| Karl Schlechter | |
|---|---|
.jpg) | |
| Narození | 2. března1874 Vídeň |
| Úmrtí | 27. prosince1918 (ve věku 44 let) Budapešť |
| Příčina úmrtí | tuberkulóza |
| Občanství | Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko |
| Povolání | šachista a skladatel šachových úloh |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Karl Schlechter (2. března1874Vídeň –27. prosince1918Budapešť) bylrakouskýšachový mistr, jeden z nejlepších šachistů předprvní světovou válkou.
Schlechter se narodil v rodině obchodníka, ale sám si vybral kariéru šachového profesionála. Ve své hře uplatňovalSteinitzovy principy a v maximální míře se vyhýbal riziku. Stal se tak vrcholným představitelem tzv. vídeňské školy, založené na opatrnosti, bylo jej velmi těžké porazit a brzy získal pověstremízového krále,[1] o čemž svědčí i nerozhodné výsledky jeho zápasů, kdy například sGeorgem Marcem hrál roku1893 0:0 (=10) a roku1894 4:4 (=3) a seSemjonem Alapinem roku1896 1:1 (=4). Výrazně však zvítězil roku1902 nadDavidem Janowskim 6:1 (=3).[1]
Svou turnajovou šachovou kariéru začal Schlechter skromným umístěnímna turnaji v Lipsku roku 1894, kde skončil jedenáctý z osmnácti hráčů (turnaj vyhrálSiegbert Tarrasch).V Hastingsu roku 1895 byl již v konkurenci dvaceti dvou hráčů devátý (vyhrálHarry Nelson Pillsbury, kterého Schlechter na turnaji porazil),[2]ve Vídni v tom samém roce třetí (vyhrálGeorg Marco, celkem sedmnáct hráčů),[3]v Norimberku roku 1896 šestý (vyhrálEmanuel Lasker, celkem devatenáct hráčů),[4] roku1896v Budapešti pátý (vyhrálMichail Ivanovič Čigorin, celkem třináct hráčů)[5] ave Vídni druhý (vyhrálDavid Janowsky, celkem šest hráčů).[6]Roku 1897 byl v Berlíně šestý (vyhrálRudolf Charousek, celkem devatenáct hráčů)[7] ave Vídni v tom samém roce již v konkurenci dalších sedmi hráčů zvítězil.[8]
Stabilní vynikající výsledky na mezinárodních šachových turnajích daly Schlechterovi právo vyzvat úřadujícíhomistra světaEmanuela Laskera k boji o titul. Zápas se měl původně hrát na třicet partií, ale žádný organizátor nechtěl přistoupit na přehnané Laskerovy finanční požadavky. Nakonec se Lasker musel spokojit jen se společnou (a oproti původním Laskerovým nárokům třetinovou) nabídkouWiener Schachklubu (za kterou stála Rothschildova dotace) aBerlínské šachové společnosti (Berliner Schachgesellschaft), přičemž počet partií zápasu byl stanoven na deset. V případě nerozhodného výsledku zůstal titul stávajícímu mistru světa. Opatrný Lasker nastoupil k tak krátkému zápasu se Schlechterem jistě až po dlouhých úvahách, neboť hrozilo velké nebezpečí nahodilého výsledku. Učinil tak nejriskantnější krok své šachové kariéry a šachovému světu připravil jeden z nejdramatičtějších zážitků, které kdy boj o titul mistra světa přinesl.
Zápas začal7. ledna1910 veWiener Schachklubu a již první čtyři partie, které skončily remízami, jasně naznačily indispozici mistra světa v tomto zápase. Lasker mnohdy opomenul silnější tah a také několikrát nedokázal zužitkovat dosaženou výhodu. Pak přišla pátá partie, poslední, která se hrála veVídni. Mistr světa hrál s černými kameny iniciativně, a když získal druhého pěšce, zdálo se, že zvítězí. Pak však dovolil po dámském křídle proniknout bílé dámě s věží skrz svou obranu a umožnil tak Schlechterovi rozhodnout partii ve svůj prospěch. Vídeňští diváci uspořádali po skončení hry vítězovi partie velké ovace.
Do druhé poloviny zápasu, která se hrála po týdenní přestávce od29. ledna vBerlíně, nastupoval tak Lasker za stavu 0:1 (=4). Hned v šesté partii Lasker ostře útočil, ale Schlechterovu obranu neprorazil. Remízou skončila i sedmá partie, nejzajímavější z celého zápasu, kdy Schlechter po nezvyklém zahájení našel pěknou oběť figury, a jen kvalitní obrana zachránila mistra světa před druhou porážkou. Rovněž tak osmá a devátá partie skončily nerozhodně, a tak byl před poslední desátou partií stav 1:0 (=8) pro Schlechtera. Po zahájení Lasker zaútočil, nepokračoval však zcela korektně. Schlechter byl ale nervózní, přehlédl v napětí boje šanci na výhru a v pozici, kdy mohl dosáhnout remízy, zvolil špatné pokračování. Lasker se chopil poslední příležitosti a partii vyhrál. Vyrovnal tak celkový stav zápasu na 1:1 (=8) a se značnou dávkou štěstí svůj titul obhájil.
Ještě před zahájenímprvní světové války remizoval Schlechter roku1911 vKolíně nad Rýnem seSiegbertem Tarraschem 3:3 (=10) a zúčastnil se víceméně úspěšně několika turnajů:
Běhemsvětové války žil Schlechter v bídě a hrál jen na menších turnajích vRakousku a vNěmecku. Vyhrál například tři turnaje veVídni roku1915,1916 a1917, přičemž roku1916 se turnaje zúčastnili kromě něho jenMilan Vidmar a Arthur Kaufmann1, roku1918 se zúčastnil turnaje vKošicích, kde skončil třetí (vyhrálRichard Réti), a hrál také na dvou turnajích vBerlíně, kde se střetli vždy čtyři šachoví mistři. V dubnu zde zvítězilMilan Vidmar (4,5 bodu) před Schlechterem (3,5 bodu),Miesesem aRubinsteinem (oba 2 body) a v říjnu byl prvníEmanuel Lasker (4,5 bodu) předRubinsteinem (4 body), Schlechterem (2 body) aTarraschem (1,5 bodu).[12]
Pro Schlechtera to byly jedny z posledních šachových partií, které sehrál. Ještě v tomtéž roce prohrál vBerlíně sRubinsteinem 1:2 (=3), v prosinci se vBudapešti při simultánce zhroutil hlady a brzy na to zemřel na následkyzápalu plic apodvýživy.[1]
Schlechter během svého života sehrál přes sedm set turnajových partií a remizoval téměř ve čtyři sta z nich. Obohatil teorii zahájení (například veslovanské obraně proti dámského gambitu), věnoval se ikompozičnímu šachu (složil okolo tři sta úloh) a novinářské práci, když byl deset let redaktoremDeutsche Schachzeitung. V letech1912 až1916 připravil osmé vydání slavného souhrnného manuálu šachové teorieHandbuch des Schachspiels (Příručka hry šachové) odPaula Rudolfa von Bilguera aTassila von Heydebranda und der Lasy.[40]
Obrázky, zvuky či videa k tématuKarl Schlechter na Wikimedia Commons