Kaple, zdrobnělekaplička, je malákřesťanskámodlitebna. Může to být jak samostatně stojící budova či stavba, tak oddělená část (místnost, část místnosti či prostoru) v sakrální nebo světské stavbě (například kostele, hradě, paláci, domě, nemocnici, škole).[1] Kaple, která je samostatnou stavbou, je často vzhledem a funkcí podobná kostelu. Kaple tak označuje velmi odlišné modlitební stavby, prostory a budovy, od otevřených výklenkových kaplí až po velkolepé palácové kaple, a s velmi rozmanitým určením (soukromá kaple, křestní kaple, pohřební kaple, votivní kaple apod.).
Rozlišení mezi kostelem a kaplí není zcela jednoznačné, mnohé stavby jsou souběžně nebo střídavě označovány oběma názvy. Mezi rozlišovací kritéria patří velikost, vlastník a veřejná přístupnost (soukromé, hradní, nemocniční, školní či obecní modlitebny mohou být spíše nazývány kaplemi), funkce (pravidelnost bohoslužeb, přechováváníeucharistie) a často je označení dáno i historicky. Od malých síňových kaplí stavební typy plynule přecházejí kvýklenkovým kaplím. Podobu výklenkových kaplí často mají i zastavení venkovníchkřížových cest. U některých malých kaplí může dominovat funkcezvonice, některé zvonice mohou stavebně kaple jen připomínat.
Slovo „kaple“ pochází z latinského ‘‘cappa, capella‘‘ (plášť, baldachýn, stříška) a v různých odvozeninách se rozšířilo do všech evropských jazyků. S významem sakrálního prostoru či modlitebny se poprvé vyskytuje v 7. století a vzniklo patrně, když se vpařížské královské modlitebně uchovával jako říšský klenotmerovejské říše (domnělý) legendární plášť římského důstojníka a později biskupa a křesťanskéhomisionáře, svatéhoMartina z Tours (†397), pozdějšího patrona Francie.[2]Capella se postupně stala označením této modlitebny a dalších palácových kaplí evropských panovníků a odtud i pro další a další druhy kaplí. Kněz, který obstarával bohoslužby v kapli, se nazývalkaplan. Ve vrcholném středověku znamenalacapella i hudební a pěvecký soubor kostela, odtud pochází i české „kapela“.
Samostatně stojící kaple se svým vzhledem a funkcí obvykle podobákostelu, prostorové kritérium k rozlišení kostela od kaple však není jednoznačné a existují i relativně velké kaple a naopak malé kostely. Rozdíl může spočívat i v tom, že kostely patří církvi, konají se v nich pravidelné bohoslužby a jsou veřejně přístupné.V některých případech vyplývá status kaple i z toho, že kapli nevlastní či historicky ji nespravovala církev, ale byla součástí světských staveb, například hradu, zámku a podobně, a tedy v majetku různých osob. První zmínka o soukromé palácové kapli se týkáKonstantinova paláce vKonstantinopoli. Církevní sněmy v raném středověku možnosti soukromých kaplí omezovaly i zakazovaly, patrně bez velkého účinku. V Anglii se jakochapel označovaly modlitebny nonkonformních náboženských společenství, kdežto výrazchurch znamená současně i církev, rozumí se většinovou. V římskokatolické církvi se kostel od kaple může odlišovat také tím, že se v něm trvale uchováváeucharistie.[3]
Schéma kaplí v Katedrále svatého Víta: 1-8 Jižní kaple; 5Svatováclavská kaple; 9-13 Věnec v ochozu; 13-23 Severní kaple
Kaple souvisely s lidovou zbožností často víc než kostely, vznikaly často spontánně, ve volné krajině a z darů věřících, a proto je jich zejména v katolických krajích tak mnoho typů a druhů. Lze je třídit podle velikosti, podle stáří a stavebního slohu, podle funkce atd., jedním ze základních je roztřídění podle typu:
Výklenková kaple (také otevřená, poklona) je drobná otevřená stavba, nanejvýš oddělená mříží, v níž je umístěna socha nebo obraz, případně stolek s květinami. Věřící do ní nevstupují a modlí se nebo zpívají venku. Výklenkové kaple či poklony byly zvlášť oblíbené v barokní době a v katolických krajích se stavěly ještě počátkem 20. století. Výklenkové kaple v otevřené krajině lemovaly poutní cesty a tvořily zastavení tzv.křížové cesty. V některých zemích se výklenkové kaple označují jinak a mezi kaple se nepočítají.
