V oblastipráva (a při označování nebezpečných chemikálií) se jako „jedy“ označují vysocetoxické nebo toxické látky; méně toxické látky se označují jako „zdraví škodlivé“, „dráždivé“ nebo jsou bez označení.Podrobnější informace najdete v částiJedy z pohledu práva.
Vmedicíně (zejménaveterinární) a vzoologii se jedy (obecně) často rozlišují odtoxinů a (ještě specifičtěji)hmyzích/hadích ad. jedů. Toxiny jsou jedy produkované určitou biologickou funkcí v přírodě. Hmyzí a další podobné jedy jsou toxiny vstřikovanéžihadlem, jedovými zuby apod. do živého organismu, kdežto ostatní jedy jsou zde obecně definovány jako látky, které jsou pohlcoványkůží nebosliznicí.
Některé jedy jsou označovány také jako toxiny, obvykle jde o látky produkované v přírodě, napříkladbakteriálníbílkoviny, které způsobujítetanus nebobotulismus. Rozlišování mezi těmito dvěma termíny není však pozorováno vždy, a to ani mezivědci.
Paracelsus napsal:„Všechno je jed, ve všem je jed. Záleží pouze na dávce.“ Pojem „jed“ se často kolokviálně používá k označení jakékoli škodlivé látky, zvláštěžíravin,karcinogenů,mutagenů,teratogenů a škodlivýchpolutantů, a ke zveličování nebezpečnosti chemikálií. Právní definice „jedu“ je však přísnější. Otrava z lékařského pohledu může být způsobena i látkami, které z právního pohledu nepatří mezi jedy.
Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny jedů.
První jedy se objevily kolem roku 4500 př. n. l. a objevují se dodnes. Nejčastěji jakozbraně a někdy i jakoléky. Jedy byly objeveny vestarověku, byly používány primitivními kmeny a civilizacemi na lov k urychlenísmrti kořisti nebo nepřátel. Jejich využití se stávalo stále dokonalejší a mnoho z těchto starověkých národů začalo kovat na jedy speciální zbraně a příslušenství. Později v historii, zvláště v době Římské říše, patřily jedy k běžnějším zbraním proatentát. Již v roce 331 př. n. l. se staly běžným jevem otrávená jídla nebo nápoje. Používání jedů bylo pozorováno v každé společenské třídě, dokonce i šlechta je často používala k odstranění různých oponentů.
V průběhu staletí se zdokonalilo zjišťování jedů a přebíjení jejich účinků protijedy, ale vznikaly stále nové a nové. V současnosti[kdy?] je použití jedu za účelemvraždy stále nižší, zvýšilo se však riziko náhodné otravy, jedy se vyskytují například v pesticidech,dezinfekčních prostředcích, roztocích na čištění, ale stále se používá k lovu v odlehlých a rozvojových zemí. Jedovatí jsou i někteří živočichové, jakoodranec pravý, většinaštírů a v Jižní Americe existuježába z čeledi kuňkovitých s tak prudkým jedem, že si do něj některé domorodé kmeny namáčejí hroty šípů a používají na lov.
Kotravě může dojít požitím jedu, ale i kontaktem s kůží, jeho vdechnutím nebo přímým vniknutím dokrve
Rostlinajedovatec kořenující je nebezpečná už jen dotykem, to znamená, že jedovaté látky, které tato rostlina produkuje, proniknou do kůže a způsobí otravu.
Některé jedy jsou velmi důmyslné a dokážou zvýšit citlivost kůže na sluneční světlo, které potom může způsobit vážné popáleniny.
Těžké kovy jsou obecně daleko více jedovaté, když se použijí ve formě rozpustných solí než v základní formě, například kovová rtuť prochází lidským trávicím ústrojím bez reakce a běžně se používá v plombách, avšak solirtuti a inhalovaná rtuťovápára jsou velmi jedovaté.
