V padesátých letech jako členka vinohradské scény odsoudila spolu s dalšími v rámci vykonstruovaného procesu svoji kolegyniJiřinu Štěpničkovou, která byla následně vězněna po 10 let. Herečka se za tento čin několikrát omluvila: z mladické nerozvážnosti věřila komunistické propagandě všechna obvinění tehdy odsouzené populární herečky. Členkou KSČ byla od svých 16 let až do roku 1970. Sama pak čelila komunistickým represím.
Před kamerou dostala první velkou příležitost ve špionážním dramatuSmyk, které v roce1960 natočil režisérZbyněk Brynych. V 60. letech objevil jejíkomediální talent režisér Zdeněk Podskalský. V 70. letech pro ni však nastala nucená přestávka před kamerou a na filmové plátno se ve větší roli vrátila až v roce1980 ve filmuTrhák.
Během své kariéry ztvárnila přes 140 filmových a televizních rolí. Přestože se vyznačovala zajímavým hlasem, dabingu se téměř nevěnovala. Za pozornost však stojí dabingElizabeth Taylor ve filmuKdo se bojí Virginie Woolfové?.
Jejím manželem byl herecJiří Pleskot, za kterého byla vdaná jen dva roky.[4] Později žila dvacet sedm let se svým životním partneremZdeňkem Podskalským. Neměla žádné děti. Byla kmotrou mladšího syna herečkySimony Stašové Vojtěcha Staše[5]a také kmotrou Damiána Hráška, synaSimony Postlerové.[6]
Její rodiče byli rozvedení. Otec se podruhé oženil a měl její nevlastní sestru Petru (od té neteř Aneta), se kterou se ale nestýkala.
Zemřela po dlouhé nemoci ve věku 81 let ve svém bytě vPraze v Kouřimské ulici na Vinohradech. Pohřbena byla19. ledna2013 v jihočeskýchMalenicích, kde jsou pohřbeni oba její životní partneři.
1983Miroslav Krleža:Leda, Československý rozhlas Praha, role: Melita, režie: Jan Lorman
1986Jaroslav Boček:Případ dokora Karpety, režie: Josef Hajdučík; role: Jiřina Landová.
1993Zdeněk Svěrák:Podzemnice olejná, režie Jan Fuchs, účinkují: Vlasta Žehrová, Zdeněk Svěrák, Jiří Pleskot, Jiřina Jirásková, Petr Pelzer a Martin Růžek.
↑KÜHNELOVÁ, Tereza. Postlerová se při rozloučení s Jiráskovou (†81) zhroutila: Oporou jí byl postižený syn, kmotřenec Jiráskové.Blesk.cz [online]. 2013-01-15 [cit. 2025-07-14].Dostupné online.
↑ŽANTOVSKÁ, Hana. Virginia Woolfová: Flush. Příběh lásky a přátelství v podání Jiřiny Jiráskové.Vltava [online]. Český rozhlas, 2021-03-28 [cit. 2021-03-28].Dostupné online.
↑Daniela Fischerová: Cesta k pólu [online]. Český rozhlas, 2017-10-01 [cit. 2017-10-01].Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-10-02.
Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s.ISBN80-901103-0-4. S. 377.
Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s.ISBN80-902586-9-7. S. 264.
Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s.ISBN978-80-7360-796-8. S. 292.
TOMEŠ, Josef, a kol.Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s.ISBN80-7185-245-7. S. 618.
Československo
Seznam děl v databáziNárodní knihovny
_BAR.svg)
II. stupeň o stát v oblasti kultury a umění
Obrázky, zvuky či videa k tématuJiřina Jirásková na Wikimedia Commons
OsobaJiřina Jirásková ve Wikicitátech