V lednu 1961 se stal ve 43 letech nejmladším prezidentem, jenž byl do úřadu zvolen, a druhým nejmladším poTheodoru Rooseveltovi, který se ujal funkce ve 42 letech z poziceviceprezidenta po atentátu naWilliama McKinleyho. Byl také prvním americkým prezidentem narozeným ve 20. století, žádný z jeho následovníků již nebyl narozený v 19. století. Kennedy představuje čtvrtého a posledního prezidenta, jenž podlehlatentátu. Úmrtí ve 46 letech z něj učinilo prezidenta Spojených států skonavšího v nejnižším věku.
Narodil se 29. května 1917 ve městěBrookline vMassachusetts do katolické rodiny s irskými kořeny Rose Fitzgerald Kennedyové aJosephu Kennedymu. Měl sedm mladších sourozenců a jednoho staršího bratra. Otec Joe byl bohatý podnikatel, investor a politik, který mezi roky 1938 a 1940 působil jako americký velvyslanec ve Velké Británii. Vychovával své děti k mimořádné ctižádosti, soutěživosti a snaze za každou cenu vyhrát. Po určitou dobu byl Joeovým bodyguardem chameleonskýFrederick Joubert Duquesne. Johnova matka byla zbožná katolička, o jejíž výchově literatura udává, že byla pedantská a neláskyplná. Podle oficiálních životopisů se v domácnosti Kennedyů na Abbotsford Road vBrooklinu vBostonu k sobě lidé chovali slušně, ale v čistém slova smyslu se nemilovali, existovali vedle sebe, žili spolu, a děti mezi sebou soutěžily o přízeň rodičů.
Po absolvování Choate School veWallingfordu ve státěConnecticut nastoupil JFK, stejně jako jeho starší bratr Joe ml., naHarvard, a v roce 1940 absolvoval s vyznamenáním.[2] Na sklonku třicátých let cestoval po Evropě i Blízkém východě a v roce 1939 navštívil takéokupovanou Prahu.[3][4] Ve své diplomové práciMnichovský appeasement obhajovalMnichovskou dohodu a vysvětloval, že Británii a Francii poskytla čas na válečné přípravy. Práci později díky jeho otci přepracoval komentátor deníkuNew York Times Arthur Krock a vyšla knižně pod názvemProč Anglie spala.[5] Stala se bestsellerem. V USA se prodalo 55 000 a v Anglii 35 000 výtisků.
V roce 1941 nastoupil – přes svůj chatrný zdravotní stav – doUnited States Navy Reserve v hodnosti podporučíka. O 2 roky později působil v oblastiŠalomounových ostrovů, kde jako poručík (Lieutenant (Junior Grade)) veleltorpédovému člunuPT-109. V noci z 1. na 2. srpna 1943 bylPT-109taranován a potopen v úžině Blackett japonskýmtorpédoborcemAmagiri. Zde utrpěl JFK další vážné zranění zad (první měl již z amerického fotbalu). Několik dní se se svou posádkou skrýval bez jídla na březích ostrůvku, než byli zachráněni. Tuto kritickou událost mu později připomínal kokos s vyrytou zprávou o trosečnících na jeho pracovním stole. Následně obdrželPurpurové srdce.
Během celého dětství a dospívání prošel několika školami a prodělal snad všechny možné dětské nemoci. Lze říci, že s menšími či větším přestávkami v mládí měl zdravotní problémy téměř pořád. Později lékaři zjistili, že trpíAddisonovou nemocí, která mu pomalu likvidovalanadledviny aimunitní systém a nutila ho brát pravidelněinjekce. Po válečném zranění měl vleklé problémy se zády, kvůli nimž musel prodělat několik operací.
Dne 12. srpna 1944 tragicky zahynul jeho starší bratr Joe v letecké vojenské akci.Joe Kennedy ml. pilotoval bombardérPB4Y-1 Liberator (BuNo 32271, T-11) přestavěný na létající pumu. Měl splněno 25 ostrých akcí, a tím příležitost odcestovat zpět do USA. Přesto se na poslední let voperaci Afrodita přihlásil jako dobrovolník. Liberator byl naložen výbušninami (celkem 9602,5 kgTorpexu a 272,1 kgTNT) a měl být naveden na rozestavěné postavení německého 150mm dělaV-3 u Mimoyecques. Ještě nad Anglií ale Liberator explodoval.[6] JFK tak zaujal místo nejstaršího syna, a tím přebral i břemeno politických ambicí svého otce.
