medaile Za odboj (1946) Válečný kříž 1939–1945 (1957) rytíř Řádu čestné legie (1957) Pamětní medaile za dobrovolnou službu ve Svobodné Francii Médaille commémorative de la guerre 1939–1945
Josephine Bakerová, vlastním jménemFreda Josephine McDonald (3. června1906,St. Louis,USA –12. dubna1975,Paříž,Francie) byla francouzsko-americkáherečka,zpěvačka atanečnice, po matce černošsko-indiánského a po otci latino-hispánského původu. Byla nejenumělkyní výrazně exotického zjevu i chování, ale také bojovnicí za svobodu a rovnoprávnost.
Od malička sloužila v bělošských rodinách jako služebná. Její zálibou byl aletanec a už od devíti let vystupovala po práci jako dětská zpěvačka a tanečnice v nočních klubech.
Už coby sotva šestnáctiletá prorazila v malé divadelní skupině. O rok později (v roce1923) se dostala doNew Yorku a jako sboristka si zde také poprvé zatančila před kritickou místní smetánkou najevišti jednoho místního hudebního divadla. Měla přirozený talent a propracovala se až na sólovou tanečnici naBroadwayi. I když ale u obecenstva zaznamenávala neuvěřitelné úspěchy, byla stále jen „energií nabitou tancující černoškou“, které honorace sice tleskala, ale ruku by jí nepodala. Dosažená sláva měla tak pro mladou Josephine trpkou příchuť.
Po úspěšné newyorské sezóně proto bez velké lítosti odjela s černošskourevueBlack Birds v roce1926 do Evropy, aby hostovala vPaříži sRevue negre. Paříž podle dobového tisku „zalapala po dechu a padla Josephině k nohám“. I pro ni se stala metropole nadSeinou osudovou. Pro studio Odéon hned v prosinci 1926 natočila své první gramofonové nahrávky. Mezi asi deseti skladbami většinou v rytmucharlestonu byla také její vynikající verze známéhowaltzuIrvinga BerlinaAlways. S nahrávkami měla Bakerová úspěch. Na víc než jedno desetiletí se stala hlavní atrakcí pařížských podnikůFolies Bergère čiCasino de Paris a nakonec i vlastního nočního klubu, který nesl pojmenováníChez Josephine.
ProEvropu se v předválečné době Josephine Bakerová stala ztělesněnímhot-jazzu. Charleston, který byl tehdy módním tancem, předváděla do té doby nevídaným způsobem: Jakotornádo vířila na jevišti čiparketu, zakrytá pouzepštrosímvějířem nebo ve své pověstné sukénce zbanánových listů. Byla ve správný čas na správném místě a ovlivnila vkus a estetické vnímání lidí tehdejších i příštích generací. Zastínila i takové hvězdy jako bylaSarah Bernhardt, či tenkrát velice populárníĎagilevůvruský balet a stala se okamžitě miláčkem francouzského publika.
Josephine Baker změnila všechny dosavadní představy o kráse. Najednou se stala novým idolem energické černošky: snědá pleť, vyholené podpaždí a vlasy nagelované vaječným bílkem.Opalování, které se před tím považovalo za sprosté a nepatřičné, se stalo trendem a podnítilo i vznik úplně nového výrobku – oleje na opalování, s kterým poprvé přišel na trhJean Patou. Najednou byla vzorem mnoha žen. A tím, že se stala hvězdou Paříže, inspirovala celý svět.
Později sklízela značné úspěchy po celém starém kontinentu i díkyšansonům. Odevšad se ale vždy a ráda vracela domů, do Paříže, a roku1937 vděčně přijalafrancouzskéstátní občanství.
Rodné Americe nikdy neodpustila segregaci černých a bílých. Ač byla již světovou hvězdou, nemohla při svém americkém turné večeřet v „bílé“ restauraci nebo se ubytovat v jednomapartmá se svým francouzským snoubencem bílé pleti. Ve Francii ale barva jejíkůže nikoho nepohoršovala, právě naopak.
