Jindřich I. Anglický zvanýBeauclerc (1068? –1. prosinec1135,Saint-Denis-en-Lyons) bylanglický králnormanského původu. Jindřich byl čtvrtým synemViléma I. Dobyvatele, přičemž se jako první z nich narodil na anglické půdě po normanském záboru z roku1066. Po svém starším bratruVilémovi II. nastoupil na anglický trůn a v roce1100 porazil svého nejstaršího bratraRoberta, a stal se takvévodou zNormandie. Byl nazývánBeauclerc pro svoji vzdělanost, a takéLion of Justice,[pozn. 1] protože zdokonalil tehdejší legislativní a administrativní systém.
Jindřichova politika je posuzována rozporuplně. Na trůn nastoupil v době, kdy byl jeho bratr Robert naprvní křížové výpravě. Na počátku vlády jej plně zaměstnávaly boje s Robertem o nadvládu v Anglii a Normandii. Podařilo se mu obě země spojit poprvé od smrti otce v roce1087. Baronům potvrdil Listinu svobod, která se stala základem pozdějšíMagny Charty Libertatum.
Zbytek Jindřichovy vlády byl plný justičních a finančních reforem. Snažil se omezit zneužití moci svých úředníků jejich pravidelnými obměnami. Během jeho vlády začaly mizet rozdíly mezi anglosaskou a normanskou populací a Jindřich sám si vzal manželku ze starého královského saského rodu. Usmířil se s církví a vyrovnal staré spory vzniklé během vlády jeho bratra. Nemohl však zajistit hladké nástupnictví své osoby, protože svého syna Viléma ztratil při ztroskotání lodiWhite Ship. Přál si (a své barony přísahou zavázal k tomu), aby se jeho nástupkyní stala dceraMatylda, avšak místo toho se po jeho smrti rozhořela dlouhá občanská válka.
Jindřich se narodil mezi květnem1068 a květnem1069, pravděpodobně vSelby vYorkshiru. Jeho matka,Matylda Flanderská, byla potomkemAlfréda Velikého.[pozn. 2] Královna Matylda pojmenovala svého malého syna po svém strýci, francouzském králiJindřichovi I. Jelikož byl nejmladším synem rodiny, očekávalo se, že se bude věnovat církevní kariéře, díky čemuž dostal hlubší vzdělání, než bylo v té době obvyklé. Byl prvním normanským králem na anglickém trůnu, který hovořil plynně anglicky.
Vilém před svou smrtí v roce 1087 rozdělil své země mezi zbylé tři syny. Robert pro svou neschopnost a nedobré vztahy s otcem nebyl stanoven následníkem a získal jako odškodnění Normandii,[3] anglická koruna připadla mladšímu bratruVilému Rufusovi. Nejmladší Jindřich získal finance ve výši 5000 liber stříbra. Jindřich se snažil starší bratry poštvat proti sobě navzájem, avšak neuspěl, podepsali smlouvu, že pokud jeden z nich zemře bez dědice, připadne jeho země druhému.
2. srpna1100 byl Vilém II. nešťastnou náhodou zabit šípem při lovu v Novém lese. Vévoda Robert, který měl podle dohody na uprázdněný trůn nastoupit, se ještě nevrátil zeSvaté země. Jelikož nebyl přítomen a měl mezi anglickými šlechtici špatnou pověst, podařilo se Jindřichovi obsadit královskou pokladnici veWinchesteru a již 5. srpna se nechat korunovat.[4] Svoji pozici upevnil vydáním Listiny svobod, která šlechticům přiznala více práv na úkor krále a je považována za předchůdkyniMagny Charty.
