| Karel Poláček | |
|---|---|
| PoslanecNárodního shromáždění ČSR | |
| Ve funkci: 1948 – 1960 | |
| PoslanecNárodního shromáždění ČSSR | |
| Ve funkci: 1960 – 1964 | |
| PoslanecFederálního shromáždění (SN) | |
| Ve funkci: 1969 – 1971 | |
| PoslanecČeské národní rady | |
| Ve funkci: 1969 – 1971 | |
| Čs. ministr strojírenství | |
| Ve funkci: 1953 – 1955 | |
| Předchůdce | Július Maurer |
| Nástupce | Jan Bukal |
| Náměstek předsedy čs. vlády | |
| Ve funkci: 1955 – ??? | |
| Ministr všeobec. strojírenství | |
| Ve funkci: 1958 – 1965 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | KSČ |
| Narození | 7. července1913 Starý Plzenec Rakousko-Uhersko  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 28. října1976 (ve věku 63 let) Plzeň Československo  Československo |
| Profese | politik a fotbalista |
| Ocenění | Řád práce |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. Chybí svobodnýobrázek. | |
Karel Poláček (7. července1913[1][2]Starý Plzenec[1] –28. října1976Plzeň[3]) bylčeský ačeskoslovenskýfotbalista, odborář, politikKomunistické strany Československa,poúnorový poslanecNárodního shromáždění ČSR,Národního shromáždění ČSSR,Sněmovny národůFederálního shromáždění aČeské národní rady a ministr vlád Československa.
Původním povoláním bylsoustružník. Tuto profesi vykonával po vyučení. Později byl technickým úředníkem.[4]
V letech1934–1943 byl profesionálním fotbalistou,brankářemligového týmuSK Plzeň. V československé a protektorátní české fotbalové lize nastoupil zaSK Plzeň ve 159 utkáních.[5]
Po roce 1945 převážně působil jako politický pracovník.[4] Vevolbách do Národního shromáždění roku 1948 byl zvolen do Národního shromáždění za KSČ ve volebním krajiPlzeň.[6] Jeho zařazení na kandidátku KSČ v roce 1948 bylo podle historika Jakuba Šloufa nečekané. Z řad pracovníků plzeňské Škodovky se očekávala spíše nominaceJosefa Dvořáka.[7]
Poslanecký mandát získal i vevolbách v roce 1954 (volební obvodPlzeň)[8] a vevolbách v roce 1960 (nyní již jako poslanec Národního shromáždění ČSSR zaZápadočeský kraj). V parlamentu zasedal do konce funkčního období, tedy dovoleb v roce 1964.[9]
Roku 1949 se stal předsedou Krajského výboru KSČ v Plzni.[7] V 50. a 60. letech zastával i četné stranické a vládní posty.IX. sjezd KSČ ho zvolil náhradníkemÚstředního výboru Komunistické strany Československa, plným členem se stal na celostátní konferenci KSČ v prosinci1952. Ve funkci ho potvrdilX. sjezd KSČ,XI. sjezd KSČ aXII. sjezd KSČ. Do ÚV KSČ byl kooptován 31. srpna 1968 a na členství rezignoval v prosinci 1970. V období srpen 1968 – duben 1969 byl navíc kandidátem předsednictva ÚV KSČ a od dubna 1969 do ledna 1970 plným členem předsednictva ÚV KSČ.[10] Zastával post vevládě Antonína Zápotockého a Viliama Širokého, kde od ledna 1953 do konce této vlády v prosinci 1954 bylministrem strojírenství (do září 1953 oficiálně ministr těžkého strojírenství). V této funkci pokračoval plynule i v následujícídruhé vládě Viliama Širokého až do října 1955 a pak v téže vládě ještě v letech1958–1960 zastával post ministra všeobecného strojírenství, v němž pokračoval i vtřetí vládě Viliama Širokého až do konce její existence v září1963 a vevládě Jozefa Lenárta až do zrušení tohoto rezortu v listopadu1965. Od roku 1955 byl rovněž jistou dobu náměstkem předsedy druhé vlády V. Širokého (dnešní terminologií vicepremiérem).