Podruhé světové válce se začal věnovatpolitice a v roce 1947 se stal kongresmanem. V roce 1953 se stal poprvé senátorem (znovuzvolen 1958) za státMassachusetts, když vyhrál o 70 000 hlasů nad republikánským senátoremHenry Cabotem Lodgem. Právě Lodge byl v roce 1960 nominován jako kandidát na viceprezidenta v republikánské straně a opět proti Kennedymu prohrál. V roce 1963 ho JFK jmenoval velvyslancem vJižním Vietnamu. V roce 1956 se JFK pustil do budování svého vlivu a popularity v očích amerického národa. Byl rozhodnut stát se prezidentem. V jeho úsilí ho bezvýhradně podporovala celá rodina a jeho kampaně se i přes svůj odpor k politice účastnila i jeho manželka Jackie, která v tomto období prodělala dvě rizikovátěhotenství. V tomto období prošlo jejich manželství krizí, během níž jeho žena jednoupotratila a po druhém rizikovém těhotenství se jim 27. listopadu 1957 narodila dceraCaroline. Měl tehdy vlastně štěstí, že nezískal v roce 1956 demokratickou nominaci na úřadviceprezidenta USA, o kterou usiloval. Tím by získal nálepku toho, kdo prohrál sEisenhowerem. K zisku nominace potřeboval 686,5 hlasů, ale získal 654,5 hlasů. Nakonec byl na sjezdu v Chicagu místo něj navrženEstés Kefauer, který vytvořil neúspěšný tandem sAdlaiem Stevensonem. V listopadu 1960 získal těsnou nadpoloviční většinu v prezidentských volbách. Nixona porazil o 119 450 hlasů, když získal 34 227 096 hlasů voličů. Vyhrál ve 23 státech Unie a na hlasy volitelů poměrem 303:219.20. ledna 1961 se oficiálně stal prezidentem Spojených států. V témže roce (1960) se narodil i jeho další syn John junior.
V roce 1961 se uprázdnilo křeslo vSenátu USA. Otec Joe P. Kennedy chtěl tuto funkci ponechat pro nejmladšího z bratrůEdwarda Moorea Kennedyho, kterému v té chvíli ještě nebylo 30 let (nar. 22. 2. 1932), tedy nesplňoval věkovou hranici pro senátora. Proto hlava rodiny přesvědčila massachusettskéhoguvernéra, aby do Senátu dočasně jmenoval rodinného přítele KennedyůBenjamina Smithe, který se mandátu vzdal ve prospěchEdwarda Kennedyho v roce 1962. Ten byl zvolen v řádných senátních volbách v roce 1964 a znovuzvolen v letech 1970, 1976, 1982, 1988, 1994, 2000 a 2006. Stal se druhým nejdéle sloužícím senátorem vKongresu USA po západovirginském senátoroviRobertu Byrdovi.
Těsný rozdíl ve volbách sRichardem Nixonem napovídal, že jeho prezidentství bude nesmírně obtížné. Zejména v domácích problémech se plně nemohl opřít ani oSněmovnu reprezentantů aSenát, přestože v nich demokraté měli většinu. Mnoho z nich totiž bylo ze starého Jihu a v celé řadě otázek neměli daleko k postojůmkonzervativních republikánů, v oblasti lidských práv jim rozhodně chyběla snaha provést potřebné reformy. Prvními zkouškami prošel již při vytváření vlády a dosazování lidí do administrativy, kde se mu nakonec podařilo prosadit do funkce ministra spravedlnosti svého bratraRoberta ("Bobbyho") Kennedyho, který se na jeho stranu postavil prakticky ve všech krizových situacích v průběhu jeho vlády.
