| Ju 388 | |
|---|---|
 | |
| Určení | bombardovací,těžký stíhací,noční stíhač aprůzkumný letoun |
| Výrobce | Junkers |
| První let | 22. prosince1943 |
| Zařazeno | konec r. 1944 |
| Vyřazeno | 1945 |
| Uživatel | Luftwaffe |
| Vyrobeno kusů | cca 100 |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Junkers Ju 388Störtebeker byl německý bombardovací, těžký stíhací a průzkumnýletoun, který vznikl na základě požadavku modernizace německého letectva v průběhudruhé světové války, jako náhrada zaJu 88 aJu 188. Prvníprototyp byl dokončen koncem roku1943, v srpnu roku1944 byl předán první kusLuftwaffe a byly zahájeny přípravy ksériové výrobě, ovšem její zavedení se protahovalo. Bylo vyrobeno několik kusů a k dalšímu plánovanému zahájení sériové výroby v lednu1945 nedošlo z důvodů blížícího se konce války. Celkem bylo vyrobeno cca 100 kusůJu 388 všech verzí.
Říšské ministerstvo letectví (RLM) se koncem roku 1942 dozvědělo o americkém bombardéru,B-29 Superfortress, pravděpodobně po zahlédnutíprototypu YB-29 Superfortress "Hobo Queen", naletištiRAF vBovingdonu; přičemž tuto fotku zveřejnili na titulní straně novinVölkischer Beobachter. Odhadované výkony tohoto stroje způsobovaly Luftwaffe velké obavy. B-29 měl mít maximální rychlost kolem 560 km/h a při bombardovacích misích 360 km/h ve výšce 8 000 - 10 000 m; což byla výška kde nemohlo efektivně zasáhnout žádné letadlo Luftwaffe.
Aby se mohla Luftwaffe účinně bránit, potřebovala nové denní stíhačky a ničitele bombardérů. Konkurz na tento typ stíhačky vyhrálFocke-Wulf Ta 152H. Byl založen na stíhačceFw 190D, ale měl většírozpětí křídel a nový "výškový" model motoruJunkers Jumo 213. Další alternativou bylMesserschmitt Me 155B, což byl upravenýBf 109 s delšími křídly, který již v té době prošel několika zkouškami a byl jako prototyp postaven firmouBlohm & Voss.
Na pozici ničitele bombardérů a noční stíhačky se nejvíce svými výkony hodilyTa 154 aHeinkel He 219, který měl nejlepší charakteristiky k zachycení bombardérů, přičemž oba typy měly krátká křídla pro dosažení těchto výkonů, což bylo nevhodné pro lety ve velkých výškách.Junkers Ju 88 byl již upraven na výškovou verzi v modelu "S" a "T", ale ty neměly potřebné výkony. Stejné úpravy probíhaly i sJu 188, které byly označovány jako modelyJ,K aL, které obsahovaly přetlakovou kabinu, upravená křídla, odmrazování ploch a přístrojové vybavení na let ve velkých výškách. Tyto byly vybrány na úlohu stanovenou RLM. Tyto byly nazvány Ju 388.
Ve snaze dosáhnout co nejlepší výkon byl Ju 388 zbaven téměř vší defenzivní výzbroje. ZatímcoJu 88 obsahoval několik ručně ovládanýchkulometů po celémkokpitu, v Ju 388 byly nahrazeny jednou dálkově ovládanou věžičkou s dvojicí 13mm kulometůMG 131, které se zaměřovaly pomocíperiskopu v kokpitu. Věž měla vynikající palebný úhel a mohla střílet přímo dozadu a dolů, v důsledku čehož mohla být odstraněna pozicepalubního střelce, který ovládal dole střílející kulomet. Tím se zlepšila celková aerodynamika stroje.
Letadlo mělo být doručeno s použitím stejného typového označení, jako tomu bylo u originálních experimentálních prototypů Ju 188, tedy "J", "K" a "L" . Verze "J" byla stíhačka s dvěma 30 mmkanónyMK 103 a dvěma 20mm kanónyMG 151/20 v pevném nose letadla a měla být použita k ničení bombardérů během dne. Pro použití v roli noční stíhačky byly kanóny MK 103 nahrazeny menšími a lehčími 30mm kanónyMK 108, zatímco byl přidán druhý pár MK 108, zabudovaný dotrupu za kokpitem a střílející vzhůru, jako zbraňový systémSchräge Musik. Verze "K" byla čistokrevný bombardér, s nosičem pod trupem, který zvětšoval objempumovnice. V modelu "L", což byla průzkumná verze, byly na tento nosič připevněny kamery a přídavné nádrže na delší mise.
