| Jiřetín pod Jedlovou | |
|---|---|
 Kostel s farou v Jiřetíně pod Jedlovou | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
| Status | obec |
| Pověřená obec | Varnsdorf |
| Obec s rozšířenou působností | Varnsdorf (správní obvod) |
| Okres | Děčín |
| Kraj | Ústecký |
| Historická země | Čechy |
| Stát | Česko Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°52′28″ s. š.,14°34′31″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 659 (2025)[1] |
| Rozloha | 11,37 km²[2] |
| Nadmořská výška | 458 m n. m. |
| PSČ | 407 56 |
| Počet domů | 299 (2021)[3] |
| Početčástí obce | 4 |
| Početk. ú. | 3 |
| PočetZSJ | 4 |
| Kontakt | |
| Adresa obecního úřadu | Vinařská 32 407 56 Jiřetín pod Jedlovou obec@jiretin.cz |
| Starosta | Josef Zoser |
| Oficiální web | www |
 | |
  Jiřetín pod Jedlovou | |
| Další údaje | |
| Ocenění | Vesnice roku |
| Kód obce | 562572 |
| Geodata (OSM) | OSM,WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Jiřetín pod Jedlovou (původní aněmecký názevSankt Georgenthal) jeobec (dřívějšíměsto) na severní straněLužických hor v okrese Děčín, v Ústeckém kraji. Žije v ní659[1] obyvatel. Obec tvoří také osadyLesné,Rozhled aJedlová. V roce 1587 byla Jiřetínu udělena císařemRudolfem II. plná městská práva. V roce 1998 získala obec titulVesnice roku.
Jiřetín leží vLužických horách v nadmořské výšce 458 metrů, podKřížovou horou (577 m n. m.), na kterou vede křížová cesta, která byla zřízena roku 1764, a kaple, postavená v roce 1796. V obci sídlí od roku 1874 ženský klášterKongregace dcer Božské lásky a od roku 1990, zde mají ve vlastním domě svou venkovskou enklávu sestry pražskéhokláštera voršilek.
Na většinu území obce zasahujeCHKO Lužické hory. Jiřetín pod Jedlovou má statutměstské památkové zóny od roku 1992. Poblíž obce se nachází zřícenina hraduTolštejn a třetí nejvyšší vrchol Lužických horJedlová. Na západním okraji obce, u silnice směrDěčín, se nacházíštola Jan Evangelista. Obec je významným střediskemzimních sportů.
Město seněmecky jmenovaloSankt Georgenthal (českySvatý Jiří v Oudolí). Město založil v roce1539Jiří ze Šlejnic, proto bylo svěřeno pod ochranusvatého Jiří a bylo pojmenováno po svém patronovi. Český název byl vytvořen v roce 1949 ze jménaJiří podle starších českých zeměpisných jmen. Po roce 1945 se městečko krátkou dobu jmenovaloSvatý Jiřetín. V roce 1949 městečko dostalo rozlišovač pod Jedlovou pro odlišení od ostatníchJiřetínů.[4]
V roce 1983, byl na zahradě domu čp. 212, nalezen nejstarší doklad o pobytu člověka na území Jiřetína, pamětní minceřímského císařeClaudia II., který vládl v letech 268 až 270 a která byla ražena za jeho nástupceAureliana.Úvahy o slovanském osídlení tohoto kraje již od konce6. století jsou pouhou fikcí, nemají reálný základ.[5] V roce 1509 dal králVladislav II. JagellonskýJindřichovi ze Šlejnic právo na dvacet let v tolštejnském panství těžitzlato,stříbro,měď,olovo,cín,železo a jiné kovy. Pokusy o těžbu nejdříve probíhaly v Sýkořím údolí pod Tolštejnem a v Údolí Milířky podKozím hřbetem na katastru Dolního Podluží.[6]
Nejstaršími doklady osídlení v okolí Jiřetín jsou středověkésklárny. Nejbližší datované sklárny se nachází 1,5 km jižně od osadyLesné na katastru obceDolního Podluží, další se nacházely uprostřed osady Rozhled naproti rekreačnímu středisku Slovan. Existencehutí byla datována do konce 13. století.[7]
Podle dostupných údajů vznikl základ Jiřetína již v roce 1539, kdy bylo vybráno místo, a v letech 1548 až 1553 bylo hornické městečko vyměřeno do pravidelného šachovnicového půdorysu. Město bylo postaveno při starélipské cestě, které lemovala východní okraj městečka. Město Jiřetín patří do skupiny horních měst, zakládaných podélsaských hranic. Základem Jiřetína je přesnýčtverecnáměstí, od něhož se odvíjela pravidelnáortogonální síť ulic. Středové ulice neměly tranzitní charakter, což nebylo na úkordopravní dostupnosti. Dálková trasa vedla na východním okraji města. Podél náměstí a ulic byly vyměřeny kvadratické domovní bloky, na jejichž každé straně stály tři domy. Ačkoli byly všechny domy v městečku dřevěné, nikdy z tohoto důvodu nevyhořelo celé.[8]