Rychlost účinku jedu záleží na jeho složení, množství, ale i na fyziologii oběti. Některé jedy vyvolávají symptomy takřka okamžitě a jiné se projeví později. Účinek smrtelně jedovatýchmuchomůrek se může projevit až za 24 hodin. Symptomy oranžovočervenéhopavučince (Cortinarius) se mohou projevit až za dva týdny, což ztěžuje možnost okamžitého odhalení zdroje a druhu jedu. Tato houba obsahujeorellanin, který poškozujeledviny.
Podle skupenství se nejrychleji projevují účinky plynů (arsan,kyanovodík,sulfan aoxid uhelnatý). Naopak nejpomaleji zpravidla účinkují jedy v pevném skupenství (ricin). Dalším důležitým faktorem je způsob vniknutí jedu do těla oběti.
Některé jedy ovlivňují nervový systém a vyvolávají slabost až ochrnutí, jiné zasahují oběhový systém a srdce, jiné napadající ledviny, další naruší vlastnosti krve nebo zapříčiní vážné poškození kůže.
Jedovaté látky se rozdělují na mitotické jedy (jedy ovlivňující buněčné dělení), krevní jedy (ovlivňující krev) a nervové jedy (jedy ovlivňující nervové impulsy).
Neurotoxiny působící na nervovou soustavu se projevují nejrůznějšími způsoby, blokují např. svalovou činnost. V takovém případě se otrávený živočich dusí, protože mu nefungují dýchací svaly, nebo jed působí na srdeční sval, což může vést až k zástavě srdce apod. Jedy působící na krev mohou způsobovat např. nadměrné srážení krve, nebo naopak srážení krve zabraňují.
Otravu může způsoby takéalkohol (etylalkohol,metylalkohol) v takovém případě se jedná ootravu alkoholem. Vzniká působenímkvasinek, respektive kvašením zcukru.Smrtelná dávka etylalkoholu se u dospělého člověka pohybuje mezi 250 – 750 g, což odpovídá přibližně asi 600 – 1800 ml 40% alkoholu, pakliže se toto množství vypije během kratší doby než 30 minut. Toto množství odpovídá hladině alkoholu vorganismu v rozmezí 3,5 – 5promile.
Některé jedy dráždí (atropin), jiné naopak uklidňují (morfium – mj. z máku). Zvířata ohrožují některé jedy pro člověka neškodné a naopak, protože jiné organizmy mohou reagovat na různé chemické látky (sloučeniny) rozličně. Např. jedkantharidin nacházející se vpuchýřníku lékařském je pro mnohé hmyzožravé živočichy neškodný. Někteří pak dokonce tento jed kumulují ve svém organismu. Jejich maso je pak jedovaté pro ostatní zvířata a člověka.
Muchomůrka zelená (Amanita phalloides) je pravděpodobně nejčastějším zdrojem otravy ze všech hub v západních zemích.[3][4] Jedna plodnice postačí k smrtelné otravě. Některé houby však vyvolají otravu, která nemusí nutně skončit smrtí. K této skupině patří mimo jiné takémuchomůrka červená (Amanita muscaria),třepenitka svazčitá (Hypholoma fasciculare) a mnohé další nebezpečné houby.
Mezi živočichy je množství obecně známých i méně známých skupin schopných produkce jedů.
Jedovatí hadi vstřikují jed prodlouženými zuby. Jed se tvoří v žláze nacházející se na patře.Zmije obecná (Vipera berus) je jediný jedovatý hadČeské republiky. Nejsilnější jed z hadů má zřejmětaipan. Mezi jedovaté hady patří takékobra indická,mamba černá(Dendroaspis polylepis) nebobojga hnědá a další. Mořskýchhadů je asi pět set a všichni jsou jedovatí. Jsou známy pouze dva druhy jedovatých ještěrů (korovec jedovatý akorovec mexický). Na člověka nezaútočí, nejsou-li vyprovokováni.Varani komodští mají ve slinných žlázách jed, který snižuje srážlivost krve.