Jindřich se oženil 11. listopadu1100 sEdith, dcerou skotského králeMalcolma III. Edith byla také vnučkouEduarda Vyznavače, a tak tímto sňatkem byla spojena normanská linie se starým anglosaským královským rodem. Sňatek však notně rozladil normanské barony, jako gesto dobré vůle si tedy Edith alespoň změnila jméno na Matylda, které bylo pro Normany obvyklejší.[5] Na druhou stranu se Jindřich tímto sňatkem stal mnohem přijatelnějším panovníkem pro anglosaskou populaci. Anglický dvůr se během vlády Jindřicha a Matyldy stal centrem literárních a hudebních aktivit, mnohá z děl básníků té doby byla věnována královně Matyldě. Jindřich svou ženu v jejích zálibách podporoval.[6]
Bitva u Tinchebray(středověká iluminace)
Robert se vrátil z kruciáty o několik týdnů později doprovázen movitou italskou manželkou a věhlasem bojovníka s nevěřícími a v červenci1101 se vylodil vPortsmouthu v pokusu o uchvácení anglické koruny. Začalo vyjednávání. Bratři se posléze vAltonu dohodli, že si Jindřich nechá Anglii a vyplatí Robertovi každoroční důchod dvou tisíc liber.[4] Jindřich poté pronásledoval bratrovy straníky a vykázal je doexilu. Roku 1105 se Jindřich rozhodl Roberta jako hrozbu svému postavení trvale eliminovat a vypravil se s armádou přeskanál La Manche doNormandie. Ráno 28. září1106, přesně 40 let po vylodění Viléma Dobyvatele v Anglii, začala rozhodující bitva jeho dvou synů, Roberta a Jindřicha.
„
Oba bratři bojovali jedinkrát proti sobě, aby ustaly spory, které každý den krví sytily půdu. Spravedlivým Božím soudem bylo vítězství přiznáno příteli míru a spravedlnosti a jeho nepřátele byli rozprášeni...
Bitva u Tinchebray se odehrála u malé vesničky, dnesTinchebray-Bocage. Střet byl naprosto neočekávaný a nepřipravený. Jindřich se svou armádou pochodoval na jih odBarfleur směrem kDomfrontu a Robert vedl své vojsko zFalaise doMortain. Setkali se na křižovatce v Tinchebray a boj probíhal na linii asi 7 kilometrů dlouhé. K večeru se Robert pokusil o ústup, ale byl zajat Jindřichovými muži.
Poté, co Jindřich porazil armádu svého bratra, Roberta uvěznil.
„
Nedržel jsem jej v železech jako zajatého nepřítele, nýbrž ubytoval jsem jej jako urozeného poutníka v královském paláci...
Nejdříve byl cenný zajatec umístěn v londýnskémToweru, později na hradu vDevizes a nakonec vCardiffu. Robertovi se z Cardiffu podařilo uprchnout, ale jeho kůň uvázl v bažině a Robert byl znovu chycen. Aby Jindřich zamezil dalším útěkům, dal Robertovi vypálit oči. Robert strávil v bratrově vězení celých dvacet osm let,[9] zdá se, že zemřel jako osmdesátiletý stařec a byl pohřben v kostele sv. Petra vGloucesteru.
Jindřich podřídil normandské vévodství anglické koruně a sjednotil tak země svého otce. Roku 1113 se pokusil zmenšit chronické potíže v Normandii zasnoubením svého nejstaršího syna Viléma AethelingaMatyldě, dceřiFulka V., hraběte zAnjou, který byl vážným nepřítelem.
PotopeníBílé lodi(dobová iluminace)
„
Král Jindřich pobýval po celýrok v Normandii kvůli válce s francouzským králem, hrabětem z Anjou a hrabětem flanderským... Anglie za to draze platila četnými daněmi, od nichž nebylo úlevy po celý rok.
Fulko z Anjou na stranu Jindřicha I. přešel teprve po svatbě Matyldy a Viléma v červnu1119. Manželství nemělo dlouhého trvání, Vilém se v zimě roku1120 utopil a Matylda se odebrala za zdi kláštera.