John F. Kennedy společně s generálním tajemníkem ÚV KSSS Nikitou S. Chruščovem při setkání ve Vídni v červnu 1961
Celou dobu svého nedokončeného mandátu měl poměrně vysokou a stabilní důvěru v oblasti zahraniční politiky, důvěra v domácí politice měla výrazně větší výkyvy, a nebyla tak velká. Prvním problémem, který je čekal, byla snaha o oživení americkéekonomiky, s jejíž stagnací se projevil i problém poměrně vysokénezaměstnanosti. Tuto situaci řešila jeho vláda pomocídaňových reforem, jejichž dopad na ekonomiku USA, je hodnocen jako pozitivní. Některé body jeho volebního programu se mu dařilo prosazovat velmi obtížně, těmito body byla především nová koncepce ve školství, zdravotnictví a bydlení.
Velkým problémem byla otázka občanských práv.Segregace černošského obyvatelstva na Jihu se projevila v několika krizích, zejména pak při zákazech přístupu černošských studentů na některé jižanské univerzity (např. v květnu 1960 vAlabamě, v září 1962 vMississippi nebo v květnu 1963 opět v Alabamě). Několikrát musely zasahovat federální složky a několikrát musel Robert Kennedy z titulu ministra spravedlnosti silně intervenovat, aby situaci uklidnil. Přestože Kennedy podporoval myšlenku rovnosti všech lidí (podpořil například demonstraci za občanská práva uLincolnova památníků 28. srpna 1963, kdeMartin Luther King přednesl svůj nejslavnější projevI have a dream…), podařilo se mu kvůli slabé pozici v rámci politického rozložení sil prosadit jen minimum novýchzákonů oobčanských právech.
Po celou dobu svého mandátu se snažil tajit nejen své zdravotní problémy, ale i své mimomanželské aktivity, k čemuž neváhal využít i svého vlivu naHooverovuFBI. Zdá se, že jeho žena byla ochotna tento jeho povahový rys tiše tolerovat, alespoň co se veřejné podpory týče. Na své postavení první dámy si nějakou dobu zvykala, ale měla zálibu v umění a kultuře, což ji pomohlo se adaptovat. Brzy vBílém domě pořádala mnoho večírků za přítomnostihollywoodských celebrit a dá se říci, že pro svůj moderní styl, byla u veřejnosti (ostatně stejně jako on sám) velmi oblíbená. Stejně tak měla mnoho fanoušků v zahraničí, což se projevovalo při zahraničních cestách s prezidentem, například při cestě doFrancie, velkou vřelostíEvropanů k prezidentskému páru. J. F. Kennedy byl oblíben u veřejnosti i u novinářů také díky svému pozitivnímu přístupu k nim, včetně svého pověstného humoru. Jako první začal pořádat tiskové konference prezidenta v přímém přenosu, což mu u občanů přineslo velkou oblibu. Když se ho ptali na jeho pocity z prezidentování v roce1963, místo velkých slov, která rád používal ve svých projevech, zavtipkoval:„Mám krásný dům, do kanceláře to není daleko, plat je dobrý.“ Tento příklad, stejně jako mnoho dalších, naznačuje, že Kennedy měl cit pro práci s veřejným míněním a uměl ho využívat.
Oficiální portrét v Bílém domě.