Že Francii skutečně miluje, dokázala už brzy. Za její aktivitu v době2. světové války, kdy aktivně pracovala jakošpionka a vyzvědačka proti německýmfašistickým okupantům, jí bylo uděleno nejvyšší francouzské státní vyznamenání,Řád čestné legie, které dodnes získala jen hrstka žen. Za svou odbojovou činnost byla po válce vyznamenánagenerálemCharlesem de Gaullem také Lotrinským křížem a Medailí hnutí odporu.
Pro novou vlast nasadila Josephine Bakerová doslova vlastní život. S jen malou nadsázkou by se dalo říci, že se stala živoucí francouzskouagentkou 007. Francouzská výzvědná služba využila její kontakty i schopnosti, mimo jiné například vLisabonu, kam odjela pod záminkou koncertního vystoupení, odhalila několik agentů nacistické výzvědné služby. Navázala kontakt s vedoucím německé bezpečnostní služby Heinzem Reinnertem a podařilo se jí od něj proSûreté Nationale získat cenné informace.
Odboji také významně pomáhala, když vystupovala vmarseillskéopeře, v severní Africe, vAlžírsku neboMaroku. Velmi jí byla užitečná znalost jazyků (kromě angličtiny a francouzštiny plynule mluvila německy, italsky, španělsky a portugalsky). Při pobytu vCasablance se ji nepřátelští agenti pokusili téměř úspěšněotrávit. Strávila pak víc než rok a půl vnemocnici.
Do konce 30. let nazpívala víc než stovku písniček. S jejím uměním se mohl seznámit nejen omezený počet pařížských nočních podniků, ale i miliony filmových diváků. Zahrála si (a hlavně zatančila) v němém filmu Svůdná Paříž. Film se promítal i v Praze, a to hned v roce 1927, kdy byl dotočen. Bakerová vystupovala snad ve všech významných střediscích zábavy po celém světě. Zpívala a tančila také na scéněvídeňskéhodivadla Johanna Strausse. Z Vídně se Bakerová vydala přesBudapešť,Bukurešť aGdaňsk doKodaně a na zpáteční cestě do Německa se zastavila i v Praze. Podruhé pak v Praze vystupovala v roce 1932.
A lidé na ni chodili i v mnohempuritánštějších zemích než byla Francie. Nikdo se neohlížel na to, že církevní kruhy proti jejímu účinkování organizovaly protestní akce. Zpívala i na scéně pražskéLucerny. Filmový podnikatelMiloš Havel dal kvůli ní při druhém pražském turné zřídit zvláštní vchod do své pracovny, aby mohla nepozorovaně vejít a odejít.
Od roku 1950 pobývala na svém zámečku Les Milandes v jižní Francii. I ve vyšším věku se aktivně angažovala v hnutí proti rasovédiskriminaci. Ujala se výchovy dvanáctiadoptovaných dětí různýchras a různéhonáboženství. Když se dostala do finančních potíží, které ji donutily vzdát se svého francouzského sídla, přesídlila s pomocí monackéhoknížeteRainera do vlastní vily uMonaka. Byla celkem pětkrát vdaná.
I ve věku okolo 70 let se stále objevovala na jevištích různých hudebních síní, také v berlínskémFriedrichstadt-Palastu nebo newyorskéCarnegie Hall. Dne 8. dubna 1975 byla uspořádána Retro show k 50. výročí jejího vstupu do světa showbyznysu. O čtyři dny později – 12. dubna 1975 – postihlo Bakerovou ve spánku krvácení do mozku a po převozu do nemocnice zemřela. Pochována je v Monaku.
↑ Josephine Baker - one of the great performers of all time - a 1970 interview with Radio Prague's Olga Szantova.Radio Prague International [online]. 2003-12-21 [cit. 2021-05-29].Dostupné online. (anglicky)
↑ Marie Říhová: Femme fatale.Dvojka [online]. [cit. 2020-03-22].Dostupné online.
.png)
