Kázání může znamenat
Nauka o kázání (kazatelství) se nazýváhomiletika.
Kázání je přednášeno biskupem, knězem nebo jáhnem. Ve výjimečném případě může kázání přednést laik, pověřenýmístním ordinářem, při tzv. bohoslužbě slova. Je povinné o nedělích a zasvěcených svátcích, v ostatní dny je doporučeno, zejména ve všední dny dobyadventní,postní avelikonoční. Obsah se má týkat tématu příslušnémše a jejích čtení či významu daného liturgického dne, ovšem může se odchýlit k jinému,pastoračně vhodnému, tématu. V rámciMše Pavla VI., která je současně řádnou formou římského ritu, je předneseno po přečteníevangelia, doporučeno je ponechat po kázání chvíli k tichému rozjímání. PředDruhým vatikánským koncilem, bylo kázání většinou přednášeno přede mší, protože to lépe vyhovovalo struktuřeTridentské mši, která byla řádnou formou před koncilem. V současnosti se přednáší po čtení evangelia ve velké míře odambonu, může však být přednášeno i z kazatelny. Pokud se slouží Tridentská mše, bývá také přednášeno po evangeliu, z kazatelny, příležitostně od ambonu.
Vpravoslavných církvích je během liturgie kázání předneseno po přečtení evangelia nebo na jejím konci z prostoru předikonostasem, resp. předkrálovskými vraty.
Vprotestantských církvích je na kázání kladen důraz ještě větší než v katolicismu a pravoslaví, neboť slouží k vysvětlení a rozvedeníbiblických čtení, na něž je kladen v protestantské bohoslužbě zvláštní důraz. Může být přednášeno z vyvýšenékazatelny nebo od ambonu. S ohledem na absenci oltáře s výtvarně pojednanýmoltářním nástavcem bývá v protestantských kostelích a modlitebnách kazatelna často situovaná v čele prostoru, někdy dokonce řešená tak že svým tvarem oltář poněkud připomíná. V některých případech je kazatelna spojena svarhanami.
Podstatný rozdíl mezi katolickým či pravoslavným a protestantským kázáním se zpravidla týká délky. Zatímco katolická bohoslužba dnes obsahuje homilii v obvyklé dálce 10 a spíše výjimečně až 15 či 20 minut, protestantská kázání mívají zpravidla délku spíše kolem 30-45 minut a například vcharismatických sborech nejsou výjimkou ani kázání delší než 60 minut. Rozdíl v délce kázání přirozeně znamená i citelný rozdíl v samotné podobě kázání z hlediska jeho výstavby a důrazů oproti katolické homilii. Daleko častější je výklad, mnohdy s rozborem biblického textu po jednotlivých úsecích.
Kázání nebolichutba je chápáno jako nedílná součást pátečních poledníchmodliteb konaných společenstvímmuslimů obvykle vmešitě. Jsou předneseny z vyvýšené kazatelny, ovšem je možné je přednést i z prostoru před věřícími. Vislámském světě probíhají debaty o jazyku, v jakém má být khutba přednesena. Část muslimů trvá na výhradním přednesu varabštině bez ohledu na jazykové schopnosti přítomných věřících, a to s poukazem na to, že khutba musí být chápána především jako část povinné modlitby, která je prováděna výhradně v arabštině (poukazuje se zde na to, že khutba nahrazuje 2 ze 4 povinných sestav polední modlitby a je tudíž nedílnou, rituální součástí takové modlitby). Bývá pak často přednesena khutba historická, tedy kázání některého významného islámského duchovního minulosti. Jiným odůvodněním pro khutbu v arabštině je to, že funkci představených mešit, kteří khutbu většinou přednášejí, zastávají v mnoha západních zemích cizinci, pocházející především z arabských států a neznající místní jazyk. Jiná část muslimů prosazuje kázání v jazyce, kterému rozumí největší část přítomných, a to s poukazem na to, že kázání musí mít i pastorační funkci. Kompromisním stanoviskem je přednes kázání arabsky i v místním jazyce.
Obrázky, zvuky či videa k tématukázání na Wikimedia Commons
TémaKázání ve Wikicitátech
Slovníkové heslokázání ve Wikislovníku
