Charles Lennox, 1st Duke of Richmond,George FitzRoy, 1st Duke of Northumberland,James Scott, vévoda z Monmouthu,Charles FitzRoy, 2nd Duke of Cleveland,Henry FitzRoy,Šarlota FitzRoy,Charles Beauclerk, 1st Duke of St Albans,Charles FitzCharles, 1st Earl of Plymouth, Mary Tudor, Barbara FitzRoyová,Charlotte Jemima FitzRoy,Catherine FitzCharles,James de la Cloche,Mary Crofts,Anne Lennard, Countess of Sussex,Cecelia FitzRoy,unnamed son Stuart,second stillborn child Stuart,third stillborn child Stuart aJames Beauclerk, Lord Beauclerk
Jeho otec, králKarel I. Stuart, podlehl svým protivníkům a anglickému parlamentu vobčanské válce a byl 30. ledna 1649popraven. Parlament nejmenoval Karla II. jeho nástupcem, ale dokonce vydal nařízení označující toto jmenování nezákonným. Anglie sede facto stalarepublikou a země byla řízenaOliverem Cromwellem. Skotsko bylo nezávislým královstvím a tak ho skotský parlament jmenoval 5. února 1649 skotským králem. Karel II. byl korunován jako skotský panovník 1. ledna 1651. Po porážce od Cromwellova vojska 3. září 1651 v bitvě uWorcesteru unikl na kontinent, kde strávil dalších devět let.
Politická krize po smrti Olivera Cromwella roku 1658 vedla k tomu, že byl požádán, aby se vrátil a nastoupil na trůn a byla takobnovena monarchie. Karel dorazil doLondýna 29. května 1660. Dokumenty vydávané po tomto roce byly datovány tak, jako by se stal nástupcem svého otce hned po jeho smrti. Po jeho nástupu na trůn došlo k uvolnění veřejného života svázaného v předchozím období přísnýmipuritánskými pravidly. V době jeho panování, přesněji roku 1666, byl Londýn zasažen dvěma katastrofami:Velkým morem aVelkým požárem.
Karel se narodil29. května 1630 vSt James's Palace jako nejstarší syn Karla I. a jeho manželkyHenrietty Marie Bourbonské. V osmi letech byl jako nejstarší syn krále jmenovánprincem z Walesu. V době první fáze občanské války doprovázel svého otce vbitvě u Edgehill a na tažení roku 1645. Roku 1646 odjel Karel II. kvůli obavám o své bezpečí ze země do Francie ke své matce.
Karel II. jako princ z Walesu
Karel I. byl zajat roku 1647, unikl a znovu byl zajat roku 1648. Navzdory synovu diplomatickému tlaku byl Karel roku 1649 popraven a Anglie se stala republikou. Ihned po popravě Karla I. jmenovalskotský parlament jeho syna skotským králem. Podmínkami byla jeho podporacovenanterům a rozšířenípresbyteriánského systému správy církve. Přijetí těchto podmínek ale vyvolalo jeho nepopularitu v Anglii.
Dne 3. září 1650 byly jednotky covenanterů poraženy daleko méně početným vojskem Olivera Cromwella. Karel II. byl přesto 1. ledna 1651 korunován skotským králem. Pod hrozbou útoku Cromwellova vojska se rozhodl vyrazit s armádou do Anglie. Podpora tohoto tažení ze strany Skotů byla malá a jeho střet s Cromwellem v bitvě uWorcesteru skončil porážkou jeho armády. Karlovi se podařilo po nějaké době uniknout doNormandie.
Cromwell se stal lordem protektorem Anglie, Skotska a Irska. Karel nebyl schopen přes dobré styky jeho rodiny (francouzský králLudvík XIV. byl jeho bratranec z matčiny strany) získat dostatečnou podporu pro vojenskou výpravu do Anglie. Spojenectví Francie s Cromwellem ho přinutilo odejít doŠpanělska. Pokusil se shromáždit armádu, ale chyběly mu na to finanční prostředky.
Po Cromwellově smrti roku 1658 se Karlovy naděje na trůn zdály malé, protože se nástupcem ve funkcilorda protektora stal Cromwellův synRichard. Ten ale postrádal spojence v parlamentu i armádě, v květnu 1659 byl nucen abdikovat a protektorát byl zrušen. V následném období politické nestability se chopil aktivity správce SkotskaGeorge Monck. Vyrazil se svou armádou do Londýna a přinutil parlament, aby přijal zpět vyloučené poslance. Tento parlament (Long Parliament) vyhlásil nové všeobecné volby a poté se rozpustil.
