| Juteové | |
|---|---|
 Náčelník Severo s rodinou, cca 1899 | |
| Populace | |
| 4800[1]–10 000[2] | |
| Země s významnou populací | |
Spojené státy americké Spojené státy americké (Arizona,Colorado,Nevada,Utah)[1] | |
| Jazyk(y) | |
| angličtina,ute[1] | |
| Náboženství | |
| Domorodá americká církev, tradiční kmenové náboženství akřesťanství | |
| Příbuzné národy | |
| Chemehuevi a severníPajutové[1] |
Juteové[3] (Jutové,Utové čiUtahové) jsou příslušníciindiánského kmene, který původně obýval kulturní oblastVelké pánve. Jejich jazykem patřícím dojuto-aztéckéjazykové rodiny mluvilo v 19. století asi 4500 lidí.[3] Po mnoho století žili samostatně v oblasti dnešníhoUtahu aColorada najihozápadě Spojených států, dokud jejich země nekolonizovali evropští osadníci. Je po nich pojmenován stát Utah.
Ze zemí předků v Coloradu a Utahu se historická loviště Juteů rozšířila do dnešníhoWyomingu,Oklahomy,Arizony aNového Mexika. Kmen měl také (mimo svou domovskou doménu) posvátná území, která byla sezónně navštěvována. Žilo tam 12 historickýchkmenů. Ačkoli se obvykle pohybovali v rodinných lovecko-sběračských skupinách, komunity se scházely k obřadům a obchodování. Mnoho skupin Juteů bylo kulturně ovlivněno sousednímiindiánskými kmeny aPueblany, s nimiž pravidelně obchodovali.
Po kontaktu s ranými evropskými kolonisty, jako byli Španělé, s nimi Juteové vytvořil obchodní vztahy. Krádeže a získání koní (někdy před rokem 1675[3]) od Španělů dramaticky změnily jejich životní styl, ovlivnily mobilitu, lovecké praktiky a kmenovou organizaci. Z kdysi původně defenzivních válečníků se stali zdatní jezdci, kteří používali koně k nájezdům na jiné kmeny. Koně jim umožnily stát sekočovnými lovcibizonů (za kterými vyjížděli do coloradskýchprérií) a osvojit si způsoby životaprérijních Indiánů. Prestiž v komunitě byla založena na jezdeckém umění mužů (testovaném při koňských závodech) a také na počtu koní, které muž vlastnil.
Když začaliamerický západ v polovině 19. století osídlovat evropštízlatokopové a jiní osadníci, byli Juteové stále více zabíjeni nebo vytlačováni ze zemí svých předků. Uzavřelismlouvy s vládou Spojených států, aby si zachovali životy a část své půdy, ale nakonec byli přemístěni do vládou vytvořenýchrezervací. Mezi několik klíčových konfliktů na obranu kmenového území v tomto období patříWalkerova válka (1853), která souvisela s příchodem náboženskésektyMormonů,Válka Černého jestřába (1865–1872), kdy domorodí Američané šli uzavřít smlouvu, ale byli pobiti americkými silami, abitva na Milk Creek plusMeekerův masakr (1879), kdy se Juteové naposledy pokusili vzepřít bílým kolonizátorům a zabránit svému odsunu z Colorada.
V současnosti Juteové žijí především v Utahu a Coloradu ve třech kmenových rezervacích:Uintah-Ouray v severovýchodním Utahu (3500 členů);Southern Ute v Coloradu (1500 členů); aUte Mountain, která primárně leží v Coloradu, ale sahá do Utahu a Nového Mexika (2000 členů). Většina žije v těchto rezervacích s omezenými zdroji (ve srovnání s jejich původními zeměmi), někteří však žijí mimo rezervaci.
V roce 1968 Juteové získali jako dodatečnou náhradu za území odstoupená v 19. stol. 31 miliónůdolarů, které použili na vylepšení stavu své rezervace a zaplacení státních dluhů. Zbytek rozdělili na rodinné podíly po několika tisících dolarech. Většina Juteů peníze brzy utratila za osobní auta.[3]
Obrázky, zvuky či videa k tématuJuteové na Wikimedia CommonsV tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuUte people na anglické Wikipedii.
