Jindřich VIII. byl významnou postavouanglické historie. I když větší část svého vládnutí strávil surovým potlačovánímprotestantské reformace, je známější pro politické spory s římskokatolickou církví. Tyto rozpory nakonec vedly k odloučeníanglikánské církve,rušení klášterů, brutálním represím proti katolíkům a ustanovení anglického panovníka jako nejvyššího představeného církve v Anglii. Podporu panovníka získala reformace v Anglii za krátké vlády jeho synaEduarda VI. a pak až za dlouhé vládyAlžběty I., když po smrti Eduarda VI. Jindřichova dcera z prvního manželstvíMarie I. Tudorovna přechodně v zemi obnovila vliv římskokatolické církve a papeže. Jindřich zajistil státoprávní spojení Anglie a Walesu. Je známý tím, že měl postupně šest žen a dvě z nich byly jeho přičiněnímpopraveny.
Roku1502 v 15 letech náhle zemřel jeho starší bratr Artur, který se měl státnásledníkem svého otce, a tak jeho místo zaujal mladý Jindřich, který byl jmenovánprincem z Walesu. Otec Jindřich VII. chtěl udržet dobré vztahy seŠpanělskem, a tak navrhl, aby se Jindřich oženil s vdovou po ArturoviKateřinou Aragonskou, nejmladší dcerouFerdinanda II. Aragonského aIsabely Kastilské. Bylo obvyklé, že takový sňatek musel povolit papež. Na nátlak Isabely byla papežemJuliem II. vydánabula schvalující tento svazek, a tak 14 měsíců po smrti bratra byli Jindřich a Kateřina zasnoubeni.
Od roku1509 ztratil Jindřich VIII. zájem na spojenectví se Španělskem a sám tehdy prohlásil, žezasnoubení s Kateřinou Aragonskou bylo vyhlášeno bez jeho souhlasu. Diplomatická jednání o příslibu sňatku pokračovala až do smrti Jindřicha VII. roku1509. Mladý král Jindřich VIII. si poté sám začal hledat nevěstu. Jeho volba však padla právě na Kateřinu Aragonskou, která byla starší než on sám. Jednak z důvodu, že v celé Evropě nebyla pro něj vhodnější princezna a Anglie si opakovaně žádala spojenectví s mocným Španělskem. Navíc se tvrdí, že Jindřich Kateřinu již od dětství platonicky miloval a díky své ctnosti a skromnosti pro něj byla ztělesněním ideální manželky. S Kateřinou se oženil11. června1509 a 24. června téhož roku byli veWestminsterském opatství korunováni. Dva dny nato nechal Jindřich dva nepopulárníministry svého otce, a to Richarda Empsona a Edmunda Dudleyho, uvěznit. Byli bezdůvodně obviněni ze zrady a popraveni. Tento postup pak Jindřich používal často vůči těm, kteří mu stáli v cestě.
Jindřich bylrenesanční osobnost a jeho dvůr byl centrem vědeckých a uměleckých inovací a přepychu. Byl dobrýmhudebníkem,skladatelem a básníkem. Také byl znám jako dychtivý hráčkaret a hry v kostky. Byl znamenitýmsportovcem a vynikal veveslování, v lovu atenisu v jeho tehdejší podobě. Poskytoval i štědré dary církvi. Na rozdíl od obecně tradovaného názoru zřejmě neměl mnoho mimomanželských pletek (s výjimkou žen, které si později vzal). S jistotou se dají uvést pouze vztahy s Bessie Blountovou a sestrou jeho pozdější manželky Mary Boleynovou.
Francouzi představovali nebezpečí s jejich sílící mocí. Roku1511 proto papežJulius II. vyhlásil Svaté spojenectví protiFrancii. Tato aliance se skládala zeŠpanělska,Svaté říše římské a Anglie. Jindřich VIII. se rozhodl využít této příležitosti k tomu, aby rozšířil anglická teritoria na kontinentu. Se Španělskem uzavřel dohodu z Westminsteru proti Francii. Roku1513 se Jindřich vylodil ve Francii a v bitvě u Guinegate francouzské vojsko porazil. Jeho švagrJakub IV. Skotský mezitím napadl na podnět francouzského králeLudvíka XII. Anglii. Skotský útok však neodvrátil Jindřichovu pozornost od boje o Francouzské území. Později byliSkotové poraženi v bitvě u Floddenu, skotský král byl zabit a tím skončila účastSkotska v této válce. Skotské království, tento odvěký soupeř Anglie naBritských ostrovech, bylo mocensky značně oslabeno.
