| Jeffrey C. Hall | |
|---|---|
.jpg) Jeffrey C. Hall (6. prosince 2017) | |
| Narození | 3. května1945 (79 let) Brooklyn |
| Alma mater | Washingtonská univerzita Amherst College |
| Pracoviště | Brandeisova univerzita |
| Obor | genetika |
| Ocenění | Genetics Society of America Medal (2003) Gruber Prize in Neuroscience (2009) Cena Louisy Grossové Horwitzové (2011) Mezinárodní cena Gairdnerovy nadace (2012) Massry Prize (2012) … více naWikidatech |
Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Jeffrey Connor Hall (*3. května1945New York) jeamerickýgenetik a specialista v oboruchronobiologie a emeritní profesor biologie na Brandeisově univerzitě. Jeho výzkum molekulárních mechanismů podílejících se na regulacibiologických rytmů u muškyDrosophila melanogaster (octomilka) přispěl k pochopenícirkadiánního rytmu (biologické hodiny, které řídí cyklické chování živočichů) a vlivu genetických podnětů na denní vzorce chování u lidí a dalších živočichů. V roce 2017 získal spolu sMichaelem Rosbashem aMichaelem YoungemNobelovu cenu za fyziologii a lékařství za objev molekulárních mechanismů řídících cirkadiánní rytmus. Jejich objevy vysvětlují, jak rostliny, zvířata a lidé přizpůsobují svůj biologický rytmus různým fázím dne a noci.
Hall studoval genetiku naWashingtonské univerzitě, kde v roce 1971 získal doktorát. Poté se věnoval postdoktorskému výzkumu naKalifornském technologickém institutu. Od roku 1974 působil naBrandeisově Universitě, kde spolupracoval sMichaelem Rosbashem na výzkumu biorytmů drozofily. V roce 1986 se stal profesorem biologie. V letech 2004–2012 působil naUniversity of Maine a stal se profesorem neurogenetiky.
Narodil se vBrooklynu a vyrůstal se svými dvěma sourozenci[1] veWashingtonu, kde byl jeho otec Joseph W. Hall reportérem agenturyAssociated Press. Matka byla učitelka. Hall získal bakalářský titul naAmherst College vMassachusetts, kde chtěl později studovat medicínu. V průběhu vysokoškolského studia se však jeho zájem soustředil na základní výzkum a genetické mechanismy u drozofily. Studoval genetiku na Washingtonské univerzitě vSeattlu, kde v roce 1971 získal doktorát. Následně se věnoval postdoktorskému výzkumu na Kalifornském technologickém institutu. V roce 1974 se stal docentem biologie na Brandeisově univerzitě ve Walthamu ve státě Massachusetts a v roce 1986 byl jmenován řádným profesorem. V roce 2004 se stal emeritním profesorem biologie na Brandeisově univerzitě a nastoupil jako mimořádný profesor na University of Maine a později se stal profesorem neurogenetiky. Na této univerzitě vyučoval až do roku 2012.[2]
Od roku 1967 se věnoval sLarrym Sandlerem výzkumuoctomilek na Washingtonské univerzitě, pak pracoval v laboratořimolekulární biologie na Kalifornském technologickém institutu, kterou vedlSeymour Benzer.[1] Na Brandeisově univerzitě zkoumal funkci nervové soustavy a chováním drozofil, konkrétně se zaměřil na neurogenetiku námluv acirkadiánní rytmus a jeho souvislost se zemskou rotací a různými fázemi dne a noci. Podařilo se mu identifikovatgen zvaný period, který se podílí na regulaci cirkadiánního rytmu.[2]
V roce 1984 se mu ve spolupráci s kolegou z univerzity Rosbashem podařilo izolovat a sekvenovat gen period. Přibližně ve stejné době nezávisle izoloval stejný gen Young, který působil naRockefellerově univerzitě v New Yorku. Hall a Rosbash později zjistili, že tento gen kódujebílkovinu PER, která se v noci akumuluje v buňkách a během dne se odbourává.[3] Zjistili, že tyto oscilace jsou výsledkem negativní zpětné vazby, kdy se PER vytváří, dokud nedosáhne určité hladiny, a pak se jeho tvorba zastaví. Produkce proteinu je takto regulována v nepřetržitém 24hodinovém cyklu. Hall, Rosbash a Young později objevili další geny regulující cirkadiánní rytmus a objasnili mechanismy, jimiž světlo a další faktory ovlivňují časování biologických hodin.[2]
.jpg)
V roce 2001 byl přijat doAmerické akademie umění a věd, v roce 2003 doNárodní akademie věd USA a tentýž rok mu byla udělena medaileGenetics Society of America. Spolu s Rosbashem a Youngem získal Gruberovu cenu za neurovědu (2009), Gairdnerovu mezinárodní cenu (2012) aShawovu cenu (2013).[2]
V roce 2017 se Hall, Young a Rosbash stali společně laureátyNobelovy ceny za fyziologii a lékařství za objev molekulárních mechanismů řídících cirkadiánní rytmus.[4][1] Biologické hodiny se podílejí na mnoha aspektech komplexní lidské fyziologie a pochopení jejich mechanismu pomáhá vysvětlit například proč lidé cestující přes několik časových pásem trpí pásmovou nemocí (jet‑lag). Chronický nesoulad mezi životním stylem a rytmem diktovaným biologickými hodinami může zvyšovat riziko vzniku závažných poruch, například kardiovaskulárních, metabolických, gastrointestinálních a nádorových onemocnění nebo poruch spánku, imunity a kognitivních či psychických poruch.[5][6]
Obrázky, zvuky či videa k tématuJeffrey C. Hall na Wikimedia Commons