Počáteční rozvoj městečka byl ovlivněn četnými výhodami, které plynuly ze zakládacího privilegia, které dal ve dvaceti bodech 12. listopadu 1554 sestavit Jiří ze Šlejnic. Město dostalo obvyklá základní práva, všichni majitelé domů dostali právo vařitpivo podle rumburskéhovárečného řádu a prodávat je, právo péci chleba, porážet dobytek, získali volnost k provozováníobchodu a vedenířemesel. Byli osvobozeni po celémdominiu od všech dávek i cel. Měli právo svobodného odkazu svého majetku, a byli osvobozeni od všech dluhů, které nechali mimozemě Koruny české. Měli právo volitměstskou radu,purkmistra a rychtáře a funkcionáře městské samosprávy, i když sivrchnost vymínila jejich schválení. Obyvatelé města nezískali žádné pozemky, pouze ty, na kterých stály jejich domy. Měli však právo svobodného odkazu svého majetku a především výsadu volného pohybu, tj. svobodného příchodu a odchodu.[9] Výsady umožňovaly zdárný chod městského života, který měl zajistit zdárný chod důlní činnosti. Hlavním důlním dílem byla v 16. století dědičnáštolasvatého Kryštofa, její vchod je vidět před jiřetínským domem čp. 252 v Křížové ulici. Podpora vrchnosti nebyla bezmezná, předpokládalo se podmínečné prodlužování platnosti důlníhoprivilegia. Ta byla v roce 1569 prodloužena o dalších 15 let a v roce 1584 o další tři roky. Záhy však došlo k poklesu těžby. V době omezování důlní činnosti byly záporem majetkoprávní poměry. V roce 1587 byly obyvatelům městečka vyměřeny poddanské platy a povinnosti.[10] Dne 18. prosince 1587 udělil císařRudolf II. listinou plnéměstské právo. Součástí výsad města byly dva výroční trhy, na svatého Jiří (24. dubna) a po svatém Martinovi (11. listopadu). Součástí listin bylo i udělení práva na věčné časy užívat vlastnípečeť aznak. V roce 1599 ve městě propuklamorováepidemie, jíž podlehlo 300 lidí.[11]
Vlastní kostel začali obyvatelé Jiřetína budovat v roce 1587. Kostel byl vysvěcen dne 21. května 1612 a prvním duchovním se stalevangelický pastor z Dolního Podluží Joachim Schöfelder. V roce 1616 se kněz přestěhoval z Dolního Podluží do Jiřetína, byla postavena fara.[12]
Naděje vkládané do rudných ložisek nesplnily očekávání. Cesta k životním jistotám vedla předcechy. První se městským řemeslem uplatnilipláteníci, tkali již od roku 1557.[13]
V roce 1642 zatřicetileté války zničiliŠvédové nedaleký hradTolštejn. V době rekatolizace odešlo – podle seznamu ze 3. prosince 1652 – z Jiřetína 108 osob, jako první získal měšťanské právo v Drážďanech stolař Johann Krocker.[14]
Až do vydání císařského patentu 19. července 1765 užívalo městoprávo hrdelního soudu II. stupně.Popraviště bylo naŠibeničním vrchu.
Potřicetileté válce bylo v Jiřetíně z 92 domů 29 pustých. Berní rula z roku 1654[15] neuvádí ani náznak dolování, nelze z toho usuzovat, že všechny důlní podniky využívající ložisekleštěnce olověného zanikly. Jiřetínský farář v roce 1656 uvádí, že bylo uvedeno do provozu dolovánízlata,stříbra,mědi a prý takéuhlí.[16] V roce 1750 probíhalo dolovaní rudy v dědičné štole svatého Kryštofa na Křížové hoře, v roce 1781 byla založenaštola Jan Evangelista. V roce 1681 zakoupilrumburské panství knížeAntonín Florián z Lichtenštejna, s jehož rodem sdílel Jiřetín osud až do roku 1919. V roce 1804 po zničení manipulační budovy musela být ruda odvážena do saskéhoFreibergu, což bylo velice ztrátové, takže těžba nepokračovala. V katastruJedlové pracovala v první polovině 18. stoletíbarokní sklářská huť.V roce 1805 byla přesStožecké sedlo vybudována dodnes používaná silnice. Křižovatka pod Jiřetínem nese neoficiální názevNa Mýtě, nejspíše doklad toho, že tudy vedla stará obchodní cesta, na níž se v podhradí Tolštejna vybíralomýtné.V roce 1848 byla v Jiřetíně vytvořenanárodní garda. V roce 1907, v souvislosti s reformou veřejné správy, zrušením panství a vytvoření okresů se stává součástí politickéhookresu Rumburk, později připadlokresu Varnsdorf.Od roku 1862 existuje v Jiřetíněpoštovní úřad.[17]
Josef Vítězslav Šimák o Jiřetínu napsal před rokem 1905:„Hory Jiřetínské kvetly však jen za požehnaného míru doby Rudolfinské, válkou třicetiletou zanikly a nevzkřísily se, ač pokusy o to dály se. Teprve nový průmysl, tkalcovský a soukenický, zvláště výroba sametů, potom sklářství, zavedené sem ta tišších dob ze sousedství, pomohl městečku a je dosud hlavním zdrojem výživy.“[18]
Nejvyššího počtu obyvatel Jiřetín dosáhl v roce 1880. Po polovině 19. století, díky odklonu hlavní silnice, a v návaznosti na průmyslový a stavební rozvoj nedalekéhoVarnsdorfu, se Jiřetín přestalpůdorysně rozvíjet. Nové výstavby se dočkaly pouze dvě budovy. Na úpatí Křížové hory vyrostla budova Střelnice a těsně vedle fary budovapožární zbrojnice. Počátkem 20. století byl postaven novývodovod. Dne 8. září 1909 byla v Jiřetíně zavedenaelektrická energie. Zaprvní světové války padlo 71 jiřetínských rodáků.[19]
Po první světové válce došlo k velkým pozemkovým změnám, velkostatek Rumburk propadl pozemkové reformě. Od knížeteJana z Lichtenštejna jej vykoupil československý stát.[20]
V roce 1919 došlo k přejmenování ulic. V roce 1934 bylo bez práce v Jiřetíně 282 lidí, jejich počet stoupl do roku 1938 až na 400. Nezaměstnaným začínala pomáhatSudetendeutsche Volkshilfe. V roce 1935 byla poprvé pro veřejnost otevřena štola Jan Evangelista. Dne 2. října 1939 obsadily Jiřetín jednotkywehrmachtu. Německé obyvatelstvo, které vítalo zábor s neskrývaným nadšením, pod dojmem válečných událostí záhy vystřízlivělo. Došlo převedení prakticky všech podniků na válečnou výrobu. Na válečnou výrobu byla převedena i zámečnická dílna firmy Ernst Clar, kde pracovali i sovětští váleční zajatci.[21]