Byly plánovány 3 podtypy každé verze, které se měly lišit jen instalací jinýchmotorů. První by měl zabudovaný motorBMW 801J, což byla přeplňovaná verze základní verze BMW 801. Druhý by používal motorJumo 222A/B s výkonem 1 864 kW nebo Ju 222E/F s vylepšeným dvourychlostním přeplňováním. Třetí prototyp by zahrnoval motorJunkers Jumo 213E, který byl také přeplňovaný, stejně jako u 222E/F.
S motory BMW 801J nebo Jumo 213E měla stíhací verze Ju 388 rychlost 616 km/h a verze noční stíhačky ztrácela díkyradaru a systému Schräge Musik na rychlosti 25 km/h. Tento výkon podávaly i jiné, tehdy už zavedené noční stíhačky Luftwaffe, ale Ju 388 si tuto rychlost udržel i ve velké výšce. S motory Jumo 222 měla být schopna stíhací verze rychlosti 700 km/h, přičemž verze noční stíhačky zase ztrácela rychlost o 25 km/h. Verze bombardéru měla přibližně stejnou rychlost, v závislosti na nákladu. Průzkumná verze by byla o 25 km/h rychlejší.
První prototyp, Ju 388 L-0/V7 byl postaven převážně z částíJu 188 a poprvé vzlétl 22. prosince 1943. Prokázal mnohem lepší ovládání ve výškách, než mělJu 88S, díky zvětšení plochy ocasních kormidel. Tento stroj následovalo dalších 6 prototypů. Trvalo nějaký čas, než začaly dodávky sériových strojů, což bylo způsobeno zpožděním dodávek motorů. V té době už bylo jasné, žeB-29 budou odeslány doPacifiku a nadNěmeckem se tak brzy neobjeví.
Německé snahy o vzdušný fotografický průzkum kvůli silné spojenecké obraně téměř zmizely, proto se výroba soustředila na model "L". Dodávky začaly v srpnu 1944, ale obdržela jen málo Ju 388. Bylo postaveno kolem 47 kusů modelu "L", většina v první verzi s motory BMW 801J, a pouze 3 kusy třetí verze s motorem Jumo 213E. Dále bylo postaveno 15 strojů verze K-1 a jen tři modely verze J-1.
Přesný počet postavených Ju 388 je velmi těžké přesně určit. Jedním z důvodů je, že několik předsériových strojů bylo použito jako prototypy a jiné byly zničeny spojeneckýmbombardováním těsně před dokončením. Kromě toho několik oficiálních záznamů končí před ukončením výroby nebo si protiřečí.
Přesto následující údaje mohou být považovány za ověřené:
Několik strojů bylo částečně dokončených nebo byly prototypy:
Navíc, neznámé množství Ju 388 L-1 a Ju 388 J bylo v pokročilé fázi výroby, před koncem války.
V závěrečné fázi války vEvropě bylo podniknuto několik průzkumných misí s pomocí Ju 388, přičemž šlo pravděpodobně o modely "L". Většina letů se odehrávala nadAnglií a probíhaly podobně jako průzkumné lety proudovýchAr 234 v té době.
Začátkem roku 1945 byl zachycen Ju 388, během letu ve výšce přibližně 13 500 m nadLamanšským průlivem, stíhačkouSupermarine Spitfire. Spitfire nebyl schopen dosáhnout stejnou výšku jako Ju 388, ale podařilo se mu ho sestřelit z dolní polosféry. Tvrdí se, že je to sestřel dosažený v největší výšce během celédruhé světové války.
Čtyři Ju 388 byly ve verzi noční stíhačky testovány jednotkou NJG 2 během roku 1945, ale neví se jestli zaznamenaly nějakýsestřel.
Japonsko
V srpnu 1944 projevilo Japonsko, zastupované delegací vojenského atašé, brigádního generála Otaniho, zájem o licenci na sériovou výrobu Ju 388. Japoncům byla předána kompletní dokumentace a výkresy a zároveň jim bylo uděleno povolení k licenční produkci. Dodání dokumentace do Japonska však s velkou pravděpodobností selhalo z důvodu potopení ponorky, která ji převážela.
Těžká stíhačka /noční stíhačka.
Výškovýbombardér.
10 předcházejících sériové letadel.
5 sériových letadel.
navrhovanýtorpédový bombardér odvozen od Ju 388K.