Jindřich začal být netrpělivý, že se královně Kateřině a jemu nedaří mít potomka mužského rodu. Všechny jejich děti, s výjimkou dceryMarie, zemřely ještě jako malé. Obával se, že pokud nebude mít mužského potomka, mohou po jeho smrti vypuknout spory o následnictví. Roku1525 se zahleděl do mladédvorní dámyAnny Boleynové. Ta odolávala jeho svádění a odmítla být jeho milenkou, jako byla před ní její sestra Mary.
Anna nakonec využila jeho poblouznění a naléhala na něho, aby se s ní oženil. To Jindřicha přivedlo k myšlence zrušení sňatku s Kateřinou. Je ale možné, že myšlenka na zneplatněnímanželství s Kateřinou napadla Jindřicha již dříve a hlavním motivem byla zřejmě touha mít mužského potomka. Proto se obrátil přímo naSvatý stolec, aniž uvědomilkardinálaThomase Wolseyho. Poslal svého tajemníka Williama Knighta s žádostí o zrušení manželství přímo za papežemKlementem VII. Základem jeho argumentace bylo to, že bula vydaná Juliem II. byla vydaná na základě mylných předpokladů, protože manželství Artura a Kateřiny bylo naplněno. Jindřich také žádal o povolení sňatku s další ženou bez ohledu na příbuzenský poměr.
Papež byl ale v té době zajatcem císařeKarla V., a tak měl Knight problém se k němu dostat a obdržel pouze příslib podmíněného souhlasu s dalšímsňatkem. Jindřich tak byl nucen svěřit tuto věc Wolseymu, který se snažil uplatnit veškeré své schopnosti, aby dosáhl řešení ve prospěchkrále. Karel V. se snažil zabránit zrušení sňatku své tety, ale není jisté, jak velký vliv měl jeho nátlak na papeže. Jindřich poznal, že zrušení sňatku s císařovou tetou je málo pravděpodobné a papež nesvolil k novému sňatku, dokud nebyla prozkoumána platnost předešlého.
Wolsey byl obviněn z nespolehlivosti a Anna Boleynová dosáhla toho, aby byl odvolán roku1529 z veřejných funkcí.Kardinál ji sice požádal o pomoc s návratem k moci, ale to ona odmítla. Wolsey poté zahájil tajné spiknutí s úmyslem vyhnat Annu doexilu a začal o tom vyjednávat s královnou Kateřinou a papežem. Poté, co toto spiknutí bylo odhaleno, nařídil Jindřich, aby byl uvězněn, a kdyby nepodlehl nemoci, byl by zřejmě obviněn ze zrady a popraven. Na jeho pozici nastoupil SirThomas More, který zpočátku krále podporoval a připojil se k názoru teologů z Oxfordu aCambridge, že sňatek Jindřicha a Kateřiny je neplatný. Poté, co Jindřich začal zpochybňovat autoritu papeže, Moreovy pochybnosti začaly narůstat.
O rok později byla Kateřina vypovězena ode dvora a její komnaty byly přiděleny Anně. Poté, co se zbavila Wolseyho, získala Anna obrovský vliv napolitiku. Když zemřel William Warham,arcibiskup canterburský, prosadila, aby jeho místo zaujal kaplan rodiny BoleynůThomas Cranmer. Ke snižování vlivu Říma v Anglii docházelo postupně. Roku1532 předneslThomas Cromwell, Annin spojenec, v parlamentu několik návrhů, které vyhlašovaly královskou svrchovanost nad církví. Po této akci SirThomas More abdikoval na svou funkci kancléře, a Cromwell se tak stal nejvlivnějším mužem.
