Tento článek není dostatečně
ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba
ověřit.
 | Tento článek pojednává o nebinární osobě. Může proto používat jazykové prostředky, které mohou laskavému čtenářstvu připadat nezvyklé. |
|
| Judith Butler |
|---|
 Judith Butlerová v roce 2012 |
| Narození | 24. února1956 (69 let)
Cleveland |
|---|
| Povolání | filozof,spisovatel,vysokoškolský učitel, sociolog, literární kritik, aktivista za práva žen,novinář, teoretik umění,queer theorist a vědec v oboru společenských věd |
|---|
| Národnost | Američané aŽidé |
|---|
| Alma mater | Bennington College
Heidelberská univerzita
Yaleova univerzita
modrá |
|---|
| Témata | Feministická teorie,queer teorie,literární teorie,genderová studia,transsexualita,sociologie,psychologie,psychoanalýza,filozofie,feminismus,politická filozofie,etika akritická teorie |
|---|
| Významná díla | Vulnerability in Resistance
Torture and the Ethics of Phiolosophy
Gender Trouble
Bodies That Matter |
|---|
| Ocenění | Brudner Prize (2004)
čestný doktor Univerzity Bordeaux Montaigne (2011)
čestný doktor Univerzity Paříž VII (2011)
Cena Theodora W. Adorna (2012)
honorary doctorate from the McGill University (2013)
… více naWikidatech |
|---|
| Partner(ka) | Wendy Brown |
|---|
| Vlivy | Michel Foucault |
|---|
 multimediální obsah na Commons |
 citáty na Wikicitátech |
 Seznam děl:SKČR |Knihovny.cz |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. |
Judith Pamela Butler[1], v češtině někdyButlerová, (*24. února1956Cleveland,Ohio,USA) se zabýváfeministickoufilozofií agenderovými studii. Její[pozn. 1] práce významně ovlivnila chápánígenderu vefilozofii a kulturní teorii. Ve feministickémdiskurzu je považována za jednoho z hlavních hybatelů posunu pozornosti odpolitiky k otázkámkultury,jazyka, obrazu aidentity.
Proslavila se svými knihamiGender Trouble: Feminism and the Subversion of Identity (1990) aBodies That Matter: On the Discursive Limits of Sex (1993). V češtině vyšla pouza druhá z těchto knih – pod názvemZávažná těla ji vydalo v roce 2016 nakladatelstvíKarolinum.[4]
Za její práci dostala řadu ocenění. Napříkladcenu Theodora W. Adorna za její přínos feministické a morální filozofii, či také diplom rytířeŘádu umění a literatury od francouzského ministerstva kultury.[5] Je držitelkou také 14čestných doktorátů z univerzit jako jeMcGill Unviersity,University of St. Andrews, čiUniversité de Fribourg veŠvýcarsku.[6]
Narodila se v americkémClevelandu do rodinyruských amaďarských Židů.[7] Její otec byl zubař a matka aktivistka pro spravedlivé bydlení.[1] Mnoho jejích příbuzných z matčiny strany zahynulo běhemholokaustu.[8]
Judith Butler vyrůstala v židovské rodině praktikující reformnídenominaci, kde byla výchova k židovským hodnotám a etice dle jejích slov důležitou součástí jejího dětství. Její rodiče byli praktikující Židé, matka pocházela zortodoxního prostředí a otec zreformního. Butler zdůrazňuje, že ji židovská tradice vedla k etické povinnosti kritizovat státní násilí a usilovat o sociální spravedlnost nejen pro Židy, ale pro všechny utlačované skupiny. Tento postoj symbolicky vyjádřila i během její osobní návštěvyIsraele v roce 2010. Během její návštěvy se rozhodla nenavštívit žádné akademické instituce v Izraeli samotné. Její motivace vysvětlila v rozhovoru pro Israelský deníkHaaretz, ve kterém hovoří o dehumanizaci obyvatel Gazy a o tom, jak ji židovské hodnoty vedly ke kritice jednání státu Izrael.[8]
Butler se identifikuje jakolesba[9] a státemKalifornie je legálně uznávána jako nebinární osoba. V roce 2020 uvedla, že používá jak zájmena they/them, tak she/her. Dává přednost zájmenům they/them, používaném v angličtině pro nebinární osoby.[10][11]
Butler navštěvovalaBennington College. Později přestoupila naYale University, kde v oborufilozofie získala v roce 1978 bakalářský titul, v roce 1972 magisterský titul, a v roce 1984 doktorát.[1]
Její dvě nejznámější knihyGender Trouble (1990) aBodies That Matter (1993) jsou vefeministickém hnutí označovány za přelomové. Základem teoriegenderu, kterou v knihách Butler představuje je teze, že gender není vlastnost, která je lidem vrozená je jim tím inherentně vlastní. Naopak, dle Butler je gender něco, co se vytváří skrze opakované performance, skrze které se v průběhu života jedince gender aktivně a neustále znovupotvrzuje. Dle Butler je právě toto neustálé znovupotvrzování také příčinou našeho chybného vnímání genderu jako něčeho vrozeného, dle její teorie je tedy vrozenost genderu pouhou iluzí.[12] Podle Butler je gender „performativně utvářen právě těmi ‚projevy‘, které jsou považovány za jeho výsledky“.[1]
Butler v jejích knihách podkopala[zdroj?] základy tradičního feminismu, když zpochybnila samotnoukategorii ženy, s níž feminismus pracuje. Tím navázala na koncepceMichela Foucaulta.