Zahraniční politice, ve které se cítil silnější, dominovalo soupeření seSovětským svazem.Studená válka a celkové rozložení sil dvou velmocí mělo ovšem vliv na to, že i ostatní problémy (politika vLatinské Americe, politika vůčiKubě, otázkyZápadního Berlína,Laosu,Vietnamu i spolupráce se západoevropskými spojenci) byly do velké míry vždy otázkami soupeření s vlivem Sovětského svazu akomunismu jako takového. JFK byl v zásadě odpůrcem zbrojení, nicméně neústupnostN. S. Chruščova času vedla k nutnosti zvyšovat výdaje na obranu. Velkým neúspěchem jeho zahraniční politiky byl pokus o svrženíCastrova režimu za pomoci kubánských emigrantů v dubnu1961 (tzv.invaze v Zátoce sviní). Kvůli naprosto nedokonalé přípravě a špatnému odhadu politických, vojenských i špionážních složek akce selhala. Kennedy následně schválil tajnouoperaci Mongoose, během které CIA dále neúspěšně zkoušela svrhnout Castra.[7] Obdobné praktiky uplatnil i v Jižním Vietnamu, kde roce 1963 prostřednictvím CIA podpořilstátní převrat s cílem svrhnout autokratického prezidentaNgô Ðình Diệma, kterému USA dříve dopomohly k moci, ale který se později vymkl kontrole.[8][9]
Dalším problémem bylo jednání se sovětským vůdcemNikitou Chruščovem. Na schůzce veVídni v červnu1961, byl zklamán jeho neústupným a mnohdy otevřeně nepřátelským postojem, zejména pak v otázce všeobecného odzbrojování a v otázceNěmecka aZápadního Berlína. To se projevilo při první velké krizi, v červenci a srpnu1961, kdy došlo k postavení tzv.berlínské zdi. Kennedy dal ovšem již při televizním projevu25. července 1961Moskvě striktně najevo, že svobodu Západního Berlína je připraven bránit i vojensky. Druhou a ještě závažnější byla tzv.karibská krize. V květnu a červnu1962 se Sověti v reakci na rozmístění jaderných střel vTurecku rozhodli umístit naKubě rakety, které by jim umožňovaly útok na východní pobřeží USA. Poté, co zpravodajské služby zjistily budování základen, rozmísťování těchto raket a současně jejich dopravu sovětskými loděmi na Kubu, stál Kennedy před otázkou, jak tuto krizi vyřešit. Přestože tlak zejména ze strany armádních kruhů na přímý zásah, bombardování, invazi či jiný vojenský způsob vedení konfliktu byl poměrně silný, rozhodl se Kennedy nakonec tváří v tvář hrozbě nukleární války zahájit námořní blokádu Kuby a vyzvat Sověty veřejně, aby ustoupili.[10] V televizním projevu22. října1962, který sledovalo 100 miliónů lidí, varoval Chruščova před uvrhnutím světa do války a řekl, že Spojené státy nemohou takovéto ohrožení své bezpečnosti tolerovat. Usvědčil Sověty ze lživého tvrzení, že na Kubu jsou dopravovány pouze obranné prostředky. Sověti evidentně s takovou reakcí nepočítali a byli zaskočeni,28. října po diplomatických jednáních své rakety z Kuby stáhli výměnou za veřejnou záruku USA, že neprovedou invazi na Kubu a za skryté ujednání, v rámci něhož USA stáhly jaderné střely ze základen vTurecku
J.F.Kennedy spolu s viceprezidentem Lyndonem Johnsonem a francouzským politikem André Malrauxem společně pod obrazem Mona Lisy v Národní galerii ve Washingtonu DC, 8. ledna 1963
Po tétoKaribské krizi došlo ke snaze obou stran k jednání o určité formě odzbrojení, on sám byl v tomto směru velmi aktivní a v květnu1963 pronesl slavný tzv. mírový projev, kde požadoval mír pro muže a ženy celého světa, mír nejen pro tuto dobu, ale i jednou provždy a to z vůle všech, který by nebyl nikomu vnucován zbraněmi. Během léta1963 po mnoha jednáních pakSovětský svaz vyslovil souhlas s první smlouvou o zákazu zkoušek jaderných zbraní mezi oběma velmocemi. Součástí americko-sovětského souboje byl také souboj v dobývánívesmíru. Po sovětských úspěších byl nucen reagovat a v květnu1961 představil ve zvláštním poselství vKongresu, ve své době smělý a neuvěřitelný plán, do konce desetiletí poslat lidskou posádku naMěsíc a zajistit její bezpečný návrat. Tím de-facto odstartovalprogram Apollo, který byl završen20. července1969 první krokem člověka na Měsíci (Neil Armstrong při letuApolla 11).
Na podzim roku1963 začal pracovat na přípravě souboje o své druhévolební období. Přes některé neúspěchy cítil, že má velkou šanci uspět i v dalších volbách. V listopadu 1963 jeho další plány tragicky přerušilatentát při jeho cestěDallasem.
