Jihočeský kraj jako vyšší územní samosprávný celekČeské republiky byl vytvořen v roce 2000. Do května 2001 se jmenovalBudějovický kraj. Registrační značky většiny vozidel zaregistrovaných v Jihočeském kraji se poznají podle písmenaC.
Oblast jižních Čech, která se do značné míry shoduje s územím dnešního Jihočeského kraje, se odpravěku až do dob ranéhostředověku vyvíjela díky přírodním podmínkám poměrně nezávisle a svébytně a kultura i život obyvatel se odlišoval od okolního světa. Jedním z typických znaků bylomohylové pohřbívání, které přetrvávalo i se střídajícími se kulturami –únětická kultura,knovízská kultura,halštatská kultura a pozdějilaténská kultura. Hospodářskými aktivitami, které ovlivňovaly osidlování této oblasti, byly především obchod a získávání surovin – kupříkladu rýžování zlata. Na rýžovišti uModlešovic pocházejí nejstarší stopy přítomnosti člověka z doby knovízské kultury.[5]
Nejstarší sídlamezolitických lovců a rybářů vznikala, jak dokazují archeologické nálezy, již v závěrustarší doby kamenné a ve střední době kamenné (9000–6000 př. n. l.), kdy byla velmi hustě osídlena oblast západní brányČeskobudějovické pánve.[6] Další osídlení bylo zejména podél toků řekVltavy,Malše,Otavy aLužnice, neboť krajinu tvořily převážně těžko prostupné, souvislélesy apralesy a řeky či stezky vedoucí v jejich údolích byly nejsnazšími dopravními cestami. Převratné změny v 6. tisíciletí př. n. l., kdy došlo ke vzniku zemědělství, zasáhlo i Jihočeské pánve – vŽimuticích,Dehtářích,Čejkovicích a v širším okolíVeselí nad Lužnicí byly objeveny osady rolníků kultury s lineární keramikou (5500–4500 př. n. l.).[6] V pozdní době kamenné (4000–2000 př. n. l.) byly jižní Čechy osídleny jen řídce.[6] Na počátkudoby bronzové osídlil jádro jižních Čech (a rovněž část západních Čech) lid s mohylovou kulturou, který v té době obýval i Podunají.[7] Zdejší obyvatelé se podíleli na dopravěmědi z dolů vAlpách, přes Podunají a podél Vltavy dále na sever a při soutoku Malše a Vltavy byl pravděpodobně uzlový bod této obchodní cesty (v roce 1908 byl vSuchém Vrbném objevendepot s 230–240 měděnýmiingoty).[6] V době kultury knovízské (1200–700 př. n. l.) se těžiště osídlení jižních Čech přeneslo do středního Pootaví, k dolní Blanici a k dolní Lužnici.[6] Jižní části Čech (stejně jako západní Čechy) byly součástíkeltské pravlasti (s jádrem v oblasti severních Alp a horního Dunaje) a v5. století př. n. l.) se staly rovněž součástí časně laténské kultury.[8] Ve 2. a 1. století př. n. l. existovala keltskáoppidaTřísov,Zvíkov,Nevězice. Na přelomu letopočtu vystřídala postupně upadající keltskou společnost expanzegermánských kmenů.
Hrad Zvíkov nad přehradní nádrží Orlík je jedním z mnoha hradů nacházející se na území kraje
PodleKosmovy kroniky sahalo v10. století k hradištímChýnov,Doudleby aNetolice území českého knížecího roduSlavníkovců. Vzhledem k nespolehlivosti tohoto pramene je však takový rozsah Slavníkovského panství zpochybňován (patrně jim patřila pouze oblastlibicko-malínská). Každopádně nejpozději od konce10. století náleželo území dnešního Jihočeského kraje do sféry vlivu knížecího roduPřemyslovců. Ve12. století získali jako léno od panovníka četné državy na jihu Čech přemyslovští družiníciVítkovci. Vítkovci (především Rožmberkové) si záhy vybudovali takovou moc, že se za vládyPřemysla Otakara II. dostávali do konfliktů se samotným králem, který usiloval s využitímněmeckékolonizace (započaté již jeho předchůdci) propojit své dosavadní državy v Čechách s nově získanými územími v Rakousku a proto zakládal nové opěrné body v dosud řídce osídlené oblasti na česko-rakouském pomezí. Této snaze Rožmberkové zdatně konkurovali (např. klášterZlatá Koruna versus klášterVyšší Brod). Ve13. století se rovněž zformovala z původních osad a sídlišť nejstarší města:Písek,Jindřichův Hradec,Netolice,České Budějovice,Nové Hrady,Třeboň aVolyně, jejichž zachovalá jádra jsou dnes ve většině případů památkově chráněná.
