Kalmycko, plným názvemKalmycká republika (kalmyckyХальмг Таңһч,ruskyРеспублика Калмыкия), je republikouRuské federace. Nachází se na severozápadním pobřežíKaspického moře. Její rozloha je 75 000 km² (přibližně jako Česko), počet obyvatel je ale jen 289 400.[2] Největší délka území od severu k jihu je 423 km, od západu k východu 448 km. Hraničí seStavropolským krajem na jihozápadě,Dagestánem na jihu,Astrachaňskou oblastí na východě,Volgogradskou oblastí na severu aRostovskou oblastí na západě. Je jediným evropským regionem s převahoubuddhistů.
Až do16. století bylo území dnešní Kalmycké republiky ovládáno různými chanáty (Astrachaňským a jinými), v této době však již začala tzv.Nogajská step formálně patřit podRusko. Na počátku17. století obsadili dnešní Kalmycko kočovní mongolštíOjrati, vyhnaní zČíny, kteří se začali nazývatKalmyci, a v oblasti, ze které vytlačili kočovnénogajské kmeny, vytvořiliKalmycký chanát. Kalmyci byli spojenci Ruska v boji s muslimskýmiTatary a Kazachy, ale po sporech scarskou mocí se v roce1771 částečně vrátili zpět do Číny. Kalmycký chanát byl zrušen a zbylí Kalmyci se dostali pod pevnou kontrolu carské moci, někteří byli začleněni podAstrachaňskou gubernii. Část Kalmyků se zapojila doPugačevova povstání proti carské vládě.
Na začátku20. století, po vypuknutíruské občanské války se jih Ruska stal jedním z hlavních bojišť mezi Rudou armádou aDěnikinovou dobrovolnickou armádou a krasnovskou Donskou kozáckou armádouDonské republiky. Sovětská moc byla ustanovena vAstrachani v roce 1918, válečný stav však trval až do roku 1920. Mnoho Kalmyků se připojilo k bílé ruské armádě a během ruské občanské války bojovalo v oddílech pod velením generálů Děnikina a Wrangela. Před koncem roku 1920, kdy Rudá armáda prorazila na Krymský poloostrov, uprchla velká skupina Kalmyků z Ruska se zbytky poražené Bílé armády do černomořských přístavů v Turecku. Většina uprchlíků se rozhodla přesídlit do Bělehradu v Srbsku. Další, mnohem menší skupiny, si zvolily Sofii (Bulharsko), Prahu (Československo) a Paříž a Lyon (Francie). Kalmyčtí uprchlíci v Bělehradě tam v roce 1929 postavili buddhistický chrám.
Zadruhé světové války bylo začátkem roku1942 území republiky obsazeno německými vojsky. Kalmykové je vítali jako své osvoboditele odStalinovy krutovlády. Na oplátku Němci rozpustili zemědělská družstva, provedliprivatizaci půdy a opět umožnili Kalmykům svobodně vyznávat buddhismus. Přibližně 5000 kalmyckých mužů také přijalo nabídku sloužit v německé armádě a vytvořili Kalmycký jezdecký sbor (Kalmücken-Kavallerie-Korps), který později společně sWehrmachtem ustoupil, když v listopadu a prosinci 1942 území znovu dobyla sovětská vojska. Mnoho Kalmyků hrdinsky bránilo svou vlast v řadáchRudé armády, přesto v prosinci1943 byl celý národ Kalmyků obviněn zkolaborace s Němci, Kalmycká ASSR byla zrušena a rozdělena mezi okolní ruské oblasti. Z rozkazu Stalina byla zbývající kalmycká populace násilnědeportována dostřední Asie a naSibiř. Aby byly co nejdokonaleji smazány stopy po někdejším kalmyckém osídlení, byly názvy všech obcí a měst změněny z kalmyckých názvů na ruské. Návrat Kalmykům povolil teprveNikita Chruščov roku 1957.9. ledna1957 bylo Kalmycko obnoveno jako správní celek se statusem autonomní oblasti.29. července1958 pak byla oblast znovu povýšena naASSR.
Od roku1991 je v platnosti současný název – Kalmycká republika.
Obyvatelé jsou převážně Kalmykové (asi 60 %) aRusové (asi 30 %) Ostatní skupiny národů jsou velmi malé. Z náboženství je vyznávánbuddhismus aortodoxní křesťanství.
Ekonomika země je založená na vývozu obilovin aovoce do ostatních částí Ruska. Jižní poloha, a dokonalá rovinatost dělají z Kalmycké republiky ideální zemědělský kraj. Dalším neméně důležitým zdrojem pro místní ekonomiku jeropa azemní plyn. Z energetického hlediska má také velký významVeselovská přehrada na řeceZápadní Manyč.
