| Karen Horneyová | |
|---|---|
 | |
| Narození | 16. září1885 Blankenese |
| Úmrtí | 4. prosince1952 (ve věku 67 let) New York |
| Místo pohřbení | Ferncliff Cemetery |
| Alma mater | Freiburská univerzita Humboldtova univerzita Univerzita v Göttingenu |
| Povolání | psychiatrička, psychoanalytička,spisovatelka a psychoterapeutka |
| Choť | Oskar Horney (1909–1937) |
| Děti | Brigitte Horneyová Marianne Eckardt Renate Horney |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Karen Horneyová, nepřechýleněHorney (16. září1885Hamburk,Německo –4. prosince1952New York,stát New York), bylaamerickápsycholožka a psychiatričkaněmeckého (nikoli židovského) původu. Je spolu sErichem Frommem a H. S. Sullivanem představitelkouneopsychoanalýzy, konkrétněkulturní psychoanalýzy, vzdalující se od biologickéhodeterminismu klasicképsychoanalýzy. Podlekulturní psychoanalýzy nemají na lidské chování nejzásadnější vliv pudové tendence člověka, ale sociální faktory prostředí. SpoluzaložilaAmerický institut psychoanalýzy.
Karen Horneyová se narodila jako dceranorského kapitána a vystudovalamedicínu vBerlíně, kde zároveň prodělala psychoanalytický výcvik.[1]. V roce 1932 emigrovala doUSA.[1] Vstoupila do Psychoanalytického institutu, ale protože se čím dál víc odkláněla od klasické psychoanalýzy, dostávala se do sporu s kolegy. V roce 1941 z Institutu Horneyová odešla a založila Asociaci pro rozvoj psychoanalýzy, jejímiž členy byli takéErich Fromm aH. S. Sullivan.
S klasickoupsychoanalýzou souhlasila pouze v tom, žerozhodující úlohu ve vývoji osobnosti mají zážitky z dětství. Podle Horneyové se dítě rodí do světa plného problémů. Je-li dítě v rodině často vystaveno vlivůmneurotických problémů členů rodiny; jsou-li rodiče panovační, přehnaně opatrující, nadržují-li sourozencům, cítí se nejisté a zranitelné – přemáhá ho tzv.základní úzkost – pocit osamocenosti a bezmocnosti v nepřátelském světě. Dítě si proti této základní úzkosti vytváří obranu (obranné mechanismy), která má podobu určitého přístupu k okolnímu světu a k ostatním lidem. Tento přístup přetrvává až do dospělosti. Jako oneurotickém postoji o něm mluvíme ve chvíli, kdy jeden z tzv. pohybů ve vztahu k lidem výrazně převažuje, stává se strnulým a rigidním.
Existují3 typyneurotického postoje nebolipohybů:
U dospělého neurotika se ovšem to, co u dítěte bylo postojem k reálným lidem, přenáší na rovinuústředního vnitřního konfliktu – konfliktu idealizovaného já se skutečným já. Neurotik pak tento konflikt "řeší" jedním z těchto způsobů:
Teprve sekundárně si neurotik tyto vnitřní konflikty opětexternalizuje: nároky svého vnitřního „měl bych“ pokládá za nároky skutečných lidí a věcí kolem sebe; ty pak vidí zkresleně (jako polobohy, kterým má sloužit – jako trpaslíky, které má přemoci – jako nepřátele, před kterými se musí ukrývat) a podle toho k nim i fakticky přistupuje.[2]
Horneyová ostře kritizovalaFreudovy názory na vývoj děvčete apsychologiiženy. Tím se stala jednou ze zakladatelekfeministicképsychologie. Odmítala Freudova tvrzení:
Napsala esejProblémy v manželství.
Obrázky, zvuky či videa k tématuKaren Horneyová na Wikimedia Commons| Psychoanalýza | ||
|---|---|---|
| Hlavní osobnosti |  | |
| Další osobnosti | Karl Abraham •Ernest Jones •Otto Rank •Sándor Ferenczi •Theodor Reik •Helene Deutschová •Wilhelm Reich •Edith Jacobsonová •Herbert Marcuse •Erich Fromm •Hans Loewald •Erik Erikson •Slavoj Žižek •Harry Stack Sullivan •Julia Kristevová •Ronald David Laing •Roy Schafer •Heinz Hartmann •Bruno Bettelheim •Janine Chasseguet-Smirgelová •Judith Butler •Nancy Chodorowová •Michael Balint •Harry Guntrip •Joseph Sandler •Otto Kernberg •Ronald Fairbairn •John Bowlby •Clara Thompsonová •Edgar Levenson •Daniel Stern •Stephen Mitchell •René Spitz •Wilfred Bion •André Green •Heinz Kohut | |
| Ovlivněni psychoanalýzou | ||
| Koncepty a pojmy | ||