Výrazného významu dosáhla oblast moderního Jihočeského kraje v16. století, především díky mocným rodůmRožmberků,pánů z Hradce apánů z Landštejna. Dalším faktorem byl rozvoj obchodu, s nímž souvisel rozvoj mnoha měst. Z dopravní polohy a obchodu těžilyPrachatice aVimperk naZlaté stezce, takéČeský Krumlov,Třeboň,Jindřichův Hradec čiSlavonice. V tomto století zaznamenalo rozmach takérybníkářství, díky němuž se utvářela konečná podoba jihočeské kulturní krajiny. Bažinatá neúrodná krajina Jihočeských pánví byla přeměňována v rozsáhlé soustavyrybníků. To vedlo ke zlepšení mikroklimatu a k hospodářskému a sídelnímu rozvoji.
První světová válka a prohra Rakousko-Uherska s sebou přinesla osamostatnění českých zemí a v roce1918 vznik Československé republiky. Ve třicátých letech20. století se na hospodářském rozvoji jak dnešního Jihočeského kraje, tak celé tehdejší Československé republiky negativně odrazila hospodářská krize pocházející zUSA, která zasáhla celou Evropu. Konec třicátých let znamenal pro Československou republiku ztrátuSudet ve prospěch nacistického Německa a posléze vznikProtektorátu Čechy a Morava.
Druhá světová válka a následné události se výrazně zapsaly do novodobého vývoje dnešního Jihočeského kraje. Jižní část území byla po několik století obydlena především obyvatelstvem německého původu. Během let1945–1947 bylo toto obyvatelstvoodsunuto. Odsun způsobil vylidnění mnoha oblastí v česko-rakouském a česko-německém příhraničí. Důsledkem nedostatečného znovuosídlení a vznikem železné opony po nástupu komunistického režimuzanikla zejména na Prachaticku a Českokrumlovsku řada malých obcí. K1. lednu1949 zároveň vstoupila v účinnost komunistická správní reforma, jíž se vČeskoslovensku rušily samosprávné země a vytvářely se centralisticky spravované kraje, které již s výjimkou moravsko-slovenské aslezsko-slovenské hranice nerespektovaly dosavadní historicky vzniklé hranice zemí. Většina území dnešního Jihočeského kraje byla začleněna do krajeČeskobudějovického, především moravské části do krajeJihlavského, okrajová území do krajePlzeňského aPražského. Období 50. let negativně ovlivnilo způsob života na venkově v celém státě. Násilnákolektivizace zemědělství ve svých důsledcích znamenala jeho přeměnu na zemědělskou velkovýrobu s velmi negativními dopady na krajinu a půdu. To bylo doprovázeno velkým odlivem obyvatelstva z venkova do měst.1. července1960 pak vstoupila v účinnost další komunistická správní reforma, jíž se redukoval počet krajů. Nově vzniklé kraje se již nejmenovaly podle svých center, ale podle částihistorické země, na níž se nacházela většina území kraje. Českobudějovický, Jihlavský, Plzeňský a Pražský kraj byly tedy zrušeny a celé území dnešního kraje bylo začleněno doJihočeského kraje, k němuž však navíc patřilo i celé územíokresuPelhřimov. Kategorizace sídel s sebou přinesla další vylidnění menších obcí, které byly v podstatě odsouzeny k postupné přeměně na chalupářská sídla bez základní občanské vybavenosti. Rozvíjet se mohly především střediskové obce, případně tzv. sídla nestřediskového trvalého významu. Výstavba velkokapacitních zemědělských objektů a architektonicky naprosto nevhodných bytových a kulturních domů negativně poznamenala tvář většiny obcí. Tento vývoj doprovázela ztráta vztahu většiny obyvatel venkova k půdě a rozpad vesnického společenství s jeho zvyky.