V roce1963 mu byl k 50. narozeninám udělenŘád práce. Kromě toho mu bylo udělenoVyznamenání Za zásluhy o výstavbu,Řád 25. února, sovětskýŘád rudého praporu a Korejský řád práce.[4]
Angažoval se v odborovém hnutí. Na počátkupražského jara v březnu1968 hoÚstřední rada odborů zvolila svým předsedou. Ve funkci byl potvrzen v březnu 1969, takže svůj post si udržel i za počínajícínormalizace.[11]
Pofederalizaci Československa usedl roku1969 do Sněmovny národů Federálního shromáždění a ve stejném období zasedal i v České národní radě. V těchto zákonodárných sborech setrval až do konce funkčního období, tedy dovoleb v roce 1971.[12]
HistorikJan Rychlík ho řadí mezi centristy, kteří se v rámci KSČ ještě udrželi jistou dobu po srpnové okupaci v roce 1968, a jeho odchod z vysokých stranických postů okolo roku 1970 dává do souvislosti s nástupem konzervativních a prosovětských komunistů.[13]
Zemřel po krátké těžké nemoci v říjnu 1976.[3]
| Vláda Antonína Zápotockého a Viliama Širokého | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Předseda vlády | Antonín Zápotocký(jmenován 15. června 1948,KSČ) •Viliam Široký(jmenován 21. března 1953,KSČ) | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Členové v den jmenování vlády 15. června 1948 | Viliam Široký(náměstek předsedy vlády do 21. března 1953,KSČ) •Zdeněk Fierlinger(náměstek předsedy vlády do 14. září 1953,KSČ) •Ján Ševčík(náměstek předsedy vlády do 29. května 1952,SSO) •Vladimír Clementis†(zahraničí do 18. března 1950,KSČ) •Ludvík Svoboda(obrana do 25. dubna 1950,KSČ) •Antonín Gregor(zahraniční obchod do 2. prosince 1952,KSČ) •Václav Nosek(vnitro do 14. září 1953,KSČ) •Jaromír Dolanský(finance do 5. dubna 1949,KSČ) •Zdeněk Nejedlý(školství a osvěta do 31. ledna 1953,KSČ) •Alexej Čepička(spravedlnost do 25. dubna 1950,KSČ) •Václav Kopecký(informace do 31. ledna 1953,KSČ) •Augustin Kliment(průmysl, těžký průmysl do 1. srpna 1952,KSČ) •Július Ďuriš(zemědělství do 10. září 1951,KSČ) •František Krajčír(vnitřní obchod,KSČ) •Alois Petr(doprava do 14. prosince 1951,ČSL) •Evžen Erban(sociální péče do 8. září 1951,KSČ) •Ludmila Jankovcová(výživa,KSČ) •Josef Plojhar(zdravotnictví,ČSL) •Emanuel Šlechta(technika do 20. prosince 1950,ČSS) •Alois Neuman(pošty, od 30. dubna 1952 spojů,ČSS) •Vavro Šrobár(sjednocení zákonů do 6. prosince 1950,Strana slobody) | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Členové jmenovaní později |
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| †Popraveni ve vykonstruovaném politickémprocesu se Slánským. | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Druhá vláda Viliama Širokého | ||||||||||||||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Předseda vlády | Viliam Široký(jmenován 12. prosince 1954,KSČ) | |||||||||||||||||||||||||||
| Členové v den jmenování vlády 12. prosince 1954 | Jaromír Dolanský(první náměstek,KSČ) •Alexej Čepička(první náměstek do 25. dubna 1956,KSČ) •Václav Kopecký(náměstek předsedy vlády,KSČ) •Ludmila Jankovcová(náměstkyně předsedy vlády,KSČ) •Václav Škoda(náměstek předsedy vlády,KSČ) •Karel Poláček(náměstek předsedy vlády,KSČ) •Rudolf Barák(vnitro,KSČ) •Alexej Čepička(národní obrana,KSČ) •Jozef Kyselý(místní hospodářství do 1. dubna 1958,SSO) •Josef Plojhar(zdravotnictví,ČSL) •Emanuel Šlechta(stavebnictví do 16. června 1956,ČSS) •Václav David(zahraničí,KSČ) •Július Ďuriš(finance,KSČ) •František Krajčír(vnitřní obchod,KSČ) •Josef Krosnář(lesy a dřevařský průmysl,KSČ) •Božena Machačová-Dostálová(výkup do 16. června 1956,KSČ) •Karel Poláček(strojírenství do 15. října 1955,KSČ) •Ladislav Štoll(kultura,KSČ) •Jindřich Uher(potravinářství,KSČ) •Oldřich Beran(státní kontroly do 15. října 1955,KSČ) •Josef Jonáš(paliva a energetika,KSČ) •Josef Reitmajer(hutní průmysl a rudné doly do 1. srpna 1957,KSČ) •Marek Smida(zemědělství do 15. října 1955,KSČ) •Jan Bartuška(spravedlnost do 16. června 1956,KSČ) •Richard Dvořák(zahraniční obchod do 17. ledna 1959,KSČ) •František Kahuda(školství,KSČ) •Alois Málek(lehký průmysl do 16. června 1956,KSČ) •Alois Neuman(spoje,ČSS) •Václav Nosek(pracovních sil do 22. července 1955,KSČ) •Antonín Pospíšil(doprava do 8. ledna 1958,ČSL) •Jozef Púčik(chemický průmysl,KSČ) •Zdeněk Nejedlý(bez portfeje,KSČ) •Július Maurer(bez portfeje do 16. června 1956,KSČ) •Otakar Šimůnek(předseda Státního úřadu plánovacího,KSČ) | |||||||||||||||||||||||||||
| Členové jmenovaní později |
| |||||||||||||||||||||||||||
| †úmrtí při výkonu funkce | ||||||||||||||||||||||||||||