9. května 1945 převzal správu Jiřetína a bezpečnostní službu český národní výbor. Během prvních týdnů po válce se v Jiřetíně aktivizovali němečtíantifašisté, kteří byli od ostatních Němců odlišováni ještě 18. srpna 1945 v hlášení místní správní komise o počtu obyvatel. Pro původní německé obyvatelstvo představovaly velký problém takzvanéRevoluční gardy, kterým se říkalo „rabovací gardy“.[22] Jako všude jinde v republice se i Němců v Jiřetíně týkala represivní opatření. Nejlépe je dokumentuje vzpomínka posledního německého kronikáře Jiřetína Emila Brunna, publikovaná v tzn. Bílé knize:„Blokovány byly jejich úspory ve spořitelně, museli odevzdat rozhlasové přijímače, hudební nástroje, sportovní náčiní, vozidla. Němci nesměli po 19. hodině večerní opouštět svoje obydlí a byli povinni nosit bílé pásky. Nesměli užívat železnici a v provozech museli pracovat pod dozorem. Všechny podniky obdržely správce a všechny živnosti musely odvádět své příjmy. Ve svém volnu museli Němci odstraňovat zátarasy i obranná postavení a pod dozorem rovněž konat i jiné práce. Každý německý nápis byl odstraněn, odstraněn byl i pomník padlých vojáků na náměstí. Jednotliví Němci byli zatčeni a vzati do tábora, jen protože byli členy nacistické strany nebo jeČeši nenáviděli. Trpěli tam hladem a násilnostmi, buď tam zahynuli nebo jiní byli propuštěni teprve po letech. Potom byly vyhledávány prvé oběti k vyhnání. Krátce předtím obdrželi výzvu, někde se v určitou dobu shromáždit, takže jim nezbyl žádný čas k zabalení toho, co jsi měli vzít sebou. Tam byli znovu prohledáni a pak nejbrutálnějším způsobem v horku a v dešti hnáni jako dobytek a na hranicích ponecháni sami sobě.“[23]
Podle hlášení Místní správní komise žilo v Jiřetíně dne 18. srpna 1945 v obci 1058 Němců, z toho 152 antifašistů. Dne 9. února 1946 byl přirazii zatčen Anton Kühnel, který se vrátil přes hranice zpět pro své věci a při pokusu o útěk byl zastřelen Herbert Schindler.Osídlování probíhalo pomalu. 18. srpna 1945 žilo v Jiřetíně pouze 120 Čechů a 16 Slováků, kteří ale přišli do Jiřetína v únoru 1945 jako uprchlíci –Volksdeutsche, což byli etničtí Němci z území na východě.[24]
V roce 1945 byl v Jiřetíně po Jedlovou odstraněn pomník válečným obětem, který zde stál od roku 1904.[24]V roce 1966 byla zbořena jiřetínská radnice, na jejím místě dnes stojí betonové nákupní středisko. Radnice dnes sídlí v patrové budově nad náměstím.[25]
26. května 1946 byl v Jiřetíně ustaven místní národní výbor. Dne 30. září 1949 byl Jiřetín spojen s Tolštýnem, dnešníkatastrální územíRozhled.[26] V 80. letech 20. století byly návrhy na integraci s Horním a Dolním Podlužím, které občané odmítli. Jiřetín tehdy přišel o funkci uvolněného tajemníka.
Správa obce byla za poměrů podruhé světové válce podřízena jednotné soustavě národních výborů, v jejímž rámci nebyly původně uznávány městské statusy jak Jiřetínu, tak i řadě jiných větších a menších míst, kde v čele obce stálmístní národní výbor. Status města nikdy nebyl Jiřetínu vrácen, i když změnou ústavy jej v roce 1960 řada jiných měst dostala zpět. Jiřetín nedostalměstský statut zpět ani nikdy později. [27]
V sedmdesátých letech 20. století se v Jiřetíně a jeho okolí začíná prosazovatchalupářství. Osady Lesné, Rozhled a Jedlová se stávají ryze chalupářskými a chalupáři je zachránili před zánikem.[28] V roce 1973 byla vyhlášenaCHKO Lužické hory, která chrání ráz krajiny mimo areál dosavadní výstavby a která přinesla zákaz výstavby nových chat. Během 60. až 80. let 20. století se Jiřetín stal významným střediskem zimních sportů. Zásluhu na tom má Tělovýchovná jednota Slovan Varnsdorf. Jako první byl vybudován „háčkový“ vlek pod Tolštejnem na tzn. „Mezičkách“ o délce 270 m a převýšení 70 m. V roce 1980 byl vybudovánkotvový vlek typu VL 1000 na severovýchodním svahu Jedlové, dlouhý 1 200 m a o převýšení 260 m. Na Jedlové byly vybudovány dvěsjezdovky, závodní o délce 1 200 m a turistické o délce 1 400 m. V roce 1976 byl vybudován hotel Slovan s 70 lůžky. V roce 1984 přibyl běžecký areál kolem Jedlové.[29]
Prvním novodobým starostou obce se dne 12. prosince 1990 stal Josef Zoser, který byl v obci od roku 1980 předsedou Tělovýchovné jednoty Slovan. Josef Zoser je starostou dodnes. Posametové revoluci se počet obyvatel Jiřetína snížil téměř o celou stovku. Příčinou byl odchod většiny řádových sester různých řeholí do původních klášterů. Jako první odešlydominikánky, po nichvincentinky, jejich dosavadní domov na náměstí byl využit ke zřízení azylového domu Domov svatéMáří Magdalény. Provoz zprvu zajišťovalyrafaelky, které po roce odešly do jižních Čech. Současně odešlykarmelitky a během roku 1994 odešlo z Jiřetína i třicetsester těšitelek. Na podzim 1995 odešlysarmatky do domovského kláštera v Ružomberku na Slovensku.[30]