Boční kaple velkých kostelů a bazilik jsou menší kryté prostory, otevřené do kostelní lodi, často soltářem a od hlavního prostoru oddělené mřížkou. V katolické liturgii slouží jako eucharistické pro soukromou pobožnost, jakokřestní, zpovědní,pohřební nebo votivní, v historii bývaly také místem bohoslužeb různýchcechovních a modlitebních bratrstev. Ve středověku se řadily do věnce kolem závěru za hlavním oltářem, v příčné lodi a pak i podél bočních lodí, jako je to například vpařížské nebo pražské katedrále. V renesanci a v baroku úplně nahradily boční lodi, což výrazně sjednotilo vnitřní prostor kostela.
Kryté a více méně samostatnésíňové kaple (také interiérové nebo prostorové), do nichž se vstupuje, byly pravidelně součástí klášterů, hradů, paláců i nemocnic, kde sloužilyřeholníkům i řeholnicím, zaměstnancům i pacientům. V Rakousko-Uhersku až do jeho rozpadu 1918 byly samozřejmou součástí veřejných škol, kde dnes slouží jako slavnostní auly pro různá celoškolní shromáždění. Zasedací síň české vlády v prvním patřeStrakovy akademie byla původně kaplí pro ubytované studenty, vZrcadlové kapli Klementina se pořádají koncerty a výstavy. Zvláštní kapitolu tvoří kaple židovské,islámské,buddhistické atd., podobně jako mezikonfesijní či ekumenické modlitební kaple na letištích, v nemocnicích nebo u dálnic.
Samostatně stojící kaple (například hřbitovní) jako vedlejší bohoslužebné prostory často s nepravidelnými bohoslužbami se používají také jako koncertní a výstavní místnosti, což i katolické církevní právo připouští. Na velkých poutních místech bývá řada samostatných kaplí spojených ambity (napříkladSvatá Hora u Příbrami,Bílá Hora,Křtiny u Brna), které umožňovaly, aby jednotlivé (zpravidla farní) skupiny poutníků mohly mít samostatné bohoslužby. Podle katolického církevního práva lze mši sloužit pouze v kapli řádně vysvěcené.[4]
Některé drobné sakrální stavby jsou na pomezí mezi výklenkovou a síňovou kaplí. Prostor výklenku může být oddělen vrátky, dvířky či otevíratelnou mříží, nicméně se do něho vstupuje jen pro údržbu nebo výzdobu. V doběosvícenství nařídilOhňový patent, aby v každém venkovském sídle typu vesnice byla z protipožárních důvodůzvonice. V Čechách tak vzniklo mnoho drobných staveb se sdruženou funkcí kaple, zvonice, případně i hasičské zbrojnice.
Bohatství spirituálních podnětů je patrné i v návrzích a realizacích kaplí od současných architektů (např. polní kaple Bratra Klause u městečka Mechernich-Wachendorf od švýcarského architekta Petera Zumthora).
↑Cathedral | Christ Church, Oxford University [online]. Chch.ox.ac.uk [cit. 2016-03-04].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-05. (anglicky)
_-_exteri%25C3%25A9r.JPG)
.jpg)
%2c_kapliczka_-_20.09.2009_r..JPG)
%2c_CZ130518-001.jpg)