Hrob JFK na Arlingtonském národním hřbitově veVirginiiKennedy s doutníkem a výtiskem New York Times během odpočinkuJFK s manželkou pár sekund před smrtí
Atentát na Johna Fitzgeralda Kennedyho byl spáchán v pátek22. listopadu1963 v texaském městěDallas ve 12.30 místního času. John F. Kennedy byl smrtelně raněn střelou pravděpodobně z puškyCarcano M91/38, když v rámci kampaně pro prezidentské volby1964 projížděl ulicemi Dallasu v otevřeném voze doprovázen manželkouJacqueline, texaskýmguvernéremJohnem Connallym a jeho manželkou Nellie. Vážně zraněn byl rovněž guvernér Connaly, atentát však přežil.
Kennedy se tak poLincolnovi,Garfieldovi aMcKinleymu stal čtvrtým americkým prezidentem, jenž podlehl následkům atentátu spáchanému v době svého funkčního období.[11]
Další poznatky k zavraždění prezidenta přináší odborná a hloubková sonda – publikace od majora Ralpha P. Ganise –The Skorzeny Papers: Evidence for the Plot to kill JFK, o příběhuOtto Skorzenyho na jeho cestě do Dallasu v roli poradce, obchodníka se zbraněmi.[20]
Atentát na populárního prezidenta vyvolal celosvětový ohlas.Státní pohřeb se konal naArlingtonském národním hřbitově 25. listopadu 1963 a účastnilo se jej 220 zástupců zemí z celého světa, Sovětský svaz nevyjímaje. Jako málokterá jiná politická událost se zavraždění Kennedyho zapsalo do paměti veřejnosti Spojených států.
Pro veřejnost se jednalo o mladého acharismatického člověka, s reprezentativním vzhledem ašarmem.
Svou budoucí manželkuJacqueline Bouvierovou poznal v květnu1951 na večeři u manželů Bartlettových. Oba na sebe navzájem zapůsobili, ale rozešli se bez dalšího významnějšího zájmu. V té době se také intimněji seznámil sAudrey Hepburnovou a o něco později sMarilyn Monroe. S Jackie se zasnoubil až 23. června 1953 a 12. září se v kostele Panny Marie vNewportu ve státěRhode Island vzali. Jackie byla zajímavá žena. Vysoce inteligentní, okouzlující, vtipná a reprezentativně působící. Na veřejnosti projevovala své emoce minimálně, byla dokonalá herečka a dokázala se stejně jako její manžel až nadlidsky ovládat. V rodinném prostředí však byla schopna vyvolat hysterické scény, zejména pokud šlo o bránění soukromí jejích dětí. Když se rodina nastěhovala doBílého domu, Jackie celé zařízení s velkým vkusem přestavěla a vedla prezidentskou domácnost s velkou zodpovědností.
V roce 1955 Jackie prodělala potrat, v následujícím roce 1956 se jim narodilo mrtvé dítě (jejich dcera Arabella). O rok později v 1957 se jim narodila dceraCaroline, která zůstává jediným žijícím členem nejbližší rodiny JFK.John Fitzgerald Kennedy ml. se narodil koncem listopadu 1960. Zemřel v roce 1999, když se malé letadlo, které pilotoval, zřítilo na cestě doMartha's Vineyard. V roce 1963, měsíc před atentátem na JFK, Jackie porodila syna Patricka. Po 2 dnech však zemřel na komplikace z porodu.
Rodina Johna Fitzgeralda Kennedyho
Na podzim roku1954 prodělal složitou operacipáteře, která ho téměř stála život. Jeho manželka ho v té době velmi podporovala a starala se o něj v době jeho dlouhé rekonvalescence. Během tohoto období napsal i svou první opravdovou knihuProfily odvahy, se kterou mu Jackie velmi pomohla a která byla oceněnaPulitzerovou cenou.
Dodnes patří mezi nejpopulárnější z amerických prezidentů, tuto jeho stálou popularitu způsobilo několik faktorů, mezi nimiž je na předním místě jeho schopnost pracovat smédii, jeho zásluha o znovu získané americké sebevědomí (odvaha vKaribské krizi, zahájeníprojektu Apollo) a také skutečnost, že byl zastřelen, čímž se stal obětí.
