Kapverdy (portugalskyCabo Verde), plným názvemKapverdská republika, jsou ostrovní stát v Atlantském oceánu u pobřežízápadní Afriky.
Tento ostrovní stát tvoří souostroví o deseti hlavních ostrovech a několika desítkách menších ostrůvků. Ostrovy se dělí do dvou skupin na Severní Návětrné ostrovy (Barlavento) zahrnují 6 hlavních ostrovů (z nichž jeden je neobydlený) a Jižní Závětrné ostrovy (Sotavento) zahrnují 4 hlavní ostrovy.
Kapverdy jsou polo-prezidentskou republikou se stabilním politickým systémem. Patří k nejdemokratičtějším státům Afriky. Mají status asociovaného partnera EU, což jim umožňuje přístup k některým fondům a programům. Hlavními jazyky jsou portugalština (úřední) akreolské dialekty (každodenní komunikace). Významnou dorozumívací řečí je zde i Francouzština a další románské jazyky.
Žije zde přibližně 500–550 tisíc obyvatel (2025), převážněmestičtí Afroevropané, s vysokou mírou urbanizace (asi 65 % lidí žije ve městech). Kapverdy jsou rozvojovou zemí s omezenými přírodními zdroji. Ekonomika je silně závislá na turismu, rybolovu a remitencích. Zhruba 80% zboží a potravin se musí dovážet.
Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Kapverd.
Kapverdy byly neobydlené až do doby první portugalské kolonizace. Roku 1456 na ostrovBoa Vista doplul benátský mořeplavec ve službáchPortugalskaAlvise Cadamosto. Větší část souostroví prozkoumal a dal jim jméno PortugalecAntónio Noli a stal se prvním gubernátorem ostrovů. První osídlování začalo roku 1461 s vybudováním vojenské základny na ostrově Santiago.Portugalci je začali využívat jako zásobovací stanici při plavbách dále na jih a doIndie, později zde pěstovalicukrovou třtinu. Roku 1496 se souostroví oficiálně stalo součástíportugalské koloniální říše.
V letech 1500–1620 byl ostrovSantiago hlavním překladištěm otroků vyvážených zezápadní Afriky. V této době tvořili obyvatelstvo Portugalci a afričtí otroci.[2] V následujícím období význam Kapverd v této ekonomické oblasti poklesl. Další rozkvět obchodu s otroky nastal v 18. století, souvisel s dodávkou otroků do anglických koloniíSeverní Ameriky. Ve stejném století bylo pobřeží centrem lovců velryb. Konec 18. století je spojen s ekonomickým úpadkem ostrovů. V tu dobu začala emigrace obyvatel doUSA aBrazílie. V 19. století se stalo městoMindelo na ostrověSão Vicente vhodným místem na doplnění různých zásob a uhlí pro velrybářské a transatlantické lodě. Ekonomický význam Kapverd vzrostl. Po otevřeníSuezského průplavu význam ostrovů jako tranzitního přístavu zanikl úplně. Během 19. a 20. století zemi opouštělo mnoho obyvatel. Hospodářská krize prakticky zůstala nevyřešena dodnes.
Mezi léty 1773–1866 na Kapverdách udeřily celkem tři hladomory, z nichž každý stál životy asi 40 % obyvatel.
Ve 20. století vzrostla vlna nacionalismu a aktivizovala seAfrická strana nezávislosti Guineje Bissau a Kapverd (PAIGC), tyto události vedly v roce 1951 ke změně statusu z kolonie na zámořskou provincii. A poKarafiátové revoluci (1974) v Portugalsku se Kapverdám podařilo 5. července 1975 vyhlásit nezávislost. Prvním prezidentem samostatného státu se stalAristides Pereira, který byl také nejvyšším představitelem Africké strany nezávislosti Guineje-Bissau a Kapverd. Plánovaná unie sGuineou-Bissau se po tamním státním převratu v listopadu 1980 nerealizovala, v lednu 1981 došlo ke změně názvu strany nezávislosti naAfrickou stranu nezávislosti Kapverdských ostrovů. Po návštěvě papeže Jana Pavla II. na Kapverdách se katolická opozice osmělila požadovat demokratické změny a v únoru 1990 kapverdský režim ohlásil přechod k pluralismu a byl zaveden multipartijní systém. V prvních pluralitních volbách konaných v lednu 1991 zvítěziloHnutí pro demokracii (MpD). Také prezidentský kandidát této stranyAntónio Mascarenhas Monteiro s převahou vyhrál. Strana i prezident měli převahu 2 volební období. Ve volbách v roce2001 zvítězila po 10 letech Africká strana nezávislosti Kapverdských ostrovů se svým prezidentským kandidátemPedro Piresem, který potvrdil svou výhru v dalších volbách v únoru 2006.
