Karburátor (zastaralezplynovač podle německéhoVergaser) je součástzážehovéhospalovacího motoru, v níž dochází k přípravě zápalné směsi benzínu a vzduchu v potřebném množství a v potřebném poměru vzduchu a benzínu podle zatížení motoru a jeho otáček. Hlavním úkolem karburátoru je dávkování a jemné rozprášení benzínu do proudu vzduchu nasávaného do spalovacího prostoru motoru.
Princip karburátoru vynalezl v roce1893Karl Maybach. (Poprvé se o jednoduchý karburátor pokusil mezi lety 1862–1863 belgický vynálezceÉtienne Lenoir u plynového motoru vlastní konstrukce. V tomto případě nešlo ještě o benzínový motor.[1])
Karburátor je nepřesné zařízení, proto se s příchodem emisních limitů pro osobní automobily od jeho používání upustilo (v EU bylo implementací emisních norem po roce 1992 jeho použití de-facto znemožněno)[2] a přešlo se na mnohem přesnější elektronicky řízenévstřikování paliva.
Při nasávání směsi do motoru prochází vzduch zúžením ve tvaru nerovnoměrného oboustranného trychtýře (difuzoru), kde díkyBernoulliho jevu stoupá rychlost proudění vzduchu a snižuje se jeho tlak, čímž se přes trysku (injektor) přisává do proudícího vzduchu palivo z komory karburátoru a tříští jej na malé kapičky. Odsátím části paliva poklesne v plovákové komoře hladina a jehlový ventil mechanicky propojený s plovákem pootevře palivové potrubí, čímž se opět zvýší hladina paliva v komoře a jehlový ventil přítok dalšího paliva uzavře.
