016 [cit. 2021-02-20].Dostupné online.
↑ Zatýkání kvůli přejmenování města, kazašská Astana se změní na Nur-Sultan.iDNES.cz [online]. 2019-03-21 [cit. 2021-02-07].Dostupné online.
↑ČTK. Kazachstán znovu přejmenoval své hlavní město.www.novinky.cz [online]. Novinky.cz, 2022-09-17 [cit. 2022-09-17].Dostupné online.
↑ŠKOPEK, Pavel. Nejdéle vládnoucí postsovětský vůdce končí. Prezident Nazarbajev rezignoval.Deník.cz. 2019-03-19.Dostupné online [cit. 2022-04-14].
↑ Kazachstán zvolil prezidentem Tokajeva, změna přišla po třiceti letech.iDNES.cz [online]. 2019-06-10 [cit. 2022-04-14].Dostupné online.
↑ Odborník: Protesty v Kazachstánu mají širší souvislosti, velká část lidí je chudá | ČeskéNoviny.cz.www.ceskenoviny.cz [online]. [cit. 2022-04-14].Dostupné online.
↑ Policie v Kazachstánu zadržela téměř 10 tisíc lidí kvůli nepokojům.iDNES.cz [online]. 2022-01-11 [cit. 2022-04-14].Dostupné online.
↑ Rusko poslalo do bouřícího Kazachstánu výsadkáře, mluví o zahraničním spiknutí.iDNES.cz [online]. 2022-01-06 [cit. 2022-04-14].Dostupné online.
↑ Ruská armáda končí „mírovou misi“. Z Kazachstánu se vrátilo šest letadel s vojáky.Blesk.cz [online]. 2022-01-15 [cit. 2022-04-14].Dostupné online.
↑KUBÁTOVÁ, Eliška. Tokajev boj o moc vyhrál, může být ale vazalem Ruska. Kazachstánu hrozí oslabení vlivu v regionu.iROZHLAS [online].Český rozhlas [cit. 2022-04-14].Dostupné online.
↑ Kdo je tady šéf. Ruský zásah v Kazachstánu maří Erdoganovy ambice.iDNES.cz [online]. 2022-01-30 [cit. 2022-04-14].Dostupné online.
↑ Krvavé demonstrace v Almaty se uklidnily. Kazachstán truchlí.iDNES.cz [online]. 2022-01-10 [cit. 2022-04-14].Dostupné online.
↑ Putin v Kazachstánu jednal o prohlubování energetických a obchodních vztahů.Deník N [online]. 27. listopadu 2024.Dostupné online.
↑ Západní dilema. Jak na země v Asii, které pomáhají Rusku s obcházením sankcí.iDNES.cz [online]. 2024-09-21.Dostupné online.
↑ab Prchající Rusové mění cílové země. „Domorodci“ se jich mnohdy obávají.Seznam Zprávy [online]. 8. ledna 2024.Dostupné online.
↑ Chcípnout někde na Donbasu fakt nepatřilo mezi mé životní plány, říká ruský utečenec do Kazachstánu.Český rozhlas [online]. 7. listopadu 2023.Dostupné online.
↑ Kazakhstan and Kyrgyzstan to Share Data with Moscow on Anti-War Russians, Conscripts.The Moscow Times. 2023-06-22.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑GRANTHAM, H. S.; DUNCAN, A.; EVANS, T. D. Anthropogenic modification of forests means only 40% of remaining forests have high ecosystem integrity.Nature Communications. 2020-12-08, roč. 11, čís. 1, s. 5978.Dostupné online [cit. 2022-04-15].ISSN2041-1723.doi:10.1038/s41467-020-19493-3. (anglicky)
↑ Kazakhstan : Legacy of censorship | Reporters without borders.RSF [online]. [cit. 2021-05-27].Dostupné online. (anglicky)
↑ World Report 2015: Rights Trends in World Report 2015: Kazakhstan.Human Rights Watch [online]. 2015-01-08 [cit. 2021-05-27].Dostupné online. (anglicky)
↑ Country Reports on Human Rights Practices for 2013.2009-2017.state.gov [online]. [cit. 2021-05-27].Dostupné online.
↑ Tokajev vládne zemi tvrdou rukou. Kazašský prezident vsadil na přátelství s Moskvou.ČT24 [online]. Česká televize, 2022-01-07 [cit. 2022-04-15].Dostupné online.
↑ Svéráz kazachstánské vzpoury. Za rebelií nebylo spiknutí, lidem jen došla trpělivost | Názory.Lidovky.cz [online]. 2022-01-14 [cit. 2022-04-15].Dostupné online.
↑ Tokajev před parlamentem slíbil zásadní změny a reformy v Kazachstánu.Deník N [online]. 2022-01-11 [cit. 2022-04-15].Dostupné online.
↑Kazakhstan, Unitary County [online]. www.oecd.org [cit. 2018-02-06].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 6 February 2018.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑On Administrative-Territorial Division of the Republic of Kazakhstan, The Law of the Republic of Kazakhstan dated 8 December 1993 [online]. Ministry of Justice of the Republic of Kazakhstan Republican Center of Legal Information [cit. 2018-02-07].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 February 2018.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑POMFRET, Richard. Kazakhstan's Economy since Independence: Does the Oil Boom offer a Second Chance for Sustainable Development?.Europe-Asia Studies. 2005, roč. 57, čís. 6, s. 859–876.Dostupné online [cit. 2021-05-27].ISSN0966-8136.