V roce 1992 byla v Jiřetíně vyhlášenaměstská památková zóna, přestože na západní straně náměstí stojí panelové nákupní středisko. V roce 1994 byla zahájena rekonstrukce fary. Též v roce 1994 začala výměna střešní krytiny kostela a části krovů kostela, věřící museli na nedělní mši svatou chodit do kostela v Dolním Podluží. V druhé polovině září 1995 začalo vznikat informační středisko rekonstrukcí autobusové čekárny na náměstí. Z nevzhledné a poničené stavby se stal víceúčelový objekt. Do provozu byl uveden v roce 1998. V roce 1999 byla turisticky zpřístupněna štola Jan Evangelista. V roce 1998 obec získala titul „Vesnice roku“.[31]V roce 2001 bylo v prostorách hraduTolštejna vyhlášenoTolštejnské panství.[32] V roce 2015 zahájila provozfontána.[33]
Zastupitelstvo obce Jiřetín pod Jedlovou je sedmičlenné. V zastupitelstvu obce byli ve volebním období 2006 až 2010 kandidáti tří stran,Hnutí nezávislých za harmonický rozvoj obcí a měst mělo tři zástupce v zastupitelstvu, Sdružení nezávislých kandidátů za rozvoj Jiřetín mělo též tři zástupce a Hnutí za demokratizaci obecních zájmů jednoho zástupce.[34] Starostou Jiřetína pod Jedlovou byl v letech 1990–2015Josef Zoser, který byl v letech 2002 až 2008senátorem za Hnutí nezávislých za harmonický rozvoj obcí a měst zaokres Děčín.[35]
Jiřetín pod Jedlovou měl v minulosti vlajku, jehož list tvořily dva pruhy, modrý a bílý. Shodoval se s mnoha historickými městskými vlajkami, a proto byla jiřetínská vlajka doplněn rozlišující figurou. Nově upravená vlajka má popis:List tvoří dva vodorovné pruhy, modrý a bílý s bílou lilií v žerďové polovině listu, a bílý. Podobu vlajky schválilPodvýbor pro heraldiku a vexilologii Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 12. února 2003. Předseda poslanecké sněmovny udělil vlajku 6. června 2003 na základě svého rozhodnutí ze dne 18. března 2003.[36]
Popis znaku Jiřetína pod Jedlovou zní:Na spodku štítu je zelená hora, pod níž leží bělavý a červeně skvrnitý drak. Na „hoře stojí hradní brána Tolštejna“ ze stříbrných kvádrů a po jejích obou stranách jsou nízké, rovněž stříbrné kvádrové věže, každá věž má okrouhlou střílnu a kupolovitou červenou střechu s makovicí. Brána je otevřená, uvnitř červeně malovaná, se zlatými vraty. Před branou jede na stříbrném koni sv. Jiří ve zbroji a kopím probodává krk draka. Na každé věži pod kulatou střílnou visí poštovská trubka, vpravo červená, vlevo modrá, zlatem kovaná, visící na červené šňůře. Nad branou mezi věžemi je zelené sítí a mezi ním dvě palice orobince. V něm stojí stříbrná labuť s rozloženými křídly. Na křídlech i prsou má modrý pruh, na kterém je vždy po jedné stříbrné lilii. Ve zlatém zobáku drží labuť zlatý šíp s červeným peřím a ocelovým hrotem, z pravé strany shora dolů k levé straně šikmo obrácený.[37]
Obec je členemSvazu měst a obcí,Euroregionu Nisa,Spolku pro obnovu venkova,Svazu historických sídel,Sdružení pro rozvoj Šluknovska aSvazu obcí Tolštejn. Obec neudržuje pravidelné styky se zahraničím, styky jsou příležitostného charakteru.[38]
Samotný Jiřetín pod Jedlovou se nachází na poměrně strmém svahu. Sportovní areál má nadmořskou výšku 430 metrů, náměstí leží v nadmořské výšce 455 metrů. Horní část obce se šplhá k nadmořské výšce 500 metrů, nad obcí se nacházíKřížová hora o nadmořské výšce 577 metrů. Osadou Rozhled protéká Bílý potok,Lesného na východní straně lemujeLesenský potok.[39] OsaduJedlová odvodňuje Jedlovský potok. Katastrem obce probíhá hlavní evropské rozvodí meziBaltským mořem aSeverním mořem. Obec leží v nadmořské výšce 458 metrů. Nejvyšším bodem obce jeJedlová, od zní k východu směřuje hřbet, ukončený zříceninou hraduTolštejna.
Geologicky se území Jiřetína pod Jedlovou skládá z krystalinika, přestavované zde lužickýmžulovým masívem, zasahující na území Jiřetína z Šluknovské pahorkatiny. Přes katastr Jiřetína vedelužický přesmyk. Podnebí je odlišné od českého vnitrozemí. Krajina je vystavena oceánským vlivům, je otevřená k severu. Jsou zde mírnější zimy a chladnější léta. Jsou zde menší denní i roční výkyvy teplot a větší množství srážek. Nejslunečnějším měsícem je září. Katastr Jiřetína pod Jedlovou je z velké části zalesněn, především druhotnýmismrkovými lesy, které ve vyšších polohách vykazují známky poškozeníexhalacemi. Ze zemědělské půdy jsou na území Jiřetína především louky, z části nekultivované. Již dletereziánského katastru o bonitě z roku 1756 zde má půda 8. třídu, tj. nejnižšíbonitu.[40]
Jiřetín pod Jedlovou se nachází na severní straně západní částiLužických hor. Rozloha katastru obce je 11,37 km², z toho 7,48 km² představuje lesní půda, 2,55 km² trvalé travní porosty, 2,83 km² zemědělská půda, a zbytek připadá na zastavěnou plochu, ostatní a vodní plochy.[41] Jiřetín se skládá ze tří katastrů Jedlové, Rozhledu (na katastru Rozhledu leží samotná osada Rozhled a osada Lesné) a samotného Jiřetína.
