Narodil se v selské rodině Vojtěcha Holečka (* 1813) a Kateřiny Blahové (1829–1866) zeŽďáru. Měl sedm sourozenců, kromě pěti, kteří se nedožili jednoho roku, čtyři vlastní: Annu (* 1855), Vácslava (* 1857), Jana (* 1860) a Františka Xavera (1865–1934), redaktora vChicagu, a další tři z druhého manželství otce s Eleonorou Blahovou (1840/1841–1927), sestrou Kateřiny: Marii Vaněrovou (1869–1953), Eleonoru Vaněrovou (* 1871) a Kateřinu (* 1875), řádovou sestru a učitelku. Josef si 16. listopadu 1889 vzal za manželku Zdenku Zemanovou (1870–1940). Měli spolu tři děti:Jaronyma (1891–1941), legionářského spisovatele, PhDr. Dariu Podlipskou (1896–1959), překladatelku a PhDr.Jelenu Dolanskou-Heidenreichovou (1899–1980), zpěvačku a pedagožku.[3]
V Táboře na gymnáziu Holeček obdivoval řediteleVáclava Křížka. Vzpomíná na něho: „Křížek, učený, osvícený a na slovo vzatý Čech a Slovan. Nekrčí se a neomlouvá za svůj slovanský původ a také jeho žáci jsou hrdí a sebevědomí Češi“ (Pero – paměti). Nejstarší táborský park dnes nese názevHolečkovy sady (od roku 1963 je kulturní památkou).[4] Od roku1926 je v něm umístěn pomník Josefa Holečka s reliéfem odFrantiška Bílka.
Přátelství navázané na táborském gymnáziu sJihoslovany přivedlo Holečka k celoživotnímu zájmu o dějiny, literaturu a umění.
Po studiích pracoval vZáhřebu jako vychovatel; od roku1875 byl dopisovatelemNárodních listů ve válce naBalkáně. Jeden čas sám vydávalSlovanské listy. Pracoval v redakciNárodních listů, překládal slovanský a finský folklor.
V letech 1895-1926 žil naSmíchově (od roku 1922 součást Prahy) v domě u Košířské cesty č. p. 105 (bývalá usedlostTři kameny), ulice byla 5. března 1923, ještě za jeho života, pojmenována po něm jakoHolečkova a toto jméno jí zůstalo dosud.[6] Zemřel v domě Kováků čp.817[2], pohřben byl naVinohradském hřbitově.
Frantík a Bartoň 1958 – vzpomínky z dětství, život na vesnici
Černá Hora 1876
Černá Hora v míru
Nekrvavé obrázky z vojny – výbor z fejetonů, v nichž autor dokonale zesměšnil mnoha sarkasmy primitivní bezduchý rakouský militarismus a poměry v rakouské armádě v 70. letech 19. století. Fejetony jsou předchůdciHaškovaŠvejka a jeho typy rakouských oficírů jsou stejně životné
Podejme ruku Slovákům! – Snažil se překonat rozpor mezi českými a slovenskými kulturními kruhy – tato snaha našla mnoho pokračovatelů
Naši – desetisvazková kronika (12 knih) vydávaná od roku1897 do roku1930. Popisuje vesnický život v jihočeské vsiStožice v první polovině 19. století[12][13][14][15][16][17]
Jak u nás žijou a umírají 1967 – začíná idylickým obrazem z dětství, který se postupně ztrácí. Nejen v tomto díle se pro něj stává symbolem dobra a poctivosti, mravní a fyzické síly a základem národa – postava sedláka. To je poměrně zajímavé, protože u našich buditelů, byl velmi často oblíben nemajetný člověk, který byl vyzdvihován jen proto že uměl česky. Holečkův přístup je jiný, on ho nemá rád jen pro tu češtinu, ale protože chápe princip fungování vesnice a jeho důležitost v tamním společenství – tzn. nepopírá ekonomicky běžné vztahy a to je v naší literatuře, nejen této doby, poměrně vzácné (především u slovanofilů)
Dějiny české literatury. 3., Literatura druhé poloviny devatenáctého století – Redaktor svazkuMiloš Pohorský. 1. vyd. Praha:Československá akademie věd, 1961. 631 s. S. 567.
FORST, Vladimír, a kol.Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. 2/I. H–J. Praha: Academia, 1993. 589 s.ISBN80-200-0468-8. S. 239–242.
TOMEŠ, Josef, a kol.Český biografický slovník XX. století: I. díl: A–J. Praha; Litomyšl:Paseka; Petr Meissner, 1999. 634 s.ISBN80-7185-245-7. S. 482.
BRONCOVÁ, Dagmar ed.: Kniha o Praze 5, vyd. MILPO, 1996, 205 s.ISBN80-901749-6-5. Str.41 vpravo 3.odst. a str.43 vlevo 2.odst.
Rakouské císařství
Československo
multimediální obsah na Commons
původní texty na Wikizdrojích
citáty na Wikicitátech
Seznam děl:SKČR |Knihovny.cz
.jpg)
Obrázky, zvuky či videa k tématuJosef Holeček na Wikimedia Commons
AutorJosef Holeček ve Wikizdrojích
OsobaJosef Holeček ve Wikicitátech