↑KRAMER, Andrew E. Kazakhstan’s Currency Plunges.The New York Times. 2015-08-20.Dostupné online [cit. 2021-05-27].ISSN0362-4331. (anglicky)
↑ Kazachstán se stal členem Světové obchodní organizace. Po dvaceti letech jednání.Hospodářské noviny (iHNed.cz) [online]. 2015-06-22 [cit. 2021-05-27].Dostupné online.
↑ Fitch Affirms Kazakhstan at 'BBB'; Outlook Stable.Fitch Ratings.com [online]. 21. 8. 2020 [cit. 2021-05-17].Dostupné online.
↑ Country Rankings: World & Global Economy Rankings on Economic Freedom.www.heritage.org [online]. [cit. 2018-11-22].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-10-26.
↑ Přednáška Muchtara Džakiševa, bývalý prezidenta Kazatompromu (rus).www.kazatomprom.kz [online]. [cit. 2010-09-08].Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-05-15.
↑ Kazachstán se stal druhým největším těžařem bitcoinu. Farmy spotřebují osm procent energie v zemi.ČT24 [online]. [cit. 2023-02-01].Dostupné online.
↑ Enegix Bitcoin Mining Data Centre · JF98+C8C, 140000, Kazachstán.Enegix Bitcoin Mining Data Centre · JF98+C8C, 140000, Kazachstán [online]. [cit. 2023-02-01].Dostupné online.
↑Otevření Bitcoin mining centra v Kazachstánu se blíží [online]. 2020-08-23 [cit. 2023-02-01].Dostupné online.
↑Chevron-led Kazakh oil firm hits record output in 2013. [s.l.]:Reuters, 2014.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Citation}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Key Kazakh oilfield hit by protests.Reuters [online]. 6. ledna 2022.Dostupné online.
↑ Congress of World Religions - Religious Situation Review in Kazakhstan.www.religions-congress.org [online]. [cit. 2018-11-22].Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
↑Kazakh President Orders Shift Away From Cyrillic Alphabet [online]. [cit. 2017-04-12].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑BOROŠ, Tomáš. MUSIC: Asie má vlastní Mariah Carey i Beyoncé. Dokonce i muži přezpívají Mariah. Pohled do hudebního světa východu.LUI [online]. 2018-01-09 [cit. 2020-01-13].Dostupné online.
↑ Cena za přínos kinematografii: Sergej Dvorcevoj.www.ji-hlava.cz [online]. [cit. 2021-02-19].Dostupné online.
↑ Kazakh film wins Cannes 'Un Certain Regard'.France 24 [online]. 2008-05-25 [cit. 2021-02-19].Dostupné online. (anglicky)
↑ Ceny 43. ročníku Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary.ČT24 [online]. Česká televize [cit. 2021-02-19].Dostupné online.
↑ Full list of Oscar winners and nominations.the Guardian [online]. 2008-02-25 [cit. 2021-02-19].Dostupné online. (anglicky)
↑ Самал Еслямова названа лучшей актрисой в Каннах.Главные новости Казахстана - Tengrinews.kz [online]. 2018-05-20 [cit. 2021-02-19].Dostupné online. (rusky)
↑POMERANTSEV, Peter. Disconcerting New Answers In Model's Suicide.Newsweek [online]. 2011-05-01 [cit. 2021-02-17].Dostupné online. (anglicky)
↑ Pirátský server Sci-Hub s vědeckými studiemi poráží zaběhlý systém, ukazuje analýza.ČT24.Dostupné online [cit. 2018-11-21].
↑ Kazakh's First Space Flight.old.qazaqtv.com [online]. [cit. 2021-02-20].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-01-16. (anglicky)
↑ Kazakhstan Keeps Quiet about Kazsat 1 Loss - Via Satellite -.Via Satellite [online]. 2008-08-01 [cit. 2021-02-20].Dostupné online. (anglicky)
↑ Boxer Jelusinov prodloužil kazachstánskou dominanci ve váze do 69 kg.iDNES.cz [online]. 2016-08-17 [cit. 2018-11-21].Dostupné online.
↑FOTHERINGHAM, William. Alexandr Vinokourov wins Olympic gold as Team GB hopes are dashed.the Guardian [online]. 2012-07-28 [cit. 2018-11-21].Dostupné online. (anglicky)
↑ Můj Kazachstán. Beránka tam přijali za svého, teď se vrací se Slavií.iDNES.cz [online]. 2017-09-28 [cit. 2022-04-15].Dostupné online.
↑ Nabídka, která se neodmítá. Bílek popsal, jak ho ulovila hvězdná Astana.iSport.cz [online]. [cit. 2022-04-15].Dostupné online.
↑ Návrat z daleka. Trenér Bílek v Kazachstánu končí, nepovede ani reprezentaci.iDNES.cz [online]. 2020-11-27 [cit. 2022-04-15].Dostupné online.
↑KALIBA, Jan. Kazachstán, nebo Čína, v jedné z těchto zemí budou za sedm let zimní olympijské hry.iROZHLAS [online].Český rozhlas [cit. 2022-04-15].Dostupné online.
↑KOPŘIVA, Ondřej. Srazí trpaslík obra? Šanci na pořadatelství OH má kazašské Almaty.Lidovky.cz [online]. 2015-07-26 [cit. 2022-04-15].Dostupné online.
ROUX, Jean-Paul.Dějiny Střední Asie. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2007.ISBN978-80-7106-867-9. S. 435. L´Asie Centrale. Historie et civilisations.
Češi z Kazachstánu a jejich přesídlení do České republiky. 1. vyd. Praha: Akademie věd České republiky. Etnologický ústav, 2002. 198 s.
.svg)
.svg)
_eng.png)
_(cropped).jpg)
.jpg)
_(30064026530).jpg)
.jpg)
_01.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.svg)
.svg)
.svg)