Jindřich si v zimě na setkání s francouzským králemFrantiškem vCalais zajistil jeho podporu s uzavřením nového sňatku. Okamžitě po návratu doDoveru se Jindřich a Anna Boleynová tajně vzali. Krátce nato Annaotěhotněla, a jak bylo tehdyzvykem, uskutečnil se25. ledna v Londýně oficiálnísňatek.23. května1533 Cranmer prohlásil na jednání speciální rady svolané v Duntableském převorství manželství Jindřicha a Kateřiny za neplatné. O pět dní později prohlásil Cranmer sňatek Jindřicha a Anny Boleynové za platný a legitimní.
Kateřina byla formálně zbavena titulu královny a následně byla Annakorunována. 7. září 1533 se jí narodila dcera a byla pojmenovánaAlžběta po Jindřichově matce Alžbětě z Yorku. Parlament odmítl stanovisko papeže a zákonem o následnictví prohlásil sňatek Jindřicha a Anny za platný. Kateřinina dcera Marie byla prohlášena za nelegitimní a potomci Anny získali nárok na nástupnictví na trůn. Nejdůležitějším odstavcem byl text odmítajícíjakoukoli cizí autoritu, prince nebo hodnostáře. Od všech dospělých obyvatel království bylo požadováno, aby tento zákon podpřísahou přijali a ti, kteří to odmítli, byli uvězněni nadoživotí. Pokud by někdo prohlásil sňatek Jindřicha a Anny za neplatný, byl by automaticky obviněn ze zrady a popraven.
MezitímDolní sněmovna zakázala jakékoli žádosti vůči papeži a vyhlásila tresty za realizaci opatřenípapežských bul v Anglii. Zároveň bylacírkev varována, aby neučinila žádná omezení poskytovaných služeb králova souhlasu. Až tehdy papež exkomunikoval krále a Cranmera z církve, prohlásil arcibiskupský dekret týkající se sňatku za zmatečný a manželství Jindřicha a Anny za neplatné.Papežský legát byl vyhoštěn z Anglie a diplomatické styky s Římem přerušeny. Následovalo vydání několika dalších zákonů:Ecclesiastical Appointments Act požadoval, aby kněží volili biskupa navrženého králem,Act of Supremacy deklaroval krále jako nejvyšší autoritu církve v Anglii aTreasons Act určoval, že odmítnutí uznání krále jako nejvyšší církevní autority, bude považováno za zradu a jako takové itrestáno.
Anglikánská církev se tak dostala pod kontrolu panovníka.Protestanti ale byli, hlavně kvůli protestům proti Jindřichovurozvodu, pronásledováni. Mnoho z nich uteklo ze země a to včetněViléma Tyndala, který byl na Jindřichův popud v zahraničíupálen. Odpor proti Jindřichově církevní politice byl rychle a brutálně potlačen. Mnoho jehokritiků, včetněkardinála Fishera a siraTomáše Morea (někdejšího Jindřichova kancléře), kteří odmítli přísahatvěrnost králi jako nejvyššímu představiteli církve, bylo popraveno.
Manželství Jindřicha a Anny nebylo šťastné. Anna nebyla ochotna přijmout podřízenou roli a Jindřicha rozčilovala její popudlivá a prudká povaha. Po falešnémtěhotenství nebopotratu roku1534 začal Jindřich považovat její neschopnost dát mu mužského potomka za zradu a jednal s Cranmerem a Cromwellem o možnosti opustit Annu, aniž by se musel vrátit ke Kateřině.
8. ledna1536 se král dověděl, že jeho první manželka Kateřinazemřela. Anna byla znovutěhotná a obávala se následků toho, že by se jí znovu nenarodil syn. Její život by se ocitl v ohrožení, protože pokud by se jí Jindřich zbavil, mohl by se znovu oženit a nikdo by jeho sňatek nemohl zpochybnit. O něco později byl při turnaji Jindřich zraněn a krátkou dobu se zdálo, že jezraněním jeho život ohrožen. Když tuto zprávu oznámili Anně, utrpěla šok a potratila. Později se zjistilo, že Anna potratila syna. Zdá se, že tato příhoda byla počátkem konce jejich manželství.
