Republika Jižní Osetie Республикæ Хуссар Ирыстон Respublikæ Xussar Iryston სამხრეთ ოსეთის რესპუბლიკა Samxret Osetis respublika Республика Южная Осетия Respublika Južnaja Osetija
Jižní Osetie (osetskyХуссар Ирыстон,Chussar Iryston,gruzínskyსამხრეთ ოსეთი,Samchret Oseti) či téžCchinvalský region (gruzínskyცხინვალის რეგიონი,Cchinvalis regioni) je sporné území naKavkazu.De iure je integrální součástíGruzie,jejíž autonomie byla 11. prosince 1990 gruzínskými orgány jednostranně zrušena.
De facto je Jižní Osetie spolu sAbcházií územím zcela závislým na ruské vojenské, hospodářské a finanční pomoci, jehož nezávislost Moskva uznala po krátké osetinsko-gruzínské válce v roce 2008.[2] Kvůli vojenské přítomnosti Ruska bývá Jižní Osetie spolu s Abcházií často označována zaRuskem okupované území.[3][4][5][6][7][8][9][10][11][12][13][14][15]
Podrobnější zdůvodnění najdete v diskusi. Neodstraňujte, prosíme, tuto zprávu, dokud nebudou pochybnosti vyřešeny.
Pro vkladatele šablony: Na diskusní stránce zdůvodněte vložení šablony.
Tento článek není dostatečněozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třebaověřit.
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněnímreferencí navěrohodné zdroje.
Alanie, 10-12. století
Jižní Osetie patřila k územím, kam ve středověku pronikalbyzantský vliv. Později sem proniklo království Alánie ze severního Kavkazu, což bylo království Osetinců, kteří sem v této době přišli. V desátém století se sjednotilaGruzie a později tuto oblast dobývá. Ve 12. století sem přicházejíMongolové a proniká semislám. Křesťanství však zůstala věrná většina obyvatelstva, dnes je zde pouze muslimská menšina a křesťané tvoří 61 % obyvatelstva Jižní Osetie. Od 14. století (po rozpadu Gruzie) se v oblasti střídá vlivAlanie, Gruzínských knížectví, Persie aOsmanské říše. V roce1774 byla kRusku připojena Severní Osetie (dnešníSeverní Osetie-Alanie) a v roce 1801 i Jižní Osetie. V roce 1810 pak Gruzie. V roce 1918 se Jižní Osetie stala součástíZakavkazské demokratické federativní republiky, která se po pár týdnech rozpadla a Jižní Osetie se stává součástíGruzínské demokratické republiky. EtničtíOsetinci s tím nesouhlasili, a proto zde začaly propukat vzpoury, jež přešly ve válku, která trvala až do příchodu Rudé armády v roce 1920. Navzdory nevoli místních byla Osetie v rámciSSSR rozdělena na jižní a severní, přičemž jižní byla součástíGruzínské SSR a dostala status autonomní oblasti, zatímco severní byla připojena kRuské SFSR a dostala status federativní republiky. Vedení Jižní Osetie se po celou dobu existenceSSSR snažilo o spojení se Severní Osetií v rámciRuské SFSR.[16]
V roce1988 zde vznikla Lidová fronta, jedna z prvních politických stran vedle komunistické. Její zvolení představitelé požádali republikovou vládu vTbilisi, aby status Jižní Osetie byl změněn z autonomní oblasti na autonomní republiku. Po osamostatnění Gruzie však došlo k pravému opaku – autonomie byla zrušena úplně a území oblasti bylo rozděleno mezi několik gruzínských krajů, z nichž však jeden zhruba zahrnuje oblast obývanouJihoosety. V současné době se jedná o velmi chudou oblast, a to i na gruzínské poměry.
Část Jižních Osetů se tak následně od Gruzie na počátku 90. let s podporou Ruska jednostranně odtrhla a na části území bývaléJihoosetské autonomní oblasti založilaRepubliku Jižní Osetii, nad kteroude facto gruzínská vláda ztratila plnou kontrolu.