„
Rytíři utonuli, utonul dědic trůnu. Anglie pláče, zemřela šlechta její...[6]
“
Král Jindřich zadržel Matyldin vdovský podíl a tím opět vzplanuly spory s Fulkem z Anjou.[11]Roku1127 byl Jindřichův synovecVilém Clito, Robertův syn, uznán flanderským hrabětem a král Jindřich v obavě před uplatněním Vilémova nároku na Normandii navrhl Fulkovi manželské spojení své dědičkyMatyldy a Fulkova synaGeoffreye.[10] Dynastická svatba se konala v červnu1128.[pozn. 3]
Jindřich po nenadálé Vilémově smrti převzal celý bratrův dvůr i státní správu. Po korunovaci vydal listinu svobod, v níž napadal politiku svého bratra a slíbil zemi dobrou vládu. Straníky hodlal získat udělováním výsad a dalekosáhlých úlev, což se mu vyplatilo v okamžiku Robertova vylodění roku 1101, když na jeho straně zůstala anglická církev i bývalí přívrženci Viléma Rufuse v čele s Robertem z Bellême a jeho bratry. O rok později král začalkonfiskovat majetky hrabat z Montgomery, k nimž patřil právě Robert, a půdu hraběte Viléma z Mortain. Roberta vyhnal doexilu v Normandii, kde měl své další majetky a měl tak podklad k snažení o znovuzískání svých ostrovních statků.[4]
Vláda byla v prvních letech ovlivněna děním v Normandii a také myšlenkami nového gregoriánského reformního hnutí, které ohrožovalo tradiční královskou moc nad církví. Stoupenci reformy tvrdili, že král je jako laik podřízen všem kněžím, protože nakládá pouze s těly, kdežto kněží s dušemi. Neuznávali dosud uplatňovanou představu, že pomazaný král je posvěceným zástupcem Boha. V letech1103 až1107 byl Jindřich ve sporu o investituru s Anselmem,arcibiskupem canterburským, který odmítal složit mu přísahu věrnosti a vysvětit králem dosazenépreláty. Kompromis byl uzavřen po králově strategickém vyčkávání roku1107 vLondýně. Jindřich se vzdal práva jmenovatbiskupy aopaty, ale ti mu museli přísahat věrnost, výměnou za poskytnutí opatských či biskupských statků. Po Anselmově smrti roku1109 nechal jeho stolec celých pět let neobsazený.[9]
Král potřeboval zvýšit příjmy královské pokladny, které plynuly 85 % z celkových doložených důchodů z půdy, lenního panství a jurisdikce[12], a prováděl centralizaci své vlády. Provedl několik sociálních a justičních reforem, včetně vydání Listiny svobod a obnovení zákonůEduarda Vyznavače.
Jindřich měl s uměnímilovnou[5] manželkou Matyldou tři děti.Dcera Eufémie zemřela v mládí, Vilém, jediný Jindřichův legitimní syn, zahynul25. listopadu1120 při ztroskotání lodiWhite Ship u normandského pobřeží; kromě něj byly mezi mrtvými i dvě Jindřichovy nemanželské děti. Ztráta syna znamenala pro Jindřicha i ztrátu jeho jediného nástupce. Z legitimních potomků mu zbyla pouze dceraMatylda, která se po mnoha životních peripetiích stala královnou Anglie.
29. ledna1121 se Jindřich, těžce zasažený rodinným neštěstím,[pozn. 4] po domluvě canterburského arcibiskupa Raula znovu oženil. Vyvolenou se stalaAdeliza z Lovaně, dle současníků krásná žena s pokojnou povahou, kterou hluboce trápilo, že není schopná dát králi dědice.[13]
Jindřich oplakávající utopeného syna a dědice(dobová miniatura)
Když tak Jindřich zůstal bez mužského potomka, podnikl bezprecedentní krok a přinutil své barony přísahat věrnost a nástupnická práva své dceři Matyldě. Roku1135 navštívil Jindřich Normandii, aby viděl své vnuky, děti Matyldy a Geoffreyho z Anjou. Ve vnoučatech nalezl velkou oblibu, ale brzy se začal hádat se svou panovačnou[14] dcerou a zetěm a tyto spory jej zdržely v Normandii déle, než plánoval.
Každé z jeho vítězství v něm jen vzbuzovalo strach, aby o to, čeho dosáhl, nepřišel, a tudíž, ač se zdálo, že je z králů nejšťastnější, byl vlastně nejbědnějším z nich.
Ačkoliv angličtí baroni přísahali podporovat Matyldu jako budoucí královnu, trůn nakonec získal Jindřichův synovecŠtěpán z Blois, syn Jindřichovy sestryAdély. Spory mezi Štěpánem a Matyldou vyústily v dlouhou občanskou válku, označovanou jako „Anarchie“. Vleklý, téměř dvacetiletý spor pustošící zemi nakonec po smrti Štěpánova staršího syna Eustacha urovnala dohoda o nástupnictví Matyldina syna,Jindřicha Plantageneta.
.svg)