Podle ní klasický feminismus konstruuje umělý pojemžena, aby jeho prostřednictvím mohl prosazovat určité požadavky. Tato konstrukce však přitom určitý typ žen vylučuje a znehodnocuje (lesby, bezdětné,černošky, nezápadní ženy), a tím podkopává samotný feminismus jako hnutí pro všechny ženy. Představuje si, že novýfeminismus by měl umět zpochybňovat vlastní předpoklady a být „nikdy nekončícímrevizionismem“. V tomto smyslu je Butlerová reprezentantkoupostmoderního obratu na poli feminismu.
Kritizovala také feministické tendence, jež reprezentujeCatherine MacKinnonová se svou kritikoupornografie a označováním pornografie zanásilí vůčiženě. Takové názory jsou podle ní pouzepuritánstvím převlečeným do feministického dresu.
Tvrdí, že společenskému řádu vládne „heterosexuální model“, tedyideologickýsystém, který určitým tělům a touhám přisuzuje „přirozenost“. V průběhu devadesátých let 20. století, v době, kdyhomosexuální téma vstoupilo do řady obsahůpop-kultury, Butlerová dodala ke své základní tezi, že heterosexuální model si osvojil rafinovanější prostředky.
Teze o „heterosexuálním modelu“ vyvěrají z polemiky s učenímSigmunda Freuda, která je v centrufilozofie Butlerové. Ta tvrdí, že primárnímtabukultury neníincest, jak tvrdil Freud (čiLévi-Strauss), ale tabu homosexuality. Freud tvrdil, žedítě je primárně „bisexuální“ (v různých fázích jeho tvorby to mělo různý význam a nakonec to zcela popíral), tedy že dokáže získávat slast zmužské iženské (pasivní i aktivní) pozice. Podle Butlerové se v tomto Freud mýlil, dítě je pro ni primárně homosexuální. Této homosexuality se však vzdává přijetímoidipovského řádu, což mu umožní nebýtpsychotickým. Zůstane v něm (a v celé heterosexuálníkultuře) ovšem stínmelancholie, tesknoty po ztraceném stejnopohlavním objektu. Heterosexualita je tak vždy v zásadě potlačenou primární homosexualitou, a to, co je vkultuře běžně homosexualitou nazýváno, je jen jakýsi nutný dovětek útlaku, cosi, co vždy znovu vstoupí do hry jako „vzpomínka“ při vynucování heterosexuality. V tomto smyslu by podle Butlerové homosexualita bez kulturního útlaku neexistovala. Homosexuální touha je kulturou vyvolávána, aby mohla být vzápětí potlačena. Heterosexuální útlak je však nutný, jinak by kultura nemohla přežít.
Objekt ztracené touhy si podle ní nachází vkultuře své místo – především vmódě a vsubkulturách. Tatokulturální aplikace jejích tezí je podstatná, neboť z ní vyvěrá obecná definice kulturní moci: ta vždy dle Butlerové postupuje tak, že na svouperiferii umístí určité prostředky, které jí jsou protiváhou a zdánlivě ji podkopávají (napříkladsubkultury). Ve skutečnosti musejí tyto prostředky (subkultury) přijmout cosi ze řádu, který je zplodil. Už tím, že se naformují, přijímají určitý rámec, proti němuž tak mohou rezistovat jen částečně – částečně ho zároveň svou rezistencí posilují. Tato koncepce je blízká teoriihegemonieAntonia Gramsciho, Butlerová však zdůrazňuje, že tento nenápadný útlak není primárněpolitický, jak si myslelGramsci, ale uskutečňuje se tlakem na formování těla a jeho obalu (styl, móda), tlakem v nejintimnější zóně, zóněsexuality a identity (v tom navazuje naFoucaulta).
Techniku útlaku v intimní zóně nazýváperformativita. Krom Foucaultova konceptu zDějin sexuality do pojmu Butlerová zakomponovala iDerridův koncept „Zákona“,Austinův konceptilokučních (též mluvních) aktů aAlthusserův konceptinterpelace. Obecně Butlerová definujeperformativitu jako aktivitu, která vytváří to, co zdánlivě jen popisuje. V oblastigenderu to znamená, že zdánlivý neutrální popis (žena je to a to) teprve popisované vytváří (gender žena). Gender je tak podle ní zcela diskurzivní a kulturní kategorií, není nijak podmíněnanatomií těla a biologickýmpohlavím. Je to „regulativní ideál“.
Toto její konstatování vGender trouble vedlo ve feminismu mimo jiné ke snahám „vytvořit si vlastní gender podle svého“, což Butlerová v pozdějších pracích kritizovala jako nepochopení své myšlenky. Podle Butlerové totiž gender vždy musí vytvořit kultura, neboť žádné esenciální já, které by se mohlo odhodlat k tvorbě vlastního genderu bez kultury, neexistuje.
