Jorge Rafael Videla Redondo (2. srpna1925,Mercedes –17. května2013,Marcos Paz,Argentina) bylargentinský voják z povolání, státník a diktátor (de facto „prezident Argentiny“) v letech1976 až1981 (v doběvojenské diktatury).
Narodil se 2. srpna 1925 do rodinyplukovníka, vojáka z povolání Rafaela Eugenia Videla (1888–1952) a Maríe Olgy Redondy Ojey (1897–1987) ve městě Mercedes, na předměstíBuenos Aires. V roce 1944 vystudoval Colegio Militar de la Nación (argentinská škola vojenských umění). V roce 1971 získal hodnost brigádního generála, o dva roky později byl jmenován náčelníkem generálního štábu armády.
V listopadu 1971 řídil potlačení nepokojů v provinciiTucumán. V roce 1975 byl jmenován prezidentkouIsabelou Perónovou vrchním velitelem pozemních sil. Tento rok se také opět střetl s jednotkami marxistických partyzánů (ERP) v Tucumánu, kde je také úspěšně porazil. Operace skončila masakrem stovek těchto levicových radikálů.
Na vrchol moci se dostal během státního převratu 24. března 1976 svrhnutím prezidentky Isabely Perónové, vdovy po diktátoroviJuanu Perónovi. O dva dny později byl oficiálně jmenován prezidentem.
Po plném převzetí moci vojenská junta rozpustila národní radu, zavedla tvrdou cenzuru, zrušila činnost odborů a všechny orgány státní správy se dostaly pod přímou kontrolu armády.
V zemi byla rozpoutána vlna teroru, odhady obětí mezi levicovými aktivisty a disidenty vůči režimu se pohybují od 8960 (oficiální materiály poskytnuté argentinskou vládou) do 30 000 (odhad organizací pro lidská práva). Tito lidé byli mučeni,vyhazováni zaživa z letadel nad mořem anebo zaléváni do betonu. Tyto represe se nevyhnuly ani dětem či ženám.
I přes tyto násilnické projevy se režim lišil od režimuPinocheta v sousedním státěChile.
V rozmezí let1977 a1978 hrozila Argentině válka kvůli roztržkám s Chile o vlastnictví několika ostrovů. Konflikt byl vyřešen diplomatickým úsilím papeže. I vztahy sUSA upadaly, hlavně v dobách prezidentaCartera. Důvodem byl větší důraz na lidská práva ze strany americké administrativy.
V roce 1980 navštívil Čínu.
V roce1983 po obnovení demokracie v Argentině byl bývalý diktátor postaven před soud.
O dva roky později, v roce 1985 byl odsouzen k doživotnímu vězení za jeho přímou vinu na mučení a porušování lidských práv v dobách jeho vlády. Roku 1990 byl ovšem prezidentemCarlosem Menemem omilostněn. O osm let později byl znovu zatčen, tentokrát pro obvinění z únosů dětí politických protivníků. V prosinci téhož roku vydaloŠvýcarsko mezinárodní zatykač. Důvodem bylo vyšetřování záhadného zmizení švýcarského občanaAlexise Jaccarda v roce 1977.
V roce 2003německá strana vydala zatykač pro podezření, že nese vinu za smrt německých občanů,Elisabethy Käsemannové a Manfreda Tsishanka.
V roce 2006 bylo jeho omilostnění z roku 1990 prohlášeno za protiústavní, a byl 30. října 2008 opět zatčen a internován ve vojenském vězení.
22. prosince 2010 byl definitivně odsouzen k doživotnímu vězení pro vraždu 31 politických vězňů. Videla se hájil prohlášením, že svými metodami zabránil úpadku země do anarchie.
V červenci 2012 byl odsouzen k 50 letům vězení za to, že režim pod jeho vedením systematicky unášel děti příznivců opozice.[1]
Zemřel přirozenou smrtí ve vězení dne 17. května 2013.
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuВидела, Хорхе Рафаэль na ruské Wikipedii.
