| Karel Třešňák | |
|---|---|
| Osobní informace | |
| Datum narození | 21. února1949 (76 let) |
| Místo narození | Karlovy Vary,Československo |
| Občanství | Česko Česko |
| Sportovní informace | |
| Sport | vodní slalom |
| Disciplína | C1 |
| Účast naLOH | 1972 |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. Chybí svobodnýobrázek. | |
| Přehled medailí | ||
|---|---|---|
| Mistrovství světa ve vodním slalomu | ||
| zlato | 1973 Muotathal | C1 hlídky |
| zlato | 1975 Skopje | C1 hlídky |
| stříbro | 1973 Muotathal | C1 |
| bronz | 1971 Merano | C1 hlídky |
| bronz | 1977 Spittal an der Drau | C1 |
| bronz | 1977 Spittal an der Drau | C1 hlídky |
| bronz | 1979 Jonquière | C1 hlídky |
Karel Třešňák (*21. února1949Karlovy Vary) je bývalýčeskoslovenskývodní slalomář asjezdař,kanoista závodící v kategorii C1. Po své emigraci se usídlil naHavaji, kde se stal úspěšným závodníkem, trenérem a výrobcem kánoí pro tradiční vytrvalostní závody.
Otec Karla Třešňáka bylautomobilovým závodníkem, matka působila jakorozhodčí při závodech valpském lyžování. Malého Karla i bratra Mirka brali rodiče na lyžařské závody s sebou, prvním Karlovým sportem se tak stalo lyžování. V kategorii mladších žáků se stal okresním přeborníkem vběhu na lyžích. Za domem, kde s rodiči bydlel, si také s kluky ze sousedství postavilicyklokrosovou trať, hrávali tufotbal a v ziměhokej.
Ke kanoistice se dostal díky škole. Tři kantoři, ve volném čase vodáci, založilivodácký kroužek a Karel, tehdy v páté třídě, byl jedním z prvních, kdo se do něj přihlásil. Jeho první lodí bylkajak, který vyrobil společně s otcem. Po pár letech se přihlásil do Rudé hvězdy a začal jezdit na kánoi. V roce 1967 získal na mistrovství republiky stříbrnou medaili ve slalomu a bronzovou ve sjezdu a byl zařazen do seniorského reprezentačního družstva.
V roce 1968 vyjel poprvé reprezentovat Československo do zahraničí, do francouzskéhoBourgu. Spolu sPetrem Sodomkou aAntonínem Trmalem vyjeli na první seznámení s řekouIserou. To se Třešňákovi stalo málem osudným, v dravém proudu se s lodí převrhl a už se nedokázal dostat nad hladinu. Pod hladinou zůstal tři minuty a nebýt duchaplného zásahu Sodomky, byl by tehdy utonul.
K jeho největším úspěchům namistrovství světa ve slalomu patří stříbro zMuotathalu v roce 1973, bronz zeSpittalu v roce 1977, dvě zlaté medaile ze závodů hlídek (spolu se Sodomkou aRadilem) z let 1973 a 1975 a tři bronzové medaile ze závodů hlídek z let 1971, 1977 a 1979. Ve sjezdu pak páté místo z mistrovství světa vMeranu v roce 1971 a dvakrát stříbro v závodě hlídek v letech 1971 a 1973. Startoval také naLetních olympijských hrách 1972, kde v individuálním závodě C1 skončil na sedmém místě.
V roce 1978 odjel na pozvání kanadské kanoistické federace do Kanady trénovat zdejší mládež. Zde také projel soutěskou na řeceThompson zvanouČelisti smrti (až dole na břehu se dozvěděl, že byl prvním, kdo kdy tento úsek řeky sjel). Rok nato se v kanadskémJonquière konalo mistrovství světa, kam odjel v předstihu připravit vše potřebné. Na šampionátu skončil patnáctý v individuálním závodě a třetí v hlídkách.
Po skončení mistrovství zůstal v Kanadě a veVancouveru se opět věnoval tréninku mládeže. Ten probíhal na řeceChocamons, nedaleko horského střediskaWhistler. Zde ve stejnou dobu vedl lyžařské kurzyToni Sailer, kterého napadlo oživit lyžařské kurzy jízdou na divoké vodě. Jedním z účastníků těchto kurzů byl předseda kanoistické federaceHavajských ostrovů. Ten pozval Třešňáka na Havaj a během čtyř dnů mu vyřídil i potřebné vízum.
NaHavaji ho nejvíce uchvátily kousky, které místní předváděli nawindsurfingových prknech. Aby mu vůbec doma něco „tak úžasného“ někdo věřil, natočil si je pro jistotu na kameru. Tyto záběry mu však později přinesly problémy.
Po dvouměsíčním pobytu za oceánem se vrátil do Československa. Pár týdnů po návratu uveřejnil v časopiseStadión několik fotografii havajskýchsurfařů a windsurfařů. Tím vyšlo najevo, že pobýval nejen v Kanadě, ale i v USA, a problém byl na světě. Chtěli mu sebrat byt, který dostal jako československý reprezentant odČSTV a nechybělo moc aby byl označen za špióna. Zastal se ho předseda ČSTVAntonín Himl a tak to skončilo pouze vyhazovem zDukly.
Při práci dálkově vystudovalFTVS a po ukončení studií nastoupil do ČÚV ČSTV, kde pracoval jako inspektor tréninkových středisek mládeže. Pak přišla nabídkaMilana Svobody, trenéra juniorské reprezentace ČSSR, k trénování singlkanoistů. V roce 1981 se s týmem účastnil i prvního, tehdy ještě neoficiálního, mistrovství Evropy juniorů v rakouském Spittalu (českoslovenští junioři zde získali osm zlatých, šest stříbrných a jedenáct bronzových medailí).
V roce 1982 přišla nabídka z Havajských ostrovů trénovat tamní vodáky. Nakonec, opět díky Himlově přímluvě, získal povolení a i s rodinou odjel na tři roky věnovat se trenérské práci na Havaji. Když se po třech letech vrátil, byl situací v Československu rozladěn a opět začal uvažovat o cestě za oceán, tentokrát natrvalo. Podařilo se mu sehnat vízum na cestu doJugoslávie, odkud vedla jeho cesta zpět na Havaj. Založil firmu na výrobu lodí a postupně si začal budovat klientelu a opět se začal věnovat trenérské práci.
