Jmenný rod (lat.genus nominis či jengenus) jemluvnická kategoriejmen (lat.nomina), tedypodstatných jmen,přídavných jmen,zájmen,číslovek a případně dalšíchslovních druhů, která ovlivňuje jejichskloňování a také tvarysloves, zejménapříčestí. Jmenný rod je jedním z gramatických (mluvnických) rodů, často se zapomíná na existencislovesného rodu (genus verbi) a ztotožňuje se jmenný rod s pojmemgramatického rodu, případně se mluví jen orodu.[1]
Podobně jako včeštině se v mnoha jazycích rozlišuje rod mužský (lat.masculinum, počeštěně maskulinum[2]), ženský (femininum) a střední (neutrum). V různých jazycích se však tento systém rodů liší. Rod často souvisí s biologickoupohlavností a s životností (resp. neživotností) aj., ale je zpravidla od biologické pohlavnosti odlišný, ne zcela jí v některých jazycích odpovídá – např. v češtině mohou být neživé věci nejen rodu středního, ale i mužského nebo ženského.
Vindoevropských jazycích se původně ve všech rozlišoval rod mužský, ženský a střední. V mnoharománských jazycích však dnes neexistuje rod střední. Naopak v některýchseverogermánských jazycích, např. vešvédštině, ženský rod splynul s mužským, takto vzniklý rod nazýváme společný (commune) – v jeho rámci pak u osobníchzájmen ve 3. osobě jednotného čísla rozlišujeme podrod mužský, ženský a věcný (pro věci, které nejsou rodu středního). Vangličtině zanikl systém mluvnických rodů, zachovalo se pouze rozlišení přirozeného rodu u osobních zájmen ve 3. osobě jednotného čísla, který se ale objevuje i u některých věcí, např. nebeských těles. Mnohé jazyky kategorii mluvnického rodu vůbec neznají, a to ani u osobních zájmen. Typickým případem jsouugrofinské jazyky, jako jefinština nebomaďarština. V některých jazycích se rozlišují jména do více než tří rodových kategorií a zahrnuje se do nich i kategorie životnosti.
Gramatický rod ne vždy přímo souvisí s pohlavím. U substantiv neoznačujících živé jedince je mnohdy spíše nahodilý (ten ústav, ale ta instituce; ten kopec nebo vrch, ale ta hora; ten bůh nebo duch, ale to božstvo a ta bytost nebo duše nebo síla nebo moc). Některé výrazy mužského nebo ženského rodu se používají i jakogenerický rod, tj. obecné označení pro jedince obou rodů, a to buď jakogenerické maskulinum (zaměstnanec, slon), nebo jakogenerické femininum (osoba, celebrita, opice, zebra, mrtvola), a to často i v případech, kdy slovo opačného rodu (zpravidlapřechýlené) existuje (zaměstnankyně, slonice, opičák), v některých případech existuje igenerické neutrum (klíště, dítě, lamželezo, prase). Vztahem genderů a jazyka se zabývágenderová lingvistika, přičemž v rámci feministické genderové lingvistiky existují přístupy, které brojí zejména proti generickým maskulinům, jimž vytýkají, že v praxi si příjemce sdělení pod nimi představí spíše muže, a prosazují buď paralelní používání výrazů v obou rodech jako rovnocenných, nebo používání bezrodých výrazů, pokud to daný jazyk umožňuje, a v některých případech přechýlené tvary záměrně vytvářejí nebo prosazují (například v češtině hostka vedle slova host). V anglické gramatice rod prakticky zanikl a reliktně zůstal jen ve volbě osobního zájmena (he=on / she=ona / it=ono, him-his/her/its), případně je vnímán v některých částech složených slov (-man).
Čeština rozlišuje rod mužský, ženský a střední, u jmen mužského rodu se dále diferencuje na životná a neživotná. V češtině se jmenný rod podmětushodou (kongruencí) promítá i do některých slovesných tvarů (příčestí). U některých substantiv gramatický rod kolísá a některá varianta může být příznaková (regionálně, stylisticky apod.). Ke změně rodu slouží tzv.přechylování.
V mnoha těchto jazycích je pojmem "životnost" ve skutečnosti míněna spíše jiná distinkce, např. lidský a ne-lidský, racionální a neracionální, sociálně aktivní a sociálně pasivní aj.
- Klingonština (umělý jazyk ze světaStar Treku; schopní mluvit, části těla a ostatní)
- Litevština má ve skutečnosti tři rody: mužský, ženský a"bez rodu" - tedy nikolivrod střední. Tvarybez rodu se vyskytují poměrně málo často, používají se u přídavných jmen a u některých tvarů přechodníků sloves.
Některéslovanské jazyky, jakočeština aruština, rozlišují mužský rod životný a neživotný.Polština rozlišuje životný a neživotný mužský rod v jednotném čísle a v množném čísle rod mužský osobní a ostatní.
Švédština ve společném rodě u osobních zájmen třetí osoby jednotného čísla podrod mužský (han), ženský (hon) a věcný (den), ve středním rodě má zájmenodet.
- ↑K tomu přispívá i to, že v mluvnicích jiných jazyků nepoužívají ekvivalent slovarod pro nic jiného, než právě jmenný a ztotožňují ho tak právem smluvnickým rodem.
- ↑Internetová jazyková příručka [online]. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i, 2008–2025. Heslomaskulinum.