V období po listopadu1989 dochází na venkově k postupné nápravě škod, které zde v průběhu posledních desetiletí vznikly. Se zrušením kategorizace sídel dochází k postupnému návratu života i do menších vesnic. I přes nedostatek finančních prostředků se postupně mění tvář obcí k lepšímu, dochází k opravám domů a komunikací, obnově zeleně, plynofikaci sídel, obnově původních lidových zvyků apod. Jedná se však o dlouhodobý proces, v němž půjde především o využití stávajících předností – zachovalé krajiny a životního prostředí a potenciálu lidí, kteří zde žijí. Důležitá je v neposlední řadě také schopnost čerpání dotací z programů, které jsou a budou k dispozici. Pomoci může i skutečnost, že dochází k postupnému sdružování obcí do mikroregionů a k navazování partnerských vztahů s obcemi v sousedních zemích spojenému s výměnou zkušeností. Vzhledem k faktu, že Jihočeský kraj sousedí se Rakouskem a Spolkovou republikou Německo, byly v období studené války považovány spíše za nárazníkové pásmo.[9] Během tohoto období bylo na území dnešního Jihočeského kraje poměrně hustě rozmístěno množstvívojenských posádek. Obyvatelé v oblastech v těsném sousedství hranice byli vysídleni či přemístěni, mnoho malých obcí bylo srovnáno se zemí.
Během 90. let byly vojenské posádky postupně rušeny. Mnoho bývalých vojenských objektů bylo předáno do vlastnictví měst či obcí. Rušení posádek s sebou přineslo i zánik pracovních příležitostí. Vzhledem k tomuto faktu vyvíjela města, ve kterých měly být posádky zrušeny, aktivity, jejichž cílem bylo zachování těchto posádek. Vzhledem k přítomnosti vojenských posádek ve městech vznikala celá panelová sídliště pro vojáky a jejich rodinné příslušníky. V současné době jsou některá tato sídliště za hranicí životnosti, je nutné je v nejbližší době rekonstruovat.
Během povodní v roce 2002 byl zasažen i Písek. V době nejvyššího stavu vody byl pod vodou i středověkýKamenný most v Písku
Budějovický kraj byl zřízen spolu s dalšími samosprávnými kraji na základě článku 99Ústavy České republiky ústavním zákonemo vytvoření vyšších územních samosprávných celků (č. 347/1997 Sb.), který stanoví názvy krajů a jejich vymezení výčtem okresů (území okresů definuje vyhláška ministerstva vnitra č. 564/2002 Sb.) a pro vyšší územní samosprávné celky stanoví označení „kraje“. Kraje definitivně vznikly 1. ledna 2000,samosprávné kompetence získaly na základězákona o krajích (krajské zřízení) (č. 129/2000 Sb.), dne 12. listopadu 2000, kdy proběhly první volby do jejich nově zřízenýchzastupitelstev. Toto krajské členění je obdobné krajům z let 1948–1960, zřízených zákonem č. 280/1948 Sb. Novelizačním ústavním zákonem č. 176/2001 Sb. byl přejmenován Budějovický kraj na Jihočeský kraj, současně byly přejmenovány i tři další kraje. Nynější název samosprávného Jihočeského kraje je tedy shodný s názvem územního Jihočeského kraje, který je však rozlohou větší.
Jihočeský kraj má nejnižší hustotu zalidnění ze všech krajů České republiky. Začátkem roku 2021 žilo v kraji přes 643 tisíc obyvatel, tedy 64 obyvatel na km². Nejlidnatějším okresem jeokres České Budějovice, kde žije téměř 30 % obyvatel kraje (196 tisíc), což je dáno především soustředěním do samotného městaČeské Budějovice, v němž bydlí 94 tisíc osob.[10] Naopak nejméně lidnatým jeokres Prachatice (50 tisíc).