Kapverdská vlajka je tvořena pěti vodorovnými pruhy — modrým, bílým, červeným, bílým a modrým — poměr jejich šířek je 6:1:1:1:3. Na vlajce je na pomyslné kružnici deset žlutých hvězd. Kružnice má poloměr 1/4 šířky vlajky a má střed uprostřed červeného pruhu, ve vzdálenosti 3/8 délky vlajky odžerdě. Všechny hvězdy směřují jedním cípem k hornímu okraji vlajky. Poměr stran vlajky neníde iure stanoven,de facto je však 2:3.
Kapverdský státní znak je tvořen bílým, kruhovým polem, rámovaným modrými mezikružími, jedním úzkým a jedním širším, které je v dolní části doplněno o tři modrá, vodorovnábřevna. Uprostřed je modrý, rovnostranný trojúhelník s bíloupochodní s bílým plamenem. Okolo trojúhelníku je černý opis REPÚBLICA DE CABO VERDE (českyKapverdská republika). V horní části kruhového pole je žlutá (ne zlatá)olovnice, pod ním jsou tři žluté článkyřetězu a zelené palmové snítky. Po stranách znaku jsou (po pěti) žluté, pěticípé hvězdy.
Kapverdy jsou poloprezidentskou republikou. Hlavou státu je prezident volený v přímých a všeobecných volbách na pětileté funkční období. V současnosti je prezidentemJosé Maria Neves, který stojí v čele země od roku 2021. V čele vlády stojí premiér jmenovaný prezidentem, zpravidla to bývá předseda strany, která vyhraje parlamentní volby. Výkonnou moc má vláda, která je odpovědna Lidovému shromáždění. Jmenuje ji prezident na návrh premiéra. Zákonodárným orgánem je jednokomorové Národní shromáždění (72 poslanců), které vzejde ze všeobecných voleb na pětileté volební období. Nyní je v platnosti ústava z roku 1992, v roce 1995 byly provedeny změny posilující postavení prezidenta, který získal více pravomocí. Revize ústavy z roku 1999 vytvořila novou funkci ombudsmana.
Kapverdské ostrovy[4] se nacházejí v jižní části severního Atlantiku, mezi 17°13‘ a 14°48‘ severní šířky a 22°22‘ a 25°22‘ západní délky, asi 570 km od kontinentální Afriky, uZeleného mysu, který dal ostrovům jméno (v portugalštině Ilhas de Cabo Verde, Ostrovy Zeleného mysu).
Souostroví Kapverdy se skládá z přibližně 10 hlavních ostrovů na celkové ploše 4035,5 km². Pouze 9 z hlavní ostrovů je obydlených. Počet menších ostrovů se liší podle definice, co se považuje za ostrov. Nachází se zde řada menších skalisek - potápějících se během přílivu, ale i ohromné skalní masy a rozlehlejší ostrovní útvary. Ostrovy se seskupují do dvou celků podle převládajících větrů:
Menší ostrůvky: Ilhéu de Santa Maria, Ilhéus Secos, Ilhéu do Rombo, Ilhéu Grande, Ilhéu de Luís Carneiro, Ilhéu de Sapado a další
Kapverdy jsou součástíMakaronésie, souboru sopečných souostroví táhnoucích se odAzorských ostrovů dále k jihu. Všechny ostrovy Kapverd jsou vulkanické, ale pouze na ostrověFogo je stále aktivní vulkánPico do Fogo vysoký 2829 metrů. Je zároveň nejvyšším bodem souostroví. Poslední erupce byla v roce 2014. Ostatní vyhaslé vulkány s výškou přes 1200 metrů se nachází na ostrovech Santa Antão, São Nicolau a Fogo.
Vlivem suchého podnebí je na ostrovech rozsáhlá eroze půdy. Povrch ostrovů tvoří především kamenité pouště, provazce ztuhlé lávy, pyroklastická suť nebo tmavý prach. Nedostatek vegetace zapříčiňuje silnou větrnou erozi. Zalesňovací kampaň po vyhlášení nezávislosti byla neúspěšná, na některých plochách se uchytily jen suchomilnéakácie. Na ostrově Santiago zůstal zachován původnímahagonový háj. Na ostrovech se nachází pouze 11 % obdělávatelné půdy a orné půdy pro intenzivní využívání jen asi 0,74 % z celkové rozlohy souostroví. Zemědělská půda je navíc ohrožována občasnými přívalovými dešti, které jsou příčinou jejího smývání.