Jedovatí pavouci vstřikují jed do oběti svýmichelicerami. Někteří pavouci dokážou prokousnost i lidskou kůži, ale jen relativně malé množství (asi kolem 30 druhů) dokáže člověku způsobit otravu nebo dokonce smrt.Zápřednice jedovatá je jeden z mála jedovatýchpavouků vČesku. Jeho kousnutí působí velkou bolest, často je spojené s horečkou, pocity úzkosti a chvilkovým ochrnutím okolo místa pokousání. Následky kousnutí však většinou do 24 hodin samy odezní. Nejsilnější jed z pavouků má v České republice pavoukvodouch stříbřitý, je však malý a ke kontaktu s ním dochází zřídka. Mezi nejjedovatější pavouky na světě patřísklípkanec jedovatý (Atrax robustus), žijící vAustrálii. Nebezpečné mohou být téžsnovačky roduLatrodectus či pavouci roduLoxosceles.Štíři mají nebezpečný ostrý zahnutý bodec na konci dlouhého ocasu. Některé druhy štírů mají jedovatější jed než ostatní. Je známo přes 2000 druhů štírů. Z toho má asi 100 silný jed, 25 způsobilo někdy smrt člověka a 5 je velice nebezpečných, zbytek má bodnutí srovnatelné s účinky komára nebo vosy.
Na jedovatou rybuodrance šlápneme v tropických mořích. Jed také produkujímedúzy nebo někteřímořští ježci. Velmi silný jed vzniká nakůži jihoamerických žab z čelediDendrobatidae, který jedním stříknutím je schopný usmrtit až 1500 lidí.[5] Označení šípové žáby si vysloužilypralesničky batikové (Dendrobates auratus) díky látce, kterou produkuje jejich kůže a z níž si domorodí indiáni vyráběli jed na šípy. Druhy které jsou chované v zajetí, však jed nemají prakticky žádný, protože v potravě, kterou přijímají chybějí složky, které jsou nutné pro jeho tvorbu.
propan, butan jsou těžší vzduchu, samostatně bez zápachu (obchodní produkt je označen látkou se silným zápachem). Kapalné se při úniku do ovzduší velmi rychle odpařuje za tvorby výbušné mlhy, nad vodní hladinou zplyní a vytvářejí výbušnou vrstvu. Styk kapalného plynu s kůží způsobuje omrzliny, při výbuchu a následném požáru popáleniny
acetylén je lehčí vzduchu, technický páchne po česneku, extrémně hořlavý, výbušný.
vodík je lehčí vzduchu, extrémně hořlavý, výbušný
toxické plyny
chlór je zelenožlutý, štiplavě páchnoucí, těžší vzduchu. Při uvolnění do plynné fáze vytváří jedovaté a leptavé chladné mlhy. Poškozuje oči, sliznice a pokožku, hrozí otoky a zástava dýchání
amoniak (čpavek) je bezbarvý, dráždivý, štiplavě páchnoucí, ve vodě dobře rozpustný, je lehčí vzduchu, ale s vodní parou (i se vzdušnou vlhkostí) vytváří „mlhu“ těžší vzduchu.
acetonové páry jsou čiré, bezbarvé, aromaticky páchnoucí a mnohem těžší vzduchu; se vzduchem tvoří výbušné směsi, páry jsou lehce zápalné i horkými povrchy. Ve větších koncentracích působí narkoticky. Rozpouští tuky v kůži a tkáních, dráždí oči a sliznice dýchacích cest
Termín „jed“ používátrestní zákoník v rámci vymezenískutkových podstattrestných činůNedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy (§ 283),Přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu (§ 284) aVýroba a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu (§ 286). V § 289, odst. 2 zákoník odkazuje navládní nařízení, kterým se určuje, které látky se pro účely zákoníku považují za jedy.