7. a 8. srpna 2008 se situace mezi centrální vládouGruzie a Jižní Osetií prudce zhoršila; jednání o míru ztroskotala a příměří bylo porušeno už po několika hodinách. Následně nařídil gruzínský prezidentMicheil Saakašvili mobilizaci vojenských záloh a do vzbouřenecké provincie vyslal tanky, dělostřelectvo a stíhačky. Obvinil také Rusko z vojenské agrese a bombardování "pokojných gruzínských měst". Gruzie ohlásila, že její vojenské jednotky vstoupily po celonočním bombardování do hlavního městaCchinvali, aby „na území separatistické republiky obnovily ústavní pořádek“.[17] Pozdější zprávaEvropské unie označila za viníka rozpoutání války Gruzii, ale podle zprávy nese část odpovědnosti za konflikt i Rusko.[18]
Jihoosetský prezidentEduard Kokojty uznaný Ruskem tvrdil, že armádaGruzie údajně zabila víc než 1400 osetských civilistů, ale údaje se nepodařilo ověřit z nezávislých zdrojů.[19] Podle BBC je mrtvých civilistů "nejméně 15" a ruské ministerstvo zahraničních věcí potvrdilo, že do Jižní Osetie vyslalo tankové jednotky.[20] Později nezávislá organizaceHuman Rights Watch oznámila 44 mrtvých, přičemž asi polovinu měla na svědomí Ruská armáda. Výzvu ke zdrženlivosti adresoval všem stranám konfliktu generální tajemníkNATOJaap de Hoop Scheffer a podobná vyjádření vydalyUSA. K řešení konfliktu se sejdeRada bezpečnosti OSN.[21]
Topografická mapa Jižní Osetie, srpen 2008, polská transkripce.)
Po vítězném konfliktu s Gruzií v roce 2008 začalo Rusko upevňovat své pozice. Jako první stát uznalo 26. srpna 2008nezávislost vojensky obsazené Jižní Osetie naGruzii. Prakticky celý svět uznání nezávislosti Ruskem odsoudil.[22] Druhým státem, který „uznal nezávislost“ vojensky obsazené Jižní Osetie byla 5. října 2008Nikaragua, když s ní Rusko uzavřelo pro Nikaraguu lukrativní energetické a zbraňové smlouvy. Dne 10. 9. 2009 prohlásil prezident Venezuely, že považuje Jižní Osetii a Abchazii za nezávislé. Dne 16. prosince 2009 uznalo za odměnu v přepočtu 900 mil. Kč od Moskvy nezávislost Jižní OsetieNauru a podle ruských zdrojů dne 19. září 2011Tuvalu.[23] Tuvalu v roce 2014 uznání anulovalo podepsanou smlouvou s Gruzií. Rusko vyčlenilo ze státního rozpočtu peníze na opravy válkou způsobených škod. Současně navyšovalo svůj vliv v oblasti politické, vojenské a hospodářské tak, že rozpočet Jižní Osetie je od roku 2008 z 99% závislý na subvencích z Ruska.[24] Rusko též upevňuje vojenskou přítomnost. Počet rozmístěného kontingentu přesahuje 5000 vojáků plus kolem 900 pohraničníkůFSB rozmístěných podél hranice s Gruzií.[24]
Představy obyvatel o budoucnosti země jsou nejasné. Některé skupiny vidí sociálně ekonomický přínos a možnost zvýšení zaměstnanosti v integraci s Ruskem. Vysocí představitelé mluví dokonce o sjednocení s Ruskem.[24] Avšak vývoj v poslední době (rok 2011) ukazuje na zřetelné zvýšení protiruských nálad. Nevoli vyvolává stoupající vědomí existenční závislosti na Rusku.[24] K protiruským protestům došlo v prosinci2011 na demonstraci v Cchinvali. Závislost na Rusku je však tak silná, že manévrovací prostor vůči Rusku nemá ani obyvatelstvo, ani státní správa.[24] Podle agentury ITAR-TASS prohlásil prezident Leonid Tibilov v červenci roku 2013 úmysl spojit se v budoucnu seSeverní Osetií, čímž by se Jižní Osetie stala součástí Ruské federace.[25]
Na zasedání politické rady při úřadu prezidenta republiky Jižní Osetie dne 26. 5. 2016 byl projednán termín konání referenda o připojení Jižní Osetie k Ruské federaci. Prezident Leonid Tibilov a předseda Parlamentu Jižní Osetie Anatolij Bibilov poté vystoupili se společným prohlášením, v němž oznámili, že bylo rozhodnuto uspořádat referendum až po prezidentských volbách, které se mají konat v roce 2017.[26]
Jihoosetský státní znak tvoří kruhový štít červené barvy na němž je zobrazen žlutý leopard a v pozadí stříbrné horyKavkazu. Okolo štítu je na bílém mezikruží s ozdobným okrajem lemovaným osetským tradičním vzorem černě napsán oficiální název státu "Republika Jižní Osetie" vosetštině(РЕСПУБЛИКӔ ХУССАР ИРЫСТОН) aruštině(РЕСПУБЛИКА ЮЖНАЯ ОСЕТИЯ).