Země má nedostatek vody. Roční bilance srážek mezi 100–300 mm nedovolí vytvořit skutečnou řeku nebo jezero. Větší čas jsou koryta řek (riberias) suchá.
Nepříznivé suché podnebí bylo nepřátelské k lidskému osídlení, jeho boom přišel až s evropskými zámořskými objevy, jelikož ostrovy se nachází na důležité lodní trase. Význam souostroví pro globální transport zůstal zachován i v jednadvacátém století a ještě se rozšířil o významný uzel leteckých linek.
Klima je suché a horké; mezi prosincem a červnem je ovlivněno silným větrem, který sebou přináší písek ze Sahary a je místními nazývánharmattan. V červenci až listopadu převládá stabilní teplé a suché počasí, které je zřídka přerušeno přívalovým lijákem. Citelně se ochlazuje se stoupající nadmořskou výškou, průměrná výška ostrovů je 800 metrů.
Ze 10 kapverdských ostrovů má sedm letiště, přičemž čtyři z nich mezinárodní (Sal, Boa Vista, Sao Vicente a Praia, hlavní město). Mezi ostrovy fungují pravidelné letecké i trajektové spoje. Letištní doprava zaznamenala před rokem 2019 stálý růst s 2 669 757 pasažéry, přičemž po poklesu během pandemie se v roce 2023 obnovila na 2 510 393 pasažérů. Ostrovy Sal a Boa Vista přitom zajišťují přibližně 70 % mezinárodních příletů.[5]
Kapverdy se díky stabilnímu ekonomickému prostředí, rostoucímu cestovnímu ruchu a výhodným daňovým podmínkám stávají atraktivní destinací pro zahraniční investory. Podle údajů Česko-kapverdské obchodní komory vlastnili čeští investoři v roce 2022 na Kapverdských ostrovech nejméně 100 apartmánů a investovali do místních nemovitostí více než 1,6 milionu eur.[6] K rostoucímu zájmu přispívá program Zelené karty, který při investici od 80 000 € (respektive 120 000 € v některých oblastech) umožňuje získání trvalého pobytu pro investory i jejich rodiny. Tento status poskytuje daňové úlevy, lepší přístup k finančním službám, zdravotní péči a vzdělání.
Velkou roli hraje také rybolov, ale kvůli slabému technickému vybavení domorodců končí většina ryb v sítích zahraničních rybářů. S rybolovem má souvislost i ryby zpracující průmysl. Loví se hlavnětuňáci a kromě ryb se zpracovávajílangusty ahumři. K exportu jsou dále určeny textilie a polotovary pro produkci obuvi a kožedělný průmysl. 90 % potravin se dováží, což se odráží i v jejich ceně. Dále k importu patří stroje, lodě a elektronika. Hlavními obchodními partnery jsouUSA,Portugalsko,Španělsko aVelká Británie.
Díky zahraniční pomoci a příspěvkům obyvatel žijících v zahraničí mají velký deficit obchodní bilance. Ostrovy jsou chudé na přírodní zdroje. Ve větší míře se těží jenvápenec,čedič,kaolin, tyto suroviny jsou používané ve stavebnictví v menší míře na export. Dalším exportním artiklem jesůl, která se získává z mořské vody. Na tvorbě HDP se 70 % podílí sektor služeb.
Stále větší podíl na HDP má cestovní ruch. V prosinci 2024 se Kapverdy zařadily mezi nejrychleji rostoucí turistické destinace, když zaznamenaly nárůst objemu obchodů o 44,6 % a průměrné zvýšení cen o 8 %. Staly se tak třetí nejúspěšnější destinací po Egyptě a Tunisku podle Barometru Orchestra pro francouzský L’Echo touristique. Turistický sektor je dosud převážně orientován na model plážových dovolených, především na ostrovech Sal a Boa Vista, které v roce 2023 tvořily přibližně 50 % hotelových přenocování.[7]
Kapverdské ostrovy jsou považovány zarozvojovou zemi. Stát zaujímá jedno z prvních míst v obdrženézahraniční pomoci v přepočtu na jednoho obyvatele. Této podpoře se těší díky svému demokratickému uspořádání a dodržovánílidských práv a svobod. Hlavním sociálním, ekonomickým i politickým problémem je dnesnezaměstnanost.
