Kapitula (katedrální nebo kolegiátní) je sborkanovníků, tj. společenstvíkněží konkrétní církve v čele sproboštem čiděkanem. Kapitule přísluší konat slavnostníbohoslužbu (liturgie) v katedrálním nebo kolegiátnímkostele. Členové kapituly (kapitulárové) se scházejí k pravidelným sezením v kapitulní síni, dříve měli za povinnost oblékat k této příležitosti shodný oděv a nosit na prsou insignii svého úřadu: shodný kapitulní odznak či kříž.
Kapitula kromě toho plní úkoly, jimiž byla nadána právem nebo pověřenadiecézním biskupem. Původně byla jednou z klíčových úloh katedrální kapituly volba biskupa, v průběhu dějin však došlo k tužší centralizaci církve a biskupy římskokatolické církve dnes jmenuje do funkcí téměř výhradně papež (právo volby biskupa si dodnes zachovala napříkladmohučská dómská kapitula, tímto právem disponovala od počátku 13. století až do roku 1916Metropolitní kapitula u svatého Václava v Olomouci).
Katedrální kapituly může zákonně a dovoleně zřídit, změnit nebo zrušitApoštolský stolec.[2]
Kapitula se řídí vlastními stanovami (téžstatutem), které schválísídelní (diecézení) biskup, při zachování zakladatelovy vůle (donátora) stanoví zřízení kapituly i počet kanovníků. Mimoto dále určí, které bohoslužbyliturgie a další služby má kapitula a jednotliví kanovníci (kněží přináležející ke kapitule) konat. Při dodržení ustanovení obecnéhopráva stanoví podmínky vyžadované k platnosti a povolení jednání.
Kapituly byly zachovány taktéž v odloučených církvích, jež odvozují svůj původ od církve římskokatolické, především vanglikánské církvi. Existují také vešvédskéluterské církvi, kde však mají charakter ústředních administrativně-právních orgánůdiecézí.
Kapitula je také sborem (společenstvím) zasvěcených osob (též řeholníků), které se podílí v řádu či řeholní kongregaci, případně jiné společnosti zasvěceného života, na vlastní správě a životě komunity. Základní součástíklášterů je proto také kapitulní síň.
Kapituly existují také v rámcicírkevních řádů. Tyto tzv.řádové kapituly představují shromáždění všech, popřípadě jen některých členů (např. delegátů) dotyčného řádu. Taková kapitula se označuje jakogenerální (všeobecná),[3] jestliže se jí účastní členové či delegáti ze všech zemí, ve kterýchřád působí (nikoliv jen z určité země nebo z určitého regionu).
Jako řádová kapitula se v minulosti označovalo také shromáždění nejvýznačnějších nositelů nějakéhořádu, které rozhodovalo o tom, komu bude dotyčnýřád udělen (v současnosti však udělujeřády a vyznamenání zpravidla hlava státu na návrh určité komise nebo výboru).
Pátrová Karin:Prebendy nejstarších kolegiátních kapitul do sklonku 14. století (Stará Boleslav, Litoměřice, Vyšehrad), in: Český časopis historický, 106, 2008, S. 505-533
I - ZÁKONY CÍRKVE(7-22) • II - PRÁVNÍ OBYČEJ(23-28) • III - OBECNĚ ZÁVAZNÁ NAŘÍZENÍ A INSTRUKCE(29-34) • IV - INDIVIDUÁLNÍ SPRÁVNÍ AKTY(35-93) • V - STANOVY A JEDNACÍ ŘÁD(94-95) • VI - FYZICKÉ A PRÁVNICKÉ OSOBY(96-123) • VII - PRÁVNÍ JEDNÁNÍ(124-128) • VIII - MOC ŘÍDÍCÍ(129-144) • IX - CÍRKEVNÍ ÚŘADY(145-196) • X - VYDRŽENÍ A PROMLČENÍ(197-199) • XI -POČÍTÁNÍ(200-203)
KNIHA II / BOŽÍ LID(204-746)
Č. 1
KŘESŤANÉ (204-329)
St.
