| Jiří Dienstbier | |
|---|---|
.jpg) Jiří Dienstbier v roce 2009 | |
| Místopředseda1. a2. vlády Mariána Čalfy | |
| Ve funkci: 6. dubna1990 – 2. července1992 | |
| Ministr zahraničních věcíČSSR/ČSFR | |
| Ve funkci: 10. prosince1989[1] – 2. července1992[2] | |
| Předseda vlády | Marián Čalfa |
| Předchůdce | Jaromír Johanes |
| Nástupce | Jozef Moravčík |
| PředsedaSvobodných demokratů | |
| Ve funkci: 1993 – 3. prosince1995 | |
| SpolupředsedaSD-LSNS (spolupředseda zaLSNSVavřinec Bodenlos) | |
| Ve funkci: 3. prosince1995 – 30. listopadu1996 | |
| Předchůdce | Vavřinec Bodenlos |
| Nástupce | Tomáš Sokol |
| 2. senátor zaobvod č. 30 – Kladno | |
| Ve funkci: 25. října2008[3] – 8. ledna2011 | |
| Předchůdce | Ladislav Svoboda |
| Nástupce | Jiří Dienstbier mladší |
| PoslanecFederálního shromáždění (SL) | |
| Ve funkci: 7. června1990 – 4. června1992 | |
| Zvláštní zpravodajOSN pro lidská práva vJugoslávii,Bosně a Hercegovině aChorvatsku[4] | |
| Ve funkci: 1998 – 2001 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | KSČ (1958–1969) OF (1989–1991) SD(OH) (1991–1996) SD-LSNS (1996–1998) |
| Nestraník | |
| doSenátu | zaČSSD (2000) |
| v Senátu | zaČSSD (2008–2011) |
| Narození | 20. dubna1937 Kladno Československo  Československo |
| Úmrtí | 8. ledna2011 (ve věku 73 let) Praha Česko Česko |
| Příčina úmrtí | rakovina |
| Choť | Jaroslava Dienstbierová Zuzana Dienstbierová Květa Dienstbierová Jiřina Dienstbierová |
| Rodiče | Jiří Dienstbier |
| Děti | Monika Arkai Irena Mračková Jiří Dienstbier Kristina Dienstbierová |
| Příbuzní | Emil Hájek (děd z matčiny strany) Jara Ribnikar (teta po matce) |
| Alma mater | Univerzita Karlova Burgundská univerzita |
| Zaměstnání | novinář, dokumentátor, řezač kovů, balič knih, noční hlídač, topič, ministr zahraničí, senátor |
| Profese | novinář, politik |
| Ocenění | International Press Institute World Press Freedom Heroes Řád čestné legie Medaile Za zásluhy, I. stupeň |
| Podpis |  |
| Commons | Jiří Dienstbier |
 Seznam děl:SKČR |Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Jiří Dienstbier st. (20. dubna1937Kladno –8. ledna2011Praha[5]) bylčeskýpolitik,novinář adisident. V letech 1989–1992 působil jakočeskoslovenskýministr zahraničí a místopředseda federální vlády, v období 2008–2011 pak byl senátorem zasenátní obvod Kladno.
V letech 1955–1960 studovalžurnalistiku naFilozofické fakultěUniverzity Karlovy.
Ještě jako student vstoupil v roce 1958 doKomunistické strany Československa. V letech 1958–1969 pracoval jako zahraničně-politický redaktor a komentátorČeskoslovenského rozhlasu, byl zpravodajem vzápadní Evropě, naDálném východě (o bouřlivých událostech roku 1965 v Indonésii napsal knihuNoc začala ve tři ráno) a veSpojených státech.[6]
V šedesátých letech se účastnil demokratizačního procesu („pražské jaro“) a v doběinvaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968 se postavil proti ní, mj. se podílel na protiokupačním vysíláníČeskoslovenského rozhlasu.[5]
V následujícím roce byl proto vyloučen z KSČ i Svazu novinářů a propuštěn z rozhlasu. V letech 1970–1979 pracoval jako dokumentátorProjektového ústavu Výstavby hlavního města Prahy.
