| José Rodrigues | |
|---|---|
 José Rodrigues: Autoportrét | |
| Rodné jméno | José Rodrigues de Carvalho |
| Narození | 16. července1828 LisabonPortugalsko  Portugalsko |
| Úmrtí | 19. října1887 (ve věku 59 let) LisabonPortugalsko Portugalsko |
| Národnost | portugalská |
| Vzdělání | Academia das Belas-Artes |
| Povolání | malíř |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
José Rodrigues de Carvalho (16. července1828,Lisabon –19. října1887,Lisabon) bylportugalský malíř. Nejznámější obrazromantického období jeho tvorbyO Cego Rabequista (Slepý houslista), uváděný též pod názvemO Pobre Rabequista (Chudý houslista), vznikl v roce 1855. Téhož roku byl poprvé vystaven na světové výstavě vPaříži a v roce 1865, na mezinárodní výstavě vPortu[1], získal 2. cenu.
Narodil se v Lisabonu 16. července 1828 jako jeden ze šesti synů Apolinária José de Carvalho a jeho ženy Marie Leonardy a byl pokřtěn v kostele „São João da Praça“ 21. září téhož roku. Při křtu dostal jméno José Rodrigues, které pak používal, jako zkrácený tvar celého jména, ve své umělecké činnosti. Rodina bydlela v Lisabonu, v ulici Rua dos Bacalhoeiros.
V roce 1841, ve čtrnácti letech, se přihlásil jako „dobrovolný“ student na Academii das Belas-Artes, sídlící vkonventu S. Francisco da Cidade v Lisabonu, kde se projevil jako nadaný žák a získával pravidelně ceny v soutěži studentských prací (basreliéfy spolužáků).[p 1] Jeho profesory byliAntônio Manuel da Fonseca,André Monteiro da Cruz aFrancisco Vasques Martins. V akademickém roce 1845/46 dokončil studia v oboru historická malba a při té příležitosti získal i cenu udělovanou královnou D.Marií II. Rovněž byl oceněn za kresbu podle živého modelu.
V roce 1863 se oženil s Marií José Rodrigues da Rocha a v manželství se jim narodily tři děti, syn Antonio Ribeiro a dcery Teresa de Jesus a Leonor Matilde.
Po úspěchu pařížské výstavy se stal jeho mecenášem D. Fernando de Saxe–Coburgo, budoucí králFerdinand II., příznivec kultury a umění a nadšený sběratel, který mu zajistil soukromé zakázky na jeho obrazy.[2] Malíř byl nucen, z existenčních důvodů a proti svému přání, tyto zakázky přijímat. To u něho vyvolávalo pocity hluboké melancholie a způsobilo, že onemocněl. Přesto vznikla řada velkoformátových portrétů vladařů (D. Marie II., hraběnky de Farrobo, D. Pedra V.) a dalších významných osobností i obrazy s alegorickou, historickou nebo náboženskou tematikou. Vyučoval také kreslení v klášteru irských řeholnic Bom-Sucesso, na soukromé škole S. José das Dominicanas de S. Domingos de Benfica a jinde.
Ve své tvorbě se obtížně vyrovnával s přechodem odsentimentalismu krealismu.[3]Romantismus, který byl spolu sneoklasicismem určujícím uměleckým směrem té doby, ho silně ovlivňoval. Přesto se mu podařilo v pozdějších letech, zejména při tvorbě portrétů, potlačit sentimentalismus a jeho díla se stále více přibližovala realismu. Vzorem mu při tom byl malíř José Augusto França, který též maloval obrazy na zakázku.
V roce 1882 dostal José Rodrigues zakázku Městské správy v Lisabonu na zhotovení dvou obrazů pro reprezentační prostory lisabonského magistrátu. Malíř tak vytvořil portréty stojících postav dvou významných mužů portugalské společnosti, kterými byli Manuel Fernandes Tomás (1771– 1822) a Alexandre Herculano (1810–1877). Oba obrazy jsou součástí výzdoby zasedací místnosti magistrátu.
Umělec zemřel 19. října 1887 v Lisabonu v ulici Rua dos Bacalhoeiros, kde žil celý svůj život.
Díla José Rodriguese a jeho současníků jsou studována v rámci předmětu Umění 19. století (romantismus) na Filozofické fakultě University v Portu (Faculdade de Letras da Universidade do Porto).[4] Jeho obrazy jsou ve sbírkách Museu do Chiado v Lisabonu a Museu Quinta das Cruzes veFunchalu naMadeiře.
Obrázky, zvuky či videa k tématuJosé Rodrigues na Wikimedia Commons