Jiřetín pod Jedlovou sousedí katastrálním územím na severu a východě s obcíDolní Podluží, východní hranici tvoří z velké částisilnice číslo 9, na jihu sousedí s obcíSvor, která leží v okrese Česká Lípa, v Libereckém kraji, dále na jihu a západě s obcíKytlice, dál s obcíRybniště aHorní Podluží.
Jiřetín pod Jedlovou Počet obyvatel | |||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Rok sčítání | Počet obyvatel | ||||||||||||
| 1818 | 2 142 | ||||||||||||
| 1830 | 2 460 | ||||||||||||
| 1850 | 2 729 | ||||||||||||
| 1869 | 3 392 | ||||||||||||
| 1880 | 3 415 | ||||||||||||
| 1890 | 3 379 | ||||||||||||
| 1900 | 3 275 | ||||||||||||
| 1910 | 3 172 | ||||||||||||
| 1921 | 2 654 | ||||||||||||
| 1930 | 2 961 | ||||||||||||
| 1950 | 992 | ||||||||||||
| 1961 | 1 039 | ||||||||||||
| 1970 | 888 | ||||||||||||
| 1980 | 773 | ||||||||||||
| 1990 | 614 | ||||||||||||
| 2000 | 575 | ||||||||||||
| 2008 | 591 | ||||||||||||
| Zdroj: Vlastivěda Šluknovského výběžku[42] | |||||||||||||
V roce 1880 žilo v Jiřetíně pod Jedlovou 3 145 osob. V témže roce se k češtině na základě obcovacího jazyka přihlásilo 10 osob, o deset let později žádná osoba. Obcovací jazyk tehdy znamenal, že osoba používá k hovoru jako jazyk češtinu. V roce 1921 se k „československé“ národnosti přihlásilo 4,2 % osob, v roce 1930 činil jejich podíl 5,2 %.[43]
Přisčítání lidu v roce 1921 zde žilo 1 995 obyvatel (z toho 501 mužů), z nichž bylo 91 Čechoslováků, 1 872 Němců, tři příslušníci jiné národnosti a 29 cizinců. Převážná většina patřila k římskokatolické církvi, 28 k církvím evangelickým, jeden k církvi československé, 45 k nezjišťovaným církvím a dvacet lidí bylo bez vyznání.[44] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 2 178 obyvatel: 88 Čechoslováků, 2 056 Němců, jednoho příslušníka jiné národnosti a 33 cizinců. Stále převažovala římskokatolická většina, ale ve vsi žilo také 52 evangelíků, dva členové církve československé, 88 příslušníků nezjišťovaných církví (z toho 78 u starokatolické církve) a 133 lidí bez vyznání.[45]
Dlesčítání lidu v k 1. listopadu 1980 žilo v Jiřetíně pod Jedlovou trvale 773 osob, z toho 296 mužů a 477 žen. Neobvyklý poměr mužů a žen byl způsoben tím, že v Jiřetíně byl charitní domov pro řeholnice a dále zde byly ubytovány dělnice z Polska. Celkem 543 občanů se hlásilo k české národnosti, 140slovenské, 72německé, 10polské, 5maďarské a 3ukrajinské.[46] Mezi zajímavosti uvedené v obecní kronice patří i to, že se v Jiřetíně pod Jedlovou narodil 15miliontý občan Československé socialistické republiky dne 28. března 1977.[46]Dle sčítání lidu v 2001 měl Jiřetín pod Jedlovou 570 obyvatel, z toho 484 bylo české národnosti, 30 německé, 25 slovenské a jeden občan se přihlásil k moravské národnosti.[47]
Jiřetín v 70. letech 19. století usiloval, aby se v něm usídlily řeholnice. Město jednalo s generální představenouKongregace Milosrdných sester svatého Karla Boromejského v roce 1872, ale bezvýsledně. Po založeníKongregace dcer Božské lásky v roce 1868 byly do Jiřetína povolány sestry novéřehole, které zde zřídilyDům božské prozřetelnosti v roce 1874.[48] Byla postavena nová klášterní budova, čp. 254. Její součástí byla kaple a sirotčinec. Původním posláním řádu byla péče o venkovské dívky přicházející za prací do měst, dále péče o přestárlé a sirotky. Po první světové válce vedly sestry vlastní školu, školu ručních prací, školku a pečovaly o sirotky. Byl vybudován další klášterní objekt s kaplí.[23]
Po druhé světové válce i nadále v Jiřetíně existoval klášter. Sestry byly tehdejšímu režimu trnem v oku. Ještě v roce 1947 vedly útulek s převážně německými dětmi, dětský domov v klášteře byl zrušen v roce 1950. Představitelé obce i okresu se snažili o to, aby sestry odešly. K tomu ale nedošlo, v objektu kláštera byl v průběhu 50. let zřízen domov důchodců pro přestárlé řádové sestry. Byly zde soustředěny sestry z Kongregace Dcer Božské Lásky z celé republiky. V roce 1970 zde prožívalo sklonek života 250 řeholnic z celéhoČeskoslovenska z osmi řádových kongregací. V 80. letech v Jiřetíně žilykarmelitky,vincentky,těšitelky,voršilky,rafaelky,satmarky a další sestry. Sestry převzaly několik objektů v obci a postavily další budovu. Místnímu národnímu výboru působily starost tím, že se nezúčastňovaly voleb. Poprvé sestry volily v roce 1981.[30]
Po roce 1989 postupně řádové sestry z Jiřetína odešly, zůstala jenKongregace dcer Božské lásky avoršilky.
