velkodůstojník Řádu zásluh o Italskou republiku (1959) Grand Officer of the Military Order of Christ (1960) velká čestná dekorace ve stříbře na stuze Čestného odznaku za zásluhy o Rakouskou republiku (1962) čestný občan Berlína (1964) honorary citizen of Bonn (1964) … více naWikidatech
Narodil se v brémské městské části Schwachhausen jako syn školního rady na obchodní škole. Po složení maturitní zkoušky v roce 1933 na Altes Gymnasium v Brémách, studoval právní vědu a politologii ve Frankfurtu nad Mohanem,Dijonu,Mnichově,Královci a Hamburku, které ukončil v letech1936 a 1939státnimi zkouškami. V roce1938 získal titul doktora právní vědy (Dr. iur.) a stal se právním čekatelem při brémském krajském soudu.
Mezi léty1939 a 1945 sloužil u protiletadlového dělostřelectva, naposledy jako poručík. Podruhé světové válce působil jako advokát v Brémách v kanceláři Ahlers & Vogel. Mimo to od června1945 do roku1947 pracoval pro starostu a soudního senátoraTheodora Spittu a spolupodílel se na vytváření brémské zemské ústavy.[1] V roce1948 se vydal na postgraduální studia na Yale University v USA, které ukončil o rok později s titulemMaster of Laws.
Mezi roky1949 a 1954 byl právním poradcem brémského senátu a zplnomocněncem Brém uSpolkového sněmu. Od roku1950 přednášel na kolínské univerzitě, kde se také roku1952habilitoval. V roce1954 začal pracovat v diplomatických službách SRN. Do roku1955 působil jako stálý zástupce SRN přiRadě Evropy veŠtrasburku a poté na ministerstvu zahraničních věcí vBonnu, kde pracoval jako expert pro evropské otázky ve funkci náměstka spolkového ministra. V roce1958 převzal vedení odděleníWest I Europa. V roce1960 byl jmenován profesorem státního a lidového práva na kolínské univerzitě.
Od července 1960 byl státním sekretářem na ministerstvu zahraničí (do prosince1966), poté na ministerstvu obrany (prosinec 1966–1968) a Spolkovém kancléřství (1968–1969). Mezi1970 až1972 vedl Výzkumný ústav německé společnosti pro zahraniční politiku (Forschungsinstitut der Deutschen Gesellschaft für Auswärtige Politik) v Bonnu.
V roce1972 byl zvolen do Spolkového sněmu ze zemské kandidátkyŠlesvicka-Holštýnska. Mezi květnem1973 a říjnem1976 byl předsedou parlamentní frakce CDU/CSU a vůdce opozice. Po parlamentních volbách v roce 1976 (zvolen ve volebním okrese Ostholstein) byl k14. prosinci jmenován předsedou Spolkového sněmu. Poslancem byl až do roku1979, kdy byl navržen jako kandidát a později zvolen pátýmspolkovým prezidentem. Kvůli pokročilému stáří (bylo mu 70 let) se vzdal kandidatury na své druhé období v prezidentském křesle a30. června 1984 opustil svůj úřad.
V roce1944 se oženil sVeronikou Priorovou, pozdější odbornou lékařku pro interní medicínu. Manželství zůstalo bezdětné. Manželé v roce1982 založili Nadaci Karla a Veroniky Carstensových (Karl und Veronica Carstens-Stiftung), jejímž cílem je podpora vědy a výzkumu v oblasti přírodní léčby ahomeopatie.
Mezi léty 1940 až 1945 byl Carstens členemNSDAP. Žádost o přijetí do strany z roku1937 měl podat jako právní čekatel z podnětu prezidenta krajského soudu a pod pohrůžkou profesní újmy. Avšak od roku1934 byl členem 5/75 SturmuSA, polovojenské organizace NSDAP. Na základě jeho příslušnosti k NSDAP se komunistické a socialistické organizace, odbory a některé známé osobnosti – jako např. herečkaHanne Hiob – sešly 23. května1979 na demonstraci.
_ribbon.svg)