Poté, co se Anna i on zotavili, prohlásil Jindřich, že jejichsňatek byl dílem čarodějnic. Do jeho přízně se dostala královninadvorní dámaJana Seymourová. Bratrovi Anny, Georgeovi Boleynovi, bylo odmítnuto udělenípodvazkového řádu, který byl místo něho udělen bratru Jany Seymourové. Pět mužů, včetně Annina bratra, bylo poté uvězněno a obviněno ze zločinů jako krvesmilství,zrady a sexuálních styků s královnou. 2. května 1536 byla Anna uvězněna v Toweru. Byla obviněna z cizoložství, krvesmilstva a odsouzena k trestu smrti. George Boleyn a ostatní muži byli popraveni 17. května a Anna Boleynová byla sťata mečem dne19. května1536.Kat byl pro tento způsob popravy, který nebyl v Anglii běžný (používala se mj. sekyra), povolán z poslední anglické državy na francouzské půdě, přístavuCalais.
Den po popravě Anny Boleynové se Jindřich zasnoubil sJanou Seymourovou, kterou si o deset dní později vzal. Jindřich vydal souhlas s anexí Walesu a tím došlo k sjednocení obou zemí v jednu. Tento zákon byl následován vydánímzákona o nástupnictví z roku1536, který deklaroval jako Jindřichovy následníky jeho potomky s Janou Seymourovou, děti Kateřiny a Anny byly prohlášeny za nelegitimní a vyloučeny z možnosti nástupu na anglický trůn. Králi byla dána možnost změnit pořadí v nástupnictví na trůnu v jeho závěti. Roku 1537 se Janě narodil syn Eduard, pozdější králEduard VI. Porod byl velmi těžký a královna krátce po něm 24. října 1537 zemřela.
Roku1540 se Jindřich rozhodl znovu oženit, aby zabezpečil své nástupnictví.Thomas Cromwell, v té době již hrabě z Essexu, navrhlAnnu Klevskou, dceru vévody z Kleve, který byl považován za důležitého spojence pro případ útoku katolické aliance na Anglii.Hans Holbein mladší byl vyslán, aby namaloval jejíportrét. Jindřich tento portrét zhlédl a s podporou přímluvy jehodvořanů se sňatkem souhlasil. Když však Anna dorazila k anglickému dvoru, Jindřich ji shledal naprosto nepřitažlivou.
Jindřich se snažil manželství zrušit a oženit se s jinou ženou. Vévoda z Kleve se dostal do sporu s císařem Svaté říše římské a Jindřich se do tohoto sporu nechtěl zapojit. Královna Anna byla dostatečněinteligentní na to, aby neodporovala Jindřichově snaze o zrušení sňatku, a sama prohlásila jejich manželství za „nenaplněné“. Jejich manželství tak bylo zrušeno a Anna obdržela titulkrálovy sestry a dostala daremhrad Hever, předchozí sídlo rodiny Boleynů. Cromwell v souvislosti s dojednáním neúspěšného sňatku upadl v nemilost a byl popraven.
28. července1540 se Jindřich popáté oženil s mladouKateřinou Howardovou, sestřenicí Anny Boleynové. Jindřich byl mladou chotí nadšen, ale ona sama měla poměr s dvořanem Thomasem Culpeperem a se svým předchozím neoficiálním snoubencemFrancisem Derehamem. Thomas Cranmer tuto informaci předal králi Jindřichovi, který tomu zpočátku nechtěl uvěřit. Jindřich ale povolil Cranmerovi vyšetřování tohoto obvinění. I když Kateřina mohla přiznat předchozí příslib sňatku se svým snoubencem a tím by sňatek s Jindřichem byl neplatný, prohlásila, že ji Culpeper přinutil k cizoložství. Ačkoli její manželství s Jindřichem bylo neplatné, byla Kateřina 13. února 1542 popravena.
Roku1543 se oženil se svou poslední manželkou, bohatou vdovouKateřinou Parrovou. Ta byla svým přesvědčením, na rozdíl od Jindřicha, který bylkonzervativec,protestantka. Tento rozpor pro ni mohl být nebezpečný a roku 1545 se dokonce octla v nebezpečí, že bude vyšetřována pro kacířství, ale byla moudrá a přijala podřízené postavení. Pomohla Jindřichovi usmířit se s jeho prvními dvěma dcerami Marií a Alžbětou. Roku1544 jim zákon přijatýparlamentem vrátil nástupnické právo na anglický trůn (v pořadí po princi Eduardovi), i když na ně bylo stále pohlíženo jako na Jindřichovy nelegitimní potomky.