Novýparlament (Convention Parliament) zahájil své jednání 25. dubna 1660. Brzy poté obdržel Bredskou deklaraci, vydanou na Monckovu radu Karlem, ve které Karel mimo jiné souhlasil s odpuštěním provinění mnoha otcových nepřátel. Parlament se rozhodl jmenovat Karla králem a pozval ho do Anglie. V Irsku byl Karel jmenovánpanovníkem již dříve – 14. května. I když bylaZákonem o beztrestnosti a zapomnění vyhlášena všeobecnáamnestie, byla ustavena výjimka pro 50 lidí, kterých se toto prominutí netýkalo. Někteří byli uvězněni nebo jednoduše vyloučeni z úřadu, devět odpůrců monarchie bylo popraveno. Posmrtně popraveny byly i ostatky Olivera Cromwella, Henryho Iretona a Johna Bradshawa.
Roku 1665 musel Karel čelit pohromě – velkému londýnskémumoru. Veškeré snahy úřadů zastavit šířeníepidemie se ukázaly neúčinnými a nemoc rychle expandovala. Počet umírajících dosáhl svého vrcholu v září, kdy týdně padlo za oběť moru až 7000 obyvatel. Karel se svým dvorem se v červenci odstěhoval doSalisbury. Jednání parlamentu se konala vOxfordu.
Karel II. v korunovačním rouchu
K této katastrofě se připojila další, která nicméně do jisté míry napomohla šíření moru zastavit. Velký požár Londýna vypukl 2. září následujícího roku 1666. Živel zničil asi 13 200 domů a 87 kostelů včetněkatedrály svatého Pavla. Karel a jeho bratr pomáhali organizovat hašení požáru. Veřejnost obviňovala z jeho založení katolické spiklence, i když vznikl v pekařství na Pudding Lane.
Od roku 1640 vedloPortugalsko válku o nezávislost se Španělskem. Jeho spojencem bylaFrancie, ale po podpisu mírové smlouvy z roku 1659 toto spojenectví zaniklo. Po obnově monarchie v Anglii došlo k uzavření spojenectví mezi Anglií a Portugalskem. Součástí dohody byla i svatba mezi Karlem II. aKateřinou z Braganzy. Jako věno Kateřina dostalaTangier a předevšímBombaj, která se stala základem pro expanzi Angličanů vIndii.
Válka s Holandskem, zahájená roku 1665, měla demonstrovat vliv Anglie v Africe aseverní Americe. Zpočátku se štěstí přiklánělo k Angličanům, kteří zvítězili vbitvě u Lowesoftu. Ovšem jejich úspěchy měly jen krátké trvání. V roce 1666 utrpěli Angličané těžkou porážku v tzv.čtyřdenní bitvě. Tu sice v omezené míře odčinili menším vítězstvím vbitvě na den sv. Jakuba, ovšem v roce 1667 Holanďané podniklipřekvapivý nájezd do ústíTemže, během nějž zničili královské loděnice na řeceMedway a jádro zde zimujícíRoyal Navy, přičemž královu vlajkovou loďHMS Royal Charles si odvezli jako trofej do Holandska. Tento konflikt byl ukončen mírovou dohodou roku 1667.
Karel udělil několik výsadVýchodoindické společnosti. Jednalo se o právo samostatně kupovat půdu, razit mince, velet vojenským oddílům, vyhlašovat válku a uzavírat mír a uplatňovat výkon práva v oblastech získaných v Indii. Roku 1688 pronajal ostrovy v okolí Bombaje za 10 liber, protože správa portugalských teritorií, které dostala Kateřina věnem, byla příliš nákladná. Roku 1670 povolil založeníSpolečnosti Hudsonova zálivu, která se stala nejstarší společností vKanadě. Na počátku se zaměřovala na výnosný obchod s kůžemi, ale postupně ovládla a kolonizovala více než 7 miliónů čtverečních kilometrů v severní Americe.
I když měl Karel v počátečním období své vlády podporu parlamentu, jeho válečná tažení a náboženská politika vyvolaly spory. Roku 1672 vydal Karel deklaraci o odpuštění, v níž vyjádřil svůj záměr zrušit protikatolické zákony. Tentýž rok otevřeně podpořil katolickou Francii a zahájil další válku s Holandskem. Parlament se proti Karlově petici postavil a přinutil ho ji odvolat. Roku 1674, kdy nebyly dosaženy žádné výrazné výsledky ve válce s Holandskem, parlament ji odmítl dále financovat a přinutil Karla uzavřít mír.
