| Jicchok Lejb Perec | |
|---|---|
 | |
| Narození | 18.jul. /30. května1852greg. Zamość |
| Úmrtí | 3. dubna1915 (ve věku 62 let) Varšava |
| Místo pohřbení | Židovský hřbitov na Okopowské ulici |
| Alma mater | Varšavská univerzita |
| Povolání | básník-právník, spisovatel literatury faktu,dramatik,advokát,básník a povídkář |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Jicchok Lejb Perec (jidiš: יצחק־לייבוש פרץ,polsky:Icchok Lejbusz Perec, v anglosaském světě uváděn většinou jakoIsaac Leib Peretz neboI. L. Peretz;18. května1852,Zamość –3. dubna1915,Varšava) bylpolskýžidovskýspisovatel píšící vjidiš (zpočátku vhebrejštině).[1] Do jidiš literatury vstoupil roku 1888.[2] Pro své povídky čerpal materiál ze života zbídačených Židů ve východní Evropě a kritizoval jejich pokoru a rezignaci.[3] Jednu knihu věnoval i legendě opražskémgolemovi.[4] Psal i populárně naučné texty, kterými chtěl východní židovstvo poučit o vývoji moderní vědy. Perec odmítal kulturní univerzalismus a viděl svět jako složený z různých národů, z nichž každý má svůj vlastní charakter a "vyvolenost". Je představitelemhaskaly (židovskéhoosvícenství), nicméně na rozdíl od mnoha svých kolegů ctil jidiš achasidismus, v chasidském folklóru našlo inspiraci například jeho díloDer Kuntsenmakher (vydání z roku 1917 ilustrovalMarc Chagall). Sol Liptzin ho charakterizoval jako "optimistu, který věřil v nevyhnutelnost pokroku". Jako většinamaskilů žijících vRuské říši přivítalrevoluci roku 1905, ale opatrněji než většina kolegů, upozorňoval často na protižidovsképogromy, které revoluci provázely, a obával se, že univerzalistické ideály revoluce budou brzy zmarněny. Věřil, že lze vytvořit národní život pro Židy vdiaspoře, bez nutnosti se vrátit doSvaté země, a s jidiš jako národním jazykem. Francouzský spisovatelGeorges Perec byl jeho vzdáleným příbuzným.
Obrázky, zvuky či videa k tématuJicchok Lejb Perec na Wikimedia Commons