Na tradice založené řádovými sestrami v Jiřetíně navazuje „Domov svaté Máří Magdalény“, který má sloužit k ochraně ještě nenarozeného života. Domov zde nacházejí dívky, které se ocitnou v obtížné životní situaci.[49]
Počátkem 90. let 20. století vznikla myšlenka na založení muzea. Zabývá se počátky obce v souvislosti s hradem Tolštejn a dolovánímstříbronosných rud. Muzeum bylo zřízeno v budově bývalé fary a jeho součástí je i Hornická naučná stezka Údolí Milířky aštola Jan Evangelista.
Jiřetín pod Jedlovou byl v roce 1992 vyhlášen památkovou zónou. Město se totiž do dnešní doby zachovalo jakomimořádně kompaktní památkový celek, v jehož obraze dominují přízemní i patrové roubené domy s podstávkami a obvyklemansardovými střechami abřidlicí vykládanými štíty. Některé domy mají prvky s ozdobnými klasicistními portálky. Důvodem vyhlášení městské památkové zóny také bylo, že Jiřetín představuje jedinécelistvě dochované šachovnicově uspořádané horní město v celých Čechách.[50]
V Jiřetíně jsou v seznamu památkové chráněných objektů farníkostel Nejsvětější Trojice, kaple Ukřižování na Křížové hoře s přiléhajícím areálem, celkem 24 objektů včetně 11 obrazů křížové cesty, sloup se sochou svatého Vavřince, fara (čp. 1) domy čp. 4 (z roku 1788). Dále čp. 121, 144 a 145, dále chalupy čp. 162 a 164, zřícenina hraduTolštejn a rozhledna naJedlové. Chráněné je také sousošísvaté Anny na západním okraji obce aTřípanský sloup podJelení skálou.[51]
Původněrenesanční kostelNejsvětější Trojice, jehož výstavba byla zahájena v roce 1587 nebo 1590, byl vysvěcen v roce 1612.[12] Většina zařízení pochází z 18. století. Dva oltářní obrazy (Nejsvětější Trojice aZmrtvýchvstání Páně) jsou dílem jiřetínského rodákaJosefa Birnbauma. Střecha kostela bývala až do roku 1846šindelová, poté byla nahrazena pálenou krytinou. Současně byly pořízeny čtyři ciferníky věžních hodin. Do té doby býval pouze jeden na severní straně.[52]
.jpg)
Dominantou Jiřetína jekřížová cesta, vedoucí naKřížovou horu nad obcí. Roku 1699 zde byl vztyčen dřevěný kříž. O založení křížové cesty se zasloužil jiřetínský farář Gottfried Ließner. V roce 1759 dal postavit jedenáct zděnýchrokokových výklenků a dřevěnou kapli nad 12. a 13. zastavením. Poslední čtrnácté tvořila kapleBožího hrobu. Dřevěná kaplePovýšení svatého Kříže byla 4. prosince 1779 zničena vichřicí. Základní kámen zděné kaple byl položen v roce 1783. V roce 1796 byla kaple dokončena a vysvěcena. V roce 1842 byla Křížová cesta upravena stupni a v roce 1847 vzniklo vstupní schodiště.[53]
Budova fary pochází z roku 1755. Provedení této stavby patřilo v tehdejší době k nejhonosnějším objektům svého druhu v severních Čechách a její vzhled, preferující patrovývilový stavební typ s mansardovou střechou, se nakonec v pobělohorské době stal závazný právě pro farní budovy.[6]
Na středu jiřetínského náměstí stojípískovcový sloupsvatého Vavřince, křesťanského patrona proti požárům. Na přední straně je nápis, podle kterého byla plastika restaurována roku 1802, v upomínku na požár, který vypukl 11. srpna 1802. Na okraji obce, směrem naRybniště, stojí sochasvaté Anny.[54]
Na severním okraji obce je hřbitov. Byl založen před první polovinou 19. století místo hřbitova na náměstí. Nejstarší náhrobek na hřbitově nese letopočet 1635.Márnice byla postavena v roce 1748. V roce 1761 byla postavena na hřbitově kaple. Kaple byla v roce 1822 přestavěna a dnešní podobu získala v roce 1840, v témže roce byl hřbitov sadově upraven a obehnán zdí.[6]
V ulici pod poštou je opuštěná budova bývalé šroubárny, v níž byla zadruhé světové války pobočka koncentračního táboraFlossenbürg, kde pracovaly francouzské židovské ženy.[55] Roku 1982 na ní byla umístěna malá pamětní tabulka,[6] která však byla později odstraněna.
V Jiřetíně pod Jedlovou se každoročně od roku 1991 pořádá Svatojiřetínská pouť. Pouť se pořádá nejbližší neděli svátkupovýšení svatého Kříže, dne 14. září. Od roku 1998 existuje Spolek přátel Jiřetína, který pořádámasopustní oslavy,drakiádu a další. Každoročně se pořádají „Hry legrace a smíchu“.[56]Mezi první spolky v Jiřetíně pod Jedlovou patřila již od roku 1724 společnost střelců. Spolek vystavěl nad městem pod Křížovou horou budovu Střelnice. Za své aktivity v doběslezských válek v polovině 18. století dostaly od vrchnosti děkovný dopis. Ve druhé polovině 19. století přibyl ke spolku střelců v roce 1862 Spolek veteránů a Spořitelní a záložní spolek, v roce 1863 Tělovýchovný spolek, v 1865 vznikl Spolek dobrovolných hasičů. Po vzniku Československa spolky fungovaly na stejném principu. V třicátých letech vznikl Dělnický tělocvičný a pěvecký spolek. Spolky se staraly i o divadelní představení.[57]Po roce 1948 vznikly v Jiřetíně seshora nařízené společenské organice jakoSvaz přátel SSSR v Československu, odbočka Jiřetín v roce 1946 čiROH – svaz zaměstnanců sklářského průmyslu fa. A. Clar Svatý Jiřetín Svaz dobrovolných hasičů začal existovat 30. listopadu 1945. V roce 1961 vznikla Tělovýchovná jednota Slovan Jiřetín pod Jedlovou. V 80. letech 20. století se začal objevovat smysl pro místní tradice. V roce 1984 se objevil Spolek občanů německé národnosti. Při příležitosti oslav 400. výročí vyhlášení Jiřetína pod Jedlovou městem proběhly oslavy jubilea.[58]V Jiřetíně od roku 1998 pracuje Spolek přátel Jiřetína.[59]
Během 60. až 80. let byl naJedlové a u osady Rozhled vybudován lyžařský areál, čímž se Jiřetín stal střediskem zimních sportů. V roce 1983 zahájila místní tělovýchovná jednota výstavbu letního sportovního areálu,[60] který nabízí mnoho možností sportovního vyžití.
