| Konstanty Kalinowski | |
|---|---|
 | |
| Narození | 21. lednajul. /2. února1838greg. Mostowlany |
| Úmrtí | 10.jul. /22. března1864greg. (ve věku 26 let) Vilnius |
| Příčina úmrtí | oběšení |
| Místo pohřbení | Rasoský hřbitov |
| Alma mater | Svislač gymnasium (do 1855) Právnická fakulta Petrohradské státní univerzity (do 1860) |
| Povolání | novinář,spisovatel,politik a revolucionář |
| Partner(ka) | Maria Jamontt |
| Rod | Kalinowští |
| Příbuzní | Wiktor Antoni Kalinowski (bratr) |
| Znak |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Wincenty Konstanty Kalinowski (běloruskyКасту́сь Каліно́ўскі,Kastuś Kalinoŭski;2. únor1838,Mostowlany –22. březen1864,Vilnius) bylspisovatel,novinář arevolucionář, který zasáhl do běloruského, polského i litevského národního obrození. Byl jedním z hlavních organizátorů tzv.Lednového povstání proti ruské carské vládě, jež se odehrálo v letech 1863-1864.
Pocházel ze zemanské rodiny ve východním Polsku (je tam i památník), asi 50 km východně odBialystoku. Vystudoval práva nauniverzitě v Petrohradě a v roce 1861 se vrátil do Běloruska. VHrodnu založil organizaci, která začala vydávat novinyMużyckaja praŭda, které oslovovaly především rolníky.Mużyckaja praŭda vycházela v běloruštině, nebyla ovšem tištěnacyrilicí, nýbržlatinkou. Organizace brzy začala připravovat protiruské povstání v Bělorusku a Litvě. Když vypuklo 22. ledna povstání veVaršavě, jeho vůdci nedokázali Kalinowského organizaci v Bělorusku a v Litvě upozornit a koordinovat činnost. Když se Kalinowski o povstání dozvěděl, váhal, zda ho podpořit, neboť si byl vědom, že v Bělorusku není ještě dobře připravené. Ale nakonec 1. února vydal manifest a revoluci zahájil.
Kalinowski byl jedním z vedoucích představitelů levicového křídla povstání, které usilovalo o sociálnější program a širší zapojení rolnictva (v Polsku mělo povstání více národní a šlechtický charakter). Cíle byly ale společné pro obě křídla: znovuzrození republiky a obnovení svobody a nezávislosti, přičemž ovšem Kalinowski vnímal, že Bělorusko a Litva se liší od Polska a představoval si pro ně v rámci nové republiky autonomii.
Kalinowski stál v čele povstání v Bělorusku a v Litvě až do své smrti, i když už na začátku léta 1863 bylo zřejmé, že běloruská vzpoura skončí neúspěchem, mimo jiné i proto, že většina rolnictva se k ní nepřipojila. V lednu 1864 byl Kalinowski zatčen ruskými vojáky a 10. března veřejně oběšen ve Vilniusu. Před popravou napsal své nejslavnější literární díloPismo z-pad szybienicy (Dopis zpod šibenice), vášnivé a burcující krédo.
Kalinowski je vnímán vPolsku,Litvě i vBělorusku jako národní hrdina, ovšem jeho postava se v Bělorusku stala předmětem politizace a sporů. VládaAlexandra Lukašenka se domnívá, že Kalinowski byl představitelem politiky "polonizace Bělorusů", naopak k jeho postavě se silně hlásí vůdce opozičního hnutíZa svobodu Aleksandr Milinkevič, jehož pradědeček se Lednového povstání zúčastnil. Ten za upozaďováním protiruského povstalce vidí snahu Lukašenkovy skupiny napojit Bělorusko na ruskou kulturu a ruskou sféru vlivu.[1]
Světový názor Kalinowského se vytvořil pod vlivemruskýchrevolučních demokratů. Byl přesvědčen, že běloruský lid může dosáhnout svého osvobození pouze ozbrojeným bojem proticarismu astatkářům. Požadoval revoluční zničení monarchickéhosamoděržaví a jeho nahrazení demokratickým státem. Propagoval myšlenku republiky, vybudované na principech svobody a rovnosti. Podle jeho názoru se v takovém státě uskutečňuje řízení „schůzemi volebných lidí“, působí „spravedlivý soud“, vojsko hájí zájmy lidu.[2][3]
Obrázky, zvuky či videa k tématuKonstanty Kalinowski na Wikimedia Commons