| Jig'al Alon יגאל אלון | |
|---|---|
 Jig'al Alon coby podplukovník izraelské armády na fotografii let 1948/1949 | |
| prozatímní premiér Izraele | |
| Ve funkci: 26. února1969 – 17. března1969 | |
| Prezident | Zalman Šazar |
| Předchůdce | Levi Eškol |
| Nástupce | Golda Meirová |
| 4. ministr zahraničních věcí Izraele | |
| Ve funkci: 3. června1974 – 19. června1977 | |
| Předseda vlády | Jicchak Rabin |
| Předchůdce | Abba Eban |
| Nástupce | Moše Dajan |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Ma'arach (dříveAchdut ha-avoda) |
| Vojenská služba | |
| Služba | Hagana Palmach Izraelské obranné síly |
| Doba služby | 1937–1950 |
| Bitvy/války | druhá světová válka válka za nezávislost |
| Narození | 10. října1918 Kfar Tavor,Osmanská říše (dnesIzrael) |
| Úmrtí | 29. února1980 (61 let) Afula,Izrael |
| Příčina úmrtí | infarkt myokardu |
| Místo pohřbení | Ginosar |
| Kneset | 3.,4.,5.,6.,7.,8.,9. |
| Choť | Ruth Allon |
| Příbuzní | Moshe Faycovich (bratr) |
| Alma mater | Kolej svatého Antonína Zemědělská škola Kadoorie |
| Profese | politik, voják,důstojník avoják |
| Commons | Yigal Allon |
 Seznam děl:SKČR |Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Jig'al Alon (hebrejskyיגאל אלון,rodným jménemJig'al Pajcovič;[1]10. října1918 –29. února1980) bylizraelský politik, velitel elitních úderných jednotekPalmach agenerálIzraelských obranných sil. Byl jedním z vůdců stranyMapaj aStrany práce, poslancemKnesetu, ministrem izraelských vlád a po smrtiLeviho Eškola se stal na měsícprozatímním izraelským premiérem. Byl autorem mírové iniciativy, známé jako tzv.Alonův plán, která vznikla po dobytí arabských území Izraelem všestidenní válce v roce 1967.
Narodil se v zemědělské osaděKfar Tavor v Dolní Galileji v tehdejšíOsmanské říši (dnešní Izrael). Jeho otec, který se podílel na založení osady, patřil mezi jedny z prvníchsionistických průkopníků, kteří dorazili zcarského Ruska v rámciprvní aliji v roce 1882.[2] Studoval naStřední zemědělské škole Kadoorie, kterou absolvoval v roce 1937.[3] V témže roce s mládežnickou skupinou založilkibucGinosar na severozápadním břehuGalilejského jezera.[2]
Alon velel polní jednotceHagany a posléze mobilní patrole v severní části mandátní Palestiny běhemarabského povstání v letech 1936 až 1939. V tomto období se zúčastnil řady operací Zvláštních nočních čet pod vedenímOrde Wingata aH. E. N. Bredina. V roce1941 se stal jedním ze zakládajících členů elitních úderných jednotekPalmach. V témže roce se zúčastnilbritské invaze doLibanonu aSýrie. V roce1943 se stal zástupcem velitele Palmach a na tomto postu sloužil až do roku1945, kdy se stal jejich velitelem. Z pozice velitele schválil v prosinci 1947 úder proti arabské vesnicial Khisas při libanonské hranici, při němž byly vyhozeny do povětří domy a zahynuly desítky civilistů.[4]
Po vzniku Izraele v květnu 1948 mu jeho počáteční neochota začlenit Palmach do nově vzniklé izraelské armády vysloužila nevraživost ministerského předsedyDavida Ben Guriona.[5] Když 11. června 1948 vyvrcholil konflikt mezi Ben Gurionem a Irgunem v otázce rozdělení zbraní, velel Alon jednotkám, které na Ben Gurionův rozkaz potopili loďAltalena, která vezla Irgunu zbraně z Evropy.[6]
Běhemizraelské války za nezávislost Alon velel několika hlavním operacím na všech třech frontách, včetněoperace Jiftach v Galileji,operace Danny v centrálním Izraeli čioperacím Jo'av aChorev vNegevské poušti. V rámci poslední zmíněné pronásledoval egyptské jednotky naSinajský poloostrov, kde se mu podařilo zajmout řadu egyptských vojáků, včetně budoucího egyptského prezidentaGamála Násira.[5] Během války byl povýšen na generálmajora a působil ve funkci veliteleJeruzalémského sektoru.