Jejípsychoanalytický přístup je krom polemiky sFreudem vymezen také její polemikou sJacquesem Lacanem, na nějž navázala především. Lacan tvrdil, že vstup dítěte do jazyka je podmíněn přijetím genderu („jednoho z pohlaví“), jinak u dítěte dojde kpsychóze a k nemožnosti stát sesociální bytostí. Klíčovým je přitomfalus, neboť přijetí genderu znamená přijmout buď ideu že falus mám (mužský gender), nebo že falem jsem (ženský gender). Jedinou možností, jak žena dle Lacana může falus mít, je, že se identifikuje s hrozivou figuroufalické matky (což se na roviněperverze může vyjevit například rolí „dominy“). Ovšem ona sama, ač přijímá prakticky celý Lacanův model, s ním polemizuje právě v názoru, že identifikace s falickou matkou je jediným způsobem, jak se žena může k vlastnictví falu dopracovat (falem není míněn fyzickýpenis, ale idea zákona, s níž je penis spojen). Ona sama věří, že může vzniknout i jiný typ falické ženy: „falická dívka“, která není mocnou matkou, jež učiní falus ze svého dítěte. Falická dívka je tak podle ní jediná alternativa k moci kultury v oblasti genderu.
Kritizovala téžlacanismus (potažmofreudismus), že symbolické, tedyoidipovský řád významů spjatý s falem a otcem, nejen popisují, ale i vytvářejí, a fungují tak jako stráž kultury bojující proti alternativě autopii. Z druhé strany byl ovšem lacanismus obviňován z přesně opačného hříchu, z pokusu oidipovský řád podkopat ve jménuutopie (vizJanine Chasseguet-Smirgelová).
- ↑Butler jenebinární, v angličtině používá pro popis své osoby ženský rod nebo neutrální singulár „they“,[2] přičemž tuto druhou variantu preferuje.[3] Protože překlad preferované varianty do češtiny není jednoznačný, tento článek používá ženský rod.
- ↑abcdDUIGNAN, Brian. Judith Butler.Encyclopædia Britannica [online]. 2025-07-26 [cit. 2025-08-27].Dostupné online. (anglicky)
- ↑FERBER, Alona. Judith Butler on the culture wars, JK Rowling and living in 'anti-intellectual times'.New Statesman. 2020-09-22.Dostupné online [cit. 2020-09-27]. (anglicky) Je zde použita šablona
{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑Kathryn Fischer.The Pronoun is free from the Body - but it is not free from Gender (Das Pronomen ist frei vom Körper - aber es ist nicht frei vom Geschlecht) [online]. 13 July 2020 [cit. 2021-12-24].Dostupné online. (German) Je zde použita šablona
{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑BUTLER, Judith.Závǎnátěa: o materialit a diskursivnich mezich "pohlavi". Place of publication not identified: Nakladatelství KarolinumISBN 978-80-246-3344-2.
- ↑ Professor Judith Butler - Birkbeck, University of London.www.bbk.ac.uk [online]. Birkbeck, University of London [cit. 2025-08-27].Dostupné online.
- ↑ Judith Butler | Research UC Berkeley.vcresearch.berkeley.edu [online]. [cit. 2025-08-27].Dostupné online.
- ↑ Interview with Judith Butler(english) by Regina Michalik.web.archive.org [online]. Lola Press, 2006-12-19 [cit. 2021-02-01].Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
- ↑ab Judith Butler: As a Jew, I was taught it was ethically imperative to speak up.Haaretz.com [online]. [cit. 2021-02-01].Dostupné online. (anglicky)
- ↑DAUGHENBAUGH, Lynda Robbirds; SHAW, Edward L.Judith Butler. Příprava vydání James D. Kirylo. Rotterdam: SensePublishersDostupné online.ISBN 978-94-6209-374-4.doi:10.1007/978-94-6209-374-4_5. S. 17–20. (anglicky) DOI: 10.1007/978-94-6209-374-4_5.
- ↑FISHER, Kathryn. Gender und Grammatik: Das Pronomen ist frei vom Körper - aber es ist nicht frei vom Geschlecht.Der Tagesspiegel Online. 2020.Dostupné online [cit. 2025-08-27].ISSN1865-2263. (německy)
- ↑ Judith Butler on the culture wars, JK Rowling and living in “anti-intellectual times”.www.newstatesman.com [online]. [cit. 2021-02-01].Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Professor Judith Butler - Birkbeck, University of London.www.bbk.ac.uk [online]. [cit. 2025-08-28].Dostupné online.
- McROBBIE, Angela:Aktuální témata kulturálních studií, Praha, Portál 2006.ISBN 80-7367-156-5
- BARKER, Chris:Slovník kulturálních studií, Praha, Portál 2006.ISBN 80-7367-099-2
| Psychoanalýza |
|---|
|
| Hlavní osobnosti | |  |
|
| Další osobnosti | |
|
| Ovlivněni psychoanalýzou | |
|
| Koncepty a pojmy | |