Jihočeský kraj není příliš bohatý na nerostné suroviny. Převažuje těžba štěrkopísků, stavebního kamene, cihlářských hlín a v omezené míře keramických jílů,vápence agrafitu. Významným přírodním bohatstvím jsoulesy, které zaujímají více než třetinu plochy kraje (37 %). Proto mělo v minulosti pro Jihočeský kraj velký významlesnictví adřevařský průmysl. Vzhledem k nalezištímkřemene a křemenného písku zde vznikl také průmyslsklářský. Dalším důležitým odvětvím bylorybářství azemědělství. Přírodní podmínky a odlehlost však neumožnily vytvoření dostatečné dopravní infrastruktury a bránily tak dalšímu růstu již existujících výrobních odvětví a ztížily rozvoj nově vzniklých odvětví (papírenský průmysl). Nedostatečné podmínky pro rozvoj průmyslu s sebou dále nesly zaostávání v dalších oblastech – například ve vzdělání. Tato situace se změnila s příchodem elektřiny a možností jejího masového využití. Průmysl se začal více rozvíjet. Nejvíce průmyslové výroby je soustředěno do okolíČeských Budějovic, Strakonicka a ve městěPísek. Zbývající část Jihočeského kraje zůstala i nadále zemědělsky zaměřená.
Ve čtvrtém ročníku srovnávacího výzkumu Místo pro život 2014 agentury Datank Jihočeský kraj obsadil 4. místo (v roce 2013 byl až sedmý). Podle tohoto výzkumu, který srovnává osm tematických oblastí a celkem 54 kritérií, jsou hlavními přednostmi Jihočeského kraje volnočasové aktivity, turismus, občanská společnost a tolerance, hodně zeleně, dobrý vzduch i bezpečné prostředí. Naopak mezi slabé stránky regionu patří špatná dopravní i kanalizační síť, nadmíra komunálního odpadu a dlouhá nemocnost.[12]
Nezaměstnanost v kraji byla 1,89 % (stav k 30. 9. 2019).
Po roce 1948 se v Jihočeském kraji začalo s budováním podniků, zaměřených především nastrojírenský průmysl (Motor České Budějovice, ZVVZ Milevsko,ČZ Strakonice…). Budování průmyslu navazovalo i na místní tradice, a to především v rozvojidřevozpracujícího (Jitona Soběslav, Jihočeské dřevařské závody), textilního (Jitex Písek, Otavan Třeboň, Šumavan Vimperk, Jitka Jindřichův Hradec, Fezko Strakonice) a potravinářského průmyslu (Jihočeské mlékárny).
Rozložení průmyslových a obchodních ploch v Jihočeském kraji je v současnosti ovlivněno tradicí průmyslové výroby v městských centrech. V posledním období hraje roli i geografické umístění v blízkosti ekonomicky rozvinutých států –Rakouska aNěmecka. Průmyslová výroba je koncentrována především v českobudějovickéaglomeraci a v okresech Tábor aStrakonice. Převažuje zpracovatelský průmysl (výroba dopravních prostředků, strojů, zařízení a elektrotechniky, výroba potravin a nápojů, textilní a oděvní). Novým energetickým centrem jejaderná elektrárna Temelín.
Přes velmi silné industriální vlivy stále hraje důležitou roli primární sektor (zemědělství, lesnictví a rybářství) – Jihočeský kraj má pokraji Vysočina druhý nejvyšší podíl zaměstnanosti v zemědělství (8,9%). Zemědělství Jihočeského kraje se v rostlinné výrobě orientuje na pěstováníobilovin, olejnin (řepka olejka),brambor aovoce (třešně,jablka,rybíz,švestky). V živočišné výrobě je významný chovskotu,drůbeže aprasat. Dlouholetou tradici má v Jihočeském kraji rybníkářství. Chov ryb v 25 000 ha vodních ploch představuje polovinu produkce v rámci celého Česka. Významná je produkce dřeva, zejména smrkového, ale i borového (Třeboňsko).
Jihočeský kraj se stává významnou turistickou a rekreační oblastí. Cestovní ruch zaznamenal v posledních letech největší nárůst podílu na podnikatelských aktivitách v kraji. Jihočeský kraj má poPraze 2. největší ubytovací kapacitu (47 929 lůžek) a je turisty čtvrtým nejnavštěvovanějším krajem Česka (poPraze,Jihomoravském kraji aKrálovéhradeckém kraji).
