| Kašpar Gschwandtner | |
|---|---|
| Narození | 1709 |
| Úmrtí | 1. října1765 (ve věku 55–56 let) Praha |
| Povolání | zlatník |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. Chybí svobodnýobrázek. | |
Kašpar Gschwandtner, téžCaspar Schwandtner (2. června1709 Tergesel, HorníBavorsko –1. října1765Praha), byl český zlatník bavorského původu v období pozdního baroka a rokoka.
Narodil se jako jedno z 10 dětí bavorského měšťana Michaela Gschwandtnera[1]. Vyučil se v Praze uGottfrieda Lambrechta, u něhož byl v letech 1732-1736 čtyři roky tovaryšem. Jako tovaryš dorazil do Vídně a pod vedením svého vrstevníkaJohanna Josefa Würtha pracoval v letech 1735–1736 nejprve ve Vídni na zhotovení, a potom v Praze na instalaci náhrobku sv. Jana Nepomuckého v katedrále sv. Víta na Pražském hradě. V roce 1737 získal v Praze na Starém Městě městské právo a 10. ledna roku 1738 byl přijat jako mistr do staroměstského cechu zlatníků a stříbrníků. Byl dvakrát ženat, poprvé se oženil roku 1737 s Terezií Markétou, vdovou po svém mistrovi Lambrechtovi, s níž vyženil dva syny. Podruhé se oženil roku 1744 s Karolínou Khylauovou. Bydlel v Platnéřské ulici na Starém Městě pražském. Zemřel na tuberkulózu.
Vytvořil na dvě desítky dochovaných prací, především chrámového stříbra, z něhož vynikají tři sluncovémonstrance pro klášter benediktinů vBřevnově, pro jezuity do poutního kostela Panny Marie naSvaté Hoře u Příbrami a pro klášterní kostel sv. Františka Řádu křižovníků s červenou hvězdou v Praze, dále oltářní kříž pro cech staroměstských zlatníků.Svými pracemi je zastoupen například ve sbírkáchNárodního muzea v Praze aSeveročeského muzea v Liberci.