Demografický vývoj Kapverd; počet obyvatel v tisících (data zFAO k roku 2005).
Než Kapverdské ostrovy objevili Portugalci, bylo území neobydlené. Dnešní obyvatelé jsou potomky otroků (Balantové,Pepelové,Bidžagové, černoši zKonga[nepřesný odkaz],Ndonga atd.) a portugalských, janovských a nizozemských kolonizátorů, sefardských Židů. ¾ obyvatel jsoumulati, zbytekčernoši a jen nepatrná částběloši. 95 % obyvatel se hlásí ke křesťanství, především k římskokatolické církvi.
Podle sčítání lidu provedeného v roce 2000 tvořily ženy 51,9 % a muži 48,1 % obyvatelstva. Hlavní ostrov Santiago a samotná metropolePraia jsou přelidněné, zatímcoSanto Antão aSão Nicolau se vylidňují.
VNové Anglii v USA žije asi stejný počet Kapverďanů jako ve vlasti, mnoho dalších se jich usadilo v Brazílii, Portugalsku a dalších zemíchEvropy. Imigranty tvoří obyvatelé Guineje–Bissau utíkající před válkou, před chudobou, občanéSenegalu,Nigerijci. V každém větším městě lze potkat čínské obchodníky.Italové,Němci aRusové se pouštějí do rozvoje cestovního ruchu.
Skupina hrající mornuZpěvačka z Kapverd Mayra Andrade
Kapverdská kultura je směsí evropských a afrických kořenů. Její literatura je jedna z bohatších v lusofónní Africe. Nejvíce známým hudebním žánrem je folklórní stylmorna, zpívá se kapverdskou kreolštinou a je doprovázen klarinetem, houslemi, kytarou acavaquinho (nástroj původně z Portugalska, malá kytara). Nejznámější interpretkou tohoto hudebního stylu bylaCesária Évora.
Úředním jazykem na Kapverdských ostrovech jeportugalština, avšak většina obyvatel se dorozumívákreolštinou, základem jí byla portugalština. Jazyk se šíří v ústním podání, jeho standardizovaná spisovná podoba neexistuje. Byla nicméně vytvořena jednotná abeceda pro všechny dialekty zvaná ALUPEC. Na jednotlivých ostrovech se na tvoření dialektu podílely jiné jazyky – na Sao Vincentefrancouzština, na Boa Vistaitalština, na Bravaangličtina. Existuje dokonce i projekt na překlad Bible do praiského dialektu kreolštiny. Dosud bylo přeloženo několik knih Nového zákona.
Manuel Veiga, bývalý ministr kultury, se snažil, aby se kreolština stala úředním jazykem. Mladší generace obyvatel znajífrancouzštinu, která se povinně vyučuje ve školách.
V říjnu 2013 vznesli kapverdští zástupci na půděOrganizace spojených národů požadavek, aby se používal v oficiálním styku výhradně portugalský názevCabo Verde, bez překladu do jednotlivých jazyků.[8]
↑Světová banka.GDP per capita, PPP (current international $) [online]. [cit. 2022-01-14].Dostupné online.
↑Podrobněji viz KLÍMA, Jan. Sláva a úpadek Ribeiry Grande.Historický obzor, 2002, 13 (9/10), s. 215–219. ISSN 1210-6097.
↑New Cabinet named in transfer of power [online]. Time Bridge Consultants, 2016-06-22 [cit. 2017-06-07].Dostupné online. (anglicky)
↑KLÍMA, Jan.Dějiny Kapverdských ostrovů, Svatého Tomáše a Princova ostrova. [s.l.]: Nakladatelství Lidové noviny, 2014.ISBN978-80-7422-266-5. Kapitola Ostrovy před Zeleným mysem, s. 9,10,11.
Bureau of African Affairs.Background Note: Cape Verde [online]. U.S. Department of State, 2011-08-15 [cit. 2011-08-18].Dostupné online. (anglicky)
CIA.The World Factbook - Cape Verde [online]. Rev. 2011-08-09 [cit. 2011-08-18].Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-08-31. (anglicky)
Zastupitelský úřad ČR v Lisabonu.Souhrnná teritoriální informace: Kapverdy [online]. Businessinfo.cz, 2010-02-10 [cit. 2011-08-18].Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-11.
BANNERMAN, W. Mary, a kol.Cape Verde [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2011-08-18].Dostupné online. (anglicky)
.svg)