Jindřichova náladovost a podezíravost se s jeho stárnutím a zhoršujícím zdravím stále více stupňovala. Král si počínal stále bezohledněji a z malicherných příčin dával popravovat své domnělé odpůrce, spolupracovníky a někdejší přátele. Politicképopravy provázely celé období Jindřichovy vlády, jejich první obětí se stalEdmund de la Pole, vévoda ze Suffolku roku1513, a tou posledníHenry Howard, hrabě ze Surrey roku1547, pouhý týden před Jindřichovou smrtí. Podle Holinsheda bylo za Jindřichovy vlády v Anglii popraveno asi 72 000 osob, možná i více, toto číslo však zahrnuje nejen politické popravy nařízené králem, ale i popravy odsouzených kriminálníků.
Zároveň se silně zhoršovalo jehozdraví. Stárnoucí, silněobézní král trpěl v důsledku špatné životosprávydiabetem 2. typu adnou, sužovaly homigrény a postupně se zhoršujícím vředovým onemocněním nohou. V posledních letech života měl král obtíže s chůzí a při usedání a vstávání ho museli podpírat jeho dvořané. V posledních dvou letech života byl Jindřich čím dál tím více odkázán nakolečkové křeslo.[2]
Jindřich VIII. zemřel28. ledna1547, příčinou smrti byla buďtoembolie, nebosepse způsobená vředovým onemocněním nohou. O tři dny později byl pohřben v kapli svatého Jiří na hraděWindsor. Jeho nástupcem se stal jeho devítiletý synEduard VI., za jehož protektora byl prohlášenEdward Seymour, 1. vévoda ze Sommersetu, bratr Jany Seymourové.
Po svém otci, který byl na rozdíl od svého syna spořivý, zdědil obrovskýmajetek, jehož hodnota je odhadována na 1 250 000 liber. Většinu z tohotobohatství utratil Jindřich na provoz svého dvora, včetně financování stavebních úprav královskýchpaláců. Další velký příjem představoval prodej cenností zrušenýchklášterů a příjem z půdy zabavené klášterům s ročním výnosem asi 120 000 liber. Aby vyřešil své finanční problémy, musel nechat razit novémince v letech1526 a1539, ale přes snahu svýchministrů omezit plýtvání u dvora Jindřich zemřel jakodlužník.
I když hlavní motivací bylo vyřešení osobníchproblémů, je jeho největším počinem odlukaanglikánské církve od Říma. Rozpuštění klášterů znamenalo velký přesun majetku a vlivu od církevních hodnostářů našlechtu. Jindřichovo rozhodnutí ustanovitregentskou radu svého syna, jejíž členové byli nakloněni reformaci, pod vedením Edvarda Seymoura znamenalo konsolidaci a prohloubeníreformace.
Spolu sAlfrédem Velikým aKarlem II. je Jindřich tradičně považován za zakladateleRoyal Navy. V době své vlády investoval velké prostředky do stavby lodí, doků (Portsmouth) a inovací výzbroje (použití děl ve výzbroji lodí). Faktem je, že v té době se stále ještě nejednalo o pravidelnou flotilu lodí, alepanovník požadoval účast soukromě vlastněnýchplavidel. S ohledem na nebezpečí invaze ze stranyFrancie aŠpanělska nechal Jindřich posílit obranupobřeží, předevšímDoverský hrad a nová opevnění od východní Anglie až poCornwall, na jejichž stavbu byl použit většinou materiál ze zrušených klášterů.
CHLUBNA, Jan. "Z milosti Boží synové budou následovat": Jindřich VIII. v zápase o zajištění dynastie Tudorů.Historický obzor: časopis pro výuku dějepisu a popularizaci historie. 2012, roč. 23, čís. 9–10, s. 194–198.ISSN1210-6097.