Jihoosetská hymna je píseňRespublikæ Xussar Irystony Paddzaxadon Gimn, také známá pod názvem prvního veršeUarzon Iryston! (českyMilovaná Osetie!). Text napsal Totraz Kokaev a hudbu složil Felix Alborov.
Před rozpadem SSSR a následnou válkou, žilo v Jižní Osetii asi 100 000 obyvatel z nichž kolem 2/3 byliOseti a o něco víc než 1/4Gruzíni. Východní část, obzvlášťokres Achalgori, byla osídlena předevšímGruzíni, zatímco západ a střed byl osídlen hlavně Osety.[zdroj?] Kvůli složité a nejasné situaci, která zde od války 1991–1992 až do roku 2008 vládla, se zde od rozpadu SSSR neuskutečnilo žádné sčítání lidu. Proto všechna ostatní čísla jsou pouze odhady. V roce 2007 se odhadoval počet obyvatel na 70 000, přičemž etnické složení obyvatelstva mělo být přibližně stejné jako před rozpadem SSSR. Po válce v roce 2008 bylo Gruzínské obyvatelstvo vyhnáno a zároveň během války utekli i někteří osetinští obyvatelé a asi 500 jich bylo zabito.[zdroj?] I přes to některé agentury[kým?] odhadují počet obyvatel až na 80 000. Přírůstek obyvatel mohl být způsoben ruskou finanční pomocí, která mohla přilákat některé Osetince ze Severní Osetie, kteří z Jižní Osetie utekli už v roce 1991, nebo Osetince, kteří utekli z Gruzie.[zdroj?] Mimoto se k těmto obyvatelům může také počítat ruskáposádka 3700 mužů, kteří jsou zde umístěni od války s Gruzií.[zdroj?]
Na počátku války s Gruzií disponovala Jižní Osetie nad rámec kontrolyGruzie 3 tisíci muži ve zbrani a minimálně následujícím arzenálem, který pocházel ze zůstatku po rozpadu Sovětského svazu, patrně doplněného dodávkami z Ruska po rozpadu SSSR:[zdroj?]
↑ В Цхинвале прошла пресс-конференция начальника Управления государственной статистики Южной Осетии Инала Тибилова. Цхинвал.Государственное информационное агентство «Рес» [online]. 11. 8. 2016 [cit. 14.3.2017].Dostupné online. (rusky)
↑ČTK.Z márnice zmizely mrtvoly Gruzínů, kteří zemřeli při přestřelce s ruskými vojáky [online]. denik.cz [cit. 2015-11-22].Dostupné online.
↑La Géorgie redoute une intervention russe [online]. Le Figaro, 2012-06-20.Dostupné online. (francouzsky)
↑Luke Coffey.Four years later -- seeking a peaceful end to the Russian occupation [online]. Fox News, 2012-08-31.Dostupné online.
↑ Biden Says U.S. Will Not Recognize Abkhazia, South Ossetia.www.rferl.org. RFE/RL, 2013-02-02.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Hopeful Georgia takes baby steps towards EU.www.aljazeera.com. Al Jazeera, 2013-11-30.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Obama warns Moscow of ‘costs’ over Ukraine [online]. Financial Times, 2014-02-28.Dostupné online.
↑Putin’s takeover of Crimea is part of a larger strategy [online]. The Washington Post, 2014-03-03.Dostupné online.
↑6 Unintended Consequences From The West's Passive Response To The Ukraine Invasion [online]. Forbes, 2014-03-05.Dostupné online.
↑Steven Erlanger.NATO Steps Back Into the U.S.S.R. [online]. The New York Times, 2014-05-22.Dostupné online.
↑E.U. signs Ukraine association deal, puts off sanctions till Monday [online]. Fortune, 2014-06-27.Dostupné online.
↑In Russia's Shadow: Searching for the Roots of the Georgia Problem [online]. Spiegel Online International, 2014-07-15.Dostupné online.
↑Analysis: Ukraine cease-fire a victory for Putin [online]. USA Today, 2014-09-06.Dostupné online.
↑ US TO HELP GEORGIA BOOST ITS DEFENSES.bigstory.ap.org. Associated Press, 2014-09-07.Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-09-10.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑US, Europe at odds over NATO expansion [online]. Deutsche Welle, 2014-09-09.Dostupné online.
↑Gruzínská Jižní Osetie se prý chce stát součástí Ruska [online]. České noviny.cz, 2013-07-24 [cit. 2013-07-24].Dostupné online.
↑KOZAEV, Arsen. Референдум о присоединении Южной Осетии к России перенесен на 2017 год.Кавказский Узел [online]. 2016-05-26 [cit. 2016-05-26].Dostupné online. (rusky)
.svg)
.svg)
.svg)