Ve východní části obce v bezprostřední blízkosti lesa se nachází letní sportovní areál, který provozuje Tělovýchovná jednota Slovan Jiřetín pod Jedlovou. Areál nabízí travnaté hřiště nafotbal, třiantukové tenisové kurty, venkovní bazén, univerzální hřiště s umělým povrchem a osvětlením vhodné natenis,nohejbal,košíkovou,florbal, třibeach pískové kurty,atletickou dráhu 60 m s doskočištěm do dálky, sektor na vrh koulí, osmnáctijamkovéminigolfové hřiště a dětské hřiště s relaxační zahradou.
V katastru obce, na severním úpatí západní části Lužických hor mezi Jedlovou a zříceninou hraduTolštejn, se nachází zimní sportovní areál. V současné době jsou v areálu provozovány dvalyžařské vleky, a to od hotelu Slovan na vrchol Jedlové v délce 1200 m a na „Mezích“ v délce 800 m.
Přes Jiřetín vedou etapy ženské cyklistického závoduTour de Feminin. V místním sportovním areálu se pořádají cyklistické závody Samat tour,[61] dále se ve sportovním areálu pořádá celorepublikový turnaj v plážovém volejbalu[62] a další.
Obec leží na silnici druhé třídy číslo264 z Rybniště do Varnsdorfu. Na východě obce se nacházísilnice číslo 9 vedoucí přes osaduLesné, spojujícíŠluknovský výběžek s vnitrozemím České republiky.Železniční stanice Jiřetín pod Jedlovou na tratiRybniště–Varnsdorf se nachází na katastru obceDolní Podluží, dále na katastru obce, asi 3 km od centra směrem na jih se nachází lesní nádražíJedlová. Autobusové spojení se zbytkem Šluknovského výběžku zajišťujeČSAD Semily a linku do Prahy zajišťuje především společnost Quick Bus, a. s. a ČSAD Semily.[63]Autobusová zastávka na autobusy doPrahy aLiberce je na křižovatceNa Mýtě, asi 800 metrů od centra obce směrem na východ.
Na katastru Jiřetína pod Jedlovou je křižovatkaevropských dálkových trasE3 aE10 u ranče Ranche 7D.[64] Na území Jiřetína jsou vedeny jako červená turistická trasa číslo 0332 z Lesného přes Jedlovou doKrásné Lípy, dále jako zelená turistická trasa číslo 3951 z Varnsdorfu přesjedlovské nádraží doCvikova. Z jedlovského nádraží vede červená turistická trasa číslo 0317 doJetřichovic přesStudenec. Z náměstí v Jiřetíně vede žlutá turistická trasa na hraniční přechod v Dolním Podluží, dále pokračuje na koupaliště na územíNěmecka Trixi v Großschönau. Slouží také jako spojka k Hornické naučné stezce v údolí Milířky.[65]
Přes Jiřetín vedou cyklotrasy číslo 3015 a 3052. Lyžařům slouží sjezdovky na Tolštejně a na Jedlové.Tolštejn je centremTolštejnského panství.[65] V obci je bohatá síť restaurací sloužící turistům, ubytovacích zařízení cestovního ruchu.
Prvnílékař se v Jiřetíně připomíná již v roce 1675. První člověk s lékařským titulem v Jiřetíně byl MUDr. Franz Langer, který v Jiřetíně žil od roku 1839.Lékárna v Jiřetíně vznikla v roce 1834 v č. p. 127.[66] Založil jí František Preissel. Ten zakoupil dům čp. 120 a tam lékárnu přestěhoval. V tomto domě byla lékárna až do roku 1995. Posledním lékárníkem v ní byl Dr. Pharm. Nestor Houngbejdi z africkéhoBeninu. Specializoval se nahomeopatii.V Jiřetíně pod Jedlovou jeneurologické doléčovacísanatorium Klára. Sanatorium se nachází v bývalém domově řeholních sestertěšitelek v Křížové ulici číslo 233. Doléčují, případně se zde léčí trvalejšíbolesti hlavy, kloubů, páteře, funkční zažívací poruchy. Penzion je součástí smluvní sítězdravotních pojišťoven.[67] Dále má v Jiřetíně ordinacipraktický lékař pro děti a dorost. Praktický lékař pro dospělé azubní lékař je v Dolním Podluží. Od 1. června 1993 je v obciDům pečovatelské služby.[60]
Ve dvacátých letech 20. století byla v Jiřetíně čtyřtřídní německá chlapecká a dívčíobecná škola, umístěné ve dvou budovách čp. 29 a čp. 116. V obci vznikla iniciativou okresního úřadu také česká menšinová škola, umístěná ve školní budově čp. 116. Vyučování v ní začalo dne 11. listopadu 1919. V roce 1951 se začalo uvažovat o stavbě nové školy. Dne 11. listopadu 1955 byl položen základní kámen nové školy. Vyučování bylo zahájeno v roce 1958. Od školního roku 1962 až 1963 je provozována jako čtyřtřídní a od roku 1969 jako dvojtřídka a od pátého ročníku povinné školní docházky začínají děti dojíždět do Dolního Podluží.[68]Škola v Jiřetíně pod Jedlovou ukončila svoji činnost po 38 letech. Od školního roku 1995 dochází děti do školy v Dolním Podluží. V objektu školy zůstalamateřská školka, stala se součástí sportovního areálu.[69] Obec v roce 1993 založila místní noviny „Permoník“. Nulté číslo vyšlo v březnu 1993, poté začaly vycházet pravidelně. Od května 1997 nesou noviny podtitul „Noviny pro občany a chalupáře Jiřetína pod Jedlovou, Dolního Podluží a Horního Podluží“.Noviny jsou měsíčníkem.[70][71]