V 70. letech propůjčila Jiřímu Dienstbierovi své jméno redaktorka časopisuSvět v obrazechŽelmíra Živná, aby se mohl podílet na publikaci z historie lékařství (GEL, František a ŽIVNÁ, Želmíra, ed.Pane doktore…: čarodějové, bradýři a lékaři. Praha: Albatros, 1975) a vydat publikaci o vývoji oblékání (ŽIVNÁ, Želmíra.Šaty dělají člověka: o módě a oblékání. Praha: Albatros, 1976. Objektiv).
V roce 1977 se stal jedním z prvních 250 signatářůCharty 77 a v letech 1979 a 1985 byl i jejímmluvčím. Byl také jedním ze zakládajících členůVONSu (1978) a podílel se na vydávánísamizdatů.[6] Z těchto důvodů byl v letech 1979–1982 ve vězení a později už mohl vykonávat pouze manuální práce, např. řezač kovů či balič knih. V roce 1983 byl zaměstnán jako noční hlídač v Montovaných stavbách, v období 1984–1989 jako topičMetrostavu.[5]
Po vznikuObčanského fóra (OF) v listopadu 1989 se stal krátce mluvčím jeho koordinačního centra. Už v prosinci téhož roku byl jmenovánministrem zahraničí. Tuto funkci zastával vprvní idruhé vládě Mariána Čalfy. V obou těchto kabinetech byl zároveň místopředsedou vlády. Jako ministr zahraničí podepsal 26. února 1990 společně sEduardem Ševardnadzem dohodu oodchodu sovětských vojsk z Československa.[7]
Vevolbách roku 1990 zasedl doSněmovny liduFederálního shromáždění (volební obvodZápadočeský kraj) za OF. V roce 1991 po rozkladu Občanského fóra přešel do klubuObčanského hnutí. Ve Federálním shromáždění setrval dovoleb roku 1992.[8]
Porozdělení Československa se zapojil do české politiky. Od roku 1993 do 1996 vedl středovou mimoparlamentníliberální stranuSvobodní demokraté (navazující na Občanské hnutí), která se později spojila s Liberální stranou národně sociální, ale nikdy nezískala významný podíl voličů. V 90. letech působil jako hostující profesor na řadě vysokých škol.[9]
V letech 1998–2001 byl zvláštním zpravodajem Komise pro lidská právaOSN proSvazovou republiku Jugoslávii,Bosnu a Hercegovinu aChorvatsko, později pracoval pro Reuters Founders Share Company. V roce 1999 označilzásahSeveroatlantické aliance v Jugoslávii za nesmyslný, později byl i proti jednostrannému vyhlášení nezávislosti Kosova.[10][11]
V roce 2000 neúspěšně kandidoval vevolbách do senátu zaobvod Mladá Boleslav jako nestraník za ČSSD.[12] V roce 2002 obdrželmedaili Za zásluhy I. stupně.[13]
V roce 2007 bylo jeho jméno zmíněno politikyČeské strany sociálně demokratické (ČSSD) i Strany zelených jako možného protikandidátaVáclavu Klausovi na úřadprezidenta republiky. Dienstbier se rovněž v okamžiku, kdy se o tom začalo mluvit, v televizní debatě ostře pustil do kritikyVáclava Klause, kde zmínil hlavně jeho snahu hodnotit a kritizovat vše, bez ohledu na vlastní přehled o tématech.[14]
Vsenátních volbách 2008 byl zvolen jako nestraník na kandidátce ČSSD doSenátu na Kladensku.[15] Byl předsedou senátního Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost.[3]
Zemřel 8. ledna 2011 v pražskévinohradské nemocnici.[5]
Jako členMasarykova demokratického hnutí byl rovněž nositelem Čestné medaile TGM za věrnost jeho odkazu.
Pocházel z rodiny lékaře Jiřího Dienstbiera, který byl v letech 1936–1953 primářem interního oddělení vkladenské nemocnici,[16]. Matka byla dětská lékařka[17]. Dědeček z matčiny strany byl pianista a hudební pedagogEmil Hájek.[18] Jeho strýcem bylVladislav Ribnikar, ředitel srbských novin Politika a pozdější jugoslávský ministr informací.[19][20]
Byl čtyřikrát ženatý. Jeho manželkami se staly Jaroslava Sluková,Zuzana Wíšová (1968–1971), Květa Vašková (bývalá manželkaIvana Havla) a Jiřina Kuchařová (1999–2011).[21][22] Měl syna, sociálnědemokratického politikaJiřího (* 1969), a dcery Moniku Arkai (* 1963), Irenu Mračkovou (1964–1998) a Kristinu Dienstbierovou (* 1977).
