Jevgenij Vasiljevič Chrunov | |
---|---|
KosmonautCPK | |
Státní příslušnost | SSSR/Rusko |
Datum narození | 10. září 1933 |
Místo narození | Prudy,Tulská oblast,SSSR |
Datum úmrtí | 19. května 2000 |
Místo úmrtí | Moskva, Rusko |
Jiné zaměstnání | Inženýr |
Hodnost | Plukovník |
Čas ve vesmíru | 1d 23h 45m |
Kosmonaut od | 1960 |
Mise | Sojuz 5,Sojuz 4 |
Kosmonaut do | 1980 |
Některá data mohou pocházet zdatové položky. |
Jevgenij Vasiljevič Chrunov,ruskyЕвгений Васильевич Хрунов (10. září 1933 obec Prudy[1],Tulská oblast,SSSR –19. května 2000,Moskva,Rusko) bylsovětskýkosmonaut. Do kosmu se dostal jako velitel Sojuzu 5 v roce 1969.[2].
Jeho otec byl celý život traktoristou. Jevgenijova rodina byla velká, měl šest bratrů a čtyři sestry, dvě z nich zemřely. Jejich vesnici zabrali Němci už v září 1941, v prosinci téhož roku jiRudá armáda osvobodila, ovšem vesnice byla celá v plamenech. Noc 6. prosince strávili všichni ukryti ve sklepě a tento zážitek si Jevgenij nesl celým životem. V dubnu 1948 otec zemřel, nejstarší bratr šel na vojnu, ostatní dřeli v kolchozu. Po skončení základní školy pokračoval ve studiu na zemědělské průmyslové škole. Po čtyřech letech se stal mechanikem a vzápětí narukoval na vojnu, k letectvu. Do oddílu prvních kosmonautů byl vybrán roku1960.
K letu nastoupili v lednu 1969, když byly venku kruté mrazy, vichr. Mezi lidmi řádila hongkongská chřipka, v přípravném období všichni chodili s rouškou na ústech, denní lékařské kontroly. Přesto tým na start z Bajkonuru seSojuzem 5 pustili. V týmu kosmonautů byl veden od 9. března 1960 do 25. prosince 1980. Měl letět ještě v roce 1980, nominaci odmítl. V roce 1972 obhájil kandidátskou práci a o několik let později doktorskou. O svých zkušenostech napsal poutavou knihuKosmonautovy všední dny. Byl ženatý a měl jedno dítě. V roce 1990 měl hodnost plukovníka. Zemřel nemocný ve věku 66 let.
Nahoru letěl jako inženýr-výzkumník s Volynovem aJelisejevem v roce 1969, kdy mu bylo 35 let. Mise Sojuzu 5 začala startem z Bajkonuru. Na oběžné dráze se spojili s lodí Sojuz 4, což byl také hlavní cíl letu, přestoupil s Jelisejevem do ní a s ní se vrátil k Zemi. Přistáli jako jiné Sojuzy kabinou na padácích, asi 40 km od Karagandy. Měli v oné změně lodí světové prvenství.