V současné době je účinné nařízení vlády č. 467/2009 Sb., které za jedy považuje látky uvedené v příloze nařízení č. 1, a dále také všechnysměsi obsahující nejméně 7 % dané látky. Ve zmíněné příloze jsou uvedeny napříkladkyanidy,strychnin,brom nebofluorovodík. Chybí v ní naopak některé látky známé jako jedy, napříkladoxid uhelnatý,methanol nebo mnohé bakteriální a rostlinné jedy.
Mimo trestní právo se jedy zabýváZákon o chemických látkách a chemických směsích (350/2011 Sb.), který mimo jiné implementuje i předpisyEvropské unie pro tuto oblast. Termín „jed“ se však nikde v zákoně nepoužívá. V obdobném významu se pracuje s klasifikací nebezpečných látek jako látky zdravotně nepezpečné a nebezpečné pro životní prostředí: akutně toxické, toxické pro reprodukci, toxické pro specifické cílové orgány,karcinogenní amutagenní (kromě dalších kategorií, které mohou být s nebezpečnými látkami spjaty).
GHS06 toxické látky
GHS08 látky nebezpečné pro zdraví
GHS09 látky nebezpečné pro životní prostředí
Zákon vymezuje nakládání s nebezpečnými látkami a s přípravky obsahující tyto látky. Zákon stanovuje řadu dalších podmínek pro nakládání s nebezpečnými látkami, například označování obalů nebo vytváření pravidel pro pracoviště, kde se používají nebezpečné látky.
Jedy se tradičně označují symbolem lebky. VeSpojených státech je tento symbol pomalu nahrazován symbolem zvaným „Mr. Yuk“, neboť symbol lebky zejména děti intuitivně spojovaly spiráty a chybně interpretovaly výstražný význam tohoto symbolu. Mr. Yuk je autorsky chráněn. Symbol lebky se zkříženými hnáty ("Jolly Roger") jevolně užitelný. Slabší jedy, které se řadí do kategoriedráždivé se označují vykřičníkem.
↑ARNON, Stephen S., Schechter R, Inglesby TV, Henderson DA, Bartlett JG, Ascher MS, Eitzen E, Fine AD, Hauer J, Layton M, Lillibridge S, Osterholm MT, O'Toole T, Parker G, Perl TM, Russell PK, Swerdlow DL, Tonat K; Working Group on Civilian Biodefense. Botulinum Toxin as a Biological Weapon: Medical and Public Health Management.Journal of the American Medical Association. 21 February 2001, s. 1059–1070. [/cgi/reprint/285/8/1059.pdf Dostupné online].doi:10.1001/jama.285.8.1059.PMID11209178.Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Benjamin DR: Amatoxin syndrome in: Mushrooms: poisons and panaceas — a handbook for naturalists, mycologists and physicians, New York: WH Freeman and Company, 1995, str. 198–214
↑Miroslav Smotlacha, Marie a Josef Erhartovi: Houbařský atlas, Ottovo nakladatelství, Praha 2004,ISBN80-7181-863-1 : udává ji jako velmi nebezpečnou houbu, která je nejčastější příčinu otrav v ČR i Evropě
↑ARNON, Stephen S., Schechter R, Inglesby TV, Henderson DA, Bartlett JG, Ascher MS, Eitzen E, Fine AD, Hauer J, Layton M, Lillibridge S, Osterholm MT, O'Toole T, Parker G, Perl TM, Russell PK, Swerdlow DL, Tonat K; Working Group on Civilian Biodefense. Botulinum Toxin as a Biological Weapon: Medical and Public Health Management.Journal of the American Medical Association. 21 February 2001, roč. 285, čís. 8, s. 1059–1070. [/cgi/reprint/285/8/1059.pdf Dostupné online] [PDF, 0.5 MB].doi:10.1001/jama.285.8.1059.PMID11209178.