Jakožto operační velitel Jižního velitelství byl zodpovědný za bezpečnost podél hranic s Egyptem a podél části hranic s Jordánskem. 4. června 1949 nařídil, že bude podél hranic vytyčena osmikilometrová vojenská zóna. Kdokoli by se v ní neoprávněně nacházel bude bez výslechu zastřelen.[7]
V době své zahraniční cesty byl 25. října 1949 nahrazen na pozici velitele Jižního velitelství Moše Dajanem. Většina důstojníku štábu tohoto velitelství na protest rezignovala.[8] V roce1950 odešel z armády.[9]
Po odchodu z armády vstoupil do politiky a stal se jedním z prominentních vůdců stranyAchdut ha-avoda, za níž byl ve volbách v roce 1955 zvolen poslancem Knesetu, kterým byl následně až do své smrti v roce 1980. Během svého působení v parlamentu byl členem ekonomického výboru, výboru pro ústavu, právo a spravedlnost, výboru pro sport a zahraničního a branně-bezpečnostního výboru.
V letech 1961 až 1967 zastával ve vládě post ministra práce. Ze své funkce pracoval na zlepšení státních úřadů práce, rozšiřování silniční sítě a bojoval za prosazení zákonů upravujících pracovní právo. V roce 1967 též působil ve skupině plánujícíšestidenní válku. V letech 1967 až 1969 působil bylmístopředsedou vlády a ministrem pro absorpci přistěhovalců. Po smrti premiéraLeviho Eškola v únoru 1969 se stal dočasněprozatímním premiérem. Premiérský úřad zastával od 26. února 1969 do 17. března 1969, kdy se stala ministerskou předsedkyníGolda Meirová. V její vládě opět zastával post místopředsedy vlády a nověministra školství a kultury, a to až do roku 1974. Během událostí tzv.černého září roku 1970 navrhoval podpořit jordánskéhokrále Husajna v jeho konfliktu sOrganizací pro osvobození Palestiny (OOP).[10] V roce 1974 byl členem delegace, která vyjednávala dohodu o oddělení/odpoutání vojsk (Separation of Forces Agreement). V témže roce byl jmenovánministrem zahraničních věcí, kterým byl až do roku 1977. Krátce před svou smrtí byl v roce 1980 kandidátem ve volbě na post předsedy Strany práce, v níž vyzval k souboji stávajícího předseduŠimona Perese.
Alon byl architektem tzv.Alonova plánu, podle kterého by Izrael ukončil okupaciZápadního břehu po dohodě o rozdělení teritorií.
Zemřel 29. února 1980 ve věku 61 let v severoizraelskéAfule.[5] Je pohřben na břehu Galilejského jezera na hřbitově kibucu Ginosar.[11]
Po Alonovi nese jménohlavní silnice na Západním břehu vedoucí severojižním směrem podél východního okrajeSamařska a vojenské základnaMichve Alon vGalileji. V roce 2005 byl v celostátní izraelské soutěži internetového deníkuYnetnews zvolen 65. největšímIzraelcem všech dob.[12]
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuYigal Allon na anglické Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématuJig'al Alon na Wikimedia Commons| Jig'al Alon | |||||||||||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| |||||||||||||||||||||||||
