Karlismus jetradicionalistické alegitimistické politické hnutí veŠpanělsku usilující o dosazení samostatné linieBourbonů, počínajeDonem Carlosem, na španělský trůn. Hnutí posílilo po prohranéšpanělsko-americké válce v roce 1898, kdy Španělsko ztratilo své kolonieKubu,Portoriko aFilipíny.
Karlisté byli přívrženci a sympatizantiDona Carlose, neúspěšnéhouchazeče ošpanělský královský trůn, a jeho potomků. Po smrti španělského králeFerdinanda VII. roku1833 se královnou stala jeho teprve tříletá dcera Isabela jakoIsabela II. Její strýcDon Carlos (Carlos María Isidro de Borbón y Borbón-Parma) se rozhodl neuznat pragmatickou sankci svého zemřelého bratra a sám usiloval o získání trůnu. Téměř šest let zuřila ve Španělskuobčanská válka mezi konzervativními karlisty a liberálně zaměřenýmiCristinos, podleMarie Kristiny, královny-vdovy,regentkyIsabely II. Na stranu přívrženců Carlose se postaviloRakousko,papežský stát,Prusko,Rusko,Sardinie aSicílie. Isabelu II. uznala jenVelká Británie. S pomocí armády a za cenu řady ústupků, mezi něž patřila například ústava z roku1837, se podařilo zajistit korunu pro Isabelu II., ale karlisté nadále bojovali za své kandidáty na trůn a v průběhu 19. a 20. století vyvolali celou řadu nepokojů a povstání.Karel Maria Isidor Bourbonský užíval královský titul a označoval se za králeKarla V. Jeho potomci usilovali o trůn až do roku1936, kdy zemřel poslední karlistickýpretendent trůnuAlfons Karel I. Bourbonský. Karlisté se zúčastniliobčanské války na straně povstalců.
Karlismus pokračuje ve svém politickém úsilí dodnes, například španělská politická stranaPartido Carlista. Reálným významem je tento směr na pokraji politického vlivu.
Obrázky, zvuky či videa k tématukarlismus na Wikimedia Commons | Tento článek je příliš stručný nebopostrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodněrozšíříte. Nevkládejte všakbez oprávnění cizí texty. |
| Karlističtí pretendenti španělského trůnu | ||
|---|---|---|
| Seniorní karlisté |
| |
| Bourbonsko-parmští pretendenti |
| |