Obrázky, zvuky či videa k tématuJiří Dienstbier na Wikimedia Commons
OsobaJiří Dienstbier ve Wikicitátech| První vláda Mariána Čalfy | |||||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Předseda vlády | Marián Čalfa(jmenován 10. prosince 1989,KSČ/VPN) | ||||||||||||||||||
| Členové v den jmenování vlády 10. prosince 1989 | František Pitra(místopředseda vlády do 13. 2. 1990,KSČ) •Miroslav Vacek(obrana,KSČ) •František Podlena(doprava a spoje,KSČ) •Ladislav Vodrážka(hutnictví, strojírenství a elektrotechnika do 13. 2. 1990,KSČ) František Pinc(paliva a energetika do 13. 2. 1990,KSČ) •Andrej Barčák ml.(zahraniční obchod,KSČ) •Valtr Komárek(místopředseda vlády,KSČ/OF) •Vladimír Dlouhý(místopředseda vlády, předseda Statní plánovací komise,KSČ/OF) •Jiří Dienstbier st.(zahraniční věci,OF) •Václav Klaus(finance,OF) •Petr Miller(prace a soc. věci,OF) •Květoslava Kořínková(Výbor lidové kontroly,OF) •Oldřich Burský(místopředseda vlády, zemědělství a výživa,ČSS) •Ladislav Dvořák(Federální měnový úřad,ČSS) •František Reichel(Státní komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj do 6. 3. 1990,ČSL) •Ján Čarnogurský(místopředseda vlády,KDH) •Josef Hromádka(místopředseda vlády, nestraník) •Róbert Martinko(bez portfeje, nestraník) •Marián Čalfa,Ján Čarnogurský,Valtr Komárek(vnitro, pověřeni společným řízením do 30. 12. 1989) | ||||||||||||||||||
| Členové jmenovaní později |
| ||||||||||||||||||
| Druhá vláda Mariána Čalfy | |||||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Předseda vlády | Marián Čalfa(jmenován 27. června 1990,VPN) | ||||||||||||||||||
| Členové v den jmenování vlády 27. června 1990 | Ján Langoš(vnitro,VPN) •Slavomír Stračár†(zahraniční obchod, zemřel 21. 8. 1990,VPN) •Pavel Hoffmann(místopředseda vlády, pověřený ministr pro strategické plánování,VPN) •Jiří Dienstbier(místopředseda vlády a zahraniční věci,OF/OH) •Pavel Rychetský(místopředseda vlády,OF/OH) •Petr Miller(práce a sociálních věcí,OF/OH) •Květoslava Kořínková(pověřená kontrolou,OF/OH) •Jozef Mikloško(místopředseda vlády,KDH) •Václav Klaus(finance a od 3. 11. 1991 místopředseda vlády,OF/ODS) •Vladimír Dlouhý(pověřený hospodářství,OF/ODA) •Miroslav Vacek(obrana do 18. 10. 1990,KSČ) •Václav Valeš(místopředseda vlády, nestraník) •Jiří Nezval(doprava, nestraník) •Theodor Petrík(spoje do 19. 4. 1991, nestraník) | ||||||||||||||||||
| Členové jmenovaní později |
| ||||||||||||||||||
| Ministři zahraničí Československa | |
|---|---|
| První republika (1918–1938) | |
| Druhá republika (1938–1939) | |
| Exilová vláda (1940–1945) | |
| Třetí republika akomunistický režim (1945–1989) | |
| ČSFR (1992) | |
| Senátor zaobvod č. 30 – Kladno | |
|---|---|
1996–2008:Ladislav Svoboda • 2008–2011:Jiří Dienstbier st. • 2011–2020:Jiří Dienstbier ml. • od 2020:Adéla Šípová | |