V letech 1907 až 1909 založiljablonecký podnikatel Richard Hübner továrnu na broušení a leštěnípolodrahokamů. Mezi světovými válkami zaměstnávala až 300 dělníků.[72]Konjunktuře výroby polodrahokamů udělala konec hospodářská krize ve 30. letech 20. století. Po 2. světové válce se z továrny stal jeden ze závodů Preciosa n. p. Jablonec nad Nisou. Koncem roku 1997 závod ukončil svoji činnost a všichni zaměstnanci byli propuštěni.[73]V roce 1978 byla zahájena výstavba nové haly Rukova, výroba pozinkovanéhoplechu začala postupně přecházet výrobě elektrickým kamen a ohřívačů vody. V závodě se vyráběly teplovodní kotle Dakon. V 80. letech 20. století v závodě pracovalo 120 zaměstnanců. V Jiřetíně pod Jedlovou je v současné době výrobce krbových kamen HAAS+SOHN v objektu bývalého Rukova,[74] dále výrobce plastových oken Samat,[75] firma EUROGREEN CZ s. r. o. která se zabývá celorepublikově profesionálním zakládáním sportovních trávníků. Zakládá a staví travnatá fotbalová hřiště prvoligových týmů.[76]
Zemědělství v obci po zániku státního statku prakticky neexistuje, problémem je základní údržba zemědělských ploch.
V Jiřetíně pod Jedlovou je obchod v potravinami, obchod sezeleninou,poštovní úřad, informační centrum a kolem 15 restaurací. Mezi věhlasnější patří na katastru obce Hradní restaurace na Tolštejně, restaurace na Jedlové, chata Zvoneček v osadě Jedlová, Penzion Setuza, Ave restaurant a další.[77]
I když Jiřetín pod Jedlovou nikdy nebyl velkým městem, přesto se v něm narodilo dost osobností přesahující význam Jiřetína.Franz Anton Ernst (1745–1805) bylhouslař,hudební skladatel a houslový koncertní mistr,Johann Alois Miksch (1765–1845) byl operní zpěvák a hudební pedagog,Johann Birnbaum (1793–1872) byl malířem převážně církevního umění,Josef Johann Münzberg (1838–1907) cestovatel a zakladatel restaurace na Tolštejně,Wenzel Salomon (1874–1953) byl malířem místních motivů, namaloval též obrazPochod smrti. Obraz zachycuje pochod vězňů z koncentračního tábora Schwarzheide na konci dubna 1945. Obraz byl téhož roku vystaven ve výloze krámku na náměstí na "upomínku" hrůz. Další osud tohoto obrazu není znám. Na podobné téma namaloval ještě jeden obrazPracovní skupina zachycující židovské ženy z tábora Terezín. Tento obraz visel do 1987 v interiéru OV KSČ v Děčíně, roku 1987 byl předánPamátníku Terezín.František Fišer (1926–1983) žil po roce 1970 trvale na Jedlové čp. 1, kde se podílel na ekumenickém překladubible, jeho hlavní podíl spočíval v překladustarozákonních žalmů.[78][79]
O Jiřetínu vypráví mnohopověstí, např. o Vlachovi, který každé tři roky do Jiřetína přijížděl na kozlovi, o modrých kamenech, na kterých Jiřetín leží a které jej chrání před katastrofami, o sedmi bratrech Donátových, kteří v rámcirekatolizace museli opustitČechy, o zázračném uzdravení nejmladšího na Křížové hoře, o zázračné pumpě u Panenky Marie na Křížové hoře, o hodináři Grohmanovi, o loupežníkoviKaráskovi. Z novodobějších pověstí se vypráví jak sovětští vojáci stříleli v lesích okolí Jiřetínazvěřinu, vypravěč jako malé dítě jedl se šestiletou sestrou zvěřinu s nimi a jak nim přišel ruský důstojník a plynouněmčinou jim vyprávěl, že má také malou holčičku, je jí dva a půl roku a že ji ještě neviděl, a možná ani nikdy neuvidí. Že ví, že skončila válka, všichni se radují, že je konec války, je to dobře a nakonec řekl:„Nepřejte si ten režim, co máme v Rusku. Já vůbec nevím, co s námi bude.“, jak odešli Němci z Jiřetína, jak v Jiřetíně stály domy, kde byli zajatci,Rusové,Francouzi. Jak měli lidé strach z Hitlera, pak z vlastních lidí.[80]
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
Obrázky, zvuky či videa k tématuJiřetín pod Jedlovou na Wikimedia Commons| Vesnice roku | |
|---|---|
Telnice (1995) •Vratěnín (1996) •Svatý Jan nad Malší (1997) •Jiřetín pod Jedlovou (1998) •Olešnice (1999) •Sloup (2000) •Kameničky (2001) •Nečtiny (2002) •Vilémov (2003) •Kovářov (2004) •Bořetice (2005) •Liptál (2006) •Havlovice (2007) •Lidečko (2008) •Tučín (2009) •Ratměřice (2010) •Komňa (2011) •Řepice (2012) •Jesenik nad Odrou (2013) •Kateřinice (2014) •Krásná (2015) •Kašava (2016) •Heřmanov (2017) •Dolní Němčí (2018) •Lipová (2019) •Kostelní Lhota (2022) •Ostrožská Lhota (2023) | |
| Části obceJiřetín pod Jedlovou | |
|---|---|
| Části obce | |