Dodnes se zachoval jen jeden Junkers Ju 388. Je to Ju 388L-1, se sériovým číslem 560049 a je to osmý ze série strojů vyrobených v továrněNordenham, patřící firměWeser Flugzeugbau. Části trupu byly vyrobeny firmamiATG vAltenburgu a vNiedersächsische Metallwerke Brinckmann & Mergell vHamburku-Harburg. Stroj byl dokončen na začátku roku 1945. Byl ukořistěn americkými jednotkami v květnu 1945 v továrně Junkers vMerseburgu a přeletěn doKasselu -Waldau.
Letadlo bylo testováno skupinou amerických expertů, vedenou plukovníkemHaroldem E. Watsonem. Tyto zkoušky byly částíoperace Lusty, což byla příprava na přelet se strojem přímo doUSA. Namísto toho bylo letadlo 17. června 1945 přeletěno doCherbourgu veFrancii, kde ho naložili naletadlovou loďHMS Reaper, spolu s jinými kořistnými německými stroji, kvůli důkladné analýze a testům v USA.
Letadlo bylo v USA odesláno na letištěFreeman Field vIndianě na testování, a v září 1945 předvedlo letové ukázky pro americký tisk. Ju 388 nalétal při testování na letištiWright Field vOhiu více než 10 hodin, s označením FE-4010 (později změněným na T2-4010). Po ukončení testů byl stroj vystaven na letecké show Dayton Air Show v roce 1946, spolu s jinými zajatými německými stroji.
Dne 26. září 1946 byl Ju 388, Werks-Nr. 560049, převezen na letištěOrchard Place vPark Ridge,Illinois, nedaleko současnéhoO'Harova mezinárodního letiště. Tento dočasný sklad byl prázdnou továrnou ve vlastnictví vlády USA, která dříve sloužila společnostiChrysler Corporation na stavbu letadelDouglas C-54. Ju 388 byl pak 3. ledna 1949 darovaný vnitrostátnímu leteckému muzeuSmithsonian Institution 's National Air Museum. Letadlo bylo v listopadu 1954 odesláno do Silver Hill v Marylandu na uskladnění.
V současnosti je letadlo rozmontováno a je v dobrém stavu, protože nebylo nikdy skladováno ve venkovních prostorách. Konkrétně kokpit je ve výborném stavu a se všemi přístroji. Ju 388L-1 Werks-Nr. 560049 je jedním z několika unikátních německých strojů, očekávajících restauraci v Národním leteckém a kosmickém muzeu Paula E. Garbera, při institutu restaurování a skladování v Suitlande ve státě Maryland.
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuJunkers Ju 388 na slovenské Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématuJunkers Ju 388 na Wikimedia Commons| Německé vojenskéletounydruhé světové války | |
|---|---|
| Stíhací letouny | |
| Bombardovací letouny | |
| Plovákové letouny alétající čluny | |
| Průzkumné letouny | |
| Transportní letouny akluzáky | |
| Cvičné aspojovací letouny | |
| Bitevní letouny | |
| Vrtulníky avírníky | |
| Experimentální a specializované letouny | |
| Malosériové letouny | |
| Prototypy a projekty | Ao 225 •Ar 77 •Ar 80 •Ar 81 •Ar 195 •Ar 197 •Ar 198 •Ar 199 •Ar 340 •Ar 396 •E.555 •AS 6 •Ba 349 •BV 40 •Ha 137 •Ha 140 •BV 142 •BV 144 •BV 155 •BV 238 •P.175 •P.200 •P.202 •Do 19 •Do 317 •DFS 228 •DFS 346 •Fi 98 •Fi 99 •Fi 157 •Fi 256 •Fw 57 •Fw 62 •Fw 159 •Ta 183 •Fw 191 •He 118 •He 274 •He 280 •He 343 •He 519 •Ho 229 •Ju 85 •Ju 89 •Ju 187 •Ju 287 •Ju 288 •Hs 121 •Hs 122 •Hs 124 •Hs 125 •Hs 127 •Hs 128 •Hs 130 •Hs 132 •Ju 322 •Bf 161 •Bf 162 •Me 209-II •Me 263 •Me 264 •Me 309 •Me 328 •Me 509 •Me 609 •Me P. 1101 •Li P.01 •Li P.04 •Li P.10 •Li P.11 •Li DM-1 •Li P.13 •Li P.13a •Li P.13b •Li P.15 •Li P.20 •Sk P.14 •Sk SL-6 •So 334 |
| Bezpilotní letouny a řízené střely | |