Karlova manželka nebyla schopna porodit dědice, čtyři jejítěhotenství skončilapotratem. Karlovým dědicem se tak měl stát jeho nepopulární katolický bratrJakub, vévoda z Yorku. Částečně pod vlivem veřejného mínění, které se domnívalo, že je jeho rodina příliš katolická, svolil Karel ke sňatku Jakubovy dceryMarie s protestantemVilémem III. Oranžským.
Velkým politickým problémem bylo nástupnictví na anglický trůn. Po bezdětném Karlovi měl nastoupit na trůn jeho mladší bratr Jakub, který ovšem otevřeně vyznávalkatolickou víru. Možnost nástupnictví katolíka bylo velmi silně kritizováno Antonym Ashleym Cooperem a jeho spojenci, kteří byli posíleni návrhem zákona (Exclude Bill), který měl Jakuba z následnictví vyloučit. Jedna část poslanců se domnívala, že tento návrh zákona je nevhodný – tato skupina byla nazývanáToryové. Druhá část přijetí zákona podporovala – tito byli nazývaníWhigové.
Z obavy, že by tento zákon mohl být přijat, Karel parlament rozpustil. Když se v březnu 1681 sešel nový parlament v Oxfordu, Karel ho poté, co se objevily snahy o přijetí zákona vylučujícího jeho bratra z následnictví, po několika dnech rozpustil znovu. V následujícím období podpora tohoto zákona poklesla a Karel získával podporu veřejnosti. Po zbytek období pak vládl jako absolutistický monarcha.
Karlův odpor k přijetí zákona vyprovokoval některé protestanty k přípravě spiknutí, jehož výsledkem měl být atentát na něho a jeho bratra Jakuba při návratu z dostihů v Newmarketu. Vlivem požáru se ale Karel musel vrátit dříve a tak se vyhnul plánovanému útoku. Organizátoři spiknutí známého pod názvemRye House Plot,Arthur Capell,Algernon Sidney, William Russell a další spiklenci byli popraveni nebo zemřeli ve vězení. Králův bratr poté získal u dvora velký vliv.
Ráno 2. února 1685 utrpěl Karel náhlý záchvat mrtvice a o několik dní později zemřel. Poslední den svého života byl přijat do katolické církve. Dne 14. února byl pohřben veWestminsterském opatství a jeho nástupcem se stal jeho bratr Jakub. Jeho snaha zrovnoprávnit katolické vyznání s protestantským vyvolala v zemi silné politické turbulence, jež vyvrcholily jeho svržením z trůnu a vyhnáním ze země v roce 1688, záhy po narození jeho jediného přeživšího syna a dědiceJakuba Františka z jeho druhého manželství s katoličkouMarií Beatricí d’Este; na trůn byli dosazeni starší dcera z jeho prvního manželství sAnnou HydeovouMarie II. Stuartovna a její manžel Vilém III. Oranžský.
Karel II. jako patron umění a vědy pomohl založitKrálovskou společnost, jejímž členem byl napříkladIsaac Newton aKrálovskou greenwichskou observatoř. Byl také osobním patronemChristophera Wrena,architekta, který pomohl obnovit Londýn po Velkém požáru. Wren také postavil Královskou nemocnici vChelsea, kterou nechal Karel vybudovat pro válečné veterány. Divadelní licence udělované Karlem poprvé povolovaly, aby ženské divadelní role ztvárnily ženy.Soho Square postavené v sedmdesátých letech 17. století bylo původně pojmenováno na počest Karla II. jakoKing's Square.
V roce 1662 se Karel II. vPortsmouthu oženil sKateřinou z Braganzy (25. listopadu 1638 – 30. listopadu 1705), dcerouJana IV. Portugalského aLuisy de Guzmán. Manželství Karla II. s Kateřinou bylo bezdětné – Kateřina byla sice vícekrát těhotná, ale dítě nikdy nedonosila. Karel II. měl však se svými milenkami řadu nelegitimních dětí, které uznal za své.
Charles FitzCharles (1657–1680), zvaný Don Carlos, 1. hrabě z Plymouthu, ⚭ 1678 Bridget Osborne (1664–1718), dceraThomase Osborna (1632–1712), 1. vévody z Leedsu
KOVÁŘ, Martin. At the Turn of Two Epochs: Internal Policy and Foreign Policy Affairs during the Stuart Restoration, 1658-1661.Prague Papers on the History of International Relations. 1997, roč. 1, s. 54–71.Dostupné online.ISBN80-85899-24-8.
KOVÁŘ, Martin. On the Development of England’s Domestic Policy and Foreign Affairs at the Time of Cabal (1667–1673).Prague Papers on the History of International Relations. 1998, roč. 2, čís. 1, s. 161–184.Dostupné online.ISBN80-85899-49-3.
.jpg)