Dopravní infrastruktura patří dlouhodobě mezi slabé stránky Jihočeského kraje. Kvalitních silnic a dálnic i efektivní železniční dopravy je zde málo a při dopravních nehodách umírá hodně lidí.[12] Krajem prochází důležité státní a mezinárodní silnice (I/3, I/19, I/20, I/24, I/34 a severojižní IV. železniční koridor z Prahy do Rakouska, který je v momentálně nejmodernějším železničním spojením v ČR; důležitá železnice vede také z Českých Budějovic doPlzně a Vídně. Od GDV 2022/2023 byl v kraji zaveden systém vlakových linek S. Silnice I/3 z Prahy do Českých Budějovic a dále do rakouskéhoLince je v severní části kraje doplněnadálnicí D3. V r. 2023 byl ve výstavbě nebo začínala stavba obchvatu Českých Budějovic a jižní části dálnice na hranice s Rakouskem.
Na venkově lze nalézt řadu malebných vesnic s typickými zděnými staveními jihočeské lidové architektury – tzv.selské baroko. V Jihočeském kraji je 16vesnických památkových rezervací. Jedna z nich,Holašovice, byla rovněž zapsána na seznam UNESCO.
Jihočeská centrála cestovního ruchu (JCCR) jakopříspěvková organizace Jihočeského kraje hraje významnou úlohu v koordinaci a řízení cestovního ruchu v kraji. Její vývoj byl zahájen v roce 1994, kdy byla založena městy České Budějovice, Prachatice, Tábor a Třeboň jako zájmové sdružení měst pro podporu cestovního ruchu v jižních Čechách. Od roku 2009 funguje jako příspěvková organizace Jihočeského kraje a využívá dotace, příspěvky a granty z nejrůznějších zdrojů na podporu cestovního ruchu, pomocí nichž např. vytváří produkty cestovního ruchu, rozvíjí infrastrukturu CR, kulturu v regionu a spolupráci s příhraničními regiony Horního a Dolního Rakouska a Bavorska. JCCR prezentuje region na domácích výstavách a veletrzích cestovního ruchu, provozuje oficiální Informační systém cestovního ruchu Jihočeského kraje a neustále ho rozšiřuje o aktuální data. Ředitelem JCCR je od června 2015 Ing. Jaromír Polášek.
↑Počet obyvatel v regionech soudržnosti, krajích a okresech České republiky k 1. 1. 2020 [online]. Český statistický úřad, 2020-04-30 [cit. 2020-05-04].Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-18.
↑Rozloha území, počet obyvatel, hustota obyvatelstva a počet obcí podle krajů a okresů k 1. 1. 2013 [online]. Praha: Český statistický úřad [cit. 2015-05-02].Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-06-06.
↑DRDA, Petr; RYBOVÁ, Alena.Keltové a Čechy. Praha: Academia, 1998.ISBN80-200-0658-3. Kapitola Svět keltských oppid.
↑abcNOVÁČEK, Aleš. Jižní Čechy v zrcadle dějin a srovnání. S. 2-4.Geografické rozhledy [online]. 2012 [cit. 2025-09-27]. Roč. 21, čís. 3, s. 2-4.Dostupné online.ISSN1210-3004.
↑Krajská správa ČSÚ v Českých Budějovicích.Charakteristika kraje [online]. Český stastistický úřad, rev. 31.12.2013 [cit. 2014-01-03].Dostupné online.
↑Počet obyvatel v obcích České republiky k 1. 1. 2020 [online]. Český statistický úřad, 2020-04-30 [cit. 2020-05-04].Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-18.
↑ Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 8.10. – 9.10.2021 | Poslanci dle navrhující strany | Jihočeský kraj.Volby.cz [online].Český statistický úřad, 2021-10-09 [cit. 2022-11-07].Dostupné online.
↑ Výpis krajů ve vztahu k senátním volebním obvodům.Senát ČR [online]. [cit. 2021-12-09].Dostupné online.
.JPG)
.JPG)