Společným úsilím naši planetu zachráníme nebo společným úsilím zahyneme v plamenech jejího ohně, ale zachránit ji můžeme a zachránit ji musíme. Tím si zasloužíme věčný dík lidstva a jako nositelé pochodně míru, věčné požehnání Boha.
Všichni svobodní lidé, všude kde žijí, jsou občanyBerlína. A proto i já, jako svobodný člověk jsem hrdý, že můžu říct:Ich bin ein Berliner. (Jsem také Berlíňan.)
“
— při návštěvě Berlína, červenec 1963
„
Rozhodli jsme se letět na Měsíc. Chceme v tomto desetiletí letět na Měsíc a dokázat ještě víc. Ne proto, že je to snadné, ale proto, že je to obtížné.
↑HAMILTON, Nigel. The Influence of Europe on the Young JFK.New England Journal of Public Policy. Roč. 1993, čís. Vol. 9 Is. 1.Dostupné online.
↑EXTRASTORY.CZ. Kennedy navštívil v roce 1939 okupovanou Prahu a obhajoval Mnichovskou dohodu.ExtraStory.cz.Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-06-19.
↑GRAUBARD, Stephen.Prezidenti: Proměna instituce amerického prezidenta od Theodora Roosevelta k Georgi W. Bushovi. Praha: BB/art, 2007.ISBN978-80-7341-973-8.
↑ Kennedy and Cuba: Operation Mongoose | National Security Archive.nsarchive.gwu.edu [online]. [cit. 2025-06-27].Dostupné online.
↑ New Light in a Dark Corner: Evidence on the Diem Coup in South Vietnam, November 1963 | National Security Archive.nsarchive.gwu.edu [online]. [cit. 2025-06-27].Dostupné online.
↑ JFK and the Diem Coup: Declassified Records.nsarchive2.gwu.edu [online]. [cit. 2025-06-27].Dostupné online.
↑Televizní proslov prezidenta Kennedyho: blokáda sovětských lodí [online]. [cit. 2008-10-08].Dostupné online. (anglicky)
↑BROŽ, Ivan. Záhady atentátů na prezidenty USA: Oběti fanatiků, nebo spiknutí?.21. století [online]. 2007-02-19 [cit. 2015-04-18].Dostupné online.
↑Listina o povýšení L. H. Oswalda do hodnosti svobodníka (Private first class) [online]. United States Marine Corps, 9. 3. 1959 [cit. 2009-07-21].Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-29. (anglicky)
↑Závěrečná zpráva HSCA [online]. Zvláštní komise Sněmovny reprezentantů pro vyšetření atentátu, 1979 [cit. 2008-09-10]. S. 3–4.Dostupné online. (anglicky)
↑GREIG, Charlotte.Největší tajemná spiknutí – Jak to bylo doopravdy. Praha: Víkend, 2008.ISBN978-80-86891-95-8. Kapitola 5, s. 156.
↑CHACE, James."Betrayals and Obsession" [online]. New York Times, 25. října 1987 [cit. 2008-09-10].Dostupné online.
↑abcBROWN, Madeleine D.Texas in the Morning: The Love Story of Madeleine Brown and President Lyndon Baines Johnson. Baltimore: Conservatory Press, 1997.Dostupné online.ISBN0941401065.
↑HEIDEKING, Jürgen.Američtí prezidenti: 42 portrétů od George Washingtona po George W. Bushe. Praha: Prostor, 2008.ISBN978-80-7260-194-3. S. 422–423.
↑MILLER, Bryce.Oswald Takes Reason For Killing To Grave With Him [online]. Las Vegas Daily Optic, 25. listopadu 1963 [cit. 2008-11-17].Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj]
↑GAINS, Ralph.The Skorzeny Papers:Evidence fot the Plot to kill JFK. [s.l.]: [s.n.]
Lane, Mark:Honba za právem. Kritika způsobu vyšetřování vražd presidenta Kennedyho, policisty J. D. Tippita a Lee Harveye Oswalda, prováděného Warrenovou komisí, Praha1967. (Z anglického origináluRush to Judgment, Londýn1964)