I - POVINNOSTI A PRÁVA VŠECH KŘESŤANŮ(208-223) • II - POVINNOSTI A PRÁVA LAIKŮ(224-231) • III -POSVÁTNÍ SLUŽEBNÍCI ČILI DUCHOVNÍ(232-293) • IV -OSOBNÍ PRELATURY(294-297) • V - SDRUŽENÍ KŘESŤANŮ(298-322)
Hl. 1 -Řeholní domy, jejich zřízení a zrušení(608-616) • Hl. 2 -Řízení řeholních společností(617-640) • Hl. 3 -Přijímání uchazečů a vzdělávání členů(641-661) • Hl. 4 -Povinnosti a práva řeholních společností a jejich členů(662-672) • Hl. 5 -Apoštolát řeholních společností(673-683) • Hl. 6 -Odchod členů z řeholní společnosti(684-704) • Hl. 7 -Řeholníci, kteří se stali biskupy(705-707) • Hl. 8 -Konference vyšších představených(708-709)
St. I - TRESTNÍ POSTIH ZLOČINCŮ – OBECNÉ NORMY(1311-1312) St. II TRESTNÍ ZÁKON A TRESTNÍ PŘÍKAZ (1313-1320) St. III - OSOBY PODLÉHAJÍCÍ TRESTŮM (1312-1330) St. VI - TRESTY A TRESTÁNÍ(1331-1340) St. V - UKLÁDÁNÍ TRESTŮ(1341-1353) St. VI - ZÁNIK TRESTŮ(1354-1363)
Č. 2
TRESTY ZA JEDNOTLIVÉ ZLOČINY (1364-1399)
St. I - ZLOČINY PROTI NÁBOŽENSTVÍ A JEDNOTĚ CÍRKVE(1364-1369) St. II - ZLOČINY PROTI CÍRKEVNÍM PŘEDSTAVENÝM A SVOBODĚ CÍRKVE(1370-1377) St. III - UCHVÁCENÍ CÍRKEVNÍCH ÚŘADŮ A ZLOČINY SPOJENÉ S JEJICH VÝKONEM(1378-1389) St. IV - NEPRAVDIVÉ UDÁNÍ A PADĚLÁNÍ LISTIN(1390-1391) St. V - ZLOČINY PROTI ZVLÁŠTNÍM POVINNOSTEM(1392-1396) St. VI - ZLOČINY PROTI LIDSKÉMU ŽIVOTU A SVOBODĚ(1397-1398) St. VII - OBECNÁ NORMA(1399)
St. I - PŘÍSLUŠNOST SOUDU(1404-1416) • St. II - STUPNĚ A DRUHY SOUDŮ(1417-1445) • St. III - KÁZEŇ U SOUDU(1446-1475) • St. IV - PROCESNÍ STRANY(1476-1490) • St. V - ŽALOBY A NÁMITKY(1491-1500)
Č. 2
SOUDNÍ ŘÍZENÍ SPORNÉ (1501-1690)
Oddíl 1 ŘÁDNÉ SPORNÉ ŘÍZENÍ (1501-1690)
St. I - ZAHÁJENÍ ŘÍZENÍ(1501-1512) • St. II - ZJIŠTĚNÍ PŘEDMĚTU SPORU(1513-1516) • St. III - STAV SPORU(1517-1525) • St. IV – DŮKAZY(1526-1586) • St. V - NAHODILÉ ZÁLEŽITOSTI(1587-1597) • St. VI - ZVEŘEJNĚNÍ OBSAHU SOUDNÍHO SPISU, UZAVŘENÍ ZÁLEŽITOSTI A PORADA O ZÁLEŽITOSTI(1598-1606) • St. VII - SOUDNÍ ROZHODNUTÍ(1607-1618) • St. VIII - OPRAVNÉ PROSTŘEDKY(1619-1640) • St. IX - PRÁVNÍ MOC ROZHODNUTÍ A NÁVRAT DO PRÁVNĚ PŮVODNÍHO STAVU(1641-1648) • St. X - SOUDNÍ VÝLOHY A BEZPLATNÁ PRÁVNÍ POMOC(1649) • St. XI - VÝKON ROZSUDKU(1650-1655)
Oddíl 2 SPORNÉ ŘÍZENÍ ÚSTNÍ
(1656-1670)
Č. 3 / NĚKTERÁ ZVLÁŠTNÍ ŘÍZENÍ(1671-1716) • St. I - ŘÍZENÍ VE VĚCECH MANŽELSKÝCH(1671-1707) • St. II - ZÁLEŽITOSTI O PROHLÁŠENÍ NEPLATNOSTI SVÁTOSTI SVĚCENÍ(1708-1712) • St. III - PŘEDCHÁZENÍ SOUDNÍM SPORŮM(1713-1716) // Č. 4 / TRESTNÍ ŘÍZENÍ(1717-1731) // Č. 5 / ŘÍZENÍ O SPRÁVNÍM ODVOLÁNÍ ZBAVENÍ FARÁŘŮ ÚŘADU A JEJICH PŘELOŽENÍ(1732-1752) / Oddíl 1 / ODVOLÁNÍ PROTI SPRÁVNÍMU ROZHODNUTÍ(1732-1739) / Oddíl 2 / ZBAVENÍ FARÁŘŮ ÚŘADU A JEJICH PŘELOŽENÍ(1740-1752)
Čísla v exponentu v závorkách označujíkánony vCIC. / (Podtečkování) / Hl. = Hlava, St. = Stať, Č. = Část
Obrázky, zvuky či videa k tématukapitula na Wikimedia Commons
